V Národní knihovně ČR se pořádá dvakrát měsíčně instruktáž (nejen) pro nové čtenáře knihovny. Zajímalo mě, co se účastník vůbec může dozvědět (zejména pokud jde o vyhledávání záznamů v automatizovaném katalogu Národní knihovny). Rozhodla jsem se proto situovat do pozice naprostého knihovního a knihovnického laika a této akce se zúčastnit. Nyní vám z ní přináším exkluzivní reportáž. Snažila jsem se věrně zachytit průběh instruktáže, bez dalšího subjektivního komentáře. Ten nechť si učiní každý z vás sám.

Středa 18.3.1998
12:55 hodin
V prostoru před vchodem do Haly služeb Národní knihovny ČR (NK ČR) je nezvykle plno. Přichází pracovnice Národní knihovny: „Je tu někdo na instruktáž?" Kolem pracovnice se (včetně mě) shromáždí 14 osob! (Upřímně řečeno, byla jsem předem připravena i na to, že budu jediný zájemce.) Podle věku lze tyto osoby rozdělit do dvou skupin:
skupina č. 1: pět osob ve věku 18-25 let,
skupina č. 2: devět osob ve věku nad 60 let. „Prostřední" věkovou skupinu nelze vytvořit. Z tohoto výčtu je již předem jasné, že v průběhu instruktáže dojde k zájmovému střetu dvou generací: generace staromilské a generace „moderní doby".

13:00 hodin
Skupinka se přesouvá na schůdky do Haly služeb. „Instruktáž pro čtenáře - začátečníky" Národní knihovny může začít.
Prvním bodem programu je představení Národní knihovny, seznámení s jejími hlavními funkcemi a se základními pravidly půjčování dokumentů. V rámci tohoto bodu jsou také účastníci seznámeni s principem práva povinného výtisku. „Povinný výtisk vymyslel geniální Karel Rafael Ungár."

13:10 hodin
Ke skupince se přidávají další dvě osoby. Počet členů každé ze stanovených skupinek se tímto zvyšuje o jednoho. Následuje bod lístkové katalogy v Hale služeb.
„Katalog číslo šest obsahuje literaturu, kterou si lze půjčit absenčně (to znamená domů). Bohužel je to jen deset procent fondu. Ostatní literatura je k dispozici pouze prezenčně, do studovny. Katalogy jsou zde jmenné a předmětové. Jmenné katalogy jsou řazeny podle jména autora či podle názvu." Následuje seznámení s pravidly řazení lístků ve jmenném katalogu.
„Také zde máme katalog systematický, který byl nedávno přesunut z Haly služeb na chodbu. Systematický katalog je pro masochisty! Před několika lety roztřídilo několik chytrých pánů a dam lidské poznání do deseti tříd. Nevím teď přesně jak to tam je, ale například nula je filozofie, jednička společenské vědy a podobně. K dispozici jsou seznamy tohoto třídění, podle nichž se do něj dostanete. Ještě prosím vás jedna důležitá věc. Knihovníci omdlévají, dostávají infarkt, když se vyndávají lístky z katalogů. Proto pod téměř trestem smrti ty lístky nevyndávejte!"

13:20
Skupinka se rozrůstá o dva mladíky. Spolu s ostatními se dozvídají informace o možnosti nechat si zhotovit rešerši a informace o meziknihovní výpůjční službě (MVS), respektive mezinárodní MVS.

13:25
Pracovnice NK přistupuje k tématu studovny Národní knihovny. „Když jste, takový ošklivý slovo, uživatelé (já radši říkám čtenáři) Národní knihovny, můžete využívat kteroukoliv z našich studoven." Velkým problémem se ukazuje být způsob objednávání knih (neboli složitý systém objednacích lístků) a jejich vyzvednutí.
paní Z: „Když si objednám knihu, tak je k dispozici za dva dny? Nebo za tři?" pracovnice NK: „Za dvě až tři hodiny!"
paní Z (diví se a uznale kýve hlavou): „Hodiny?!"

13:30
Ke slovu se konečně dostávají i „čtenáři" - na řadu přichází prostor pro jejich dotazy. A není jich málo. Například paní N se zajímá o novou literaturu.
paní N: „Když se podívám do Nových knih, tak pak málo toho tady najdu."
pracovnice NK (omluvně): „No, ono to chvíli trvá, než se to zpracuje."
paní N (smířlivě): „To chápu, třeba tři čtyři měsíce, ale stejně."
Dále se odsuzuje likvidování lístkových katalogů, vyjadřují se pochybovačné poznámky na téma spolehlivost výpočetní techniky, vzpomíná se na historické ředitele Národní knihovny (zejména na ty, kteří ukončili svůj život sebevraždou) atmosféra „instruktáže" je náhle ve stylu stýskání si po starých dobrých časech.

13:40
Skupinka se přesouvá k jednomu z volných počítačů firmy Hewlett Packard za účelem seznámit se se způsobem a možnostmi vyhledávání v katalogu Národní knihovny. (Většina členů ze stanovené věkové skupiny č. 1 se však odděluje a přistupuje k samostatnému studiu ovládání automatizovaného katalogu na okolních terminálech.) Pracovnice NK usedá na pohodlnou židli, pravou ruku pokládá na myš. Právě toto zařízení se v příštích minutách stává hlavním předmětem zájmu zbylých členů skupinky (prakticky se kryjící se stanovenou věkovou skupinou č. 2). Předmětem instruktáže u počítače má sice být orientace v katalogu, avšak nejprve musí být neplánovaně osvětleny termíny jako „pravé tlačítko", „levé tlačítko", „kliknout", „kurzor" apod.

13:45
Pracovnice Národní knihovny konečně přistupuje k vlastnímu zkušebnímu vyhledávání v katalogu. Požadovaným polem pro vyhledávání je autor, konkrétní heslo zní „němcová". Na obrazovce se objevuje údaj o tom, že bylo nalezeno 214 záznamů. Ze skupinky přichází spontánní reakce: „Ježiš to je hezký!" Členové skupinky jsou seznamováni s tím, co obsahují nalezené záznamy, jak s nimi dále pracovat a jak přistoupit k dalšímu případnému hledání. Zaznívá řada dotazů a připomínek. Pracovnice NK konečně opouští své místo u počítače a dává tak prostor svým ovečkám.

13:55
Na židli usedá pan X. Chvilku zápolí s myší, než se mu podaří ji alespoň částečně zdomestikovat. Ve věci způsobu umístění kurzoru v poli pro vyhledávání přichází na pomoc jedna z mnoha rad pracovnice NK: „Musí tam být ta čárečka, takhle tam řádit." Pak již pan X přistupuje k vyhledávání. Požadovaným polem pro vyhledávání je autor, konkrétní heslo zní „němcová". Na obrazovce se objevuje údaj o tom, že bylo nalezeno 214 záznamů. Pan X spokojeně pokyvuje hlavou.

14:05
Na účastníky instruktáže čeká ještě oskenovaný generální katalog na počítačích ve Studovně informačně-encyklopedické literatury. O této části „Instruktáže pro čtenáře - začátečníky" NK ČR však již nemáme žádné zprávy.