Knihy a multitasking

Přišel stařičký pán, neznal název, jen že je to „něco od Aivase“ – takhle mi to napsal na kus papírku. Aivas nic, tak jsem mu navrhla změnu písmenek, a naskočil mi Michal Ajvaz – jenže měl 64 záznamů! Starý pán mě ale zachránil, že je to prý něco hodně nového... KLIK! A už to bylo srovnané a byla to hned ta třetí: Kosmos jako sebeutváření. Jenže: 528 stran a jenom do studovny. Pán posmutněl, a tak jsem hledala jinou knihovnu – a povedlo se; Městská ji měla a rovnou vedle v hlavní budově. Povídám, honem tam běžte, dokud ji mají! A on na to, že právě tam původně šel, ale chtělo se mu na záchod a nás měl blíž!

* * * * * * * * * *

Přišel čtenář, že si nutně potřebuje přečíst knihu od Jana Labana: Šest pekelných nocí (1964, 352 stránek). U nás sice je, ale jen do studovny, a tak jsem mu hledala jinou knihovnu, kde mu to půjčí domů. V MKP ji neměli, ale nahrnuli mi na obrazovku místo toho všechny knihy od Párala. Říkala jsem si, to se ten jejich Koniáš zbláznil, nebo co? Nezbláznil, to se jen Vladimír Páral rozhodl, že napíše detektivku a svoji prvotinu vydal pod pseudonymem. A dobře udělal – zato já udělala chybu, protože jse si ji vzala domů a začala o víkendu číst – ale nedalo se. U desáté stránky jsem to zaklapla a v pondělí vrátila. Párala už nikdy; a to jsme ho tenkrát tak hltaly (my holky) když nic jiného ke čtení nebylo, co?

* * * * * * * * * *

Donesli mi na informace poslední várku Sbírky zákonů. Ten štos prosincových zákonů a vyhlášek je z tiskárny nerozřezaný, a tak se můj secesní nůž na papír po delší době může blýsknout i na veřejnosti. Po chvíli přichází mladičký uživatel, a nevěřícně se dívá na to, co dělám. Pokračuji v řezání a zeptám se ho, s čím mu mohu pomoci – ale on nic. Až po chvíli mě požádá "a mohla byste už přestat s tím pižláním?"

Doufám, že mladík časem zjistí a ocení, že my feminina jsme schopné dělat dvě činnosti najednou... :)

* * * * * * * * * *

Problémy s technikou

Čtenář potřeboval nějaké knížky, a protože jinde už je nemají a jsou jen u nás, přišel sondovat, jak je získat. Ale měl rovnou i několik podmínek:
* nedám vám žádné své ID
* občanku vám neukážu, na co potřebujte vědět, kde bydlím?
* vyfotit se nenechám
* a teď mi koukejte vystavit průkazku, ať si můžu půjčovat

U registrace nepochodil, a tak si přišel stěžovat k informacím, že se našemu nezabezpečenému systému nesvěří a že nestojí o to, aby se mu někdo šťoural v soukromí. Na naše námitky zareagoval tím, že napsal stížnost na několik stran, takže naši ajťáci kvůli němu rozjeli jakousi akci s lepším zabezpečením. A výsledek? Celé odpoledne se do systému nepřihlásil nikdo zvenčí a jen několika lidem se to podařilo alespoň tady uvnitř z terminálů.

Takže brzy se vše vrátilo do starých kolejí, objednávek bylo zase hafo a tiskárna jela jak zběsilá. No není tady postaru krásně? :)

* * * * * * * * * *

Nervózně vypadající pán šel rovnou k věci:
"Máte tady ztráty a nálezy?"
"Jo, něco by se v šuplíku našlo, co jste tady ztratil?"
"Mobil, ale já ho neztratil tady, zato vím, že se pohybuje někde tady v Národce."
" ?-?-?-? " (i zželelo se mu, jak udiveně jsem zazírala, a tak stařence třaslavé shovívavě poradil, ať se podívám sama.)
"Jako kam se mám podívat?"
Ukázal prstem na můj monitor a já se zmohla jenom na :
"Ale to si nás pletete s NCIS (Námořní vyšetřovací služba - pozn. redakce); sorry, JÁ tohle nezvládnu."
"Ale já jo, pusťte mě k počítači, zaloguju se a hned uvidíte, kde ten mobil teď je."
"Jooo? Je tady pět podlaží, hafo chodeb, sklepy, kanceláře, studovny a skladiště, jsme druhý největší areál po Hradčanech, máte s sebou nějaký přenosný detektor...?"
Ale sotva jsem se už začala těšit na to bzučení a pískání po chodbách s detektorem, tak se pán naštval a odešel...

* * * * * * * * * *

Telefony

„Prosimvás, potřebuju jednu knížku ze Slovanské knihovny, ale je u ní nějaký údaj, kterému nerozumím, tak vám řeknu o co se jedná a vy mi to vysvětlíte, jo?“
„A proč nevoláte do Slovanky? Třeba vám ji tam rovnou objednají.“
„A proč bych volal tam? Když jste teď sloučený, tak je snad jedno, kam volám, ne?“

Sice jsem mu řekla, že průkazka pro čtenáře je opravdu sloučená, to aby nemusel nosit dvě, ale jinak že jsme stále dvě různé knihovny pod jednou střechou, a čtenáře i fondy máme zvlášť. Nedal se, jeho asertivita byla útočnější, fronta přede mnou delší a netrpělivější, a já kapitulovala!

* * * * * * * * * *

Pán z Brna nás požádal o kopii inzerátu z Annonce z roku 2000, sekce "byty", a pokud možno včera bylo pozdě, protože to potřebuje k soudu, a že se to týkalo prodeje bytu ve Vršovicích asi za jeden a půl milionu.
* nadechla jsem se, zapátrala a sdělila, že "byty" jsou až od roku 2006, ale že můžeme nabídnout "reality, stavba" – ty máme i z roku 2000.
* zajásal a zeptal se, kdy mu ten inzerát dodáme...
* zalapala jsem po dechu a řekla, že ten jeden rok máme svázaný po dvou měsících do šesti velkých svazků, a že kolegyně u skeneru mu nemůže udělat kopii, když nebude vědět alespoň datum, protože hledat ve stovkách inzerátů jeden konkrétní prostě nemůže...

Praštil mi telefonem, ale chvíli potom přišel mail s doplňující informací:
"Jiste u Vas pracuji studenti, kteri by tuto informaci za uplatu vyhledali a ofotily. Rad vyplatim honorar za tuto pomoc (prevodem na konto). Potrebuji foto (treba mobilem) cele ztranki - tak aby bylo vidno datum vytisku a jedno foto detalne inzeratu. Bylo to napodzim."
Aktivní studenti pátrající za úplatu v balících Annoncí se bohužel nenašli a inzerát asi taky ne.

* * * * * * * * * *

Jeden telefon z vlastních knihovnických řad:

"Dobrý den, ráda bych se zeptala na možnosti způsobu nahrání tištěné publikace do internetového katalogu. Ta publikace je fyzicky dostupná ve všech knihovnách, avšak stále není dohledatelná přes internetové katalogy. Jak je prosím možné ji tam nahrát?"

* * * * * * * * * *

Pro dobrotu...

Čtenářka : „Máte něco od Seymoura?“ „Ano máme, ale většinou ve skladu, moment“.
Čtenářka odchází vybírat jiné knížky a já z horlivosti běžím do skladu (což jsou dvoje dveře, dva klíče a cesta skrz knihovnu, která je narvaná lidma) a přináším pár knížek zmíněného autora.
U výpůjčního pultu pak ukazuji, co jsem objevila a přinesla, a namísto poděkování si vyslechnu: „Noné, tak si ho strčte za klobouk a ještě lépe, vyhoďte! To se fakt nedá číst!!!“

* * * * * * * * * *

Přišly dvě slečny k výpůjčnímu pultu a jedna se mě zeptala: „máte knihu Pán Bůh?“ (jsem tedy slyšela)
Okamžitě mi naskočila Bible a raději se ještě jednou zeptala, jestli slyším dobře, odpověď zněla: „Néééé, Pán much“ !!!
Ajajaj, omlouvám se, nerozumněla jsem dobře. Pána much máme, dojdu pro něj.
Již odcházejíc jsem zaslechla, jak říká té druhé slečně: „Říkala jsem ti to, jsou tu samé staré a hluché ženské...“ Málem jsem se nevrátila…

* * * * * * * * * *

Z Husovky v Modřanech:

Dítko z exkurze mateřinek: „Paní knihovnice, vy musíte být už hodně stará, když víte všechno o těch dinosaurech!“

* * * * * * * * * *

Všehochuť

Právě přišel pán na info, ledabyle kývnul hlavou směrem k internetu:
"CHTĚL BYCH SI ZASURFOVAT...!"
(Pánovi je 91 roků.)

* * * * * * * * * *

Asi mi dneska stačí málo, ale věta, kterou právě řekla jedna maminka dítěti na pohovce při prohlížení nějaké dějepisné knížky, mě rozsekala:
"Jé, hele, a tady je mumie. Víš co je to mumie. No, to je jako když máš sušený ovoce. Tak se taky suší čověk. Ale ten se nejí!!!!!"
Ono to logiku má. Ale stejně je to mazec... :)

* * * * * * * * * *

A nakonec jedna úsměvná kovářova kobyla od nás:

Před prodlouženým víkendem k nám do půjčovny přišel mladý hezký kolega "zezhora", který si od nás denně odváží 20–30 starých knih bez čárového kódu aby je zpracoval.
Stojí bezradně před regálem se stovkami knížek, a já se ho soucitně zeptám, co by rád - a on zaúpí "Něco ke čtení!"

V roce 2018 odposlechla a sebrala i odjinud Věra Tafatová z Haly služeb NK ČR.