Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Safer Internet Conference 2008

Čas nutný k přečtení
7 minut
Již přečteno

Safer Internet Conference 2008

0 comments
Autoři: 

V pondělí 15. prosince 2008 proběhla na půdě Nosticova paláce (Ministerstvo kultury ČR) odborná konference s mezinárodní účastí nazvaná Safer Internet Conference 2008. Hlavním tématem tohoto setkání bylo hodnocení obsahu a otázky bezpečnosti mobilního internetu (respektive internetu obecně, protože „mobilní internet“ označuje spíše jen způsob připojení než další technická či obsahová specifika).

Hlavním organizátorem akce bylo sdružení Safer Internet a mezi partnery byly významné společnosti jako Microsoft, O2, T-Mobile či Vodafone. Na organizaci se podílel také Safer Internet Institute. A aby byly úvodní informace kompletní, doplním, že moderátorem konference byl Zdeněk Záliš (Safer Internet) a úvodní příspěvek si vedle Pavla Vichtery (taktéž Safer Internet) připravil i Jan Kasal, místopředseda Parlamentu ČR.

Zdeněk Záliš Pavel Vichtera Jan Kasal

Zdeněk Záliš, Pavel Vichtera a Jan Kasal

Od ratingu k sociologii

Prvním hostem konference byl Patrice Chazerand ze sdružení ISFE (Interactive Software Federation of Europe). Hovořil o hodnocení interaktivního obsahu v Evropě. Pro počítačové hry existuje ratingový systém PEGI (Pan-European Game Information), který s pomocí sady piktogramů umožňuje zákazníkům orientaci v tom, co konkrétní hra obsahuje (např. označení „násilí“, „sex“ či „drogy“), a navrhuje také doporučený věk hráčů (kupříkladu „3+“ nebo „18+“). Je tedy otázka, zda by nebylo vhodné podobný rating zavést i pro internetové stránky. S tím pochopitelně souvisí i otázka, zda by něco takového bylo vůbec možné a realizovatelné.

Co se týče České republiky, žádný jednotný klasifikační systém zatím neexistuje. O této situaci hovořil Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který zmínil, že se u nás používá maximálně věkové doporučení, a i to je rozdílné u TV vysílání, filmové distribuce, videopůjčoven apod. Televize kupříkladu využívají jen tzv. „scheduling“, tedy že nevysílají nic nevhodného mezi 6 a 22 hodinou. Zmiňovanou absenci nějakého uceleného ratingu se snaží řešit Centrum pro mediální studia (CEMES) při FSV UK, které již nějaký čas pracuje právě na projektu jednotné klasifikace. Zatím byly dokončeny alespoň předběžné studie, ze kterých vyplývá, že potenciální systém by měl být výhradně informativní, nikoliv regulační. Musel by také respektovat specifika našeho prostředí.

Velmi podnětnou přednášku si připravil Petr Soukup z Institutu sociologických studií (FSV UK), který se na internetovou bezpečnost dětí podíval právě z hlediska sociologie. Takto zaměřených studií sice není mnoho, ale některé přesto existují – především World Internet Project (2005-2008) a aktuální Eurobarometr (v zemích EU). Na základě těchto výzkumů prezentoval P. Soukup řadu statistik, které popisovaly jednotlivé typy uživatelů (od začátečníků až po tzv. „interneťáky“) a nejčastější rizika (například spam, viry, phishing či sexuální obtěžování, které je v celkovém souhrnu naštěstí jen marginální). Velmi zajímavým poznatkem také bylo, že nejvýznamnější skupinu uživatelů internetu tvoří děti a mládež od 12 do 18 let, kterých je „online“ cca 90 %.

Na konferenci se zaregistrovalo zhruba 80 účastníků

Na konferenci se zaregistrovalo zhruba 80 účastníků

Jak na kyberkriminalitu

Jedním ze zahraničních hostů byl Adrian Dwyer ze sítě INHOPE, mezinárodní asociace tzv. „horkých linek“. To jsou místa, kam mohou uživatelé zavolat, pokud na internetu narazí na nějaký problém (tj. potenciálně nevhodný nebo ilegální obsah). V síti INHOPE je sdružených cca 33 národních poskytovatelů, kteří úzce spolupracují s lokálními vládami. Pan Dwyer také zmínil jeden zajímavý příklad ilustrující vzájemnou kooperaci všech zúčastněných skupin při řešení problémů: když se objevily první telefony s kamerou, při focení nevydávaly žádný zvuk. Nicméně tajné fotografování bylo (zejména v Japonsku) brzy tak oblíbené a rozšířené, že na základě mnoha stížností přidali výrobci zvuk „uzávěrky fotoaparátu“.

K dispozici bylo pochopitelně i malé občerstvení

K dispozici bylo pochopitelně i malé občerstvení

O aktivitách české policie v kontextu kyberkriminality pohovořil Karel Kuchařík z českého Policejního prezidia. Za zmínku stojí přinejmenším skutečnost, že podle některých průzkumů už internetová kriminalita generuje srovnatelné zisky jako například organizovaný zločin spojený s drogami. Pokud si to spojíme s dříve uvedenou statistikou, že nejfrekventovanější skupinou uživatelů jsou děti a mládež (12-18 let), získáme rázem větší představu o rizicích, se kterými je nutné počítat. Česká policie zatím naštěstí příliš často neřeší závažné trestné činy (např. kyberterorismus), ale frekventované jsou menší delikty, například porušování autorského práva apod.

Velké společnosti a bezpečnost

Společnost Microsoft na konferenci zastupoval Jan Mühlfeit, který je na postu „Chairman Europe“ v podstatě nejvyšším reprezentantem Microsoftu pro celou Evropu. Připomněl, že mladá generace rozumí internetu více než generace stávající, což má celou řadu důsledků (jak s oblibou říká: „My se snažíme řídit něco, čemu už přestáváme rozumět, zatímco oni rozumějí něčemu, co ještě neřídí.“). Zmínil také některé aktivity Microsoftu v této oblasti – aktuálně například zapojení „celebrit“ do propagace bezpečnosti (v ČR to je Ewa Farna). Mezi další zajímavé projekty patří např. vzdělávací portál pro učitele teachtoday.eu, mezinárodní centrum IMCEC (International Centre for Missing and Exploited Children) či systém CETS (Child Exploitation Tracking System).

J. Mühlfeit hovoří o projektech Microsoftu

J. Mühlfeit hovoří o projektech Microsoftu

Paul Cording ze společnosti Vodafone prezentoval na CIF výsledky výzkumu, který se zaměřil na obsah internetu, vztah k technologiím apod. Z výsledků vyplývají především obavy – lidé mají pocit, že jsou kontrolování technologiemi, spíše než aby tyto technologie sami kontrolovali. Příčin je několik: např. nedostatek znalostí, přílišná restrikce, nedostatek důvěry apod. Tento určitý nesoulad mezi rodiči a dětmi ilustruje také fakt, že obě skupiny vnímají možná rizika odlišně. Rodiče se nejvíce obávají například telefonních účtů či ztráty mobilního přístroje, zatímco děti mají spíše obavy z nepříjemných telefonátů (i od rodičů) či tzv. „happy slapping“. To je forma kyberšikany, při které někdo někoho znenadání napadne a někdo jiný to natáčí na mobilní telefon (a následně třeba vystaví na internet).

O bezpečnosti dětí hovořil i Jonny Shipp z Telefóniky O2. Konkrétně mluvil o Evropském rámci pro bezpečnější používání mobilů dětmi a mladistvými (European Framework for Safer Mobile Use by Younger Teenagers and Children). To je evropská iniciativa zaměřená na samoregulaci mobilního průmyslu, která zahrnuje prvky jako rodičovské kontrolní mechanismy, klasifikaci komerčního obsahu, zvyšování povědomí a vzdělávání či boj proti ilegálnímu obsahu. Na této aktivitě spolupracují v podstatě všechny zúčastněné subjekty: GSMA Europe, mobilní operátoři, poskytovatelé obsahu, neziskové organizace i Evropská komise. Uvádí se, že společnosti zapojené do iniciativy reprezentují až 96 % zákazníků.

Diskuze ve znamení regulace

Součástí programu byly i tři diskuzní panely. V prvním z nich hovořili poskytovatelé obsahu o jeho potenciální regulaci či jiných formách kontroly. Diskuze se účastnili J. Hájek (Microsoft), O. Švihálek (Centrum), J. Kábele (iDnes) a T. Gřivna (PRF UK). Lidé se v této souvislosti často obávají cenzury, ale je kupříkladu mazání extrémistických či vulgárních příspěvků v diskuzích cenzura? V Reflexu se před časem objevil zajímavý citát jednoho bloggera z New York Times: „Problémem současných médií už dávno není nedostatek informací kvůli cenzuře, ale příliš zbytečných informací kvůli nedostatečné cenzuře“. Je to podobné jako ve vztahu morálky a práva: víme, jak bychom se měli chovat, ale bohužel existují lidé, kteří se tak nechovají – a proto jsou potřeba i zákony. Také seberegulace na internetu je poměrně efektivní – ale jen do jisté míry a bohužel ne pro všechny.

Ve druhém panelu seděli zástupci mobilních operátorů: V. Řečníková (O2), J. Chocová (T-Mobile) a P. Piškula (Vodafone). Tématem byla implementace evropského rámce, o kterém hovořil Jonny Shipp. Penetrace mobilů mezi dětmi je cca 95 % a není tedy divu, že se objevuje řada funkcí a nástrojů, které se snaží využívání mobilních telefonů kontrolovat. Existují tedy různé dětské filtry (v zahraničí dokonce i celé speciální dětské telefony), které ale nejsou vždy efektivní. Děti pochopitelně nechtějí být omezovány, a protože technice rozumí často lépe než rodiče, mohou tyto mechanismy obcházet. Opět se tedy ukazuje význam vzdělávání (ve školách, v rodinách), ale současně také určité důvěry mezi rodiči a dětmi, protože ta je samozřejmě mnohem efektivnější než jakýkoliv software.

Diskusní panel

Diskuzní panel

Mimochodem, po nedávném blokování nevhodného obsahu Vodafonem přistupuje k podobnému kroku také T-Mobile. Přístup k nelegálnímu obsahu (konkrétně dětské pornografii) bude automaticky zablokován všem zákazníkům přibližně od května 2009. Zdrojem blacklistů bude podobně jako u Vodafonu britská Internet Watch Foundation. Třetí náš operátor zatím příklad svých kolegů následovat nechce. Telefónica O2 se snaží jít především cestou vzdělávání. V případě dětí uvažují maximálně o opačném postupu, tedy využití „white-listů“ – tedy adres, které jsou ověřené jako vhodné a nezávadné.

Poslední diskuzní panel se zaměřil na kyberzločin a kyberprávo. Mezi účastníky byli K. Kopecký (UPOL), V. Jirovský (MFF UK), A. Dwyer (INHOPE) a K. Kuchařík (PP ČR). Hovořili o hrozbách na internetu a o možnostech, jak jim předcházet. Z hlediska vzdělání samozřejmě vznikají různé projekty a portály, například www.minimalizacesikany.cz nebo www.e-bezpeci.cz, ale pokud se něco nezmění v celém systému (tedy zejména ve školství), plošné výsledky se dostaví jen těžko. Problémy policie jsou zase spojené zejména s neznámým a „nehmatatelným“ prostředím internetu – v kyberprostoru je obtížné definovat pojem hrozby, legislativa je stále nedostatečná, problémem je také edukace soudců a státních zástupců atd. A ačkoliv se nám daří chránit alespoň uzavřené systémy, jen velmi málo se staráme o ostatní (veřejně přístupné) oblasti virtuálního světa.

Diskusní panel

Diskuzní panel

Závěrem

Konference SIC 2008 nabídla celou řadu zajímavých přednášek, které se na problematiku dívaly ze všech možných úhlů pohledu. Zazněly názory zástupců velkých firem, postřehy odborníků, výsledky výzkumů, zkušenosti policie, praktické poznatky ze zahraničí apod. Nezbývá než doufat, že se podobnými aktivitami nechá inspirovat i nejdůležitější zúčastněný subjekt: stát.

Projekty, odborné konference a informační portály jsou nepochybně důležité a prospěšné, ale bez odpovídajících změn v legislativě či školních a rámcových vzdělávacích programech se jedná spíše jen o přešlapování na místě. A možná že už je nejvyšší čas nejen přešlapovat, ale konečně někam opravdu vykročit. Ostatně jedná se o budoucnost nás všech.

Zdroj fotografií uvedených ve zprávě: http://conference.saferinternet.cz/fotogalerie

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
RYLICH, Jan. Safer Internet Conference 2008. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 1 [cit. 2020-08-03]. urn:nbn:cz:ik-13024. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13024

automaticky generované reklamy