Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Srbové nezasklívají

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Srbové nezasklívají

0 comments

V jedné z letních anket časopisu Ikaros jsme se ptali, zda naši čtenáři navštěvují knihovny v místech, kde tráví svou dovolenou nebo prázdniny. Ano, patřím k těm nadšencům, kteří neopomenou učinit "kontrolu" knihoven i v zahraničí. Přiznám se, že tak činím téměř vždy, je to jakýsi rituál, zjištění, zda je "vše v pořádku" jako jisté měřítko "civilizovanosti" kraje či jisté povšechné srovnání, zda jsme na tom u nás lépe či nikoliv. Letos o prázdninách jsem již po několikáté navštívila Srbsko (tedy ne to Srbsko blízko Prahy, ale to, jehož hlavní město Bělehrad je od Prahy vzdáleno 1000 Km) - oproti předchozím návštěvám, které byly těžce pracovní (doslova), tato moje zatím poslední návštěva Bělehradu byla pracovní jen napůl. Tím nechci naznačit nic jiného než to, že jsem tentokrát měla konečně čas podívat se také po knihovnách.

Nikdy v minulosti jsem reportáž ze svých předchozích prázdninových návštěv cizokrajných knihoven nepsala. Proč? Asi proto, že mě zaujaly pouze podle očekávání a rozhodně ne tak, jako právě ty v Bělehradě. Nejsou modernější, pokrokovější či bohatší (spíše naopak), ale historie území, na kterém provozují stejné služby, jako knihovny všude ve světě, má na ně velmi specifický vliv. Na druhou stranu mají stejné problémy jako české knihovny, s tím rozdílem, že jim život nekomplikují záplavy, ale poněkud jiné katastrofy. Po shlédnutí několika knihoven a rozhovorech (a zážitcích) s knihovníky v Srbsku mám chuť říci: "Chceš-li poznat historii země, studuj nejprve historii jejích knihoven". Jako důkaz pro toto tvrzení jsem si vybrala Národní knihovnu Srbska, po jejíž stopách jsem se vydala hledat odkaz pohnuté historie této bojovné země.

Systém knihoven a informačních center v celé bývalé Jugoslávii prochází řadou změn a rozsáhlou rekonstrukcí. To je dáno především třemi faktory: 1) rozpadem Jugoslávie, i když, jak uvidíme, knihovny byly do určité míry autonomní; 2) válkou na některých uzemích a změnou politického režimu a 3) rozvojem informačních a komunikačních technologií, které tlačí na změny v knihovnách prakticky všude na světě. V naší reportáži na pokračování se pokusím přiblížit situaci knihovníků a knihoven v Srbsku a částečně také v ostatních státech bývalé Jugoslávie na několika příkladech. Je samozřejmé, že popsat podrobně tuto problematiku by vydalo na samostatnou odbornou práci, tato první sonda v podobě prázdninové reportáže má spíše navodit atmosféru a zprostředkovat souhrnný pohled na současnou situaci.


DSC02155.jpg

Národní knihovna Srbska (NBS) má poněkud legrační začátky, smím-li to tak říci. Narozdíl od založení Národní banky, jejíž budovu vidíme na první fotografii, neprovázelo založení NBS žádné okázalé a široce podporované snažení. Národní knihovna Srbska byla založena v roce 1832 v knihkupectví Gligorije Vozareviče. Její fondy byly tvořeny z darů Vozareviče a dalších představitelů srbského kulturního života a tento způsob tvorby fondu ji de facto provázel celou její historií, několikrát byl totiž fond obohacen nebo obnoven na základě darů soukromých donátorů. Když byla skutečnost založení NBS oznámena světu, brzy vznikl i institut povinného výtisku; z vůle knížete Miloše muselo každé nakladatelství věnovat jednu kopii od každého vydání knihovně. Až do roku 1853 však představitelé knihovny bojovali o důstojné umístění NBS v nějaké reprezenattivní budově. Zároveň s tím, v letech 1852-1861 probíhalo zavádění profesionálních knihovnických metod a služeb; prvním oficiálním státním knihovníkem se stal Filip Nikolič, který je dodnes tamními knihovníky uctíván a který se zasloužil o zavedení autorského a předmětového katalogu a sepsání prvního knihovního řádu. V letech 1861-1869 knihovnu řídil Pavel Šafařík, který se krom modernizace akvizičních procesů a rozšíření personelu knihovny zasloužil především o zisk několika významných rukopisů a vzácných tisků. V letech 1869-1874, kdy knihovnu vedl Stojan Novakovič, se NBS přestěhovala do nové budovy a byl zaveden zákon o povinném výtisku, který ukládal vydavatelům odevzdat tři kopie každého vydání do knihovny. V průběhu let se knihovna postupně osamostatňovala, nejdříve se oddělila od Národního muzea a posléze i do Ministertsva školství a v roce 1901 byl přijat knihovnický zákon.

 

DSC02170.jpg
DSC02150.jpg
DSC02148.jpg

Začátkem dvacátého století začíná historie knihovny, kterou sledujeme na vycházce Bělehradem a která v podstatě mapuje i historii města a celého národa. V prvních dvou desetiletích 20. století byla totiž knihovna vybombardována, sbírky částečně zničeny a částečně rozvezeny na několik bezpečnějších míst. Pikantní na tom je, že část vzácného historického fondu ukradli bulharské okupační jednotky a pouze malá část z nich se vrátila po válce do knihovny. Paradoxně však zachránili vzácný fond, protože když byla knihovna opětovně vybombardována německými vojsky v dubnu roku 1941, byly kompletně zničeny všechny její fondy a samozřejmě také budova. Ulice na fotografii vlevo se jmenuje Záhřebská a vede k místu, kde stála tato zničená budova knihovny.

 

DSC02142.jpg

Na obrázku vidíme základy původní budovy NBS, na které kromě ostrahy a nutné údržby nikdo od roku 1941 nesáhl. Po odkrytí sutin se prý našly stohy spálených a zuhelnatělých knih. Fondy byly postupně obnovoány ze soukromých darů, sbírek jiných institucí a knihkupectví, ucelenou sbírku do roku 1941 se však dohromady dát nikdy již nepodařilo. Jedním ze vzácných přírůstků byla paradoxně část původního fondu ukradená Bulhary, která se do knihovny navrátila složitou cestou přes Němce a Rusy.

 

DSC02144.jpg

Místo, na kterém stála do roku 1941 Národní knihovna Srbska, je velmi klidné. Malebné domky, křivolaké ulice, květiny a stromy. Jedna z dražších a také velmi oblíbených čtvrtí Bělehradu. V Záhřebské ulici se točilo několik filmů ze "starého Bělehradu", místo má totiž autentickou tvář i atmosféru.

 

DSC02145.jpg

V roce 1941 bylo kromě katalogů, vybavení a budovy zničeno 500 000 svazků, 1 424 rukopisů v cyrilici, mapy, 1 500 prvotisků, 4 000 titulů časopisů a 1 800 titulů novin a bohatý archív tureckých dokumentů o Srbsku a korespondence významných postav historie Srbska a Jugoslávie.

 

DSC02146.jpg

To, co zbylo z původní NBS, je nyní k vidění skrze drátěný plot. Původní základy a ruiny pomalu chátrají a zarůstají stromy a travou. Údajně se tak děje proto, aby se všichni mohli podívat na část historie NBS, neplánuje se totiž, že by se v dohledné době situace změnila. V Srbsku se prostě nezasklívá. Knihovna se přesunula dále, ve své lokaci i ve svém vývoji a my po jejím příběhu budeme pátrat v pokračování příště.

 

Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 2)
JEDLIČKOVÁ, Petra. Srbové nezasklívají. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 8 [cit. 2024-03-29]. urn:nbn:cz:ik-11388. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11388

automaticky generované reklamy
registration login password