Před deseti lety jsem s patřičným titulem opustila Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK a vrhla se do praxe. Za několik let jsem se vrátila zpět a pokusila se zúročit praktické zkušenosti v pokračujícím doktorandském studiu. A s odstupem časovým i odborným bych ráda napsala pár alespoň trochu objektivních řádek o tom, jak dnes hodnotím rozhodnutí, které jsem bez zkušeností udělala ve svých 18 letech. Rozhodnutí, které mě přivedlo na dráhu studia knihovnictví a informační vědy.

Knihovnicí jsem se nakonec nestala, i když s touto myšlenkou jsem studovat začínala. A nikterak mi nevadily předsudky, které se k tomuto povolání váží. A to jsem ještě ani netušila, že zakotvím ve světě „businessu“, jak se dnes moderně říká, kde vystudovat jinou školu než „ekonomku“ se považuje skoro za vážný prohřešek. Ale hezky po pořádku.

Psal se rok 1991, Ústav ještě pod jménem Katedry vědeckých informací a knihovnictví sídlil v Celetné, když jsem zahájila svoje knihovnická studia. I když jsem začínala s jasným cílem pokračovat v rodinných (přesněji řečeno matčiných) šlépějích a věnovat se knihovnictví, nakonec jsem u knihovnictví nezůstala. V průběhu studia jsem se nechala zlákat vidinou práce s informacemi v obecnější rovině a podlehla jsem kouzlu informačních systémů. Z tohoto zaměření pak byla již krátká cesta do pozice manažera pro řízení znalostí v tehdejším Českém Telecomu (dnes O2). Pomalu jsem začala sbírat ostruhy ve velkém firemním světě a po čase jsem se z telekomunikací přesunula do pojišťovnictví, konkrétně České pojišťovny a. s.

Je tedy dobré studovati knihovnictví? Za mých deset profesních let jsem ani jednou nelitovala své volby. Možná jsem měla také trochu štěstí. Začal nám totiž ten tzv. informační věk, a když jste dobře připraveni na práci s množstvím informací, tak zaprvé: se to opravdu hodí, jste flexibilní a rychle se orientujete v problémech, a zadruhé: pokud něco nevíte ze školy, dokážete si to rychle najít. Taky jsem byla dobře připravena na firemní podmínky. To, co se dnes cení, je strukturované myšlení a schopnost rychle najít jádro problému. Hodiny strávené nad určováním znaků MDT i klíčových slov, které jsem možná během studia považovala za zbytečné, dnes oceňuji. Věřím, že právě tato snaha - vystihnout podstatu článku, knihy nebo jiného textu ve strukturované podobě - mi dodnes pomáhá. Důležitá je také schopnost práce v týmu a znalost jednotlivých týmových „hráčů“, respektive týmových rolí. A právě týmový duch a spolupráce, ochota pomoci si vzájemně a snaha věnovat se každému studentovi individuálně je něco, čím se náš „malý“ Ústav (v porovnání se systémy výuky na jiných VŠ) odlišuje. Zkrátka a dobře, máte tam šanci rozkvést…

Předstírat, že jsem vstoupila do profesního života plně vybavená všemi potřebnými znalostmi, by bylo falešné. Stejně jako student z jakékoliv jiné školy, praxí nepolíben, jsem musela rychle vstřebávat a pochopit, co je možné zapomenout a jaké poučky ze školní lavice si naopak pamatovat. Mnoho věcí se naučíte jaksi automaticky. Vybavena knihovnicko-infomačněvědním aparátem a navnímanými dovednostmi z praxe jsem však stále postrádala jednu oblast, jejímiž základy jsem nebyla vybavena ani trochu. Nazvěme ji pro zjednodušení finanční management. Pokud se stanete projektovým manažerem, rychle pochopíte, jak naplánovat náklady i přínosy projektu. Později budete schopni zpracovat i tzv. business case (dlouhodobý pohled na návratnost projektu). To ale ještě pro pochopení finančních toků ve firmě nestačí. Musíte znát, jaký vliv má nákup softwaru pro realizaci projektu na cash-flow nebo výsledovku firmy, jak se promítnou odpisy, jaký vliv má zdanění atd., atd., atd. To všechno jsem se prostě musela později sama nabiflovat…jako ve škole.

Dnes s hrdostí říkám, že „jsem vystudovaná knihovnice“. I když by se mohlo zdát, že na manažerských postech ve finančnictví jsem se svým vzděláním výjimka, není tomu úplně tak. V konkurenčních bankovních i pojišťovacích institucích nebo v dodavatelských IT či konzultačních firmách potkávám své kolegy ze studií a nebýváme překvapeni, kde jsme se to potkali. A co víc, časy se mění. Renomé oboru knihovnictví a informační věda stoupá. Pomáhají konference, časopisy i samotné firmy svojí poptávkou po absolventech. Přeji všem, kteří se po této cestě vydali, aby úspěšně dokráčeli tam, kde vidí svoji budoucnost.

PS: A všem knihovnicím a knihovníkům vzkazuji, že jim závidím. Poskytují služby skutečné veřejnosti, živým návštěvníkům a tváří v tvář. To nám ve vysokých kancelářských budovách chybí.

Denisa Parkosová, manažerka, Česká pojišťovna a. s.