Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Školáci (ne) čtoucí aneb Knížka pro potěšení

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Školáci (ne) čtoucí aneb Knížka pro potěšení

0 comments
Autoři: 
(Ne) čtou, (ne) čtou, (ne) čtou - jdou tou cestou klikatou. Kdo? Přeci devítiletí až patnáctiletí školáci. Právě pro ně připravili pracovníci Městské knihovny v Lounech u příležitosti stoletého výročí založení knihovny v roce 1998 anketu, ve které se děti zpovídaly ze svého vztahu ke čtení, ke spisovatelství a právě ke knihovně. Znění otázek bylo následovné: Chodíš často, občas, nebo vůbec do městské knihovny? Jak by měla vypadat knihovna podle tvých představ? Kdybys byl(a) spisovatelem, o čem bys psal(a)? Jaká je tvá nejoblíbenější knížka? Své odpovědi děti doprovodily kresbami. Nejzajímavější a nejpovedenější odpovědi (v původním znění) a ilustrace byly uspořádány do několika kapitol a vznikla báječná knížka, která je potěchou pro duši i oko, ale také poučnou výpravou do hlav těchto dospívajících človíčků.

Z krásně lidského doslovu ředitele lounské městské knihovny Ivo Markvarta se můžeme mimo jiné dozvědět zajímavé postřehy, které vzešly z anketních odpovědí: "Sportovci či sportovní fandové nečtou. Pokud ano, jde o tu nejpovrchnější četbu. Blízko nich jsou computeroví hráči a hračičkáři. Spolu se sportovci jsou ochotni číst leda horory, krvavé thrillery, v lepším případě sci-fi. Děti se dnes od nejranějšího věku na obrazovce setkávají s násilím, krutostí, sadismem. Zmatení v dětských myslích je zřejmé i v odpovědi jednoho desetiletého kluka: ‚Knihovna by měla být plná Čtyřlístků a knih, kde se vraždí.` … Pravidelní návštěvníci knihovny mají rozvinutější fantazii, zajímají se o všechny možné obory, cílevědomě rozšiřují svůj obzor, nebývají lhostejní ke svému okolí, mají obavu o osud života na Zemi, znají cenu láskyplného vztahu k přírodě k lidem."

Pokud se vám tato kniha dostane do rukou, věřte, že stojí za to do ní nahlédnout. A pro ty z vás, kteří na ni nenarazí, je připraven následující textový i obrazový exkurz.


O čem bych psal(a)
Psala bych asi o současné době a o rasismu. Není důležité, jak člověk vypadá, ale co má uvnitř.

Psal bych o tom, jak nás na školách nutěji být stejní. Psala bych o drogách, sexu, alkoholu a jiných problémech, které zajímají dnešní mládež. Já bych radši spisovatelem nebyl, protože by mne mohli poslat pod drn jenom za to, že napíšu nějakou kritickou knihu. Proč tam (ne)chodím… Nechodím tam, protože nesmím přes hlavní silnici a rodiče se mnou nemůžou jít, protože nemají čas. Nejlepší je na tom, že když mi ujede autobus, tak tam můžu sedět a čekat na další a zatím si prohlížet Čtyřlístky. Do knihovny nechodím, protože mám doma svoji, a než ji celou přečtu, tak budu dávno starej dědeček. Radši chodim do hospody na kolu s rumem. I vy přece musíte cítit tu vůni knih, za kterou já chodím. Do knihovny nechodím a nikdy jsem nechodil a ani toho nelituji. Mně je to absolutně jedno, jak taková knihovna má vypadat. (…) Přečetl jsem jednu knihu, a to povinně. Byla to Babička od Boženy Němcové a ta můj vztah ke čtení ještě zhoršila. Bez knížek jsem téměř nula… Oblíbené a nejoblíbenější Nejradši mám Rychlý šípy od J. Foglara. Mám rád, když se kluci drží pohromadě v partě, nikdo na nikoho nežaluje, jako to teď chodí. Líbí se mi Bible, protože se tam říká, jak Bůh stvořil svět a o Ježíškovi. Nedávno jsem dočetla knížku Stařec a moře. A uvědomila jsem si, že jsem vlastně před tím nic nečetla. Mojí nejoblíbenější knížkou jsou Osudy dobrého vojáka Švejka, kterou napsal Jaroslav Hašek. Knížka je hezká, protože voják Švejk si dělá ze všech srandu a je mu vše jedno. Koníčky: koníčkové a jiní kamarádi Byly by tam poličky do tvaru želv a byly by tam knížky jenom o želvách a bylo by tam hodně želv v akváriu. Já bych tu knihovnu vlastnil a vydělával bych peníze. Psal bych jenom o želvách pro malé děti. Pak bych psal encyklopedie o želvách. Má nejoblíbenější knížka se jmenuje O veselé želvě, protože mám rád želvy. Psal bych nejrači o pejscích. Je mi jich hodně líto, protože lidé je vyhazují všude, kde můžou. Proto bych si chtěl udělat psí farmu. Romány a románky (dívčí) Asi bych psala o lásce… Určitě bych nepsala dívčí romány. Ty mě číst nebaví. Mám ráda knížky s pořádným dějem (Victor Hugo - Bídníci). Já bych psala dívčí a klučičí romány dohromady, ale hlavně o dívkách, co kamarádí s klukama, pak se do nich zamilují až po uši a mají tři nebo čtyři děti. Chtělo by to jinej styl V zimě by tam měly být velké postele, do kterých bych si mohl lehnout a číst. Naše knihovna mi docela vyhovuje. Změnila bych tam jednu zásadní věc, aby tam nebylo tak hrozné ticho. Ticho by mělo být v čítárně, ale tam, kde si vybírám knížku, by měla alespoň hrát hudba. Většinou chodím do knihovny s kamarádkou. Když jí potřebuju sdělit nějakou věc o té či oné knížce…, nemůžu. Každý nás slyší. Určitě bych přidala oddělení pro puberťáky, jelikož si myslím, že to nejsou dospělí ani děti… Knihovna by měla být taková, jaká je. Možná jen místo ženskejch, který v knihovně seděj, by mohli být mladý hezký chlapi. Když dostaneme ve škole nějaký úkol, knihovna má pro mě vždy odpověď. V létě by byla knihovna umístěna v zahradě, kde by zpívali ptáci a kvetly květiny a šuměl potok s oblázky a vy byste si mohli vzít oblíbenou knihu, sednout si s ní pod strom a číst si, případně jen relaxovat. Měla by tam být odhlučněná virtuální aréna. Myslím si, že knihovna by se ani vůbec měnit nemusela,… (Ne) čtou, (ne) čtou, (ne) čtou - jdou tou cestou klikatou : názory, nápady, postřehy, příběhy a kresby školáků. K vydání připravil Ivo Markvart. Louny : Městská knihovna, 1999. 55 s., il. Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR a pod záštitou České komise pro UNESCO
Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
CELBOVÁ, Iva. Školáci (ne) čtoucí aneb Knížka pro potěšení. Ikaros [online]. 1999, ročník 3, číslo 9 [cit. 2019-09-21]. urn:nbn:cz:ik-10396. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10396

automaticky generované reklamy
registration login password