Výraz „ruku v ruce“ se v poslední době objevuje často – když si ho zadáte do internetového vyhledávače, objeví se „...ruku v ruce s přírodou“, „...moderní pojetí ruku v ruce s tradicí“, „...biologie a statistika jdou ruku v ruce...“ apod. Kdy se jedná o pouhé floskule a kdy dochází k naplňování významu tohoto slovního spojení? V Knihovně Jiřího Mahena v Brně (dále jen KJM) tato slova zní velmi často a dosahují své skutečné podstaty.

Obr. 1 Logo projektu Ruku v ruce

„Ruku v ruce“ je totiž název projektu, který vznikl v KJM a probíhá již několik let. Jeho myšlenkou je snižovat informační bariéry mezi dětmi s různými druhy hendikepů a bez nich. V minulosti bylo vytvořeno několik společných integračních programů, ve kterých se potkávaly dvě různé skupiny dětí. Měly prostor spolu komunikovat, spolupracovat a řešit připravené úkoly. Programy byly rozvrženy tak, aby se oslovené skupiny setkaly vícekrát a mohly rozvíjet vazby, které si vytvořily při předchozích setkáních. Na tomto základě tak vznikla zajímavá přátelství a neocenitelné zkušenosti, jak pro děti s hendikepem, které přicházejí s dětmi z běžné ZŠ do kontaktu zřídka, tak pro „zdravé děti“, které si uvědomují, že hendikep nemusí být bariérou v komunikaci.

Tyto aktivity bývaly realizovány v KJM v rámci jednoletých grantů získávaných z programu Ministerstva kultury ČR „Knihovna 21. století“. Ovšem z důvodu časové náročnosti na zabezpečení aktivit se nejednalo o práci systematickou, která je u hendikepovaných osob nevyhnutelná. Tato situace se změnila v prosinci 2009, kdy byla KJM schválena žádost o finanční podporu z Evropské unie. Od března 2010 tedy začala realizace tříletého projektu „Ruku v ruce“, podpořeného částkou 4,9 milionů Kč z Evropského sociálního fondu v ČR a státního rozpočtu ČR. Cílem projektu, který zasáhne více než 2 500 dětí s různými druhy hendikepů (tělesný, mentální či sociální), je vytvoření a realizace uceleného systému vzájemně logicky propojených aktivit napomáhajících integraci dětí a mládeže s různými druhy hendikepů do společnosti. Umožní vytvoření tématických bloků besed přizpůsobených věku a typu hendikepu. Vyvrcholením každého bloku bude integrační program, který zapojí děti hendikepované i děti z majoritní společnosti. Ve zvolených aktivitách jsou využívány prvky dramatické výchovy a kritického myšlení, vždy s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých hendikepů. Výstupy budou metodické listy k tematickým blokům, které umožní udržitelnost projektu i po jeho ukončení a zároveň je budou moci využít i ostatní knihovny.

Významnými partnery  projektu se stala MŠ a ZŠ pro tělesně postižené, Brno, Kociánka 6, a SŠ, ZŠ a MŠ pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2. Téměř 400 jejich žáků navštívilo od března do června 2010 již 40 besed z prvního tematického cyklu „Dům plný informací“, který je zaměřen na seznámení s knížkou, knihovnou a službami, které nabízí. Samotným besedám předcházelo školení realizačního týmu úzce pracujícího s cílovou skupinou, při kterém se jeho členové teoreticky i prakticky seznámili se specifiky práce s hendikepovanými dětmi přímo v partnerských organizacích.

Obr. 2 Školení realizačního týmu - ukázka hmatových pomůcek pro zrakově postižené

Obr. 3 Beseda z tematického cyklu "Dům plný informací" s dětmi ze ZŠ pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2, s názvem "Už si umím vybrat sám" (21. 4. 2010)

A jak projekt naplňuje myšlenku „ruku v ruce“? Jednou z jeho stěžejních aktivit jsou integrační programy, které si kladou za cíl snížit informační a komunikační bariéry mezi dětmi hendikepovanými i „zdravými“. Dva takové programy byly uskutečněny již v červnu 2010 - „Svět magie“ a „Pohádkové vaření“. Děti zrakově postižené se setkaly s dětmi z běžné základní školy, vytvořily tvůrčí týmy a „ruku v ruce“ řešily zadané úkoly. Bylo velkým potěšením sledovat, jak přirozenou cestou dochází k odbourávání bariér.

Obr. 4 Integrační program pro děti ZŠ pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2, a ze ZŠ Antonínská na téma "Svět magie" (24. 6. 2010)

S myšlenkou projektu koresponduje i navržené logo grafika Zdeňka Zemana, jež připouští integraci jako jasný proces, kdy integrující skupina cílevědomě pomáhá integrované skupině stát se kompaktní částí celku bez ostrých hran. Menší ruka potřebuje pouze trochu času a péče, tedy přesně to, co nabízí ruka větší – stejně jako ruka, kterou podá babička vnoučeti, když společně přechází silnici.