Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Proč nepotřebujeme československou soustavu VTEI

Čas nutný k přečtení
8 minut
Již přečteno

Proč nepotřebujeme československou soustavu VTEI

0 comments

Na program letošní konference CS Online 2001 (zprávu z konference si můžete přečíst na jiném místě v tomto čísle Ikara) bylo zařazeno i několik příspěvků, které nakonec nezazněly, protože přednášející zřejmě z nějakého důvodu na poslední chvíli svoji účast na konferenci zrušili. Jednou z těchto přednášek, u nichž účastníci konference zůstali odkázáni pouze na text ve sborníku, byla i přednáška doc. PhDr. Rudolfa Vlasáka, ředitele Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze.

Jeho příspěvek měl název Proč potřebujeme vědeckoinformační střediska i po rozpadu čs. soustavy VTEI. Znění tématu upoutá pozornost hned ze dvou důvodů: jednak svou jistou historičností, danou odvoláváním se na již neexistující reálie, což působí vedle velmi aktuálních témat ostatních příspěvků poněkud kontrastním dojmem. A dále je to samotná formulace tématu, která vyvolává dojem, jako by informační střediska se zánikem soustavy VTEI rovněž přestávala existovat. Tento dojem ještě umocňuje znění anglického abstraktu, v němž se praví, že "the Czechoslovac system of STI has been destructed" neboli "československá soustava VTI byla zničena".

Vzhledem k tomu, že na konferenci mimo jiné prezentovala svoji činnost i některá informační střediska, zjevně velmi úspěšně působící v rámci některých podniků, zajímalo mě, čím doloží R. Vlasák toto poněkud dramatické prohlášení o destrukci.

Úvod přednášky obsahuje jakýsi stručný nástin terminologického vymezení oboru a vývoj této terminologie. Následuje historický exkurs do vývoje oboru samotného, zejména v prvorepublikovém Československu a postupně se přednáška dostává až k nástinu vzniku jednotné soustavy VTEI. Následující text popisuje přednosti, jež docent Vlasák spatřuje ve fungování tohoto systému. Shrnu-li tuto část, vyplývá z ní, že největší kladem soustavy VTEI bylo její financování státem. Dále R. Vlasák vyzdvihuje výhody působení centrálně provozovaných informačních služeb, jmenovitě tehdejší ÚTZ, a jejich vysoké úrovně. Ukončení působnosti tohoto systému považuje R. Vlasák za důsledek toho, že zde na začátku 90. let působila "pseudoliberální česká vládní politika vycházející z už tehdy překonaného směru neoklasické ekonomie". Toto svoje tvrzení dokládá R. Vlasák statistickým přehledem o snižujícím se počtu českých patentů přihlášených u Evropského patentového úřadu. Za další důsledek současné státní informační politiky označuje R. Vlasák to, že u nás "zbyla...jen torza odvětvové informační soustavy. ...O neprofesionálním způsobu využívání zahraničních databázových systémů ani nemluvě.". Na závěr R. Vlasák konstatuje, že oblast vědeckotechnického rozvoje se u nás musí stát "nejvýše preferovaným sektorem národního hospodářství", garantovaný nejlépe "zvláštním ústředním orgánem státní správy, který také vytvoří příznivé prostředí pro vědeckoinformační služby".

Celkově tedy příspěvek R. Vlasáka vyznívá v tom smyslu, že ačkoliv informační střediska u nás stále existují, jejich činnost není zdaleka tak kvalitní jako v dobách, kdy byla všechna tato střediska začleněna do centralizované, hierarchické soustavy VTEI. Opravdu je tomu tak? Přímo na konferenci CS Online, pro niž byl tento příspevěk určen, se - jak už bylo uvedeno výše - představilo několik informačních středisek působících v různých firmách. Jejich pracovníci prezentovali služby, které tato informační střediska poskytují, a není pochyb o tom, že se jedná o služby kvalitní a efektivní. Tato informační střediska tedy fungují dobře a jistě nejsou jediná - a to přesto, že nejsou začleněna do žádného systému typu někdejší jednotné soustavy VTEI. Je totiž věcí vedení toho kterého podniku, aby si jeho pracovníci uvědomili, že bez kvalitních a kvalitně prezentovaných informací nebude jejich podnik schopen uplatnit se na trhu. Těžko si lze představit, jak by takový podnik, usilující o konkurenceschopnost, využíval centralizovaných informačních služeb typu někdejší ÚTZ. Zpracování takzvané "rešerše off-line" asi před patnácti lety trvalo zhruba dva týdny, přičemž do procesu jejího zpracování vstupovali nejméně dva lidé: jednak pracovnice příslušné odborné knihovny, jejíž uživatel svůj dotaz zadal, a poté pracovník ÚTZ, který rešerši zpracoval po přenesení obsah dotazu do formalizované podoby na děrném štítku. Tento úkon mohla provést buď přímo pracovnice dané odborné knihovny, nebo mohla jeho zpracování zadat další osobě - v tom případě se na zpracování rešerše podíleli již tři lidé. Nevýhoda je zřejmá: uživatel během celého zpracování svého dotazu neměl již žádnou možnost do procesu vstoupit, svůj dotaz podle potřeby upravit a ovlivnit tak kvalitu výstupu. Délka čekání na zpracování dotazu byla další nevýhodou.

Jistě: určitá těžkopádnost takto zpracovávané rešerše jde nepochybně na vrub tehdejšímu stavu vývoje dostupných technologií. Nicméně zjevná nepraktičnost takto poskytovaných služeb je zcela zřejmě dána i faktem, že tyto služby mohlo v té době poskytovat právě jen jedno jediné ústřední pracoviště. Z tohoto hlediska lze dnešní podstatně širší možnost přístupu k nejrůznějším domácím i zahraničním informačním zdrojům považovat za klad, nikoliv za zápor. Kvalita využití těchto zdrojů, na niž R. Vlasák ve své přednášce naráží, není otázkou organizace poskytování služeb, ale profesionálních kvalit odborníků, kteří tyto služby poskytují.

Právě přípravě informačních profesionálů byl věnován příspěvek R. Vlasáka, který přednesl na letošní konferenci Inforum a na který se v jednom místě své přednášky pro CS Online odvolává a na jiných místech jej cituje. V přednášce na konferenci Inforum R. Vlasák konstatoval, že absolventi studia informačních služeb nacházejí uplatnění v mnoha oborech; nikoliv však "v oboru, pro který jsou kvalifikováni nejvíce". Tímto oborem jsou podle názoru docenta Vlasáka "vědeckoinformační služby", které mají tvořit "páteř profese".

Znamená to tedy, že služby, které poskytují současní informační specialisté, nejsou "vědeckoinformační služby"? O jaké služby se tedy jedná? Nelze přece pochybovat o tom, že obsahem informačních služeb je poskytování relevantních informací uživatelům, kteří tyto informace potřebují a žádají. Jaký je tedy rozdíl mezi službami, které poskytují nynější informační specialisté, a těmi, které nazývá R. Vlasák "vědeckoinformační služby" a pro něž je podle něj třeba (vracím se k jeho přednášce pro CS Online) "vytvořit příznivé prostředí"? Poněkud neobvykle zní už výrok, že služby by měly být něčím, pro co je třeba vytvořit prostředí. Služba vzniká na základě poptávky; poptávka je pro ni tím "prostředím". A poptávka vzniká tam, kde je potřeba. Ta může vzniknout kdekoliv proto, že informace jsou fenomén, prostupující všemi oblastmi lidské činnosti a nelze se bez nich obejít. Potřeba informací a informačních služeb vzniká tedy nezávisle na tom, jestli existuje nějaká přísně hierarchicky uspořádaná a centralizovaná soustava pracovišť, které tyto služby poskytují. A je v zájmu uživatelů těchto služeb, aby jim je poskytovali kvalitní profesionálové. Vedoucí, ředitelé, manažeři (či jakkoliv je nazveme) v podnicích a institucích mají možnost zaměstnávat takové kvalitní profesionály. Je už věcí potřeb toho kterého podniku, bude-li v jeho rámci působit informační středisko jako samostatné oddělení nebo jestli budou ve firmě zaměstnáni jeden nebo dva informační specialisté, zabezpečující všechny informační služby, které ostatní potřebují. Každý dobrý manažer dá přednost práci profesionála před "samoobslužným vyhledáváním informací" (o kterém se R. Vlasák zmínil ve své přednášce pro Inforum). Pokud naopak ředitel firmy nepřikládá kvalifikovanému zprostředkování informací dostatečný význam a nezajistí pro její fungování kvalitní a kvalitně poskytované informace, projeví se to na výsledcích podniku. Tomuto jevu by však nebylo možné zabránit, ani kdyby zde byla jakási samostatně a nezávisle na všem ostatním existující soustava informačních pracovišť, možná perfektně vybavených, ale existujících jaksi mimo okolní dění.

Podmínky v České republice se prostě změnily a s nimi se mění i prostředí, v němž jsou poskytovány informační služby. Systém, který existoval v minulém způsobu fungování státu a společnosti, těžko může fungovat v těchto nových podmínkách. Narozdíl od dob minulých, v nichž prakticky veškeré finanční prostředky rozděloval a přerozděloval stát a co do materiálního zabezpečení tím pádem byly jen nevelké rozdíly mezi ziskovou a neziskovou sférou, v současných podmínkách se tyto rozdíly zvětšily. Je jisté, že oblast vzdělávání, vědy a akademického výzkumu se bez finanční podpory ze strany státu neobejde. Formulace R. Vlasáka o "vytváření příznivého prostředí" pro "vědeckoinformační služby" však vyznívá v tom duchu, jako by předmětem zájmu státní podpory měly být především tyto služby a nikoliv v první řadě oblast, které mají sloužit a v níž o tyto služby napřed musí vzniknout zájem. Ani v této neziskové sféře ovšem nelze budovat jakousi soustavu informačních institucí, která by byla na ostatních institucích nezávislá a z této pozice jim měla nabízet a poskytovat své služby.

Časy se zkrátka mění a informační služby s nimi. Nezanikly, právě naopak: informační profese zaznamenává v poslední době rozmach, o jakém jsem já a moji vrstevníci v dobách studií jen snili a četli v zahraničních odborných časopisech. Informační technologie mnohé změnily, jejich vývoj postupuje velmi rychle a je věcí informačních profesionálů umět tyto technologie kvalifikovaně používat a poskytovat s jejich pomocí kvalitní služby. Zároveň je věcí pracovníků na pozicích, jichž se toto týká, dokázat si pro potřeby své a svého podniku zajistit dobré služby od dobrých odborníků. To jsou podmínky, v nichž fungují současná informační střediska. Nejmenují se už "základní", "odvětvová" nebo "oborová" střediska VTEI, jejich role je však stále stejná a s měnícími se podmínkami možná ještě výraznější než dříve. Vyhranily se rozdíly mezi ziskovou a neziskovou sférou. V té první je věcí ryze obchodní naučit se získávat ty pravé informace v pravý čas a dokázat s jejich pomocí prosadit se na trhu. V té druhé, která se potýká s finančními potížemi, je jisté, že svými vlastními silami se "uživit" nedokáže a ani to nemůže dokázat. Tedy i informační služby v této sféře poskytované si vyžadují určitou podporu - nikoliv však nezávisle na tom, je-li o ně skutečný zájem. Zejména v této druhé jmenované, tedy neziskové oblasti, je jistě žádoucí určitá spolupráce jednotlivých informačních institucí.

Nikdo tedy o potřebě informačních středisek nepochybuje, a to i přesto, že jednotná soustava VTEI už řadu let neexistuje. Od této potřeby se pak odvíjí a bude odvíjet zakládání a podpora informačních středisek a informačních služeb. Tedy nikoliv na základě ústředními institucemi určené hierarchie a systému a snahy "vytvářet prostředí" pro jeho existenci bez ohledu na jeho funkčnost. A je-li v některých oblastech spolupráce jednotlivých informačních pracovišť žádoucí nebo přímo nezbytná, pak bude jen dobře, bude-li existovat. Nikoliv však cestou jednotných soustav VTEI a Ústředních technických základen.

Hodnocení: 
Průměr: 4 (hlasů: 2)
KRUTÁKOVÁ, Barbora. Proč nepotřebujeme československou soustavu VTEI. Ikaros [online]. 2001, ročník 5, číslo 12 [cit. 2019-10-20]. urn:nbn:cz:ik-10835. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10835

automaticky generované reklamy
registration login password