Navštívit mezinárodní knižní veletrh v Lipsku se nám povedlo letos poprvé. Domnívali jsme se totiž, že to bude pouze takový menší Frankfurt. O to bylo příjemnější překvapení, které nás čekalo. Především veletržní areál: byl otevřen v roce 1996 a je téměř ideálním místem pro akce takového druhu. Obrovské pavilony jsou spojené mezi sebou a s centrální prosklenou halou visutými průchody. V hale (foto 1) byly umístěny stánky rozhlasových a televizních stanic. Za velkého zájmu veletržních návštěvníků se zde na modré pohovce konaly rozhovory s osobnostmi především - ale nejen - z oblasti knižní kultury. Druhá část haly, orámovaná živými stromy (zdá se, že to byly magnólie), nabízela různorodé stravovací možnosti, pochopitelně ve veletržních cenových relacích. Jediným značným mínusem celého komplexu je "nezákaz" kouření a automaty na cigarety snad na každém rohu, takže vzduch byl téměř nedýchatelný a již zmíněné živé stromy, navzdory ročnímu období, žloutly a byly seschlé.

Jinak menší Frankfurt to skutečně není. Frankfurtský knižní veletrh je především místem oficiálních setkání vydavatelů, akvizitérů, literárních agentů a autorů. Ve Frankfurtu se uzavírají nové dohody a prodávají se autorská práva. Převládají zde drahé obleky a elegantní kostýmky. Široká čtenářská veřejnost má přístup až o víkendu.

Lipský knižní veletrh však slouží především návštěvníkům - dospělým čtenářům, dětem a mládeži. Podle vyjádření jednoho z německých nakladatelů je tento veletrh velmi kompaktní a přehledný a je velkým literárním salónem. Letos ho navštívilo přes 100 tisíc lidí, expozice zde představilo 2 084 vystavovatelů z 30 zemí. Organizátoři navíc v příštích letech počítají s rostoucím počtem návštěvníků, a proto plánují rozšíření areálu o další dva výstavní pavilony. Už na současném veletrhu probíhalo paralelně mnoho akcí, takže získat souhrnný přehled o tom, kde probíhá jaké čtení a co kde který autor v rozhovoru prohlásil, bylo nemožné. Autorská čtení (v případě cizojazyčných knih vždy tlumočená do němčiny) se konala i mimo veletržní plochu, vlastně po celém městě: v kavárnách, knihovnách, divadlech, na nádraží, dokonce i v zoologické zahradě.

Za ten krátký čas (1,5 dne), co jsme strávili na veletrhu, se nám podařilo zúčastnit pouze několika akcí, mezi nimi autorského čtení českých básníků Radka Malého, Vikiho Shocka a šéfredaktora surrealistické revue Analogon Františka Dryjeho (posluchačů nebylo málo, na provokativní Shockovy verše však reagovali poměrně chladně, i když občasné úsměvy byly možná na německé publikum velmi "bouřlivé").

V blízkosti českého stánku se nacházel stánek švédský, který byl díky mnoha autorským čtením neustále v obležení návštěvníky (bohužel na rozdíl od českého). Finský stánek řešil jazykovou bariéru tím, že prezentoval především obrazové publikace představující přírodní bohatství Finska a dále zvláště jeho architekturu (Arvo Aaltovi bylo věnováno skoro 10 publikací). Japonsko se prezentovalo jednak rozsáhlou Japonskou čajovou zahradou (čajovnou) a dále širokou produkcí svých komiksů tzv. žánru manga (Japonci tento termín používají pro komiks obecně, v Evropě označuje pouze speciální kreslenou a animovanou tvorbu, typickou mimo jiné stylizovanými ženskými postavami s očima laní a velkým poprsím anebo muži-bojovníky). Tyto japonské publikace byly předváděny především v německých a anglických překladech (čtou/prohlíží se ovšem zprava doleva, někdy i v případech, že byly vydány v Německu). Poněkud smutné je, že prohlížející obec má stoupající tendenci ve srovnání s tou čtenářskou.

Organizátoři veletrhu si po ukončení celé akce pochvalovali, že mezi návštěvníky bylo mnoho mladých lidí (28 000), což vykládali jako důkaz toho, že knihy si své čtenáře najdou i v budoucnosti. Na veletrh se zřejmě vypravily celé třídy a školy, mnozí žáci (jestli ne většina) ovšem obsadili ten sektor veletrhu, který byl věnovaný komiksům - v tištěné i filmové podobě. Nejhojněji byla zastoupena již zmiňovaná manga všech žánrů (včetně erotiky). Oproti tomu komiksy popularizační (jaké u nás vydává Portál) nebo komiksy "serióznějšího" charakteru nebyly moc k vidění. Na veletrhu se však daly hrát i nejrůznější hry, středoškoláci mohli ve stánku Bundeswehru, mimochodem jednom z největších na veletrhu, na fiktivním zasedání OSN diskutovat o otázkách kolektivní bezpečnosti (každá skupina zastupovala jeden stát - všichni diskutující byli ovšem Němci).

V Německu se těší velké popularitě audioknihy, proto prodejní stánek prezentující literaturu na zvukových nosičích byl plný vybírajících, poslouchajících a kupujících návštěvníků. Kompaktní disky (ale částečně i kazety) byly na policích stánku rozděleny žánrově a podle určení. Byla tu představena klasická a vědecká literatura, detektivky (mezi nimi Zločin a trest F. M. Dostojevského), moderní německá a světová próza (nechyběl čerstvý Coelho), historická a politologická literatura, dětská literatura a další. Texty jsou často doprovázeny ukázkami klasické hudby, takže posluchač vlastně zabije dvě mouchy jednou ranou: vzdělá se literárně a hudebně. Potěšil nás kompletně namluvený Franz Kafka a bohatě představená česká dětská literatura, včetně Spejbla a Hurvínka - byl o to zájem.

Součástí veletržní expozice byla výstava buch + art. Zde byly představeny (alespoň dle poroty) nejkrásnější knihy světa roku 2003. Knihy z České republiky (foto 2) byly na výstavě bohatě zastoupeny: jednu z bronzových medailí získala kniha Denisy Myškové Symbiont (VŠUP), ve zvláštní vitríně pak byly představeny další (starší) české knihy: například Atlas saltA od Petra Nikla (Aulos), Jsem Nikdo! kdo jsi ty? od E. Dickinsonové (Aulos), Jedenadvacet od Toyen (Torst). Nad mnohými vystavenými objekty této expozice si divák mohl klást otázku, co je ještě možné pokládat za knihu. Na jedné straně bylo v této sekci k vidění množství artefaktů, které s knihami spojovalo to, že byly popsané či potištěné, a na druhé straně zde byly "knihy", které nebyly určeny ke čtení: knihy z mramoru či z keramiky (do takovéto rozevřené keramické knihy byly vsazeny různé přírodní materiály jako krystaly nebo lastury, které jakoby z listů organicky vyrůstaly - civilizační produkt (kniha) se tak přímo před očima diváků proměňoval v přírodní strukturu (scéna jako vystřižená z některé z knih Michala Ajvaze). Diváci si mohli prohlédnout i skutečné knihy, které byly na určité straně otevřeny, pomalovány a takto zaskleny na způsob obrazu. Velký ohlas vzbudila módní přehlídka: nevšedně odění chlapci a dívky (foto 3 a foto 4) se předváděli na molu s knihami pojatými jako módní doplněk, to vše za doprovodu podmanivé hudby.

V rámci knižního veletrhu probíhal též 10. ročník antikvárního veletrhu a fungovalo velké knihkupectví.

Navzdory krátkému času, který jsme měli k dispozici na veletrhu, myslíme si, že se letošní ročník Lipského knižního veletrhu vydařil. Stal se skutečným literárním svátkem pro celé město. V chrámě Sv. Tomáše v centru Lipska je kříž, na který věřící připevňují svá na papír poznamenaná přání. Říkají, že na jednom z nich stálo: "Pane Bože, požehnej Lipskému knižnímu veletrhu a jeho návštěvníkům, dej, aby vše dobře dopadlo." Zdá se, že se přání splnilo…