Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Školní čtenářské kluby a jejich efekt v posilování dětských čtenářských návyků a radosti z četby

Čas nutný k přečtení
12 minut
Již přečteno

Školní čtenářské kluby a jejich efekt v posilování dětských čtenářských návyků a radosti z četby

0 comments
Anglicky
English title: 
Children readers clubs as ways to enforce joy of reading
English abstract: 
Let’s consider children readers clubs as places where kids can come across a real inspiration to become readers. In this article, we bring the results of a study conducted among 918 grade school kids from 13 schools in the Czech Republic attending the readers clubs. It is possible to see the overall positive effect of readers clubs to the desire to read among children. The study also answers further question regarding the engagement of children in reading and their motivation and behavior.

V roce 2012 zahájila Nová škola, o. p. s., projekt „Brána ke vzdělávání: školní čtenářské kluby“ financovaný z prostředků OPVK a státního rozpočtu ČR[1]. Cílem čtenářských klubů je prostřednictvím každotýdenního mimoškolního čtenářského kroužku posílit čtenářskou gramotnost u dětí, které mají specifické vzdělávací potřeby, rozšířit jejich konkrétní čtenářské postoje a návyky, představit jim četbu jako dobrodružnou radostnou činnost, která jim může pomoci při dalším vzdělávání. Vedle toho propojuje práci prvostupňových pedagogů a dětských knihovníků (kteří klub společně vedou), poskytuje jim široké spektrum metodické podpory k tomu, aby byl klubový čas naplněn vhodnými aktivitami.

Dítě a kniha
Co asi udělá dítě, když je samo a nemá do dělat? Snímek z červnového česko-švédského čtení v pražském DOXu. Děti tam měly možnost odnést si knihu, která je zaujala. Foto: Pavel Farkas.

Ve školním roce 2013/2014 proběhlo výzkumné šetření, jehož cílem bylo zjistit, zda návštěva klubů u dětí posiluje žádoucí čtenářské postoje, případně návyky a motivaci k četbě, zda je možné zformulovat nějaké dílčí závěry o funkčnosti čtenářských klubů a jejich vlivu na rozvoj čtenářské gramotnosti a zda čtenářské kluby navštěvují skutečně ty skupiny dětí, pro které jsou koncipovány. K hodnocení jsme zvolili kvantitativní šetření prostřednictvím dotazníků pro žáky (dotazníky měly formu pro žáky atraktivních čtenářských knížek) a učitelských dotazníků, které vyplňovali třídní učitelé.

Čtenářské kluby podporují radost ze čtení

Do šetření se zapojilo všech 13 škol[2], ve kterých pracují čtenářské kluby, celkem jsme získali údaje 918 žáků, z nichž 206 navštěvovalo čtenářské kluby. Do šetření se zapojily celé třídy, což umožnilo provést srovnání u žáků, kteří docházeli do klubů, a u žáků, kteří do klubů nedocházeli. Výzkumná zjištění jsou poměrně obsáhlá. Celou výzkumnou zprávu včetně podrobného výkladu metodologie a obsahu dotazníků najdete na: http://ctenarskekluby.cz/co-nabizime/pro-ucitele-a-knihovniky/hlavni-zjisteni-projektu/.

Z výsledků vyplývá, že projekt naplnění cílů z oblasti čtenářské gramotnosti podpořil: v dotaznících děti mimo jiné uvedly, že v klubech rády čtou, povídají si s manažerkami klubů a s ostatními dětmi o knihách a doporučují si knihy navzájem. Kluby také dětem zpřístupňují cesty ke knihám: děti si spolu s manažerkami knihy vybírají a knihy si přímo v klubech půjčují pro svou vlastní domácí četbu. Uvedená zjištění jsou navíc potvrzena i srovnáním skupiny klubových dětí s kontrolní skupinou podobně znevýhodněných dětí ze stejných základních škol, které však do klubů nechodí. I zde se jednoznačně ukázalo, že děti, které chodí do klubů, si čtou raději a častěji, než děti, které do klubu nechodí. Zároveň děti navštěvující klub uvádějí ve srovnání s dětmi, které čtenářské kluby nenavštěvují, méně často absenci čtenářských aktivit („nečtu“, „nikdo mi nedává knížky“, „nikde si knížky nepůjčuji“ apod.).

V případě klubových dětí se často objevuje, že čtenářské činnosti dítěte jsou spjaty s návštěvou čtenářského klubu. Vzhledem k nepodnětnému rodinnému zázemí, z něhož klubové děti vesměs pocházejí, a díky srovnání s tím, co odpověděli jejich spolužáci, můžeme usuzovat, že klubová činnost dětské čtenářství podporuje. Pokud by klubové děti neměly příležitost provádět aktivity rozvíjející čtenářství v klubech, neprováděly by je zřejmě vůbec. Kluby tak dávají čtenářské příležitosti dětem, které nemají doma čtenářsky podnětné prostředí a přístup ke knihám. Tyto děti takovou příležitost vesměs rády a aktivně využívají.

Hlavní zjištění:

  • Téměř všechny klubové děti uvedly, že čtou. Pouze 3 z dětí, které navštěvují klub, uvádějí, že nečtou.
  • Děti, které klub navštěvují, uvádějí více přečtených knih a čtou častěji, než ostatní dotazované děti.
  • Děti, které navštěvují klub, častěji zažívají pocit, že ve škole věděly něco navíc, protože si o tom někde četly.
  • Děti, které jsou v klubech vyzývány, aby hovořily o tom, co čtou, častěji než jejich vrstevníci hovoří o knihách se svými spolužáky, rodiči i učiteli.
  • Čtenářské kluby jsou pro většinu svých členů jediným místem, kde získávají knihy ke čtení.
  • Dotazované děti nevnímají školu jako místo, kde by jim byly nabízeny knihy k samostatnému čtení a kde by mohly sdílet své čtenářské zážitky.
  • Škola má obrovský potenciál v rozvoji čtenářské gramotnosti – děti, které se ve vrstevnickém prostředí setkaly s aktivitami rozvoje čtenářské gramotnosti, uvádějí lepší vztah k četbě, než jejich vrstevníci, kteří ve škole tuto možnost neměli.
  • Škola svých možností rozvíjet čtenářskou gramotnost příliš nevyužívá.
  • Čtenářskou kulturu na školách lze účinně prohloubit – děti, které jsou cíleně vedeny k vlastní četbě, ke sdílení zážitku i k pravidelnému čtenářství, jsou si této skutečnosti plně vědomy.

Tři pilíře klubové práce

Každotýdenní práce v našich klubech je založena na tzv. třech pilířích klubové práce. Prezentaci výzkumných výsledků přizpůsobujeme těmto pilířům, protože se ukázaly být velmi účinným, ověřeným a efektivním schématem klubového programu. Prvním pilířem je samostatné čtení v klubu formou „dílny čtení“. Nezáleží na době, po kterou si dítě čte, ale na faktu, že si může samo vybrat knihu, najít si pro sebe příjemné místo a dle svých vlastních schopností číst buď samo nebo klidně s dopomocí klubového vedoucího. V rámci šetření byly děti dotazovány na místo, kde si čtou nejraději. Vybíraly z několika možností, mohly zaškrtnout „nečtu“. Žádné z klubových dětí neuvedlo, že nečte. Toto pozitivní zjištění nevypovídá nic o čtenářských dovednostech dotazovaných klubových dětí, ale přináší informaci o tom, že se klubové děti považují za čtenáře oproti několika procentům neklubových dětí, které uvedly, že nečtou.

Nejvíce dotazovaných dětí (viz graf č. 1) si čte nejraději doma (případně někde sám). 38 % klubových dětí navíc uvádí, že si rády čtou v klubu. V kontextu klubové práce ukazuje daná informace na to, že kluby se stávají pravidelnou součástí života dětí a rozšiřují jejich čtenářské příležitosti. Je otázkou, zda děti, které čtou přímo v klubu, čtou i doma, tj. zda si svou „touhu po čtení“ nespojují pouze s řízenými činnostmi. Vzhledem k počtu přečtených knih, které klubové děti uvádějí, a k odpovědím na otázky týkající se hovoru o knihách však považujeme za velmi pravděpodobné, že čtenářský klub jako příležitost k četbě je pro děti z méně podnětného prostředí zásadní a množství klubových dětí, které uvádějí, že si rády čtou i doma, narostlo pod vlivem práce ve čtenářských klubech.

Graf 1: Místo ke čtení
Graf 1: Místo ke čtení

Kdo dětem doporučuje knihy?

Důležitým ukazatelem toho, zda je dítě čtenářem, je pravidelnost čtení. V rámci šetření na ni mířila otázka „Kdy si čteš?“. Z níže uvedeného grafu je zřejmé, že děti, které navštěvují klub, si čtou častěji během školního týdne, než děti klub nenavštěvující. Daleko méně klubových dětí opět uvádí, že si nečte vůbec.

Graf 2: Pravidelnost čtení
Graf 2: Pravidelnost čtení

Druhým pilířem je vzájemné doporučování knih mezi dětmi, případně i klubovými vedoucími. Kniha, doporučená dítěti jeho vrstevníkem, je pro něj atraktivnější. Klubové děti nejčastěji uvádějí, že jim knihy doporučuje někdo v klubu (25 %). Následuje rodina (23 %). 33 % neklubových dětí nedoporučuje knihy nikdo. Téměř čtvrtina klubových dětí uvádí (22 %), že jim knihy nikdo nedoporučuje. To je ale vzhledem k zaměření klubů relativně velké množství dětí a je třeba zjistit, čím je způsobeno, že tyto děti užitečnost doporučování knih nevnímají. Mezi neklubovými dětmi doporučování opět probíhá častěji doma (43 %), než ve škole (8 %). Zde se poprvé otevírá otázka nevyužitého potenciálu školy[3].

Graf 3: Doporučování knih
Graf 3: Doporučování knih

Třetí zásadní pilíř klubové práce nazýváme „odcházím domů s knihou“ – děti jsou motivovány, aby si z klubu domů půjčovaly knížky a tam je četly či prohlížely. Otázka „Kde si můžeš číst knihy, které Tě zajímají?“ směřovala k zjištění dostupnosti knih, tj. doplňovala naši představu o rodinném zázemí dětí i o dopadu klubu na čtenářské návyky dětí. 36 % klubových dětí uvádí, že knížky, které je zajímají, si mohou číst právě v klubu. Pozitivním zjištěním je, že pouze jeden z dotazovaných členů klubu uvádí, že tuto možnost nemá nikde.

Čte někdo přímo ve škole?

Ve zkoumaných třídách uváděla 3 % dětí nenavštěvujících klub, že příležitost setkat se se zajímavými knihami nemá. Je zřejmé, že i klubová knihovnička (ideálně je-li umístěna přímo ve třídě, kde probíhá i běžná výuka) výrazně rozšiřuje příležitosti k setkání s knihou (a to i pro neklubové děti). S podivem je, že pouze velmi málo respondentů uvádí, že zajímavé tituly může číst ve škole. Svědčí to o tom, že byť školy často disponují knihovnou, děti nepovažují její fond za atraktivní, resp. je možné, že pro ně knihovna není volně přístupná.

Existuje relativně velký počet dětí, které uvádějí, že si mohou číst knihy v klubu, oproti spíše malému počtu dětí, které uvádějí, že si čtou zajímavé tituly ve škole. To potvrdilo náš předpoklad, že budou–li mít děti atraktivní tituly k dispozici, velmi pravděpodobně po nich i sáhnou, což potvrzují i jiné, převážně zahraniční výzkumy[4]. Nezpochybnitelnou přidanou hodnotou čtenářských klubů je i skutečnost, že knihovničku mohou využívat i neklubové děti[5].

K dostupnosti knih také směřovala otázka „Kde si půjčuješ knížky?“. Zatímco žáci, kteří nenavštěvují kluby, si půjčují knížky nejčastěji doma, 64 % žáků z klubů si půjčuje knížky právě v klubech. Klubové děti využívají méně často knihovnu (7 % klubových dětí oproti 32 % neklubových dětí z kontrolní skupiny). Důvodem je zřejmě skutečnost, že děti dotazovaného věku obvykle navštěvují knihovnu s rodiči – svou roli zde tedy opět hraje rodinné zázemí. Klubové děti častěji než neklubové do knihovny chodí, byť si knihy nepůjčují. Jedná se zřejmě o řízenou aktivitu v rámci klubové práce. Pouze 4 % klubových dětí uvádějí, že si knížky nepůjčují nikde. Mezi žáky, kteří kluby nenavštěvují, je 9 % takových dětí.

Graf 4: Půjčování knih
Graf 4: Půjčování knih

Základní srovnání klubových dětí s kontrolní skupinou dětí se znevýhodněním

Ve snaze lépe popsat efekt klubové práce jsme odpovědi klubových dětí porovnali s odpověďmi jejich podobně znevýhodněných spolužáků[6], kteří kluby nenavštěvují. Jako zásadní ve srovnávacích ukazatelích vidíme skutečnost, že téměř 74 % klubových dětí uvádí, že je čtení baví, oproti 54 % z kontrolní skupiny. Mnohé z dotazovaných dětí navštěvují klub krátce, i tak si dovolujeme usuzovat, že právě zmíněných 20 % dětí, které uvádějí, že je čtení baví, tj. rozdíl oproti kontrolní skupině, bylo pro četbu získáno vlivem aktivit rozvíjejících čtenářství a čtenářskou kulturu.

Klubové děti také častěji uvádějí, že si čtou samy jen tak – konkrétně 70 % dětí z klubu si jen tak čte, oproti 48 % procentům z kontrolní skupiny. I tato hodnota podporuje názor, že samostatně číst mohou pouze ty děti, které poznaly radost z četby a hezké knihy. Velmi důležitým ukazatelem je pravidelnost četby: klubové děti uvádějí, že čtou častěji (47,8 % dětí čte během školního týdne i jindy, v kontrolní skupině je to 34,6 %), a pouze 3 z nich nečtou vůbec (to je 2,2 %, v kontrolní skupině je takových dětí 5,7 % ).[7]

Čtenářské kluby jako ostrůvky pozitivního působení

Šetření ukázalo, že kluby žákům se znevýhodněním bezesporu nabízejí příležitosti k rozvoji čtenářství a že to děti také tak vnímají: dle odpovědí usuzujeme, že je posílen jejich vztah ke čtení, dostávají příležitost setkávat se s aktivitami spojenými se čtenářstvím a sdílet je se svým okolím. Kluby též žákům knihy zprostředkovávají, ať již jde o výpůjčky či doporučování. Evidentní je, že kluby kompenzují nepodnětné rodinné prostředí.

Ze zmíněných poznání lze usuzovat, že pokud by klubové děti neměly příležitost provádět aktivity rozvíjející čtenářství v klubech, neprováděly by je vůbec. Kluby tak poskytují čtenářské příležitosti dětem, které nemají doma čtenářsky podnětné prostředí, a tyto děti nabízené příležitosti využívají a o jejich nabídce vědí. Samy sebe děti považují vesměs za čtenáře.

Šetření prokázalo souvislost mezi docházkou do klubu a čtenářstvím. Design výzkumu neumožňuje vyloučit, že děti, které do klubů chodí, neměly již před započetím docházky do klubů kladný vztah ke čtení. Abychom mohli jednoznačně specifikovat příčinný vztah mezi návštěvou klubu a oblibou čtenářství, museli bychom provést longitudinální šetření, ve kterém bychom zjišťovali vztah ke čtení před zahájením docházky do klubu a po nějaké době docházky. To bohužel nebylo v našich možnostech.

Více o projektu se dozvíte na adrese www.ctenarskekluby.cz.

Loga partnerů projektu
Projekt podpořila Evropská unie, Evropský sociální fond a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Poznámky:
  1. Projekt je z těchto zdrojů financován do ledna 2015.
  2. Jednalo se výhradně o partnerské ZŠ projektu, tedy: ZŠ a MŠ Sázava, ZŠ M. Šolleho, Kouřim, V. ZŠ Kolín, ZŠ Rabasova, Slaný, ZŠ Politických Vězňů, Slaný – Háje, ZŠ U Soudu, Liberec, ZŠ a MŠ Hlavečník, ZŠ Chlumec nad Cidlinou, ZŠ Mrákov, ZŠ a MŠ Staňkov, ZŠ Jižní Předměstí, Rokycany, ZŠ M. Pujmanové, Havířov, ZŠ Slezská, Orlová.
  3. Na fakt, že čeští učitelé „mají spíše tendenci knihy nedoporučovat“, upozornily také závěry projektů Čtenář a Klíčové kompetence. Čtenářství na školách: Analýza dat z projektů Čtenář a Klíčové kompetence. SCIO 2009-2013.
  4. Americká organizace Reading is Fundamental (Čtení je základ) v roce 2010 iniciovala sestavení výzkumného týmu, jehož úkolem bylo shromáždit co nejvíce uskutečněných průzkumů zabývajících se vztahem mezi výsledky dětí ve vzdělávání a dostupností různých tištěných materiálů. Výstupem je téměř vyčerpávající studie, která zahrnuje analýzu více než 11 000 průzkumů nejrůznějších programů na podporu dětského čtenářství. Z výzkumu vyplývá, že dostupnost knih a jiných tištěných materiálům rozvíjí dětské čtenářství.
  5. Projekt průběžně motivuje i pedagogy, kteří do něj nejsou přímo zapojeni, aby klubové knihy ve výuce používali a půjčovali je i neklubovým dětem. V řadě projektových škol se to dobře daří.
  6. Znevýhodnění pramenilo z určité specifické vzdělávácí potřeby, kterou dítě vykazolo, dítě pocházelo ze sociálně znevýhodněného prostředí, rodiče nedosáhli vyššího než základního vzdělání, v domácnosti bylo do 25 kusů knih. U řady klubových i neklubových dětí docházelo pochopitelně ke kombinaci těchto jevů.
  7. Položky „Čtení mě baví“, „Rád si s ostatními povídám o tom, co jsem četl“ byly také zařazeny v šetření PIRLS, který pro nás byl důležitým referenčním zdrojem.
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
POLÁKOVÁ, Irena a BĚLINOVÁ, Eva a KORÁBOVÁ, Jana a Straková a Jana. Školní čtenářské kluby a jejich efekt v posilování dětských čtenářských návyků a radosti z četby. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 7 [cit. 2019-06-15]. urn:nbn:cz:ik-14246. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14246

automaticky generované reklamy