Knihovníci tzv. od pultu zajisté znají situace, kdy čtenář vznese dotaz na knihu, jejíž název nebo jméno autora knihovník v životě neslyšel. Pokud není chyba na straně knihovníka a i počítačový katalog potvrdí, že žádaná kniha neexistuje, nastupuje fáze sherlockovského vyzvídání a upřesňování. Čtenář je naťukáván ze všech stran a kýženým cílem je zjistit, jak se požadovaná kniha nebo její autor jmenují ve skutečnosti. Některé ze zajímavých oříšků, které nasbíralo převážně naše dětské oddělení, vám předkládám.

Knihu Štěstí přijde v neděli jsme rozšifrovat dokázali, jen se čtenář musel rozhodnout mezi tituly Smrt přijde v neděli nebo Štěstí přijde zítra.

Také v Alenčiných vdolečkách bleskový úsudek knihovnice odhalil dětskou knížku Barborčiny koláčky.

Dobrodružství Toma Sawyera žádalo jedno vzdělané, leč zmatené dítko pod názvem Dobrodružství Toma Sajfrta.

Pozor Bidpaj nebyl žádný mudrc! Dospělí to nečtou, ale děti vědí, že správný název je O vodníku Bidpajovi.

Drobná přesmyčka a z knihy Říkali jí Leni je Říkali jí Nely.

Kdyby Astrid Lindgrenová tušila, jak originální pseudonym jí vymysleli naši čtenáři, okamžitě by své původní jméno opustila. No, nechtěli byste se také jmenovat Astra Glingerová?

Nad dotazem "Máte knížku od Tolstýna?" stále ještě váháme. Tolkien nebo Tolstoj?

Dívenka asi desetiletá předvedla brilantní myšlenkovou zkratku. Dotazem "Máte knížku na právničku?" totiž chtěla zjistit, zda jí naše knihovna může nabídnout literaturu, kterou musí znát, když se chce stát právníkem.

Z oříšku královny Mab vyloupnete krásné pohádky. Ale co vyskočí Z oříšku královny Maf? Třeba Haf?

Mezi české kroniky patří: Kosmova kronika, Dalimilova kronika a také Kocourkova kronika. Ale né. To si jen jedno dítě chtělo přečíst Kroniku města Kocourkova.

František Nepil přál svým čtenářům Dobré a ještě lepší jitro. Těm našim to ale nestačilo a přáli si Jitro krásné a ještě krásnější.

Kapitolou sama pro sebe je pravopis a výslovnost jmen autorů. Identifikovat autora jménem Reiz jako Karla Václava Raise bylo snadné, ale víte, kdo je to Fifík? Neuhodnete, protože pod tímto hravým příjmením se skrývá osobně Michal Viewegh!

Zasadit příběh krvelačné hraběnky Báthoryové přímo do Čachtic přišlo čtenářům příliš specifické. A tak po nás chtěli nikoliv Čachtickou, ale Šlechtickou paní.

"Napsal to Jiří, je to o labuťách a měl to pučené Zdenek." Tak zněl lakonický požadavek malého chlapce. Kolegyně zapátrala ve výpůjčním protokolu a přinesla Tajemství volavčího jezera od Jiřího Hogana.

Ef El Dvě znamenalo jednoznačně F. L. Věk, jen si ještě pořád lámeme hlavu, jestli čtenář požadoval rovnou druhý díl.

Požadavek na Staré české báje a pověsti dokáže pořádně zmást hlavu. Myslí Jiráskovy Staré pověsti české nebo Staré řecké báje a pověsti od Petišky?

Podobně komplexní byla žádost o materiály o Emilu Máchovi. Emil Hácha nebo Karel Hynek Mácha, přemítá knihovnice. Hácha, Mácha, Hácha, Mácha,...

Některé spisovatele si děti oblíbí natolik, že jim pak říkají pouze křestními jmény. Jak jinak si vysvětlit dotaz: "Máte od Elišky Tománek jde do školy?" Je přece jenom jedna ELIŠKA! Žádná jiná Eliška jí nesahá ani po kolena.

Obzvláště zvláštní chlapeček požadoval dvojdílnou knihu. První díl měl být o českých panovnících a napsat ho měl Adolf Hitler, druhý díl se měl jmenovat O letadélku Káněti.

Výrok "Mám z dospělého toho Manona", je třeba dešifrovat následovně: "Mám z oddělení pro dospělé vypůjčenu Manon Lescaut."

Gymnazistky přišly vyřešit následující zapeklitou otázku: "Máme zjistit, jestli byl Hus normální, když se nechal upálit."

Zřejmě vliv reklamy přiměl naše čtenáře požadovat místo Johnovy knihy Memento raději Mementos.

Kytici napsali celkem tři autoři. Erben, Suchý a Herben.

Pouze správná první část názvu zachránila pro rozpoznání zkomolené Krylovovy Bajky a nebajky. Čtenáři totiž žádali titul Pod maskou lenosti aneb babyky a nebabiky.

Výrok dne z dětského oddělení:
"Dobrý den, prosím vás, já jsem tady a kartička je doma..."

A na závěr delší historie. V dětském oddělení mají děti volně k dispozici počítač. Nedá jim to a stále mu provádějí nejrůznější alotria. K nejoblíbenějším patří vystavování vlastních kreseb a nápisů na plochu Windows. Následující korespondenci na této "nástěnce" mezi dvěma neznámými dětmi zachytily kolegyně i písemně. Pravopis byl zachován původní.

• Hele, kámo, varuji tě. Nesedej si k tomu počítači. Zorro.
• Čest práci. Zorro.
• Jestli nenecháš těch nápisů, mohl bys dostat. Conan.
• Dostaneš ty a velmi brzo BARBARE.
• Zdravím každého čtenáře, který se nejmenuje Conan a doporučuji mu, aby urychleně opustil tento soubor! Conane, varuji tě!
• Ty zbabjelče to si říkáš Zorro.
• Vrátil jsem se Zorro. Vyzívám tě na souboj Conane! A do třetice všeho překvapení, vím kdo je Alág! Střeste se mé pomsty!

Nejcitovanější výrok ovšem pochází od jiného dětského čtenáře, kterému se podařilo odstavit počítač včetně operačního systému Windows NT tak dokonale, že si s ním počítačoví experti hráli dva dny, než jej znovu uvedli do provozu. Na obrazovce počítače svítil jediný nápis: "To vám udělal Bob."

Dle zážitků Hany Hanáčkové a Miroslavy Čápové sepsala