Redakce Ikara nedávno získala šokující informaci, že v České republice existuje v jednom menším městě dokonalá veřejná knihovna. Nechtěli jsme se spokojit pouze s neověřenou informací, proto jsme se rozhodli navštívit tuto knihovnu osobně.

Po téměř dvou hodinách jízdy vlakem z pražského Hlavního nádraží jsme na minutu přesně dle jízdního řádu vystoupili na novotou a čistotou zářícím nádraží. Zeptali jsme se výpravčího na cestu ke knihovně a ten nám ji ihned začal s nadšením popisovat.

Budovu knihovny, která byla postavena ve 20. letech přímo pro účely, které plní dodnes, obklopuje svěží park. Po parku je rozmístěno několik laviček, na nichž (navzdory chladnému listopadovému počasí) sedělo několik náruživých čtenářů s právě vypůjčenou knihou v ruce. U vchodu do knihovny nás milým pozdravem uvítala dvojice mladíků ve slušivých uniformách, která bedlivě (ale nikterak podezíravě) střežila každého návštěvníka. Jelikož jsme věděli, že se v knihovně zdržíme déle, rozhodli jsme si odložit své svršky a zavazadla v šatně. Po zkušenostech s tímto úkonem z jiných knihoven jsme se blížili k šatně v předklonu a se zatajeným dechem. Paní šatnářka nás však k našemu velkému úžasu přijala s úsměvem a vlídným slovem na rtech.

Pak jsme se již vydali na obhlídku vybavenosti a služeb knihovny. Veškerý nábytek svítil novotou, velké množství regálů bylo plné (nikoliv však přeplněné) knih, časopisů a "cédéček", počet počítačových terminálů byl také nemalý. Kolem nás samí spokojení uživatelé všech věkových kategorií, které obsluhovaly ochotné a trpělivé knihovnice, ale také, považte, knihovníci! Skutečně - ve službách této knihovny byli zaměstnáni také muži.

Pochopitelně nás zajímal systém, který knihovna využívá pro automatizaci svého provozu. Jedná se o vlastní systém s názvem KOTě (Knihovna je Otevřené Těleso). Když jsme se systémem zkoušeli pracovat, shodli jsme se, že lepší systém jsme dosud neviděli - kvalitně zpracované záznamy (dle ISBD) a předmětová hesla a klíčová slova, dle nichž lze skutečně najít relevantní dokumenty, zabudovaný formát UNIMARC. Navíc po grafické stránce a způsobu obsluhy uživatelsky více než přívětivý.

Na návštěvu knihovny jsme se z Prahy nevydali jen tak nazdařbůh - měli jsme předem sjednanou schůzku s ředitelkou této podle všeho výjimečné instituce. Z rozhovoru, který nám PhDr. Květoslava Mícová poskytla, vybíráme to nejzajímavější.

redakce: "Vaše knihovna je plná spokojených a milých lidí a poskytuje zřejmě bezvadné služby. To však není v našich knihovnách zrovna běžné. Proto se naskýtá jednoduchá otázka: Jak to děláte?"

PhDr. Mícová: "Zastupitelstvo našeho města je velice pokrokové a vstřícné a je si vědomo skutečnosti, že bez kvalitní knihovny se v dnešní době nikdo neobejde. Zatímco v jiných městech městští radní podporují místní fotbalové či hokejové družstvo, výstavbu širších silnic či luxusního hotelu nebo dokonce vůbec nic, v našem městě padla volba právě na knihovnu. Nestěžujeme si proto rozhodně na nedostatek finančních prostředků, ze kterých můžeme pořizovat prostorové i technické vybavení knihovny a libovolné množství dokumentů. Navíc je nám umožněno (oproti jiným knihovnám) také poměrně velkoryse finančně ohodnotit práci našich zaměstnanců."

redakce: "Všimli jsme si, že ve vaší knihovně jsou zaměstnáni "v řadových pozicích" také muži."

PhDr. Mícová: "Ano. To pramení jednak z možnosti slušného výdělku, jednak z vysoké prestiže, kterou má toto povolání u našich občanů. Přitom občané nepohlížejí na knihovnu jen jako na místo, kde si mohou vypůjčit detektivku či dětskou knížku, ale jako na instituci, která poskytuje širokou škálu služeb."

redakce: "Umožňujete svým uživatelům také přístup na Internet?"

PhDr. Mícová: "Všichni naši registrovaní uživatelé mají přístup na Internet zdarma, neregistrovaní uživatelé za poplatek (1 Kč/1 minutu). Máme zde k dispozici celkem 30 počítačů, které jsou určeny k surfování po Síti. Naši uživatelé si zde také mohou například psát texty či připravovat dokumenty v jiných příslušných programech. O tuto službu je však takový zájem, že jsme bohužel nuceni uživatele objednávat a omezovat jejich pobyt u počítače na maximálně dvě hodiny."

redakce: "Ještě bychom se Vás chtěli zeptat na váš automatizovaný knihovnický systém. Proč jste přistoupili k vývoji vlastního systému, když na našem trhu je jich, dle našeho názoru, k dispozici poměrně velké množství?"

PhDr. Mícová: "To máte jistě pravdu. Avšak když jsme před třemi lety přistupovali k automatizaci knihovny, žádný z tehdy dostupných systémů nevyhovoval beze zbytku našim představám. Proto jsme nakonec přistoupili k vývoji systému vlastního. Myslíme, že jeho podoba je skutečně zdařilá. Vzhledem k tomu, že jsme díky UNIMARCu schopni vyměňovat si záznamy s ostatními knihovnami, nemůže mít nikdo námitek vůči vývoji vlastního systému."

redakce: "Jaké "speciality" ještě vaše knihovna nabízí?"

PhDr. Mícová: "Nevím, zda jde o speciality. My chápeme veškeré služby naší knihovny jako něco, co každý uživatel potřebuje. Knihovna je otevřena každý všední den od 8 hodin do 22 hodin, o víkendu pak od 10 hodin do 20 hodin. Pro naše nejmenší uživatele pořádáme řadu přednášek a besed, aby se i oni cítili u nás dobře a sebejistě. V budově knihovny je kinosál s pódiem, kde pořádáme filmová a divadelní představení a koncerty. Součástí budovy knihovny je také nezbytné bufé."

V prostorách knihovny jsme strávili velmi příjemný den a když nadešel čas našeho odjezdu, vůbec se nám nechtělo Kocourkov opustit. Nezbývá nám než doufat, že všechny knihovny budou postupně následovat tu, kterou jsme měli možnost navštívit. Že všechny knihovny budou brzo takovým druhým Kocourkovem.