Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Cooperative Patent Classification - společné patentové třídění EPO a USPTO

Čas nutný k přečtení
23 minut
Již přečteno

Cooperative Patent Classification - společné patentové třídění EPO a USPTO

0 comments
Podnázev: 
Společné patentové třídění Evropského patentového úřadu a Patentového a známkového úřadu USA
Anglicky
English title: 
Cooperative Patent Classification: Common Sorting Apparatus of the European Patent Office and the U.S. Patent and trademark Office
English abstract: 
Creating of the Cooperative Patent Classification represents the final phase of efforts to create an effective tool and an excellent collaboration between two most important patent bureaus. The reasons for such efforts and the structure of the new systems are described in the following article. The first part summarizes the development of the national systems, which are further developed in the international context and signed treaties.

Úvod

Evropský patentový úřad[1] (EPO) a Patentový a známkový úřad USA (USPTO) ohlásily 25. října 2010 podepsání smlouvy vedoucí k vytvoření společného patentového klasifikačního systému, označovaného jako Cooperative Patent Classification (CPC). Úzká spolupráce obou úřadů s cílem vyvinout a používat jediné patentové třídění, které by bylo následně s výhodou používáno i dalšími úřady na světě, byla oznámena již počátkem roku 2010. CPC bylo spuštěno v obou úřadech 1. ledna 2013, přičemž pro USPTO bylo dojednáno dvouleté přechodné období. Hnacím motorem projektu je EPO.

Vytvoření CPC představuje vrchol snah o vytvoření účinného, tedy zejména vůči potřebám pružně aktuálního patentového třídění, a také jedinečnou ukázku spolupráce dvou nejvýznamnějších světových patentových úřadů. V následujícím článku jsou popsány důvody vzniku, jakož i struktura nového patentového třídicího systému. Společné patentové třídění však už jistým způsobem navazuje na existující používaná patentová třídění. Abych tedy problematiku CPC uvedla i do širších historických souvislostí, v první části práce se zmiňuji o vzniku významných národních patentových třídicích soustav a následně o snaze o mezinárodní spolupráci a unifikaci v zatřiďování vynálezů a patentových informací. Tyto aktivity později vedly ke sjednání Štrasburské dohody o Mezinárodním patentovém třídění.

Schéma CPC – sekce A
Schéma CPC – sekce A. (Zdroj: USPTO)

1 Selekční jazyky a patentové informace

Na počátcích rozvoje právní ochrany vynálezů se při budování sbírek udělených patentů vystačilo s formálním pořádáním. Zpravidla byly sbírky patentových dokumentů stavěny číselně, podle toho, jak byly patenty postupně udělovány. S rozvojem vědy a techniky (a tedy také s nárůstem zájmu o patentování a následně s narůstajícím počtem patentových dokumentů) začal být tento jednoduchý způsob pořádání pro zpětné vyhledávání a účinné provádění rešerší zcela nevyhovující. Už v polovině 19. století začaly být vyvíjeny patentové třídicí soustavy, které měly umožnit organizované ukládání, a především pak efektivní zpětné vyhledávání podle věcné tematiky přihlašovaných technických řešení.

Z teoreticko-informačního hlediska jsou patentová třídění selekčními jazyky. „Selekční jazyk je soustava znaků přirozeného, formalizovaného nebo umělého jazyka, vytvořená za účelem pořádání, ukládání, vyhledávání a distribuce informací.“[2] Patentová třídění jsou součástí skupiny systematických selekčních jazyků. Témata dokumentů jsou prostřednictvím systému znaků příslušného selekčního jazyka „přeložena“ z přirozeného do umělého jazyka. Systém znaků umělého jazyka bývá označován jako notace. Notace mohou být podle svého vyjádření numerické, alfabetické nebo alfanumerické. Patentová třídění mívají notaci většinou alfanumerickou, popř. numerickou.

Jak poukazuje D. Pičman: „Patentová třídění nejsou vytvářena uměle na základě náhodných znaků, ale mají přesnou specifiku, spojenou především s vlastnostmi tříděných vynálezů.“[3] Zpočátku byla třídění vyvíjena pouze pro potřeby patentových úředníků provádějících věcný průzkum[4] patentových přihlášek. Později začal být brán zřetel i na potřeby odborné veřejnosti. Vývoj patentových třídění úzce souvisel s pravidly patentování v jednotlivých zemích. Pokud byl v zemi uplatňován obligatorní věcný průzkum patentových přihlášek, byla i jejich patentová třídění velmi detailní. V zemích s pouhým registračním řízením vznikala třídění s hrubou strukturou, která neumožňovala, a ani to nebylo zapotřebí, jemnější zatřídění.

Téměř každé patentové třídění používá poněkud odlišný přístup, filozofii. Obecně v nich však lze vysledovat dvě základní hlediska[5], a to:

  • Hledisko věcného použití – předmět techniky je zařazován do oborů, v nichž je používán
  • Hledisko stejné funkce – na obor použití se nebere zřetel. Předpokládá se, že předměty mohou být použity v různých technických oborech, pokud plní právě stejnou funkci.

Většina známých třídicích systémů je kombinací obou hledisek, v nichž více či méně převažuje jeden z principů.

2 Národní patentová třídění

Zpočátku si řada států, především těch průmyslově vyspělých, u nichž byl větší zájem o patentování, vytvářela svoje národní třídicí systémy. Menší země zpravidla nevytvářely vlastní systém, ale přebíraly pro klasifikaci svých sbírek některý z významnějších národních systémů.

2.1 Patentové třídění USA

Americké patentové třídění (USCl.) začalo být vytvářeno zhruba v r. 1830, a je tak nejstarším patentovým tříděním. Jedná se o velmi propracované hierarchické třídění založené na funkčním principu. Třídění je zatím stále „živé“, i když už není dále rozvíjeno. Americký patentový úřad ho dosud primárně používá pro zatřiďování svých patentových dokumentů. Třídník obsahuje přes 350 tříd, které jsou rozděleny na dalších cca 100 000 jemnějších podtříd. Třídy jsou rozděleny do 3 skupin, čímž kopírují strukturu patentového věstníku USA – „Official Gazette“:

  • Všeobecná a mechanická skupina
  • Chemická skupina
  • Elektrotechnická skupina

Notace je v zásadě numerická, např. 139 – 21 (Způsoby tkaní – dvojité vlasové tkaniny). Zatřídění vynálezu vychází z patentového nároku, který definuje vynálezcovskou myšlenku co nejobecněji.

2.2 Patentové třídění Velké Británie

Britské patentové třídění začalo být vyvíjeno ve 2. pol. 19. století. Na počátku svého vzniku obsahovalo 146 tříd, přičemž jejich počet se s rozvojem techniky a stoupajícím počtem přihlášek zvyšoval. Po vzniku Mezinárodního patentového třídění (MPT) s ním byla britská třídicí soustava sladěna, čemuž odpovídá i jeho struktura a notace, která je tedy alfanumerická. Třídník (tzv. Classification Key) je dosud jednou ročně vydávaný.

2.3 Německé patentové třídění

Německé patentové třídění je co do doby svého vzniku druhé nejstarší. Začalo vznikat v 70. letech 19. století. Na rozdíl od amerického třídění vychází z principu věcného použití. Znamená to, že vynálezy byly zatřiďovány podle oborů, ve kterých je možné jejich využití.

Třídění rozdělovalo obory techniky do 89 tříd. Tyto třídy byly seřazeny abecedně podle svých názvů. Notace třídění je alfanumerická, např. 62 b 0/03. Pro nás je zajímavé, že před vznikem MPT, používalo německé národní třídění i Československo, a to až do r. 1975.

3 Mezinárodní spolupráce v oblasti patentového třídění

Existence několika třídicích systémů byla velmi nepraktická jak z rešeršních důvodů, tak pro patentové úřady z důvodů budování sbírek patentových dokumentů. Pro rešeršéry a průzkumové pracovníky bylo z odborného hlediska velmi náročné orientovat se v několika různých a svou filozofií odlišných a velmi komplikovaných systémech. Pro patentové úřady by zase bylo velmi finančně náročné přetřiďovat zahraniční spisy do jimi používaného např. národního patentového třídicího systému. Z tohoto důvodu zpravidla budovaly několik fondů podle použitých třídění. Jako nejvýhodnější se jevilo začít používat jediné univerzální třídění. Snahy usilující o toto řešení se objevily sice už před 1. světovou válkou, nicméně byly neúspěšné. Obrat nastal až po 2. světové válce v souvislosti s integračními snahami v Evropě. Aktivity vedoucí k vytvoření společného třídění nakonec vyústily k vypracování tzv. Štrasburské dohody o mezinárodním patentovém třídění.

3.1 Štrasburská dohoda o mezinárodním patentovém třídění

Dohoda byla sjednána pod hlavičkou Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) dne 24. března 1971, Československo k ní přistoupilo v roce 1977. Gestorem této dohody byl za Československo jmenován tehdejší Úřad pro vynálezy a objevy. K prvním členským zemím patřily především průmyslově vyspělé země Evropy (Francie, Německo, Velká Británie), dále USA, Japonsko, ale také země tzv. východního bloku. Počet členských zemí se však rozrůstá neustále. V současné době (září 2013) jich je 62[6]. Jedním z posledních členů je např. Albánie (2007) nebo Ukrajina (2010)[7]. Nicméně Mezinárodní patentové třídění používají všechny členské země Pařížské unijní úmluvy[8], i když třeba nejsou členy Štrasburské dohody.

3.2 Mezinárodní patentové třídění

Na začátku 50. let byl v rámci evropského Výboru expertů pro patentové otázky vytvořen podvýbor pro patentové třídění, který měl vypracovat návrh jednotného patentového třídění. Byly stanoveny čtyři požadavky na budoucí třídění, a to:

  • Použitelnost pro země s průzkumem a bez průzkumu
  • Přizpůsobivost ke stavu techniky
  • Logická stavba třídění
  • Perspektivy dalšího vývoje třídění[9]

Inspirací pro konstrukci notace se stalo německé patentové třídění. Celé spektrum techniky bylo rozděleno do osmi sekcí, které byly označeny písmeny velké abecedy A – H[10]. Sekce se dále dělí na třídy, podtřídy, skupiny a podskupiny. Dvě třetiny třídění jsou založeny na funkčním principu, asi třetina na principu věcného použití. Notace je alfanumerická, např. B 02 C 2/02 (Drcení nebo rozmělňování kuželovými drtiči excentricky poháněné), kdy B představuje sekci, 02 třídu, C podtřídu, 2 skupinu a 02 podskupinu.

Mezinárodní patentové třídění je celosvětově nejúspěšnější a nejpoužívanější patentová klasifikace. Od doby svého vzniku prošlo mnohými změnami. Pod hlavičkou WIPO procházelo pravidelnými pětiletými revizními cykly. K zásadní změně došlo v roce 2006 počínaje jeho 8. verzí. Třídění bylo rozděleno na dvě části – core (základní) a advanced (rozšiřující). Základní úroveň třídění byla určena pro malé úřady s malými informačními fondy. Tato úroveň MPT obsahuje cca 20.000 třídicích znaků. Třídník měl být aktualizován a vydáván jednou za tři roky. Rozšiřující zatřídění (advanced level) má sloužit pro vyhledávání ve velkých mezinárodních patentových fondech. Jeho revize probíhají průběžně, proto je od začátku k dispozici pouze v elektronické formě na Internetu. Obsahuje cca 70 000 třídicích znaků. Český Úřad průmyslového vlastnictví se přihlásil k používání rozšiřující úrovně třídění s tím, že staré sbírky reklasifikovat nebude. Přestože rozdělení MPT na dvě úrovně znamenalo revoluční změnu, časem se ukázalo, že se nejedná o příliš vhodné řešení. Základní úroveň třídění byla příliš stručná i pro budování méně rozsáhlých sbírek a postupně bylo upuštěno od jejího vydávání v papírové formě.

3.3 European Classification - ECLA

Evropský patentový úřad pro potřeby klasifikace evropských patentových přihlášek zavedl v 70. letech 20. století vlastní patentové třídění – tzv. European Classification (ECLA). Třídění bylo prakticky založeno na jednotlivých verzích MPT s tím, že řada znaků byla dále zjemněna. Některé skupiny MPT byly totiž považovány za příliš obecné, tudíž by obsahovaly nepřiměřené množství dokumentů. Třídění o cca 140 000 znacích bylo aktualizováno průběžně, takřka denně, dle názorů příslušných examinátorů, tj. pracovníků provádějících průzkum přihlášek.

4 Cooperative Patent Classification - CPC

Stále vzrůstající počet korespondujících patentových přihlášek podávaných v různých patentových úřadech po celém světě vede ke zvýšenému zájmu o sdílení práce v patentovém průzkumu. Vytvoření prostředí pro sdílení práce má nyní vysoký potenciál poskytovat obrovské výhody v rámci průzkumového řízení. Využitím výsledků rešerší pro patentový průzkum vytvořených jinými úřady, lepším pochopením rešeršních strategií a usnadněním přístupu do precizněji klasifikovaných sbírek může sdílení práce úřadů minimalizovat duplicitní činnosti a redukovat vlastní pracovní vytížení při průzkumu.

Těsné sdílení práce, kdy jsou plně vnímány výhody průzkumu, zahrnuje tři klíčové součásti. První část představuje společný klasifikační systém, který examinátorům poskytne pochopení podstaty patentové přihlášky. Další část souvisí s načasováním patentového průzkumu ve zúčastněných patentových úřadech. Aby mohla být využita práce jiného patentového úřadu, musí jiný úřad předtím pracovat na korespondující přihlášce a tato práce musí být následně k dispozici examinátorům. A ti potřebují používat vhodné informační technologie, , aby mohli tuto práci provádět. Základním předpokladem však je, že v zájmu urychlení vlastní práce, budou examinátoři moci snadno přistupovat k výsledkům práce jiného úřadu.

Má-li být možné čerpat tyto výhody, představitelé významných zahraničních patentových úřadů potvrdili projekt, který podpoří a poskytne infrastrukturu pro účelné sdílení práce. Vedle vývoje potřebných technických nástrojů mají tyto projekty za cíl vybudovat vzájemnou důvěru mezi různými zúčastněnými úřady. Iniciativy jako Five IP Offices Cooperation mají za cíl zajistit examinátorům v jednom úřadě zpřístupnění a pochopení práce již vykonané ve druhém úřadě. Tím má být zajištěn důkladný, kvalitní a rychlý průzkum a v konečném důsledku zkrácena doba řízení o patentové přihlášce. Do zmiňované pětice úřadů patří kromě EPO a USPTO úřady Japonska, Korey, a Číny.

Americký patentový úřad je v současné době jediný důležitý úřad, který nepoužívá primárně MPT. Společný patentový klasifikační projekt USPTO a EPO maximálně podpoří harmonizaci MPT, protože slouží jako základna pro zjemňování MPT. EPO i USPTO mají vlastní vysoce vyvinuté patentové klasifikační systémy. Projekt CPC však představuje harmonizační úsilí navrhnout systém tak, aby obsahoval nejlepší praxi obou úřadů. Kromě toho nastavuje fázi pro budoucí spolupráci a sdílení práce. Přechod k vylepšenému a společně udržovanému klasifikačnímu systému pomůže zlepšit průzkum a rešeršní možnosti každého úřadu. Tím bude zvýšena právní jistota majitelů patentových práv při šíření jejich produktů a technologií na trzích.

Společné patentové třídění nabízí mnoho strategických výhod. Poskytuje kompatibilní klasifikační systém umožňující patentovým examinátorům a všem uživatelům patentového systému vyhledávat v patentové dokumentaci v jediné stejně uspořádané sbírce. Revize třídění budou pravidelně prováděny oběma úřady tak, aby byl zohledňován stav v trendech podávání a rozvíjejících se technologiích. Ve srovnání s USCl. poskytne vyšší počet členění, a tím nabídne cílenější vyhledávání více zaměřené na výsledky. Examinátoři USPTO a EPO budou moci spolupracovat, vyměňovat klasifikace a strategie vyhledávání a využívat práce provedené jiným úřadem. Jakožto globální systém má být CPC časem používáno více než 45 úřady, což představuje cca 20.000 examinátorů, kteří budou sdílet stejné klasifikační schéma.

4.1 Struktura CPC – nové rysy

Struktura CPC je založeno na třídění ECLA. Dodržuje všechny jeho základní vlastnosti – je postaveno na MPT, dodržuje hierarchii, obsahuje názvy, umožňuje rozšiřování. Celá oblast techniky je rozdělena do 8 sekcí A – H, ke kterým je ještě připojena zvláštní sekce Y kódů ICO. Ta byla vytvořena před lety pro označování nových technologických trendů jdoucích napříč sekcemi MPT. V současné době má dvě třídy, a to Y02 pro technologie zmírňující změny klimatu a Y04 pro chytré sítě. Tato sekce není součástí MPT. Nyní navíc obsahuje novou podtřídu Y10S, která slouží pro předměty techniky dříve pokryté křížovými odkazy USCl. Vedle všech skupin bývalé klasifikace ECLA zahrnuje schéma CPC také:

  • všechny bývalé ICO[11] kódy
  • velké množství bývalých klíčových slov, které byly konvertovány do

platných ECLA a ICO znaků, než se staly symboly CPC

  • některé další záznamy pocházející z USCl. (např. další podtřídu pro obchodní metody[12] – G06G)
  • zvláštní schémata a indexy používané USPTO.

ICO kódy byly původně určeny pro zatřídění méně důležitých informací obsažených v patentovém dokumentu. Na rozdíl od znaků ECLA se lišily v označení sekcí – sekcím A – H odpovídaly sekce K – T. U každého symbolu tak bylo možné na první pohled stanovit, zda je určen přímo pro zatřídění informace o vynálezu nebo se jedná o tzv. přídavné informace (additional information).[13]

Mezi CPC a MPT bude udržována konkordanční tabulka, z níž bude moci být kdykoli zjištěn znak MPT odpovídající znaku CPC. Formát znaků CPC odpovídá formátu znaků MPT. Znaky CPC mají na začátku stejné číselné znaky za „/“ svého původního znaku MPT. Pokud je skupina specifická CPC, tj. neexistuje v MPT, jsou připojeny přídavné číselné znaky. Ty nahrazují předchozí alfanumerickou část, která byla v ECLA.

ECLA                 →        CPC
H01L21/027B     →        H01L21/02709
H1L21/027B2     →        H1L21/02718[14]

Za lomítkem („/“) bude užíváno až 6 číselných míst, aby byla dodržena analogie s normou WIPO ST.8 pro přiřazování znaků MPT[15]. V řetězci o 50 znacích budou pouze drobné modifikace – na pozici 1 (sekce) bude moci být znak Y, pozice 28 (klasifikační úroveň) zůstane prázdná, za pozici 40 (zdroj klasifikace) bude možné dosazovat jiné hodnoty. Ze složení znaků ECLA byla ze stromové struktury ihned patrná hierarchie jednotlivých skupin. Pro zjištění úrovně skupiny v CPC je třeba si všímat počtu teček před jejich názvem.

V nadpisech CPC je třeba věnovat pozornost využití složených závorek {text}. Ty označují znaky skupiny CPC, které neexistují v MPT nebo specifický text CPC připojený k původnímu názvu skupiny MPT. Tato informace byla původně v ECLA označena jako [N: text]. Složené závorky však nebudou použity v sériích CPC „2000“ (viz kapitola 4.2), ani v sekci Y. Při zobrazování CPC na internetu je možné nechat si tento text zeleně prosvítit.

A47J 19/02 . Citrus fruit squeezers
                        Other fruit juice extracting devices
A47J 19/022 . . {Hand devices }
A47J 19/025 . . . {with a pressing screw }
A47J 19/027 . . {Centrifugal extractors }

4.2 Struktura CPC: Hlavní kmen a indexační kódy

Před konverzí znaků ECLA do znaků CPC byly všechny ICO kódy převedeny na znaky ECLA (např. T01L21/285B na H01L21/285) a z nich pak byly vytvořeny znaky CPC (např. H01L21/285B na H01L21/28506). Konverzí znaků ECLA a jejich tzv. zrcadlových – odpovídajících (mirrored) znaků ICO vzniklo 160.496 znaků CPC, které jsou k dispozici pro zatřiďování buď „vynálezeckých informací“, nebo „přídavných informací“, podobně jako u MPT. Tento soubor znaků tvoří tzv. hlavní kmen („main trunk“) schématu CPC. Pro ICO kódy, které neměly svůj protipól v ECLA, neboť sloužily ještě pro podrobnější zatřídění, byly vytvořeny zcela nové podskupiny. Tyto nové podskupiny slouží výhradně pro zatřídění přídavné informace, nemohou být tedy použity samostatně. Ze zápisu znaku je poznáme tak, že za znakem podtřídy obsahují 4 číslice ve formátu 20XX. Další podrobný přehled (rozpis) a ortogonální znaky[16] ICO byly přeneseny do tzv. série 2000 schématu CPC.

Hlavní kmen              indexační kódy
E03B01/00               E03B2001/00
E03B01/04               E03B2001/04

Indexační kódy, pro které existují ekvivalentní skupiny v hlavním kmeni, se pro zatřídění nepoužívají a ve schématu jsou uvedeny pouze pro úplnost. V třídníku jsou z důvodu odlišení provedeny v šedivém odstínu.[17]

Znaky v „2000“ sérii jsou indexační kódy CPC, což může být tím pádem použito pro zatřídění „přídavné informace“, podobně jako u indexačních kódů MPT. S třídicími a indexačními znaky nyní schéma CPC obsahuje přes 250 000 znaků.[18]

4.3 CPC definice

Klasifikační schéma CPC je doprovázeno veřejně přístupnými definicemi. Ty vycházejí z obecných principů definicí MPT a pomáhají objasnit předmět spadající do jednotlivých míst klasifikace. Poskytují přídavnou informaci o těchto záznamech (heslech). Jejich rozsah však nemění, což je definováno názvem a vymezujícími odkazy ve schématu. Definice CPC jsou založeny na šablonách používaných pro definice MPT. Popisují postup zatřiďování a vyhledávání směrem dolů, přičemž budou pokrývat všechny podtřídy, hlavní skupiny a v některých případech i podskupiny.

Definice CPC mají 7 částí:

  1. název (podtřídy / skupiny)
  2. formulace definice (vysvětlení, který předmět spadá do rozsahu třídicího místa)
  3. vztah mezi velkými oblastmi (vymezují hranici mezi jednotlivými podtřídami)
  4. relevantní odkazy (odkazují na jiná místa v třídníku; mohou buď „omezovat“rozsah třídy nebo informovat o dalších místech v klasifikačním schématu, kde se nacházejí)
  5. zvláštní pravidla klasifikace (např. pravidlo posledního místa, které uvádí, že daný předmět má být zatříděn na poslední vhodné místo).
  6. významový slovník – heslář (používá se v případě, že některé termíny mají v určité oblasti techniky zvláštní význam)
  7. synonyma a klíčová slova (jejich uvedením se zpravidla usnadňuje volbavhodné rešeršní strategie).

Začátkem roku 2013 bylo k dispozici 221 definicí CPC. Definice jsou zveřejňovány v měsíčních dávkách počínaje říjnem 2012. Celkem je třeba vytvořit 625 definicí.[19]

4.4 Kontrola kvality

Kvalita je klíčovým prvkem úspěšné implementace CPC. Oba zúčastněné úřady proto usilují o vytvoření vhodného a důvěryhodného systému kvality. Společné patentové třídění představuje vytříbený třídicí systém, který rešeršérům umožňuje účinně a spolehlivě vyhledávat relevantní stav techniky. Pokud má třídění sloužit tomuto účelu, klasifikační znaky musí být na dokumentech umístěny správně, stejným způsobem a kompletně. Z tohoto důvodu bude CPC podporováno rozsáhlým řídicím systémem kvality, postaveném na nejlepší praxi EPO a USPTO, aby bylo zajištěno průběžné zlepšování. Síť technických odborníků bude provádět důkladnou kontrolu kvality, přičemž mechanismus zpětné vazby umožní transfer a sdílení klasifikačních zkušeností a odborných znalostí. CPC představuje pro EPO i USPTO novou výzvu. Bude větší nejen počet pracovníků zahrnutých do klasifikačních prací, ale navíc budou pracovat na různých kontinentech. Jednou z hlavních výhod je existence společné platformy, kterou představují kvalifikovaní examinátoři, které zaměstnávají jak EPO, tak i USPTO. Klasifikátoři každého úřadu budou mít k dispozici kontakty na své kolegy z ostatních technických oborů. Tím bude možná rychlá a účinná zpětná vazba, takže zdokonalovací proces bude maximálně propojený.

Jak již bylo uvedeno výše, USCl a MPT (ECLA) vycházejí z rozdílných filozofií, proto i klasifikátoři obou úřadů přistupují k zatřiďování vynálezů jiným způsobem. Z tohoto důvodu je třeba sjednocovat práci obou úřadů, aby tytéž předměty nebyly zatřiďovány různým způsobem. Evropský patentový úřad tedy bude po přechodnou dobu ještě pokračovat ve třídění US dokumentů. Potom budou obě zatřídění porovnána a následně budou odhaleny nesrovnalosti v přístupu k zatřiďování. Obdobně se bude přistupovat při revizích testování schématu CPC. Oba úřady budou prostřednictvím vzájemného synchronizačního mechanismu provozovat databázi CPC.

4.5 Časový harmonogram pro implementaci CPC

V průběhu října 2012 měli uživatelé první příležitost prohlédnout si schéma CPC. Poté začaly přípravy na jeho plné zavedení k 1. lednu 2013. Celé klasifikační schéma je přístupné na www.cpcinfo.org.

Protože CPC je založeno na ECLA, bylo třeba co nejdříve dát toto schéma do co nejlepšího stavu. V průběhu první poloviny roku 2012 tedy byly prováděny revize ECLA a ICO. Examinátoři EPO rok 2011 a první část roku 2012 využili k zavádění změn do schémat ECLA a ICO. V červenci 2012 byly tyto revize zastaveny a bylo prováděno další propracovávání schématu k obchodním metodám. Byly integrovány odkazy z databáze USPTO (XRACs) a přehledy. Poslední dodatky zahrnovaly dva důležité elementy významné pro uživatele USCl. A to jednak zavedení podrobnějšího klasifikačního schématu pro obchodní metody založené na na podtřídách USCl., což může být nalezeno v CPC pod G06Q. Dále to bylo přemístění bývalých odkazů XRACs do sekce Y do podtřídy Y10S.

V průběhu července a srpna 2012 byla vytvořena první konverze ECLA/ICO do CPC, což vlastně představovalo nárys schématu CPC. Souběžně byly nové znaky MPT 2013 začleněny do ECLA, protože znaky pro dva revizní pilotní projekty CPC byly prováděny USPTO a EPO. Jednalo se o znaky B60W20 (kontrolní systémy) a H03M3 (delta-sigma modulace). Schéma ECLA bylo posléze ukončeno (1. září 2012), aby bylo možné pokročit v konverzi do CPC.

V září 2012 byla připravena ke spuštění kompletní konverze ECLA/ICO do CPC. Tato verze byla vytvořena na základě poslední verze ECLA. Každý znak ECLA/ICO byl převedený v jedinečný znak CPC. Od 1. října 2012 bylo veřejnosti zpřístupněno kompletní schéma a definice CPC ve formátech XML a PDF. Tato první verze zůstala nezměněná až do konce března 2013. Konkordanční tabulky jsou k dispozici z ECLA do CPC, z CPC do ECLA a z CPC do MPT.

Rešeršní maska databáze Espacenet – vyhledávání podle CPC
Rešeršní maska databáze Espacenet – vyhledávání podle CPC. (Zdroj: EPO)

Na konci prosince 2012 byla v databázi Espacenet[20] v modulu Classification Search přeměněna možnost vyhledávání podle ECLA na CPC. Uživatelé USPTO mohli ještě v lednu 2013 vyhledávat podle CPC nebo podle USCl. Od 1. ledna 2013, kdy CPC oficiálně vstoupilo v platnost, ECLA přestala existovat, EPO začalo klasifikovat svoji dokumentaci prostřednictvím CPC. USPTO má dojednáno přechodné období do konce roku 2014, během něhož:

  • nově podané US přihlášky (zveřejněné jako „A“ US dokumenty) budou klasifikovány podle CPC i USCl.
  • udělené patenty (zveřejněné jako „B“ US dokumenty) budou klasifikovány USPTO podle USCl. nebo podle USCl. a CPC.

Od 2015 bude USPTO klasifikovat výhradně podle CPC (kromě patentů na rostliny a designy). EPO od ledna 2013 klasifikuje pouze podle CPC.

4.6 Aktualizace CPC

Po počátečním období, kdy nebylo CPC měněno, se první revize uskutečňují od 1. dubna 2013 na základě vzájemné dohody mezi EPO a USPTO. Od tohoto data začaly oba úřady pracovat na pravidelných revizích. CPC se tak začalo čím dál rychleji odchylovat od své spouštěcí verze, a tím také od konečné verze ECLA. Nicméně revize CPC nebudou na rozdíl od ECLA průběžné, ale budou vydávány ve verzích. Aktualizace bude o to komplikovanější, že se na každé revizi budou muset shodnout oba úřady.

Žádost o revizi bude muset obsahovat nejenom její zdůvodnění a rozsah, ale také počet patentových rodin, které budou muset být přetříděny, návrh nového schématu a definice nově navržených skupin. Žádosti o revize budou podléhat nejdříve internímu schválení, teprve pak budou posuzovány na bilaterální úrovni. Každý úřad pak přetřídí polovinu dotčených dokumentů.

Dne 17. dubna 2013 byla zpřístupněna aktualizovaná verze schématu CPC (2013). Od poslední verze (2013.01), však nebyly provedeny žádné revize týkající vytvoření nebo odstranění znaků. Nicméně zde byl proveden první velký počet automatických oprav ve většině podtříd. Bylo vygenerována zhruba 600 poznámek a upozornění, téměř 700 odkazů obsahujících znaky bylo aktualizováno, více než 5000 hyperlinků k chybějícím třídám a podtřídám bylo zavedeno a zároveň byly odstraněny zbývající ukazatele verze ECLA.

Dubnová verze schématu CPC je nyní k dispozici prostřednictvím nové prezentace, jedná se o tzv. „prokládanou prezentaci“. V této prezentaci jsou členěné kódy prokládány znaky hlavního kmene. Uživatelům jsou k dispozici obě verze, informace v nich obsažené jsou stejné. Největší rozdíl spočívá v řazení skupin ve schématu.

5 Závěr

CPC se sice aktivně používá už od ledna 2013, nicméně je neustále předmětem jednání mezi EPO a USPTO a také mezi EPO a členskými zeměmi Evropské patentové organizace. Poslední jednání k této problematice proběhlo ve dnech 25.-26. dubna 2013 v prostorách Úřadu průmyslového vlastnictví. CPC je mimořádně ambiciózní projekt, jehož úspěšná implementace usnadní patentovým úřadům sdílením výsledků rešeršní a průzkumové práce jejich činnost. Díky možnosti provádět velmi jemné a cílené rešerše ulehčí CPC činnost a zároveň zvýší efektivitu práce vývojových a výzkumných pracovníků. V konečném důsledku bude mít používání CPC vliv na zvýšení právní jistoty všech uživatelů patentového systému.

Poznámky:
  1. Evropský patentový úřad (European Patent Office) uděluje na základ Úmluvy o udělování evropských patentů tzv. evropské patenty. Na základě jediné evropské patentové přihlášky může být evropský patent udělen pro jeden nebo i všechny smluvní státy Úmluvy. V každém z nich má stejné účinky jako patent národní. Hlavní sídlo úřadu je v Mnichově s pobočkami v Haagu a Berlíně. Pobočka ve Vídni plní funkci centra patentových informací. Česká republika je členskou zemí od r. 2002.
  2. PIČMAN, Dobroslav. Patentové informace a známkové rešerše. Praha: MUP, 2009. S. 47.
  3. Ibid., s. 48.
  4. V rámci věcného průzkumu se zkoumá, zda přihláška vyhovuje požadavkům na patentovatelnost. Zjišťuje se, zda přihlašované řešení je světové nové (provádí se rešerše na novost), průmyslově využitelné a je výsledkem tvůrčí činnosti.
  5. PIČMAN, Dobroslav. Patentové informace a známkové rešerše. Praha: MUP, 2009. S. 47.
  6. Viz Contracting Parties – Strasbourg Agreement. [online]. [cit. 23.09.2013]. Dostupné z: http://www.wipo.int/treaties/en/ShowResults.jsp?lang=en&treaty_id=11
  7. Ibid.
  8. Pařížská unijní úmluva je základní a vůbec první mezinárodní úmluva pro všechna práva k výsledkům tvůrčí činnosti. Byla podepsána 20. března 1883. Mezi členské země patří i Česká republika.
  9. PIČMAN, Dobroslav. Patentové informace a známkové rešerše. Praha: MUP, 2009. S. 55.
  10. A – Lidské potřeby; B – Průmyslové techniky; Doprava; C – Chemie; Hutnictví; D – Textil; Papír; E – Stavebnictví; F Mechanika; Osvětlování; Zbraně; Práce s trhavinami; G – Fyzika; H – Elektřína.
  11. Z angličtiny „in computer only“, poprvé je zavádí 8. verze MPT.
  12. Americké patentové právo na rozdíl od kontinentálního patentového práva umožňuje patentování obchodních metod.
  13. BEDNÁŘ, Šimon. Cooperative Patent Classification (CPC). Průmyslové vlastnictví, 2013 (2), s. 4.
  14. Patent Information News. 2011/ 4, s. 5. [online]. [cit. 10.4.2013]. Dostupné z: http://www.epo.org/service-support/publications/patent-information/news.html
  15. Standard ST.8: IPC symbols on machine-readable recors.
  16. ICO kódy, které se týkaly více skupin ECLA, popř. sloužily pro zatřídění těch stránek vynálezu  neuvedených v ECLA, byly označovány jako ortogonální.
  17. BEDNÁŘ, Šimon. Cooperative Patent Classification (CPC). Průmyslové vlastnictví, 2013 (2), s. 47.
  18. CPC News: Latest development about Cooperative Patent Classification. [online]. October 2012. [cit. 10.4.2013]. S. 3. Dostupné z: http://www.cooperativepatentclassification.org/publications/CpcNewsOct2012.pdf
  19. Patent Information News. 2013 (1), p. 2. [online]. [cit. 10.4.2013]. Dostupné z: http://www.epo.org/service-support/publications/patent-information/news.html
  20. Espacenet je rešeršní databáze Evropského patentového úřadu obsahující přes 70 mil. patentových dokumentů z celého světa.
Použitá literatura
Poznámka: Text je výstupem grantové podpory MUP č. KPV/16/2013.
Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 7)
CHURÁČKOVÁ, Hana. Cooperative Patent Classification - společné patentové třídění EPO a USPTO. Ikaros [online]. 2013, ročník 17, číslo 11 [cit. 2024-11-27]. urn:nbn:cz:ik-14152. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14152

automaticky generované reklamy
registration login password