Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Srbové nezasklívají

Čas nutný k přečtení
10 minut
Již přečteno

Srbové nezasklívají

0 comments

Ve druhém díle pátrání po Národní knihovně Srbska (NBS) jsme navštívili Městskou knihovnu a značnou část cesty jsme strávili procházením ulic ve středu města (dá-li se zde o nějakém středu mluvit, protože Bělehrad de facto má několik center) a konečně jsme došli až do současného sídla NBS...

 

DSC02177.jpg

NBS sídlí na velikém prostranství, kterému dominuje katedrála sv. Sávy, navržená architekty Nikolou Nestorovičem a Aleksandrem Derokem. Stavba započala v roce 1935, v roce 1941 byla přerušena a pokračovala opět od roku 1985. V roce 1989, v předvečer šestistého výročí bitvy u Kosova, byla vyzdvižena čtyřsettunová kupole, na jejímž vršku je umístěn čtyřtunový a 12 metrů vysoký pozlacený kříž, práce sochaře Nebojši Mirtiče. K samotné katedrále se ještě vrátíme podrobněji, nyní se zaměříme na její okolí: pomník Karadjordje postavený v roce 1979 a dvoupatrovou budovu se zelenou střechou - asi již tušíte, jedná se o budovu Národní knihovny Srbska. Pomník na tomto snímku částečně překrývá pohled na katedrálu. Je to proto, že je focen odspodu, jinak by totiž působil jako malá blecha ve srovnání s monstrózní stavbou katedrály. Zajímavé na něm je to, že nyní, kdy probíhají rozsáhlé úpravy celého prostranství před a kolem katedrály, stojí směšně ohlodán rýpadly bagrů na umělém vršku. Aby pomník nespadl, bylo zachováno jeho původní místo.

 

DSC02172.jpg

Přijíždíme k NBS, na fotografii je vidět část zadního traktu budovy, tedy část, kterou jsem považovala za zadní trakt až do chvíle, než jsem zjistila, že hlavní vchod do budovy se nachází právě zde (jsou u něj vidět vycházející lidé).

 

DSC02171.jpg

Pohled mírně doleva na konec "zadního" traktu budovy. Kolem budovy nebyl žádný velký ruch, pár zaparkovaných aut dávalo tušit, že se snad někdo v budově nachází, kolem občas někdo prošel a nebo přeběhl toulavý pes. Mimochodem, toulavých psů je v Bělehradě a vlastně po celé zemi spousty. V Bělehradě se procházejí nebo povalují po chodnících a parcích a jen díky ochráncům zvířat je tady ještě nikdo nepostřílel. Moje první probuzení v Srbsku - asi před rokem v horském městečku Zlatibor - byla střelba v šest hodin ráno na štěkající psy. Je pravda, že mě ti psi vzbudili také, ale střelba mě donutila vylézt z postele a lehnout si na zem. Pak jsem se dozvěděla, že ti psi byli toulaví...

 

DSC02166.jpg

Současná budova NBS byla postavena v letech 1968-1970 podle návrhu architekta Iva Kurtoviče, resp. základní kámen byl položen 20.10.1965 a NBS byla otevřena v Den knihoven 6.4.1973.

 

DSC02167.jpg

Schůzka v NBS byla domluvena den předem s tím, že jsem předem i do knihovny zašla s úmyslem pročíst si nějaké materiály o knihovně, abych se nemusela ptát na základní údaje. Představila jsem se jako novinářka a za zády jsem měla průvodce význačného postavení a jména Bělehradské univerzity. Ani to nepomohlo, opakovala se stejná procedura jako v městské knihovně. Hned u vchodu seděl mužík, který se velmi podobal klíčníkovi z filmu Matrix Reloaded. Za sebou měl skříňky uspořádané do půkruhu tak, že v nich byl de facto uvězněn. Skříňky připomínaly oltář až na to, že obsahovaly tisíce malých přihrádeček, ve kterých byly nějaké papírky. Myslím, že v jiných přihrádkách byly zase klíče. Můj průvodce předložil čtenářský průkaz, který mu mužík obratem vrátil a vydal mu jakýsi papírek. Pak mi sebrali tašku v dalším oddělení pár metrů za klíčníkem s tím, že jsou šatna. Do šatny moc vidět nebylo, protože tam byly tři šatnářky (upozorňuji, že v létě, kdy nikdo kabáty nenosí - zajímalo by mě, kolik jich tu zaměstnávají přes zimu) a všechny mocně kouřily. Odmítala jsem vydat tašku, ale nakonec mě donutili. Vyndala jsem z ní proto všechny doklady a cennosti a ty jsem pak nosila v ruce (kapsy jsem neměla). Při každém představování (a že jich bylo!) jsem buď vše upustila na zem a nebo preventivně někam rychle odložila.

 

DSC02159.jpg

A teď přijde ta nejzábavnější část! Na fotografii vidíte část (asi polovinu) vstupní haly, přibližně někde za zády mám šatnu a přede mnou se rozprostírají nekonečné metry vedoucí k "pódiu" s lístkovými katalogy a informačním pultem. K němu jsem dokráčela a poprosila o průvodce nebo nějaké info o knihovně. Nastalo strašné zděšení, v podstatě jsem tímto svým požadavkem vytrhla nejmíň půlku zaměstananců NBC z dlouholeté letargie. Zdá se totiž, že takový požadavek nikdo z nich nepamatuje. Posílají mě proto zpět do haly k jinému pultíku, jehož funkce mě nebyla zřejmá a proto jsem jej prve vynechala. Tam kroutí hlavou, dumají a pak volají ředitele. Jeho zástupkyně volá PR manažerku. Nakonec se ještě odehrálo několik telefonátů a posílejí nás do velké místnosti (všechny místnosti NBS jsou VELKÉ) za jistou paní knihovnicí. Ta dlouze hrabe po různých zásuvkách až nakonec přináší tištěného průvodce. Je v srbštině, psán cyrilicí a pochází z roku 1972. Byl vydán u příležitosti slavnostního otevření NBS v nových prostorách.

 

DSC02168.jpg

Aby to neznělo pohrdlivě a hlavně abych uvedla věci na pravou míru: všichni zaměstnanci knihovny, kteří byli zapojeni do procesu hledání průvodce, se sice chovali z našeho pohledu poněkud zmateně, ale všichni byli velmi milí a nakonec "informační dotaz" po svém vyřešili. Paní knihovnice, ta samá, se kterou jsem druhý den dělala rozhovor, se mi věnovala několik hodin a paní PR manažerka mi nakonec věnovala několik knih a průvodců po srbských knihovnách se spoustou fotografií. Nakonec vyhrabali i toho samého průvodce z roku 1972 v angličtině. Bohužel již bylo pozdě, rozhovor byl hotov a já strávila celý předchozí den louskáním cyrilice. Aspoň jsem si mohla ověřit správnost překladu některých výrazů. Pro méně dobrodružné povahy nabízím WWW stránky Národní knihovny Srbska a pokud by měl někdo zájem o zmíněné knihy a průvodce (teď to myslím vážně!), dejte mi vědět. Věnuji za odvoz.

 

DSC02161.jpg

Styl řešení vnitřních prostor knihovny, barva nábytku i rozměry místností dýchají dobou postavení budovy, 70. léty. Na těchto dvou fotografiích vidíme hlavní čítárnu, která je obrovská, prosklená a tvoří srdce celé budovy. Je na ní vidět z ochozů kolem.

 

DSC02163.jpg

Fond dnešní NBS čítá 5 milionů knihovních jednotek, který všechen pochází z let po roce 1945, protože v roce 1941 byla celá sbírka kompletně zničena. Byly zničeny také záznamy, katalogy a další informace důležité pro obnovu původní sbírky. Dnes má knihovna vše, co mají mít moderní knihovny, tedy OPAC, veřejný přístup k internetu a příslušné katalogy. V roce 1989 započala automatizace, která stále ještě není dokončena. Produkce po roce 1977 je však již celá v katalogu. Knihovna má také - byť omezený - přístup k základním databázím, jako první byly zmíněny databáze pro knihovníky (např. LISA), dále má knihovna přístup hlavně k databázím z oblasti přírodních věd a medicíny. NBS se slovy knihovnice, se kterou jsem rozmlouvala (ona mluvila srbsky a já anglicky - když nerozuměla, můj průvodce jí to přeložil do srbštiny), dále chlubí čítárnou legislativních dokumentů, knihovnou Council of Europe a hudebním oddělením. Knihovnice začala v NBS pracovat v roce 1970 a tak při prohlídce hudebního oddělení zavzpomíná na to, že v průběhu své kariéry zažila bouřlivý vývoj typů hudebních nosičů, od pásek až po minidisky.

 

DSC02164.jpg

Právě zmínka o hudebním oddělení mě inspirovala k otázce, jak knihovníci v Srbsku zápasí s autorskými právy. Podle odpovědi se zdá, že zatím jsou ve fázi, kdy oficiálně není dovoleno kopírovat celý dokument, ale v zásadě se tak děje. Co se týče hudebních nosičů, ty se v NBS půjčují pouze prezenčně (jako ostatně všechno z jejích fondů). Podstatně se však od našich tradic a zkušeností odlišuje fungování autorského zákona; např. copyright na knihy si zajišťují pouze někteří vydavatelé. Knihy, ve kterých není uveden copyright, lze pak beztrestně kopírovat. Ještě zajímavější bylo zjištění, že podle nového zákona musí vydavatelé knih poskytovat elektronickou kopii knihy knihovně. Pokud je tomu skutečně tak, pak si v Srbsku zajistili bezbolestný přechod na digitální knihovny.

 

DSC02169.jpg

Na fotografii je zmíněná knihovnice, která mi nejdříve poskytla průvodce v srbštině a posléze se mi velmi pečlivě věnovala. V minulosti se sešla s českými knihovníky a má na ně velmi pěkné vzpomínky. Na dotaz, zda NBS oficiálně vyvíjí nějakou spolupráci s Národní knihovnou ČR nebo jinými knihovnami, jsem však dostala odpověď v tom smyslu, že vztahy se pěstují přibližně stejně intenzivně jako s ostatními národními knihovnami ve světě. Žádný konkrétní příklad spolupráce však uveden nebyl a nejblíže, zdá se, má NBS ke knihovnám v zemích bývalé Jugoslávie.

NBS je matiční, národní a zároveň také vědeckou knihovnou. Její funkce národní knihovny spočívá v tom, že sbírá serbika, tedy vše, co vyšlo v Srbsku, co vyšlo v srbštině v zahraničí a co vyšlo v jiných jazycích o Srbech a Srbsku. Částečně také sleduje významější slavika a bulharika. Knihovna zpracovávala kompletní produkci Jugoslávie do roku 1992. O zachycení současné produkce v ostatních zemích bývalé Jugoslávie se starají příslušné národní knihovny, které však byly vždy autonomní v tom smyslu, že fungovaly nezávisle na Bělehradské knihovně. Matiční role knihovny spočívá v tom, že se stará a také garantuje knihovnické vzdělávání v zemi a vydává řadu knihovnických standardů. Knihovnictví se na Bělehradské univerzitě studuje při katedře filologie, jedná se o čtyřleté studium. NBS se však chlubí tím, že má lépe vybavenou sbírku knihovnické literatury. Na univerzitě učí ředitel NBS, ostatní lektoři z NBS spíše učí knihovníky v praxi na odborných seminářích. V zemi také existují střední knihovnické školy. Na můj dotaz, odkud se rekrutují zaměstnanci NBS, jsem dostala sympatickou odpověď. Zaměstnanci NBS mají různá vzdělání a přicházejí z různých oborů, což v NBS obecně považují za dobré. Knihovna totiž slouží také jako vědecká knihovna a tam je zapotřebí i jistá odbornost.

 

DSC02175.jpg

Jak jsem již zmínila, NBS poskytuje dokumenty a materiály pouze k prezenčnímu studiu. V rámci povinného výtisku dostává NBS tři kopie, 1 kopie jde na regály knihovny, druhá do dceřinných knihoven a třetí jde do trezoru NBS. V trezorech tedy musí být uloženo mnoho dokumentů včetně vzácných rukopisů a prvotisků. NBS má například v trezoru 650 rukopisů, které poskytuje buď na mikrofilmech a nebo na vymezenou dobu ke zkoumání. Už jsem pochopila, proč knihovna vypadá tak malá a proč nebyla téměř vůbec zasažena válkou - má velké prostory pod zemí! Knihovna má cca 260 zaměstnanců, 13 oddělení, 140 pracovních stanic a 10 serverů. Knihovna získá ročně do svých fondů 18-20 tisíc knihovních jednotek, z čehož 9-10 tisíc přichází v rámci povinného výtisku. Pro klasifikaci se používá MDT a provoz NBS platí Ministerstvo kultury. Peníze na projekty a další úkoly získávají kromě z Ministerstva kultury také od Ministerstva věd. V současné době je jedním ze speciálních projektů NBS kompletní digitalizace jejích katalogů a zapojení do sítě v rámci digitální knihovny.

 

 

DSC02181.jpg

Vycházím ven z knihovny a jdu se znovu podívat na monstrózní katedrálu sv. Sávy. Právě probíhá její rozsáhlá obnova, celý vnější povrch je obkládán býlým mramorem a vnitřky jsou zdobeny různými druhy mramorů a kamenů. Při pohledu zpět na budovu NBS se otevírá zajímavý pohled: kolem celého chrámu jsou složeny palety se vzácným mramorem. Palety jsou pod mírnější ostrahou než cihly na našich stavbách. Nekradou se.

 

DSC02179.jpg

Pohled na hlavní vchod a proces obkládání vnějšího zdiva.

 

DSC02185.jpg

Pohled do kupole uprostřed katedrály. Půdorys katedrály tvoří kříž o rozměrech 91x81 metrů, výška stavby je 78 metrů. Technologie zdvihání těžkých částí katerály (především čtyřsettunové kupole o průměru 39 metrů a výšce 29 metrů, která byla vyzdvižena do výše 40 metrů) je založena na tzv. systému řetězu, tedy jakýchsi mezistupních, po kterých se náklad zdvihá.

 

DSC02178.jpg

Díky mému průvodci mohu vstoupit dovnitř a sledovat práci dělníků a stavebních inženýrů. Tato fotografie je detailem fotografie celkového pohledu na vchod. Vidíte, jak jsou ti lidé malincí, oproti vchodovým obloukům?

 

DSC02182.jpg

Tady vzniká mramorový sloup. Základ je obyčejný beton, z něhož je odlit přesný tvar sloupu a vyčnívají z něj speciální "háčky" na zachycení mramorového obkladu. Pak jistá fabrika naměří, jak má vysoustružit mramorový obklad. Ten se skládá ze dvou částí, které do sebe musí přesně zapadnout. Dodávají se samostatně na paletách s označením části sloupu. Nasadí se na sloup a pak teprve začíná vyřezávání ornamentů. Na snímku právě vidíte dělníka, který do mramorového obkladu vyřezává ornament.

 

DSC02186.jpg

Moji průvodci stále nechápali, proč jsem tak fascinovaná tím mramorem a proč se stále ptám na jeho pravost. Tuto fotku pořídili jako důkaz toho, že se skutečně jedná o pravý mramor (na detailu okna jsou vidět drobné nepravidelnosti), na kterém tedy skutečně nešetřili...

 

DSC02183.jpg

... tuto fotografii naaranžovali stavební inženýři tak, aby prý demostrovala, jak mohutný je mramorový obklad na hlavice sloupů. Doufám, že to nepoužijí do učebnic...

 

Tak to je vše z mého letošního putování po Srbsku. Pokračování příště, až zase navštívím nějakou zajímavou zemi...

Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 hlasování)
JEDLIČKOVÁ, Petra. Srbové nezasklívají. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 10 [cit. 2020-10-20]. urn:nbn:cz:ik-11397. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11397

automaticky generované reklamy
registration login password