Lékaři spolu mluví. A to, s kým mluví, ovlivňuje způsob, jakým pracují. Výzkumníci z Harvardu, kteří se zabývají studiem sociálních sítí vyvinuli metodu pro zjištění vlivu těchto kontroversních spojení na cenu a kvalitu národní zdravotní péče. Jejich výstup byl nedávno publikován v časopisu JAMA (Journal of the American Medical Association).

Výzkumníci mohou určit, kteří lékaři nejvíce ovlivňují jiné, a proto se stávají lídry celé sítě. Stačí se podívat, kteří lékaři jsou nejpropojenější s jinými lékaři skrze své pacienty, chirurgy a jiné specialisty (FOTO: Kris Snibbe/Harvard).

Výzkumníci vedení Nicolasem Christakisem, profesorem Ústavu sociologie na Filozoficko-přírodovědecké fakultě (Faculty of Arts and Sciences) Harvardovy university a zároveň pedagogem lékařské sociologie na Harvardově Lékařské škole (Harvard Medical School), využili data ze zdravotního pojištění (Medicare) a načrtli spojnice mezi jednotlivými lékaři, které se s odstupem jeví jako jakési kolegiální sítě. Jakoby podle přísloví „vrána k vráně sedá“ tíhnou zkoumaní lékaři ke sdílení informací se sobě rovnými: těmi ve stejném věku a se stejným zázemím. A zároveň své pacienty léčí způsobem podobným, jakým léčí jejich kolegové v těchto sítích. Takové sítě jsou velmi variabilní co do velikosti stejně jako ceny a kvality lékařské péče.

„Na tomto příkladu můžeme krásně ilustrovat, co nám sociální sítě nabízejí,“ říká Christakis. „Je to jako bychom najednou zapnuli přístroj, který nám dovolí podívat se na struktury lékařských sítí z úplně jiného úhlu.“ Ale protože „lékaři zkrátka nevyplňují anketní dotazníky“, potřeboval tým profesora Christakise nějaký nový a objektivní způsob sledování spojnic mezi lékaři a pacienty. Z amerického zdravotního pojištění Medicare[1] tedy získali záznamy o provedených úkonech. Výzkumníci pracovali se vzorkem 4.586.044 pacientů a 68.288 doktorů z 51 regionů Spojených států. Pokryli 20 % republiky a bezmála 100 % vykázaných úkonů v rámci Medicare v těchto regionech za rok 2006.

Průměrný věk pacientů byl 70,7 let. „Jelikož starší lidé potřebují více lékařské péče než občané mladší, poskytnul nám tento vylepšený vzorek hluboký náhled do vztahů mezi doktory a pacienty,“ říká Bruce Landon, profesor politiky zdravotní péče na harvardské Lékařské škole a první autor studie. Ve svém kabinetu ukázal reportérům sítě s červenými, fialovými a žlutými kruhy a spojnicemi mezi nimi. Jeden klastr představoval město Albuquerque v Novém Mexiku, jiný zase dvojměsto Minneapolis/St. Paul. Spojnice mezi body znázorňovaly pacienty, o které se staralo více doktorů. A čím byla spojnice silnější, tím více pacientů mezi sebou lékaři sdíleli. Algoritmus, který schéma vytvořil, nazývá Landon těžko přeložitelným výrazem „spring embedder“, tedy jakýmsi pružinovým lůžkem. Vazby mezi lékaři se totiž chovají jako pružina: čím silnější je spojnice ve schématu, tím silnější je reálná vazba a celé spojení bodů. V sítích, které jsou provázány velmi silně – jako třeba právě ve městě St. Paul – si lékaři pacienty posílají mezi sebou z jedné nemocnice do druhé a sami doktoři tvoří pevně svázané „otýpky“. Ale v místech, kde jsou vazby volnější, např. v Albuquerque, se sítě jeví spíše jako nespojité klastry s centry v jednotlivých nemocnicích.

Vizualizace těchto sítí umožnila výzkumníkům vidět různé způsoby lékařské praxe mezi regiony: bylo vidět, kde spolu zdravotníci hovoří, a kde naopak nikoliv. Byla patrná tendence sdílet pacienta s podobným lékařem: ti propojené spojnicemi ve zmíněném schématu byli většinou podobného věku, zaměstnáni ve stejné nemocnici a geograficky nepříliš vzdáleni. Jejich pacienti pak byli zase stejné rasy, příslušeli do stejné sociální skupiny a trpěli podobnou nemocností. Byla velká pravděpodobnost, že lékaři pošlou svého pacienta ke kolegovi, který získal vzdělání na té samé univerzitě nebo vykonal tu samou stáž a zároveň se ukázalo, že prolinkovaní lékaři si též za své úkony účtovali podobné částky. Podle Christakise jejich lékařská síť rovněž znázorňuje variace v aspektu „síly pozice“ lékaře. Praktičtí lékaři v jednom regionech mohou tak mít třeba až pětinásobně silnější pozici ve své síti než praktičtí lékaři v regionu jiném: například v okolí Bostonu či Miami mají nesrovnatelně silnější pozici než, řekněme, v Jolietu ve státě Illinois.

Profesor Christakis nepochybuje o tom, že právě na způsobu, jakým jsou kolegové propojeni a jak spolu komunikují, závisí možnosti a rychlost šíření inovací v jejich oboru. „Lékaři se dozví o nových postupech nebo přípravcích tím, že mluví s jinými doktory. A pokud se jeden příslušník provázané sítě dozví o revolučním technologii nebo postupu, vylepšení prosviští celou sítí — a může i přeskočit do sítí vedlejších.“ Výzkumníci mohou určit, kteří lékaři nejvíce ovlivňují jiné (tj. influencers), kteří jsou lídry celé sítě. Jednoduše tak, že se podívají, kteří lékaři jsou v centru té které sítě, kteří jsou nejpropojenější s jinými lékaři skrze své pacienty, chirurgy či jiné specialisty. A pokud je možné takového lídra najít, je pak mnohem snazší zprostředkovat novou lékařskou informaci celé komunitě.

Studie je součástí většího trendu analyzovat „big data“, tedy snahy využít výpočetních metod sociální vědy k analýze informací z databází jako jsou Facebook nebo LinkedIn. V této studii byly takové nástroje uplatněny na sítě amerických lékařů v národním měřítku. „Fakt, že se od sebe jednotlivé regiony znatelně liší,“ říká profesor Christakis, „je vodítkem, které otevírá nové cesty k pochopení rozdílů v lékařské praxi, stanovení kvality lékařské péče a přijetí prospěšných či škodlivých praktik celými skupinami propojených lékařů.“

Celá studie v angličtině je k dispozici zde.