Pracovníci jedné z organizátorských firem konference Inforum mi sdělili, že jejich život se odehrává v rytmu "od Infora k Inforu", přičemž rozlišují stav napětí před konferencí a výdech po jejím skončení. Možná dost podobně probíhá život v redakci Ikaros, alespoň tedy v té její části, která má přímo na starosti zajištění, organizaci a realizaci on-line zpravodajství a videopřenosu. Možná máme to "štěstí", že nežijeme jenom Inforem, ale každý měsíc máme uzávěrku a spoustu dalších stresů téměř pravidelně rozložených po celém roce. Nemyslete si, že o Vánocích jíme cukroví a v létě se opalujeme! Vždycky si totiž vymyslíme, co všechno nového bychom měli vymyslet a hlavně realizovat během dní, které většina lidí tráví daleko rozumnějším způsobem. To mi mimochodem připomíná, že zatímco organizátoři Infora se někde vesele veselí, redakce Ikara šílí s přípravou nového čísla, je sobota pozdě večer a mě čeká ještě zpracování desítek kilobyte věcí do červnového a červencového čísla.

Ale zpět k veselým zákulisním historkám. Na úvod musím konstatovat, že k mému velkému překvapení, nedošlo k žádnému průšvihu. On-line přenos nastartoval a běžel bez spadnutí serveru (opravdu překvapivé) po celou dobu konference, s čímž jsme nepočítali a tak si mohl Robert (na fotografii v popředí) v klidu serfovat a levou rukou ležérně zapisoval statistiky přístupu. Vzrušení v proskleném velíně, který měl na starosti zvuk a obraz ve Velké aule, nastalo pouze v době oběda. Nebylo to však tím, že by technické zázemí přenosu (na fotografii pózují Ondřej a Petr pro naši fotografku Katku) bylo z té namáhavé práce tak vyhladovělé, ale proto, že jsem si vymyslela zábavné vyplnění přestávek na oběd. Předloni, kdy jsme přenos realizovali poprvé, jsme totiž vypozorovali, že nejvíce přístupů na videopřenos jsme měli během oběda. Loni jsme proto přestávky vyplnili hudbou, letos jsme však udělali rozhovory: první den se zástupcem organizátora, druhý den s naším sponzorem a třetí den s třemi účastníky konference. První den jsme si vše s techniky dlouze vysvětlovali: kde bude kamera, co bude zabírat, jak a kam půjde zvuk z mikrofonu.... Vladimír Karen byl mou první obětí a zároveň historicky pravděpodobně prvním mužem, který byl vyzpovídán ve stylu televizního rozhovoru přenášeného on-line na internet. Ona to totiž není taková jednoduchost, jak to možná na první pohled vypadá. 1) nevidíte, co se vysílá, mj. také proto, že nevidíte, co dělá kamera (technici se druhý den výborně bavili tím, že do éteru šel hrozivý detail mého pozadí a posléze mé poskakování před kamerou) 2) neslyšíte, co se vysílá, pokud není zvuk puštěn do sálu, což bylo pouze u druhého rozhovoru, 3) rozhovor se odehrává na místě, kde předtím vystupovali účastníci se svými příspěvky a v bezprostřední blízkosti kuloárů - do každého rozhovoru se tedy přimíchal některý z účastníků konference a zděšeně utekl až ve chvíli, kdy jsem ho upozornila na kameru a 4) nemůžete střihnout začátek a konec, takže někteří diváci můj druhý rozhovor považovali za "alternativní", protože jsem na začátku poskakovala (dávala jsem znamení do kabiny) a třetí rozhovor zase vyšel profi, protože na konci jsme vypli mikrofon a vesele pokračovali - v širším kruhu s dalšími přimíchanými účastníky v debatě (alternativa k show Ester Kočičkové). Ještě jsem zapomněla na jedno úskalí: pokud chcete dělat rozhovor s někým na Inforu, musíte vyvinout značné násilí. Mnozí mnou oslovení totiž urychleně opouštěli konferenci, nastrkovali své neexistující kolegy, lámali si nohy, odlétali do zahraničí.... Kdyby mi poslední den nepomohl Ondřej Pečený, který doslova lapil dalšího mluvčího přede dveřmi na WC, nevím, jak by to dopadlo. Zajímavé na tom je, že nejnamáhavější, nejméně připravený a do poslední chvíle nejméně jistý rozhovor, dopadl nadmíru dobře. Rozhovory jsme pro velký úspěch nahráli a v nejbližší možné době je zdigitalizujeme a zpřístupníme. Samozřejmě udělám sestřih, takže žádné pozadí a poskakování neuvidíte!

Infomejdan, alespoň tedy v řadách redakce, dopadl téměř na chlup stejně, jako ten loňský. Račte sami porovnat výkon redakce na loňském Infomejdanu a na tom letošním. Letos však redakce měla obrovský důvod k veselí: získali jsme totiž cenu Inforum 2003 za oborové zpravodajství. Cena není tekutá, nýbrž skleněná, nedá se tedy snadno rozdělit. A to mi připadá nespravedlivé, protože teď trůní u mě doma, ale slušelo by se, aby putovala a to nejen v redakčních řadách. Tedy alespoň symbolicky: děkuji všem redakčním kolegům a kolegyním za tu neuvěřitelnou energii, nadšení a odpovědnost, kterou každodenně po dobu několika let vkládají do časopisu Ikaros. Často přemýšlím o tom, co by stalo, kdyby jeden z nás prostě odpadl - a měl by na to plné právo. Jsme velmi křehcí, protože závisíme na tom neviditelném, ale velkém zázraku. Ale to není zdaleka celý ten zázrak: myslím tím ty řadu ochotných autorů, kteří psali, píší a budou psát pro Ikaros. Jedné kolegyni jsem v kuloárech během konferenční přestávky sdělila sladké tajemství, že u nás nikdy nikdo nedostal honorář. Teprve údiv v jejích očích mě přesvědčil o tom, že to opravdu JE zázrak. Do třetice děkuji našim čtenářům, kteří kolem Ikara vytvořili takové příjemné milieu, kterým drží ten zázrak pohromadě a živí ho svým zájmem. Nikdo nehraje divadlo bez diváků. Děkujeme za potlesk, byli bychom pokrytci, kdybychom řekli, že to pro nás není příjemná odměna, ale také čekáme občas nějaký ten pískot nebo shnilé rajče. Myslím, že to k divadlu patří.

V posledních letech nás Inforum, ačkoliv s ním nejsme zcela propojeni, inspiruje k zamyšlení a bilanci minulého roku. Doufám, že příští rok budeme mít zase něco nového. Nápadů máme hodně, ale občas nemáme dostatek zdrojů (časových, lidských, finančních...) k tomu je realizovat. Příští rok, který počítáme od Infora 2003 k Inforu 2004, bychom určitě měli více rozhýbat možnosti instantního zpravodajství a další služby pro utěšeně rostoucí čtenářskou obec Ikara. Příští jubilejní desátý ročník konference Inforum se koná opět na půdě VŠE a to v termínu 25.-27.5. 2004. Pokud vše dopadne dobře, budeme jej opět přenášet on-line, jenže tentokrát s novými a dokonalejšími možnostmi. Nechte se překvapit!