FALTYSOVÁ, Vlasta (ed.). Rukověť tištěných knihovních fondů Národní knihovny České republiky : od prvotisků do konce 19. století. 1. vyd. Praha : Národní knihovna České republiky, 2006. 342 s. ISBN 80-7050-456-0.

Ve druhé polovině roku 2006 vydala Národní knihovna již dlouho očekávanou publikaci Rukověť tištěných knihovních fondů Národní knihovny České republiky od prvotisků do konce 19. století. Jak zmínil v předmluvě prof. Jiří Pešek, tato Rukověť vychází z rozsáhlého mezinárodního projektu soupisu německých historických knižních fondů, jehož výsledkem byl desetisvazkový Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa. První tři svazky mapují německé historické knižní fondy uchovávané na území dnešní České republiky, kde je podstatná část dílu 1.1. věnována Národní knihovně ČR (dále jen NK ČR).

První část Rukověti se zabývá dějinami knihovního fondu od 14. století do současnosti. Přínos tohoto shrnutí spočívá v tom, že jednotlivé údaje o historii knihovny byly doposud roztroušeny po různých publikacích, studiích a článcích. Toto nové zpracování je nejen ucelené, ale i aktualizované.

Druhá část se zabývá popisem knihovního fondu, jehož uspořádání vychází ze systematického popisu knihovního fondu vytvořeného a zavedeného Karlem Rafaelem Ungarem. Tento klasifikační systém rozděluje obory do 54 oddělení. Pro představu: oddělení 1-53 byla vyhrazena pro cizojazyčné tisky, oddělení 45-53 pro cizojazyčná bohemika, oddělení 45-54 tvořila tzv. Národní knihovna (Bibliotheca nationalis), oddělení 54 (Biliotheca bohemica) bylo určeno pro díla v češtině a slovenštině. Byly zde stavěny fondy bez ohledu na jejich obsah a oborový profil. Doplňování knihovního fondu podle ungarovského systému bylo ukončeno v roce 1950 s výjimkou oddělení 54 (Biliotheca bohemica) a oddělení 59 (hudebniny). Od roku 1951 jsou nové přírůstky knižní literatury stavěny podle formátu bez ohledu na vědní obor. Na ungarovské členění navazuje dalších novodobých 21 oddělení jako například Historické mapy, Pražská lobkowická knihovna, Knihovna Kubelíkova (Széllova), Knihovna F. X. Šlady, Knihovna Bernarda Bolzana nebo Knihovna spolku Lotos. Celkem je tedy v Rukověti popsáno 75 oddělení, kromě samostatných fondů jako jsou například Knihovna Kinských (Bibliotheca Kinskyana – maior, minor, militaris), Sbírka grafických listů univerzitních tezí, Mozartův památník a další. Výsledky dlouholetých výzkumů fondů NK ČR se zúročily v oddíle pojednávajícím o některých historických knihovnách rozptýlených ve fondu, a to jak soukromých (například knihovna Tychona Brahe, Václava Vřesovce z Vřesovic, Václava Budovce z Budova, Melchiora Krupka), tak i rodových (rožmberská a šternberská knihovna). Opomenuta nebyla ani vzácná komeniana, jejichž soubor se NK ČR snaží stále doplňovat. Popis knihovního fondu držící se ungarovských oddělení se tak sám stal příspěvkem k dějinám, struktuře a obsahu knihovního fondu NK ČR.

Struktura popisu jednotlivých oddělení je zpracovávána jednotně. Nejprve je oddělení představeno, tj. zjistíme, co do dané kategorie bylo zařazováno, dále pokračují statistické informace tj. dozvíme se kolik obsahuje oddělení titulů, svazků, formáty, procentuální vyjádření titulů vydaných v 16., 17., 18. a 19. století a také zastoupení jednotlivých jazyků včetně případného popisu zvláštností. V následujících odstavcích pak pokračuje popis fondu a jsou vyjmenována nejdůležitější díla nebo celky zde obsažené. Jednotlivé tituly jsou v textu citovány zkráceně, podle potřeby mohou být doplněny informacemi o místě, datu vydání, signatuře nebo odkazu na bibliografii.

Opomenuty nebyly ani dějiny Archivu NK ČR, jehož základy položil krátce po vytvoření Veřejné c. k. univerzitní knihovny v roce 1777 Karel Rafael Ungar. Archivní fondy NK ČR jsou představeny od Novokarolinské knihovny (1656) až do současnosti, dále jsou uvedeny vybrané katalogy a kartotéky, výroční zprávy od roku 1870  a pominuty nejsou ani archivní fondy jiných institucí, jako byl například Cenzor a revizor židovských knih, tisků a rukopisů 1700-1843, Československý ústav bibliografický při VUK 1919-1925, Královská česká společnost nauk 1820-1845 nebo Společnost Jaroslava Vrchlického 1887-1940. Popis sbírek je stručný a omezuje se na jejich základní charakteristiku, počet kartonů a zpracovanost. Jako sbírky jsou evidovány například Sbírka Velká francouzská revoluce 1787-1804, která je tvořena převážně příležitostnými tisky z tohoto období (např. nařízení, vyhlášky, provolání), Sbírka archiválií 1564-1956, Sbírka fotografií nebo Sbírka J. A. Neumanna 16.-19. století, tvořená autografy a písemnosti různých českých i evropských osobností. Rodinné archivy a osobní fondy reprezentují například fondy Karla Chyby, Emmy Urbánkové, Jindřicha Fleischnera, Carla Wehmera a dalších.

Publikaci uzavírá soustředěné zpracování katalogů tištěných knihovních fondů. Jsou zde zaznamenány historické i novodobé, tradiční i elektronické katalogy. Následuje sedm informativních příloh shrnujících fakta o vývoji knihovny do přehledných tabulek a grafů. V rubrice Kdo byl kdo je připojen i soupis 40 osobností, které v letech 1777-1918 významně ovlivnily nejen chod knihovny, ale i současnou vědu a kulturu.

Nechybí ani seznam odborné literatury a rejstříky. Jmenný rejstřík obsahuje jména všech osob, která byla spjata s dějinami NK ČR, jejího fondu (včetně tiskařů, nakladatelů a ilustrátorů) a archivních fondů a sbírek. Zahrnuta nejsou jména zpracovatelů jednotlivých příspěvků nebo autorů uvedených v literatuře. Věcný rejstřík se snaží brát co největší zřetel na různé badatelské zájmy a možné široké využití Rukověti.

Zpracování Rukověti nebylo jen interní záležitostí NK ČR, ale podílela se na ní celá řada předních odborníků z různých institucí. Jak již v předmluvě konstatoval prof. Jiří Pešek, zpracovatelé „s maximální úsporností, ale s vysokou kompetencí shrnuli informace o jednotlivých fondech a sbírkách, charakterizovali je jak po historickogenetické stránce, tak s ohledem na jejich obsahový význam, a uvedli i významné jednotliviny nebo podsoubory, které si zaslouží speciální péči a badatelský zájem.“ Publikace podtrhuje význam NK ČR a ukazuje, že i v době digitálních dokumentů a nových technologií má tato knihovna ze svých starších fondů co badatelům nabídnout. Rukověť je uceleným pramenem pro zkoumání zde uchovávaného písemného kulturního dědictví odrážejícího kulturní a vědecký život našich zemí. Lze tedy právem soudit, že bude pro badatele i odbornou veřejnost přínosem.