V úvahách i veškeré publikační činnosti zaměřené na kyberfeminismus (a feminismus obecně) jsem se pečlivě vyhýbala jednomu tématu, a to feministické kritice jazyka českého. Mám na to totiž svůj názor a vím, že by s ním mnohé feministky nesouhlasily/i. To, jsem právě předvedla na konci předchozí věty, je právě jedním z důvodů, proč se vehementně nesnažím o gender-neutrální vyjadřování. Mám s tím dvě zkušenosti. První, když jedna z mála výhrad k mé diplomové práci byla právě ta, že "nesprávně" používám jména autorky Dale Spender v češtině (odmítala jsem jej skloňovat a především počešťovat příponou -ová) a druhá zkušenost byl překlad anglického textu, který pojednával o obtěžování pacientek/pacientů lékařem/lékařkou. Celý text byl v originále důsledně gender-neutrální právě proto, že pocházel z feministické dílny. Přeložit jej do češtiny tak, aby se ještě vůbec dal číst při docela sympatickém zachování neutrality (tedy snaze nepodsouvat rodové rozdělení v takto citlivém textu) byl opravdu hodně tvrdý oříšek. Reakce na moje poslední kyberfeministické okénko mě však dovedla k tomu, abych se přeci jen nad vztahem jazyka a feministického myšlení zamyslela.

Jak jsem již naznačila, ve feministických kruzích se kritika sexismu v jazyce vyskytuje poměrně často a v některých zemích je již vidět odklon od používání silně sexistických výrazů v jazyce, tedy například gender-neutralita v angličtině, tvary množného čísla v němčině apod. I u nás již takové diskuse probíhají, nejvážněji se asi probírala právě ona nevhodná přípona -ová používaná u některých ženských příjmení. Je velmi těžké srovnávat a především používat jako dobrého příkladu angličtinu pro případné úpravy jazyka českého. Především se ale domnívám, že úpravy, které by vedly k odstranění sexismů v českém jazyce, musí vzejít z veřejné široké diskuse, která přinese změny v myšlení lidí. Je samozřejmě možné používat rodově neutrální výrazy už teď - ale dělám to pouze v případech, kdy se mi to zdá nějak významné - přesto si však myslím, že je to řešení důsledku, nikoli příčiny.

Osobně se domnívám, že je daleko složitější a především důležitější kritizovat sexistické jevy v jazyce, které se neobjevují díky tradičním pravidlům jazyka českého, ale vycházejí z neúcty k ženám a tradičního šovinismu v některých projevech české kultury. Jako příklad mohu uvést dva typické zástupce: média a reklamu. Snad každý den mohu ukázat v novinách na takový jev a obávám se, že žádné pravidlo pro jazyk český by autory takových dílek nezbavil šovinistického myšlení. V nedávném průzkumu MF DNES, zaměřeném na vývoj reálných mezd v různých profesích, se objevila tabulka ukazující daná čísla vztažená k jednotlivým označením profesí. Seznam byl krásně sestupně uspořádán, kdy začínal profesemi typu "generální ředitel", "manažer" apod. a končil profesemi "uklízečka", "učitelka" a "pekařka". Domnívám se, že takový projev klasického předsudku o předem daném rozdělení profesí podle rodu, nepotřebuje komentáře, stejně jako následující obrázek.

(Neodpustím si vyjádření skromného přání, zda by tento výtvor nemohl být někdy v budoucnu zařazen do učebnice o typických projevech sexismu v reklamě. Dá to opravdovou práci zjistit, že se jedná o reklamu na kuchyňské linky a elektrospotřebiče! Autor tohoto dílka, nacházejícího se na příjezdové cestě do Kolína, vyvinul skutečně velké úsilí, aby zúročil všechny možnosti, jak zneuctít ženu symbolizovanou tělem v modrých plavkách.)