Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Pátý ročník konference INSPO

Čas nutný k přečtení
7 minut
Již přečteno

Pátý ročník konference INSPO

0 comments

Jelikož březen je již tradičně měsícem internetu, v jehož průběhu se koná spousta akcí s internetem spojených, chtěla bych tu zmínit jednu z nich. Je jí konference INSPO – Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami, jejíž 5. ročník proběhl v prostorách Kongresového centra v Praze dne 12. března 2005.

Jako uživatele internetu, studentku, budoucí informační pracovnici a zároveň také příslušnici minoritní skupiny zdravotně postižených občanů – vozíčkářů mě program konference zajímal z mnoha důvodů a tak jsem se ohledně účasti dlouho nerozmýšlela.

Úvodní jednání v plénu zahájil Jaroslav Winter ze sdružení BMI, které bylo organizátorem konference, a pohovořil o Březnu – měsíci Internetu a obecně o významu informačních technologií pro osoby se specifickými potřebami. J. Winter posléze vyhlásil vítěze literární soutěže Internet a můj handicap, kde lidé s nejrůznějším typem postižení popisovali, jakým způsobem se jejich život obohatil používáním internetu, přičemž vítězný příspěvek zároveň poukázal i na problémy elektronické komunikace v kontextu psychické závislosti na internetu a narazil například na citlivou otázku úskalí vztahů navázaných ve virtuálním prostoru.

Jedním za dalších bodů programu bylo vystoupení Tomáše Wirtha, který představil obecnou problematiku komunikace lidí se sluchovým postižením pomocí internetu. Přednáška byla simultánně tlumočena ze znakového jazyka do češtiny (přednášející je neslyšící) a nastínila problémy, které jsou pro slyšící lidi doslova překvapující (soudě dle reakcí při diskusi po přednášce), a sice že porozumění a komunikace v psaném textu nejsou pro neslyšící bezproblémové. Mnozí si neuvědomují, že mateřským jazykem pro neslyšící je znakový jazyk, který je od češtiny gramaticky velmi odlišný a čeština je tak pro ně až druhým jazykem, který většinou nelze zvládnout dokonale. Obavy z chyb při psaném projevu tak omezují využívání nejpopulárnějších internetových aplikací jako jsou e-mail, diskusní fóra a chat.

Projev Jana Buchala ze společnosti Brailcom zase přiblížil úskalí práce s počítačem a internetem pro nevidomé. Kromě představení samozřejmých kompenzačních pomůcek pro komunikaci nevidomého s počítačem, jako jsou hmatová zařízení - tzv. braillské řádky, či zařízení hlasová - tzv. řečové syntezátory a finanční náročnost pořízení takovýchto pomůcek, bylo poukázáno také na problematiku přístupného neboli "blindfriendly" webu. Tvorbě přístupného neboli bezbariérového webu v širším kontextu byla věnována také jedna ze sekcí v odpoledním bloku konference.

Pomyslným "zlatým hřebem" tohoto ročníku konference INSPO bylo představení systému I4Control pro ovládání počítače pomocí pohybu a mrknutí očí, které představila spoluautorka řešení Marcela Fejtová z Gerstnerovy laboratoře ČVUT. Jde o jednoduché zařízení, kdy se malá webkamera umístí na brýlové obroučky a snímá tak oční pohyby nezávisle na poloze hlavy (oproti do té doby používaným systémům). Dochází k detekci zorničky s převodem na souřadnicový systém, kdy výchylkou z rovnovážné polohy oko určuje směr kurzoru, určitou dobu trvající mrknutí oka pak znamená klik, případně dvojklik. Zařízení se dá připojit k jakémukoliv PC (přes USB rozhraní), je mobilní, snadno se instaluje a jeho další předností je prý i relativně nízká cena (vzhledem k tomu, že zatím je vyroben jen prototyp, nebyla přesná cena zveřejněna). Základní myšlenkou tohoto zařízení bylo nahradit při ovládání počítače používání klávesnice a myši, které ocení těžce motoricky postižení lidé, kteří nemohou ovládat ruce a například ani správně artikulovat a používat tak ovládání pomocí hlasu. To posléze představil Jan Nouza z Technické univerzity v Liberci. Program MyVoice si klade za cíl nahradit používání klávesnice a myši vhodně strukturovanou sadou hlasových povelů. Uživatel říká tyto povely do mikrofonu umístěného v blízkosti jeho úst a program je převádí na virtuální stisky příslušných kláves či pohybů myší.

V druhém časovém bloku se konference rozdělila na dvě souběžně probíhající sekce. První z nich, jak už jsem se zmínila, se zaobírala Tvorbou přístupného webu. Hlavní zásady "bezbariérového" webu jsou především přehlednost, srozumitelnost, intuitivnost. Přístupný web neklade uživatelům při přístupu k informacím žádné překážky, jeho přístupnost nezávisí na technickém vybavení, biologických dispozicích, kultuře, stáří a zdravotním stavu uživatele. Důraz by se také měl klást na správné používání technologií – jediným obecným bezbariérovým formátem je HTML a s použitím kaskádových stylů (CSS) se docílí příjemného a moderního vzhledu. Mělo by se zamezit nadužívání formátů s omezenou přístupností (hlavně Flash a JavaScript) nebo používat zároveň textové alternativy pro popis obsahu.

Já jsem se rozhodla věnovat pozornost sekci zaměřené na téma Internet a zaměstnávání, vzhledem k mému osobnímu zájmu ohledně svého budoucího uplatnění na trhu práce. V rámci tohoto tématu byly na úvod předloženy dva různé vzdělávací programy – jedním z nich bylo distanční studium prostřednictvím internetu na Obchodně podnikatelské fakultě Slezské Univerzity v Karviné, které je doporučováno osobám se specifickými potřebami z toho důvodu, že studium probíhá z převážné části v domácích podmínkách. Student komunikuje s vyučujícími prostřednictvím internetu a odpadá tak, pro handicapovaného studenta mnohdy velice komplikovaná, doprava do místa školy. Zkoušky a zápočty se však skládají klasickou prezenční formou.

Další alternativní formu studia v rámci celoživotního vzdělávání nabízí konkrétně nevidomým Masarykova univerzita v Brně. Přednášející Petr Peňáz ze Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky narazil na zajímavý jev – že velká část zdravotně postižených studentů vidí své profesionální uplatnění v pomoci ostatním postiženým v nějaké neziskové organizaci, chráněných dílnách apod., v důsledku čehož vlastně nedochází ke skutečné integraci do většinové společnosti. Tímto se dotkl palčivého problému zaměstnávání lidí se specifickými potřebami, neboť to je celospolečenský, stále přetrvávající problém, jak jsme se dozvěděli nejen z dalších příspěvků, ale rovněž z reakcí při diskusích. Inspirací by mohl být příspěvek o netradiční chráněné dílně – telefonickém centru brněnské firmy NetBox poskytující připojení k internetu, která zaměstnává 8 lidí se zdravotním handicapem jako operátory technické podpory, kdy řeší telefonické a e-mailové dotazy zákazníků, informují nové klienty, spolupracují s techniky na odstranění softwarových závad na síti atd. Dalším modelovým příkladem byl příspěvek vozíčkáře Josefa Trčky – redaktora internetové verze magazínu Hospodářských novin, který svou práci bez problémů vykonává převážně doma prostřednictvím internetu a namáhavou cestu do redakce podniká jen když je to nutné. Ve všech příspěvcích byla zdůrazňována role co nejvyššího nebo co nejvíce specializovaného vzdělání, které nejlépe může otevřít cestu k větší šanci získání zaměstnání na dnešním trhu pracovních příležitostí.

Z nepříliš příznivých výsledků dalšího prezentovaného příspěvku – Projektu Stejná šance, což je internetový portál vytvořený za účelem podpory lidí s postižením na volném trhu práce, však vyplývá, že nás ještě čeká dlouhá cesta, než šance na získání adekvátního pracovního místa budou opravdu stejné i pro osoby se změněnou pracovní schopností. Dle mého odhadu se na konferenci dostavilo něco kolem 200 účastníků, z nichž dobrá třetina byla z řad zdravotně postižených. Domnívám se, že zastoupení zejména ze sféry státní správy, konkrétně odborů sociální péče a úřadů práce by mohlo být daleko výraznější.

Poslední přednáškou konference, o které se zde chci zmínit, byl příspěvek paní Zlaty Houškové s názvem Služby knihoven (nejen internetové) pro čtenáře se zdravotním postižením, který zdůraznil povinnost knihoven při zajištění rovného přístupu k informacím všem (i potenciálním) uživatelům navzdory jejich handicapu. Knihovny se snaží o umožnění bezbariérového přístupu do svých fyzických fondů a zároveň se snaží o provádění osvěty a propojování majoritní společnosti "zdravých" s minoritou lidí se specifickými potřebami prostřednictvím přednáškové, kulturní a vzdělávací činnosti. Poukázáno bylo také na to, že část knihovnických služeb lze využívat komfortně z domova prostřednictvím vlastního počítače a internetu. Jde například o vyhledávání v online katalozích knihoven, elektronické rezervace dokumentů a prodlužování výpůjček, v online souborných katalozích lze lokalizovat potřebný dokument v jiné knihovně a poté ho například objednat prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby (MVS) nebo si nechat zaslat kopii službou elektronického dodávání dokumentů (DDS). To všechno lze provádět, aniž by se uživatel musel hnout od svého domácího PC připojeného na internet. Byla zde také představena letošní novinka – portál www.knihovny.cz, který přináší řadu zajímavých informací právě o službách knihoven.

Konference tohoto typu je příjemným a užitečným krokem k tomu, aby se podmínky pro aktivní a plnohodnotný život osob s jakýmkoliv zdravotním znevýhodněním stále zlepšovaly. Informovanost o daných problémech je důležitá nejen pro širokou veřejnost, ale i pro konkrétní lidi, kterých se tato problematika týká a mezi které se já osobně rovněž počítám. Pokud budu mluvit z vlastní zkušenosti, není příliš běžné, že se pohromadě sejde tolik lidí s velmi rozdílnými zdravotními omezeními – například já jako vozíčkář vím o neslyšících jen tolik, co zdravý člověk, protože se mě tato problematika přímo netýká. Velmi inspirující a nové pro mě proto bylo umožnění jakéhosi hlubšího "vhledu" do problematiky jiného handicapu a komunikace informací.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
VEJVODOVÁ, Martina. Pátý ročník konference INSPO. Ikaros [online]. 2005, ročník 9, číslo 5 [cit. 2020-08-09]. urn:nbn:cz:ik-11806. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11806

automaticky generované reklamy