V čísle 12/2005 časopisu Ikaros jsem v článku Přinese novela vysokoškolského zákona knihovnám úlevu? rozvíjela myšlenku, co by se stalo, pokud by novela zákona o vysokých školách (zejména § 47b) [1] nabyla účinnosti. 1. ledna 2006 se tak skutečně stalo, ovšem ve znění pozměňovacích návrhů Senátu (sněmovní tisk 949/6). Významový rozdíl oproti původnímu návrhu je opravdu veliký. Zatímco v původním znění schváleném Poslaneckou sněmovnou je v odst. 3 § 47b uvedeno: „Platí, že obhajobou práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle tohoto zákona, bez ohledu na výsledek obhajoby.“, v pozměňovacím návrhu Senátu je k § 47b tato poznámka: „…v § 47b odst. 3 slovo "obhajobou" nahradit slovem "odevzdáním".“ Pokud si čtenář dobře vzpomíná, byl odstavec 3 paragrafu 47b novely vysokoškolského zákona ve znění sněmovního tisku 949/4 terčem kritiky ve zmiňovaném článku, neboť právě z faktu, že autor vysokoškolské kvalifikační práce dává souhlas se zveřejněním své práce obhajobou, je zřejmé, že tento souhlas se nemůže vztahovat na zveřejnění obhajobě předcházející. Tento nedostatek byl pozměňovacím návrhem Senátu (viz sněmovní tisk 949/6) odstraněn.

Nyní však nastává další poněkud rozporuplné období, neboť členové akademické obce a knihovníci se musejí vypořádat s novou situací. První povinností je pokud možno co nejdříve vytvořit databázi kvalifikačních prací (pokud ji již nemají) a tzv. vnitřní předpis vysoké školy, který by měl blíže a konkrétněji upravovat podmínky zveřejňování těchto prací.

Ovšem pro vytvoření vnitřního předpisu vysoké školy, který je také sám o sobě legislativním dokumentem, je nutné porozumět tomu, oč běží a co má být smyslem tohoto nového dokumentu. Významnou roli zde hraje jazyk, a to jazyk přirozený (hovorový) a jazyk právnický a možný konflikt mezi nimi. Pro běžného člověka je § 47b textem relativně srozumitelným a jasným, pro právníka už ale nikoliv. Důvodem je nezbytnost přemýšlet neustále v kontextu dosavadního právního řádu, v našem případě mimo jiné a opět v kontextu zákona o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen autorského zákona) a jeho terminologie.

Jeden z prvních klíčových pojmů, na které v § 47b novely vysokoškolského zákona narazíme, je pojem zveřejnit. Ovšem jaký je přesný význam tohoto slova? Autorský zákon hovoří v § 4 o zveřejnění takto: „Prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti je dílo zveřejněno.“ A mimo to zná ještě pojem sdělování (díla) veřejnosti (§ 18, odst. 1 a 2 AZ): „Sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově. Sdělováním díla veřejnosti … je také zpřístupňování díla způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.“ Pojem zveřejnit je ještě o něco méně srozumitelný ve spojení zveřejnění k nahlížení veřejnosti (viz § 47b vysokoškolského zákona). S tímto spojením autorský zákon neoperuje a není tedy jasné, co je jím myšleno, popř. co se tedy musí před obhajobou učinit. I formulace autor souhlasí se zveřejněním své práce (viz tamtéž) by zněla pravděpodobně v terminologii autorského zákona částečně jinak (např. takto: autor díla uděluje oprávnění k výkonu práva dílo užít sdělováním díla veřejnosti).

Další problematickou oblastí může být pojem rigorózní práce. Zde můžeme nabýt dojmu, že zákonodárce tzv. míchá hrušky s jablky, neboť rigorózní práce (na rozdíl od práce bakalářské, diplomové, disertační) nespadá do autorskoprávní kategorie zvané školní dílo (viz § 35 autorského zákona) a vztahují se na ni tedy ustanovení autorského zákona pro dílo obecně.

Problémy mohou vyvstat i při realizaci povinnosti zpřístupňovat veřejnosti také posudky oponentů. Čistě teoreticky může být i posudek považován za dílo a tudíž by i k němu měla vysoká škola opatřit souhlas se zpřístupněním/sdělováním veřejnosti.

Tyto a třeba i jiné důvody vedly možná pracovní tým sestavený z několika právníků a vedený pedagogy Právnické fakulty UK v Praze k rozhodnutí doporučit Akademii muzických umění i nadále uzavírat se studenty/autory vysokoškolských kvalifikačních prací licenční smlouvy pro účel sdělování díla veřejnosti [2]. Z toho vyplývá, že novela vysokoškolského zákona situaci bohužel jednoznačně neřeší a staví před vysoké školy další úkol.

Článek vyjadřuje osobní názor autorky.