Úvod

Ve dnech 4. až 6. května 2010 se 2. ročník bakalářského studia oboru Informačních studií a knihovnictví na FF UK zúčastnil exkurze po knihovnách jižních Čech, v Sedlčanech a Jihlavě.

Během prvního dne studenti navštívili Městskou knihovnu v Sedlčanech (zpracovali Anna Veselková, Pavel Pacák a Vojtěch Cífka), Městskou knihovnu Tábor (zpracovali Josef Kounovský, Simona Ondráková a Jakub Zika) a na závěr malou Pravdovu knihovnu v Jarošově nad Nežárkou (zpracovali Michaela Evjáková, Marek Fišer a Miloš Barták).

Druhý den byl věnován Jindřichovu Hradci. Začal návštěvou Městské knihovny Jindřichův Hradec (zpracovaly Veronika Augustová, Jana Římanová a Tereza Simandlová), odkud jsme se přesunuli do Knihovny Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické (zpracovaly Anna Hoťová, Eva Krausová a Zuzana Nováková). Po polední přestávce program pokračoval prohlídkou státního hradu a zámku Jindřichův Hradec (zpracovali Iveta Lodrová, Barbora Nebeská a Jiří Velek) a Muzea Jindřichohradecka (zpracovaly Tereza Bártová, Kristýna Stejskalová a Adéla Krčková).

Exkurze byla zakončena v Jihlavě, a to v Městské knihovně Jihlava (zpracovali Dana Prchalová, Michaela Srbová a Přemysl Twrdý) a v Lékařské knihovně Nemocnice Jihlava (zpracovali Jakub Řihák, Tomáš Řezba a Anna Prokopová).

Městská knihovna v Sedlčanech

URL: http://www.knihovna-se.cz/

Městská knihovna v Sedlčanech se stala první knihovnou v České republice, která se může pyšnit titulem komunitní knihovna. Zřejmě to bylo hlavním důvodem k udělení státní ceny Knihovna roku. Tento nový typ funkce knihovny staví na propojenosti komunitních aktivit a knihovních služeb. Samy knihovnice v Sedlčanech ji raději nazývají knihovna rodinného typu. Všechna oddělení v knihovně se nacházejí na jednom prostoru, na své si zde přijde každý člen rodiny. Knihovna se snaží přistupovat ke všem svým i potenciálním čtenářům - dětem, seniorům, dospělým i osobám sociálně znevýhodněným - bez rozdílů.

Počet čtenářů je 2 433, což je úctyhodných 32 % obyvatel města Sedlčany. Dětských čtenářů má knihovna 770, což je 78 % dětí ve městě. Nejproblematičtější cílovou skupinou, jež se knihovna snaží oslovit, je mládež od 15 do 19 let. Od roku 2001 sídlí knihovna v nové budově. Knihovna je čtenářům otevřena 36 hodin týdne včetně sobotního dopoledne. V tuto dobu je knihovna hojně využívána především čtenáři, kteří přes týden pracují v Praze a do Sedlčan se vracejí pouze na víkend. Celkový počet výpůjček klesá, knihovna se však snaží zvrátit tento trend především pořádáním nejrůznějším akcí. Během roku 2009 jich bylo celkem 480 a navštívilo je 8 514 lidí. Během loňského roku odeslala knihovna 600 požadavků na MVS a sama byla oslovena v rámci MVS celkem ve 120 případech. V přepočtu na úvazky je za chod knihovny zodpovědných 6,75 pracovníků. Internet je v knihovně poskytován zdarma.

Knihovna nemá právní subjektivitu, je součástí městského úřadu. Rozpočet je tudíž pouze udržovací.

Knihovna pracuje s dokumentem Charta Země, která byla vydána organizací UNESCO. V roce 2009 získala knihovna titul Kamarádka knihovna. Díky tomu si mohla knihovna pořídit bibliobox na vracení knih, s nímž získala dobrou zkušenost.

Ve fondu knihovny je 42 000 svazků literatury pro dospělé a 12 000 svazků literatury pro děti. Co se týče zvukových nosičů, spolupracuje sedlčanská knihovna s Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K. E. Macana také díky zdrojům z grantu Ministerstva kultury. V dětském oddělení najdeme knihy pro děti do 15 let, jež jsou rozděleny podle čtenářského určení do tří kategorií. Jedná se o věkové skupiny 6-9 let, 10-12 let a 12-15 let. Literatura pro mládež nad 15 let je řazena mezi beletrii pro dospělé čtenáře. Beletrie je řazena klasicky podle abecedy a naučná literatura podle MDT. Naprostá většina knih se nachází ve volném výběru, sklad je využíván minimálně. Studovna je společná pro děti i dospělé. V knihovně jsou samozřejmě k dispozici počítače s připojením k internetu. V současné době jsou k dispozici čtyři počítače. Co se týče fondu periodik, nabízí knihovna cca 140 titulů. Jako zajímavost lze uvést, že některé tituly předplácí knihovně sami čtenáři, a to buď jako dar, nebo i jako poděkování za odpuštění pokuty za zpozdné. Považuji to za perfektní ukázku spolupráce knihovny s veřejností a tip pro další knihovny podobného typu a velikosti.

Knihovna využívá systém Clavius.

Knihovna vydává jednou ročně tiskovou zprávu, většinou v lednu. Dobře spolupracuje s regionálním tiskem.

Jak už bylo řečeno, jedná se o první knihovnu s komunitním projektem. Bylo to umožněno díky štědrému daru jedné pražské firmy, jež si nepřeje být jmenována. Díky daru 100 000 Kč bylo možné v budově knihovny vybudovat v místě skladiště komunitní centrum Lukáš. Peníze z daru byly použity na vymalování, výměnu oken a zakoupení nábytku. Místnost je poskytována zdarma na aktivity, jež jsou určeny pro širokou veřejnost bez omezení. Pro uzavřenou společnost je místnost pronajímána za poplatek. Během prvního roku provozu bylo komunitní centrum využito celkem na 125 akcí, kterých se zúčastnilo 1 820 lidí. Během roku 2009 byl zaznamenán nárůst, a to na 242 akcí s 2 112 účastníky. Zajímavým projektem knihovny je projekt s názvem „Jsem senior na Sedlčansku, mám zkušenosti. Zn.: Chcete je využít?“ podpořený Nadací Open Society Fund. V jeho rámci byl učiněn pokus o vytvoření databáze seniorů, jež nabízejí své služby (ať už doučování, hlídání psa během dovolené apod.) ostatním skupinám obyvatelstva. Dalším způsobem, jak seniory zapojovat do aktivního života, je poskytování individuálního poradenství při práci s internetem. Systematické skupinové vzdělávání knihovna nezajišťuje z toho důvodu, že kurzy s touto tematikou jsou pořádány na místním gymnáziu.

Mezi projekty realizované knihovnou patří také Lukášek. Letos proběhne již 7. ročník, jedná se o první komunitní projekt v knihovně, jež se zaměřuje na podporu čtenářství. Knihovna se rovněž účastní vítání občánků, daruje dítěti leporelo a doživotní kartičku do knihovny. Dalším projektem je Čtenářská liga, Pohádková babička (v pátek odpoledne chodí do knihovny předčítat obyvatelé místního Domova pro seniory), knihovna se účastní projektu Knížka pro prvňáčka (Národní pedagogická knihovna Komenského vydá knihu pouze pro prvňáky a knihovna uspořádá akce na podporu čtenářství). Dalšími akcemi jsou Měsíc pro rodinu nebo Den pro dětskou knihu.

Knihovna je opravdu srdcem celého města. Oblíbenost mezi čtenáři i obyvateli města vyčteme nejen ze statistik, ale také z celkového přístupu čtenářů, kteří jsou ochotni věnovat již zmíněné předplatné periodik nebo uspořádat sbírkovou akci na nákup MP3 přehrávačů.

Městská knihovna v Sedlčanech (autorka fotografií Adéla Krčková)

Městská knihovna Tábor

URL: http://www.vkta.cz/

Městská knihovna Tábor má bohatou historii, její vznik se datuje do roku 1897. Prostory, ve kterých je umístěna nyní, byly z počátku 90. let zrekonstruovány. Prohlídka jednotlivých oddělení byla vedena ředitelkou Mgr. Alenou Otrubovou.

Fond knihovny

Fond knihovny je rozdělen mezi tři oddělení. V současnosti ho tvoří přibližně 126 000 knihovních jednotek. Nedílnou součástí fondu jsou i odebíraná periodika – je jich kolem 200. Knihovní přírůstek se v posledních letech navyšuje, dokládá to i statistika za rok 2009, kdy přírůstek dosáhl úctyhodných 10 020 knihovních jednotek.

Zaměstnanci knihovny

V současnosti v Městské knihovně Tábor a jejích pobočkách najdeme 25 pracovnic, z nichž má naprostá většina odpovídající knihovnické vzdělání – středoškolské (17), ale část i vysokoškolské (2,6). Zajímavostí je, že zde až na občasné brigádníky nepracuje žádný muž.

Čtenáři

V knihovně je registrováno přibližně 7 000 uživatelů. Průměrný čtenář podle statistik za rok 2009 navštívil knihovnu 19krát a půjčil si 59 knih. Z celkového počtu 414 093 výpůjček připadá 48 433 na dětské oddělení.

Jednotlivá oddělení knihovny

Budova knihovny zpřístupňuje svůj fond na prostoru tří pater. Každé z pater využívá jiné oddělení.

V prvním patře se nachází oddělení pro dospělé čtenáře. Volný výběr knih je i na ochozu, který prostor obepíná. Řazení je prováděno podle MDT. Po nedávném zmenšení studovny získala knihovna další prostor, a tak se většina fondu nachází právě ve volném výběru – knihovna využívá pouze velmi malý sklad. V oddělení pro dospělé čtenáře se čas od času pořádají i výstavy, bohužel podobné kulturní akce nemají u veřejnosti takový úspěch, jak by si knihovna přála. V současnosti se tedy volné plochy využívají pro vystavování výtvarných prací studentů táborských škol.

V druhém patře najdeme dětské oddělení, rozdělené na menší sekce podle věku čtenářů – od těch nejmenších, kteří zde mají útulný koutek s nově zakoupenými židličkami, až po ty starší, kterým knihovna poskytuje možnost přístupu k internetu. Pro děti je během roku připraven mimo půjčování knížek i bohatý doprovodný program, zahrnující např. akce „Kamarádka knihovna“, „Noc s Andersenem“ nebo slavnostní předávání knih prvňáčkům.

Třetí patro je vyhrazeno zvukovým nahrávkám a hudebninám. Hudební oddělení nabízí přes 6 000 kompaktních disků, nespočet vinylových desek, noty a spřízněnou literaturu. Od loňského roku zde můžeme nalézt i audioknihy pro zrakově postižené. Z důvodu lepší dostupnosti přehrávací techniky i pro průměrného návštěvníka knihovny byla zrušena některá poslechová místa. Ušetřením prostoru bylo možné na stejné ploše nabídnout více desek k zapůjčení.

Městská knihovna Tábor – oddělení pro dospělé (autorka fotografie Simona Ondráková)

Městská knihovna Tábor – dětské oddělení (autorka fotografie Simona Ondráková)

Městská knihovna Tábor – hudební oddělení (autorka fotografie Simona Ondráková)

Firma Lanius a katalog knihovny

Firma Lanius se během let od svého založení stala českou špičkou v poskytování automatizovaných knihovních systémů. V současnosti má kolem 2 500 zákazníků po celé České republice, ale i na Slovensku. Pracovní tým tvoří osm stálých zaměstnanců, čtyři externisté – programátoři a dalších 25 lidí v jednotlivých regionech, kteří fungují jako rychlá podpora v případě problémů. Firma od začátku udržuje úzké vztahy právě s Městskou knihovnou Tábor. Kancelář firmy Lanius se nachází ve stejné budově, knihovna tak může řešit jakékoliv problémy týkající se knihovního systému během pár minut. Zároveň má také veškeré informace týkající se knihovního systému z první ruky. Pracovníci firmy Lanius tak v Táboře v praxi testují nové technologie a postupy a při jakýchkoliv změnách mají okamžitou zpětnou vazbu. Den před tím, než jsme se do knihovny podívali, tak např. spustili nový katalog OPAC 2.0 jménem Carmen. Katalog zjednodušuje vyhledávání pro potřeby čtenářů, kteří jsou zvyklí na vyhledávání ve stylu Googlu a vychází vstříc moderním požadavkům, např. možností přidávat komentáře ke knihám, zobrazovat obálky titulů a propojením s webem.

Pravdova knihovna v Jarošově nad Nežárkou

URL: http://www.jarosov.cz/knihovna.php

První den exkurze se neúprosně blíží ke svému závěru, ale my máme před sebou ještě jednu zastávku – Pravdovu knihovnu v Jarošově nad Nežárkou. Cesta z Tábora díky zábavnému a poutavému výkladu na palubě autobusu rychle utíká. Úspěšně projíždíme Křečí i Hroby, bájní Kozmové nás také zanechali bez následků, takže po chvíli vystupujeme v Jarošově plni očekávání a hořící zvědavostí, co nás tady vlastně čeká…

Jarošov nad Nežárkou je malebná obec ležící asi 7 km od Jindřichova Hradce. Věrohodné informace přímo o vzniku obce se nedochovaly. První písemné zmínky nacházíme až kolem roku 1340, ale obec je nepochybně o nějaké to století starší. Na konci roku 2009 měl Jarošov krásných 1 111 obyvatel.

Pravdova knihovna sídlí na samém okraji obce v budově bývalé družiny v areálu školy. Mimo hlavní budovy se nacházejí v obci ještě další dvě pobočky, a to v částech Lovětín a Zdešov. Knihovna měla donedávna ještě třetí pobočku, a to v části Hostějeves. Ta však byla v roce 2008 zrušena. Zřizovatelem knihovny je obec Jarošov nad Nežárkou a o chod knihovny se starají dva knihovníci. Další dva knihovníci pak obhospodařují zbylé dvě pobočky.

Náš příjezd je již netrpělivě očekáván. Je vidět, že zdejší obyvatelé nic neponechali náhodě a pečlivě se na naši exkurzi, čítající bezmála 30 studentů, připravili. Nepochybně byli potěšeni, že jsme si jako jeden z cílů putování po (jiho)českých knihovnách vybrali také tu jejich, jarošovskou. O tom svědčí nejen zpráva na webových stránkách obce, kde jsme byli zařazeni mezi pálení čarodějnic a vítání občánků, ale také přivítání samotným starostou Jarošova, panem Bohumilem Rodem. Během uvítacího ceremoniálu nám je také představen významný strom – pohádkovník pospolitý. Ten byl před knihovnou vysazen v rámci projektu Noc s Andersenem v dubnu roku 2005. Poté se již pouštíme do připravené „bojové“ hry. Naším úkolem je vytvořit slova a následně věty z různobarevných písmen, které si každý z nás vylosoval. Marně hledám někoho, kdo by ke mně barevně ladil. Až po hodné chvíli mi dochází, že jsem jednopísmenná předložka. Zejména druhá část složeného textu zní dobře: Dejte si u nás panáka. Rozhodně nás nemusí nikdo pobízet a vydáváme se ke vchodu do knihovny. Panáka skutečně nacházíme. Nakresleného na chodníku. Většina z nás jistě očekávala něco trochu jiného. Několika více či méně ladnými skoky se dostáváme do budovy knihovny. K našemu překvapení nás zde čeká panák druhý…

Místní knihovna má za sebou vskutku dlouhou historii. Ta se píše již od 11. ledna 1886, kdy knihovna oficiálně získala prvních 100 knih do svého fondu. Příští rok tedy knihovna plánuje velké oslavy u příležitosti 125. výročí svého vzniku. Původně se knihovna nacházela v prostorách sálu hostince U Skálů. Odtud se pak přes soukromý dům či třeba budovu pošty přestěhovala do svého současného působiště. Za tu dobu se obyčejná vesnická knihovna proměnila v automatizovanou knihovnu, která mimo půjčování knih připravuje obyvatelům Jarošova, a nejen jim, celou řadu různých kulturních aktivit.

Své současné jméno, tedy Pravdova knihovna, získala v roce 2007 při příležitosti výročí narození Františka Pravdy. František Pravda, vlastním jménem Vojtěch Hlinka, byl katolický kněz, velký vlastenec a významný literát 19. století. Jeho povídky s vesnickou tematikou a s důrazem kladeným na křesťanské hodnoty byly ve své době velice populární. Po smrti Františka Pravdy však neprávem upadly v zapomnění. S obcí Jarošov nad Nežárkou je také spjato jméno Svatopluka Doseděla, soudobého autora hororových románů inspirovaných jarošovskými legendami.

Po obou panácích usedáme v knihovně do kruhu a paní knihovnice začíná své vyprávění. Vykládá o Jarošově nad Nežárkou, zdejší knihovně, o Františku Pravdovi i Svatopluku Dosedělovi. Nezapomíná ani na místní pýchu – jarošovskou krojovou družinu či Klub čilých seniorů. Její vyprávění občas přeruší přicházející čtenáři, kteří jdou vrátit knížky či chtějí využít zdejší počítače pro přístup k internetu. Někteří z nich se dokonce neostýchají vstoupit do naší diskuze a z plných plic říct, co si o zdejší knihovně myslí. Slyšíme však jen samou chválu. Zdejší knihovnice je odbornice na svém místě a chodem knihovny i kulturním životem Jarošova opravdu žije. Mimochodem se dozvídáme, že pan starosta je také nadaný literát, který se brzy jistě zařadí po bok Pravdy a Doseděla. Vyprávění paní Kodýmové by se dalo poslouchat celé hodiny. Čas je však neúprosný a my se musíme pomalu vydat na cestu do našeho přechodného bydliště, Jindřichova Hradce. V samém závěru si ještě rychle prohlížíme knihovnu a vydáváme se k autobusu vstříc dalším knihovním dobrodružstvím.

Knihovna má otevřeno každý všední den od 17.00 do 19.00, v úterý pak od 15.00 do 19.00 a svým uživatelům nabízí půjčování knih i časopisů, meziknihovní výpůjční služby, reprografické služby a samozřejmě také přístup k internetu. K dispozici jsou zde uživatelům tři počítače. Knihovna je zcela automatizovaná a od roku 2008 zpřístupňuje na svých webových stránkách čtenářům elektronický katalog. Přes internet si také mohou čtenáři výpůjčky prodloužit či vytvořit rezervace na požadovaný dokument. Knihovna využívá, podobně jako většina knihoven v tomto kraji, automatizovaný knihovní systém Clavius od táborské společnosti LANius. Knihovna je také společenským centrem obce a nebrání se ani novým trendům v podobě komunitních služeb. Poskytuje prostor zdejšímu Klubu čilých seniorů či dramatickému kroužku. Pořádá také řadu kulturních a vzdělávacích pořadů pro zdejší základní a mateřskou školu a spolupracuje s knihovnou v Popelíně. Během naší návštěvy zde probíhala výstava Malá připomínka velkého výročí pořádaná k příležitosti oslav 90. výročí jarošovského Sokola.

Přestože je Pravdova knihovna v Jarošově nad Nežárkou „pouhou“ obecní knihovnou, přátelskou atmosférou, kvalifikovaným personálem či různými komunitními službami se minimálně vyrovná i mnohem větším knihovnám. Opravdu.

Pravdova knihovna v Jarošově nad Nežárkou – přivítání (autor fotografie Miloš Barták)

Pravdova knihovna v Jarošově nad Nežárkou – knihovna a pohádkovník pospolitý (autor fotografie Miloš Barták)

Pravdova knihovna v Jarošově nad Nežárkou – vyprávění paní knihovnice (autor fotografie Miloš Barták)

Městská knihovna Jindřichův Hradec

URL: http://www.knih-jh.cz/

Městská knihovna Jindřichův Hradec sídlí v ulici U Knihovny nedaleko historického centra města a je otevřená vždy v úterý a ve čtvrtek od 9:00 do 18:00, ve středu a v pátek od 9:00 do 17:00, v sobotu má pak otevřeno od 8:00 do 12:00. Do této budovy se přestěhovala v roce 2001. Předtím sídlila v Panské ulici, kam se přestěhovala ze zámku, kde v roce 1892 vznikla. Do knihovny je umožněn bezbariérový přístup.

Dříve měla knihovna více poboček, ovšem v současnosti funguje pouze jedna, a to na sídlišti Vajgar. Tato pobočka postupně prochází úpravami a funguje zde přibližně pro 6 500 obyvatel, především pro děti, mládež a seniory. Pro ně například zajišťuje donáškovou službu apod.

Knihovna má celkem 19 zaměstnanců, z nichž mají téměř všichni nějaké knihovnické vzdělání (především střední knihovnickou školu, ale také vysokou školu, případně rekvalifikační kurz).

Akvizici má na starosti oddělení zpracování fondu. Katalogizaci zajišťuje jeden celý úvazek spolu s knihovnicí v hudebním oddělení. Částečně stahují záznamy přes protokol Z39.50. Fond je chráněn pouze kamerovým systémem, není použita ochrana pomocí magnetických pásek či jiné metody, což je s podivem vzhledem k vysokému počtu krádeží.

Knihovna je rozdělená podobně jako v Táboře na oddělení pro dospělé se studovnou, oddělení pro děti a mládež, dále je zde hudební oddělení, poslechový sál a v suterénu se nachází internetová studovna s malou čítárnou denních periodik.

Hudební oddělení

Fond hudebního oddělení tvoří přibližně 6 000 CD-ROMů, necelých 150 kazet a několik gramofonových desek. Ze statistik vyplývá, že lidé mají spíše zájem o mluvené slovo. Tomu se snaží akvizice přizpůsobit. Knihovna v poslední době také nakupuje audioknihy určené především zrakově postiženým čtenářům.

Součástí hudebního oddělení jsou oddělená poslechová místa a tři internetové stanice.

Výpůjčky jsou zpoplatněny (5 Kč za týden za kazetu, 20 Kč za týden za CD-ROM). Tyto poplatky by knihovna do budoucna ráda zrušila a audionahrávky poskytovala zdarma. V případě neregistrovaných čtenářů se k poplatku připočítává také zástava ve výši nákupní ceny dokumentu.

Oddělení pro děti a mládež

Oddělení pro děti a mládež je rozděleno na dvě části. První část je věnována těm nejmladším čtenářům, je vybavena do žluta a jmenuje se “sluníčkové oddělení”. Druhá – modrá část – je věnována starším čtenářům. Zde se také nachází tři internetové stanice a studijní místa.

Dopoledne je dětské oddělení uzavřené a pořádají se zde besedy pro děti ze základních škol zaměřené vždy na konkrétní téma.

Oddělení pro dospělé a studovna

Největší oddělení v knihovně je oddělení pro dospělé. Skladba fondu opět vychází ze čtenářských statistik, které vykazují větší půjčovanost beletrie oproti naučné literatuře.

Ve studovně se nachází další tři internetové stanice a mnoho studijních míst, které zde využívají především studenti místního gymnázia. Od otevření nové knihovny na Fakultě managementu Vysoké školy ekonomické zde naopak ubylo vysokoškolských studentů.

Knihovnice zde čtenářům mj. nabízejí službu v podobě výtahů důležitých událostí z regionálního tisku, které jsou k dostání u pultu ve studovně.

Internetová studovna a čítárna denního tisku

Od roku 2007 se knihovna zapojila do Projektu internetizace knihoven a vybudovala v suterénu internetovou studovnu, kde poskytuje přístup k internetu pro širokou veřejnost. Čas strávený na internetu je limitován jednou hodinou a dva počítače jsou přednostně vyhrazeny seniorům. Kurzy práce s počítačem zajišťuje gymnázium. Součástí internetové studovny je také čítárna denních periodik a kopírovací služby.

Knihovna je také významná pro svou regionální funkci, kdy se metodicky stará o 76 knihoven v okrese (kromě Dačicka a Třeboňska). V rámci regionální funkce zajišťuje tyto služby: přímá odborná pomoc při aktualizaci a revizi knihovního fondu, poradenská a konzultační činnost pro knihovny a jejich zřizovatele v regionu, vzdělávání knihovníků (včetně individuálního proškolování práce s PC, internetem, knihovními automatizovanými systémy LANius a CLAVIUS, databázemi, multimédii), koordinace při budování počítačových sítí, tvorba výměnných knihovních fondů, cirkulace a distribuce výměnných souborů, individuální odborná pomoc při psaní grantových projektů a následná odborná pomoc při zavádění a využívání ICT, přímá odborná pomoc při zavádění nových typů služeb, poskytování regionálních informací, statistika knihovnických činností, vytváření a zpřístupnění regionálního fondu, zpracování knihovních fondů pro knihovny - distribuční středisko, tj. zajištění nákupu nových knih s rabatem a jejich odborné zpracování vč. obalení a distribuce (finanční prostředky obce), informační servis v oboru (rozborová a koncepční činnost), nákup odborných tiskopisů, vedení účetních dokladů při využívání sdružených finančních prostředků, pomoc při dalších kulturních i vzdělávacích aktivitách knihoven, ediční a vydavatelská činnost, pravidelná setkání s představiteli samospráv, přeshraniční spolupráce s rakouskými knihovnami, reprografické služby, informační, bibliografické a referenční služby pro neziskový sektor a občanská sdružení regionu, veřejný internet.

Knihovna je také zapojena do projektů Benchmarking knihoven a Ptejte se knihovny. Co se týče knihovního systému, najdeme zde, podobně jako v jiných jihočeských knihovnách, software Clavius REKS (regionální knihovní systém). Celkový fond knihovny čítá přibližně 125 000 svazků. Roční rozpočet na nové dokumenty činí cca 1 milion Kč, což pokryje náklady na přibližně 7 000 nových přírůstků (vzhledem k prostorovým možnostem podobný počet dokumentů knihovna každoročně odepíše). Roční čtenářský poplatek pro dospělé činí 140 Kč a pro děti, mládež, studenty a seniory 70 Kč.

Městská knihovna Jindřichův Hradec – oddělení pro dospělé (autorka fotografie Tereza Simandlová)

Městská knihovna Jindřichův Hradec – oddělení pro děti (autorka fotografie Tereza Simandlová)

Městská knihovna Jindřichův Hradec – posluchárna (autorka fotografie Tereza Simandlová)

Knihovna Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické

URL: http://www.fm.vse.cz/o-fakulte/oddeleni/knihovna/

Knihovna Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické (VŠE) se nalézá v klidné části města, v těsném sousedství kostela Nejsvětější Trojice a hrobky tiskařské rodiny Landfrasů. Knihovna sídlila v budově Fakulty managementu už od roku 1992, ale až v roce 2009 se dočkala samostatných prostor v podobě nové přístavby k stávající budově. Činnost v těchto prostorách byla zahájena 2. 12. 2009. Knihovna slouží potřebám studentů a pedagogů VŠE.

Provoz zajišťují tři knihovnice (jedna má na starosti volný výběr, jedna studovny a jedna zpracování fondu a akvizici): Pavla Přibylová - vedoucí knihovny, Mgr. Věra Kubátová a Alena Nouzová.

Do knihovny se vstupuje druhým nadzemním podlaží fakulty. Interiér knihovny je velice příjemný, všude je spousta světla a obrovská prosklená okna umožňují výhled do okolní zeleně. V tomto patře je umístěna podstatná část volného výběru a výpůjční protokol.

V knihovně se nachází fondy ekonomické literatury v celkovém počtu 32 000 svazků, z toho 25 000 svazků je ve volném výběru. Fond je řazen podle MDT. Všechny knihy z volného výběru lze půjčit domů, za rok si 860 aktivních čtenářů půjčí kolem 5 000 knih. Ochranu fondu zajišťují instalované kamery a brány reagující na zabezpečovací prvky.

Knihovna používá knihovní systém Aleph, v akvizici i katalogizaci spolupracuje s VŠE v Praze. Uživatelům knihovny jsou k dispozici i ekonomické databáze a rozsáhlá síť služeb: ve výpůjční místnosti si lze absenčně vypůjčit či zajistit meziknihovní výpůjční službu, ve studovnách lze kopírovat, poslouchat CD, pracovat na PC atd. Samozřejmostí jsou také rešeršní služby apod.

V třetím nadzemním patře se nachází studovna I, kde je 50 pracovních míst určených pro studium nebo pro práci s PC. V této studovně se také nachází prezenčně vždy jeden svazek povinné literatury a fond vysokoškolských kvalifikačních prací obhájených na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci od roku 1995.

Studovna II je ve 4. nadzemním podlaží a odlišuje se především fondem, který tvoří denní tisk, odborné časopisy a cizojazyčná krásná literatura. Velmi zajímavé jsou také prosklené kóje se čtyřmi místy pro nerušené studium ve skupinkách, popř. menší místnosti se čtyřmi až šesti PC. Studovny jsou většinou otevřeny do 17 hodin, ve zkouškovém období se zavírací doba posunuje na 20. hodinu, přičemž provoz zajišťují studenti.

S každým patrem se zvyšuje krása výhledu ven, a tak lze jen pochválit a docenit možnost využití relaxačních vaků ve studovně, které se dají popadnout a přemístit tam, kde nám výhled nejvíc vyhovuje. Studium ekonomie v Jindřichově Hradci je zcela jistě báječná věc.

Knihovna Fakulty managementu VŠE (autorka fotografií Zuzana Nováková)

Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec

URL: http://www.zamek-jindrichuvhradec.eu/

Prvním budovatelem hradeckého panství byl Jindřich z rodu Vítkovců, syn Vítka z Prčice. Jako každý z pěti jeho synů získal do erbu planou pětilistou růži, v tomto případě to byla zlatá růže v modrém poli. Není přesně známo, kdy a za jakých okolností získal Jindřich hradecké panství, ale již na počátku 13. století se začalo s výstavbou nového hradu na troskách někdejšího knížecího správního centra. Kolem roku 1220 je doložena stavba okrouhlé věže, která se dochovala dodnes. Z této doby máme první písemnou zmínku, že se Jindřich označoval přídomkem z „Nového hradu“. Díky kontaktům s urozenými vrstvami a hlavně s panovníkem se členové rodu pánů z Hradce dostávali k významným mocenským funkcím v zemi. Jindřich (1205–1237) například zastával úřad maršálka u dvora Přemysla Otakara I., Oldřich I. (1254-1282) zase patřil k nejbližším rádcům Přemysla Otakara II. a zastával úřad podkomořího až do roztržky krále s jihočeskými Vítkovci na přelomu 60. a 70. let 13. století. Syn Oldřicha I. Oldřich II. byl svědomitým hospodářem, který usiloval hlavně o rozšíření a zvelebení rodového panského sídla, města i celého dominia. Monumentální komplex budov prošel za svou existenci složitým vývojem. Základní dispozice hradu byla od počátku trojdílná. Až stavební úpravy za Oldřicha III., někdy po roce 1340, zásadně proměnily vzhled objektu. Hlavním bodem bylo zhruba dvojnásobné rozšíření obytné plochy připojením souběžného nádvorního traktu s okny do nádvoří. Na počátku 16. století byl majitelem hradu Jindřich IV., který se dovedl rychle orientovat v soudobém politickém, společenském i kulturním životě a který se pustil do dalšího budování. Hlavní Jindřichův palác se rozprostřel při západní hradbě za čtvrtou branou a svou rozlohou zaujal i plochu dosavadního parkánu. Velký sál, v renesanci přebudovaný na divadelní sál, nebo Jindřichova kaple byly jako významnější prostory umístěny v patře. Řešena byla také otázka bezpečnosti. Tu zajišťoval soustavně zdokonalovaný systém opevnění, který v 15. století doplnil pozdně gotický parkán. Na konci 15. století představovala rezidence pánů z Hradce spolu s opevněným městem jednu z nejdokonaleji zajištěných pevností a zároveň i pohodlné reprezentativní obydlí, splňující vysoké nároky svých majitelů.

Na rozdíl od rožmberské větve Vítkovců nebylo v hradecké linii uznáváno prvorozenectví. O ucelení celého dominia se zasloužil až Adam I. (1494-1531). Jeho syn Jáchym započal s rozsáhlou renesanční přestavbou starého hradu. Usiloval také o celkové zvelebování hradeckého panství. Jeho syn Adam II. (1546-1596) po něm nezdědil předpoklady pro vedení rodinných statků, proto jejich správu svěřil regentu Štěpánovi Vratislavu z Mitrovic. Za Adamova panování se hradecké panství katastrofálně zadlužilo. Na vině byla z velké části práce na dokončení přepychového rezidenčního sídla. Dluhy se z části urovnaly z dědictví po strýci Zachariášovi, ale přesto po Adamově smrti dosahovala dlužná částka 200 000 grošů. Prodejem statků Polné a Hluboké se podařilo Jáchymu Oldřichovi vrátit rozsah dominia na úroveň z počátku 16. století. Jáchym Oldřich z Hradce trpěl epilepsií a záchvaty šílenství a zemřel roku 1604. Hradecké panství odkázal své sestře Lucii Otýlii. Manželem Lucie Otýlie se stal příslušník sice starobylého, ale mocensky nepříliš významného a chudého rodu, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Tento sňatek se pro něho stal odrazovým můstkem k budování skvělé politické kariéry. Po pražské defenestraci mu náklonnost k císaři vynesla mnohonásobné povýšení. Zastával mnoho významných funkcí, až se roku 1628 stal nejvyšším kancléřem Království českého. Potomci Viléma Slavaty se již zásadně neprosadili ve veřejném dění ani výrazněji nepoznamenali běh hradeckých dějin. Když roku 1691 zemřel bezdětný hradecký vladař Leopold a zákonný následník Karel Slavata se odmítl ujmout dědictví, přebral zámek roku 1693 manžel Marie Josefy Slavatové Heřman Jakub Černín. Jelikož pro své soukromé potřeby využíval větší počet zámků, nepobýval na Hradci tolik jako předchozí majitelé. S Evženem Alfonsem Černínem (1892-1955) se po 250 letech uzavřela řada černínských držitelů zámku. Od roku 1945 je státním majetkem.

Na státním hradu a zámku Jindřichův Hradec jsme prošli prohlídkovou trasu A, nazvanou Adamovo stavení. Adamovo stavení je typickou renesanční stavbou 16. století. Byla dokončena v době vlády Adama II. po roce 1580, kdy byl stavebními pracemi pověřen Baltasar Maggi z Arogna. V Adamově stavení jsme měli možnost vidět tyto místnosti:

Gobelínový pokoj: Dostal název podle cenného nástěnného koberce od královského malíře Charlese Le Bruna. Hlavním motivem jsou navarrské a bourbonské znaky. Stěny zdobí portréty rodu Slavatů a Černínů. Nábytek v pokoji má jahodově červenou barvu, oblíbenou v 18. století.

Slavatovská jídelna: Tato jídelna, jinak také zvaná Modrý sál, je významná svou výzdobou s převážně biblickými náměty. Nejcennější je obraz od Petra Brandla „Josef Egyptský se dává poznat svým bratřím“. Sál se pyšní největším obrazem v jižních Čechách „Bitva křesťanů s Turky“ od italského malíře Salvatora Rosy a jedním z nejkrásnějších rokokových benátských zrcadel.

Ložnice K. E. Černína: Byla restaurována po požáru na počátku 19. století. Nástropní malby představují symboly zemědělství a zahradnictví. Místnost zdobí portréty Karla Evžena Černína, jeho manželky Marie Terezie Orsini-Rosenberg a jejich dětí, dále portréty císaře Františka II. a jeho čtvrté manželky Augusty Karoliny Bavorské. Vzácnou technickou památkou jsou elektrické rozvody Františka Křižíka z let 1886-1887.

Hudební salon: Je nazývaný také jako pokoj Rudolfa Černína. Byl upraven po požáru v roce 1773 a je zařízen barokním nábytkem, zdobí jej portréty rodu Černínů a jejich manželek. Zařízení salonu doplňují dva lesní rohy ze zámku Jemčina a klavír.

Ložnice Adama II. Tato ložnice s kazetovým stropem připomíná svého majitele. Nad renesančním krbem od Hanse Mauera je umístěna kopie portrétu Adama II. Barokní postel je pokryta přikrývkou s vyšitými aliančními znaky Adama II. a Kateřiny z Montfortu. K výzdobě pokoje patří i pozdně gotický polychromovaný reliéf Zvěstování Panně Marii z konce 15. století.

Pracovna Viléma Slavaty: Pracovna je zařízená novorenesančním nábytkem z 2. poloviny 19. století, má dřevěný kazetový strop s erbem pánů z Hradce. Stěny zdobí portréty poslední generace pánů z Hradce a jejich manželek. Pozoruhodné jsou dva dětské portréty a globus z roku 1728 stojící na komodě, která pochází z poloviny 17. století.

Černínská jídelna: Nejcennější část zařízení této místnosti představuje unikátní jídelní soubor habánské majoliky umístěný v barokní prosklené skříni. Byl doplňován během celého 17. století. Na stěně visí bruselská tapiserie znázorňující jeden ze sedmi divů světa, kolos Rhodský.

Prohlídku ještě doplnily Velké arkády spojující Adamovo stavení a Španělské křídlo. Jsou třípatrové a 3,98 m široké. Vybudoval je A. Melani v letech 1586-1592 podle vzoru arkád na zámku v Telči.

Odtud jsme kromě III. nádvoří mohli vidět Černou věž vysokou 32 m (síla zdi v dolní části 3,9 m). Je jednou z nejstarších dochovaných částí celého areálu (první třetina 13. stol.). Tato strážní věž sloužila zároveň jako vězení pro šlechtice (Zikmund z Vartemberka) i poddané, byl zde vězněn i husitský kněz Martin Houska. Odtud název Hladomorna. U vchodu do věže v prvním patře jsou zbytky částí původní hradní kuchyně, která sloužila do konce 15. stol.

Z Velkých arkád jsme se vydali přes zámeckou zahradu k hudebnímu pavilonu. Rondel, který má vznosnou klenbou a zlacenou štukovou dekoraci v interiéru, je dílem renesančních mistrů, stavitele Baltasara Maggi z Arogna a Antonia Cometty, jenž stavbu od roku 1592 řídil. Výzdoba pavilonu odpovídá představám stavebníka Adama II. z Hradce o jeho fiktivním rodokmenu, jenž sahá až ke starozákonnímu Adamovi.

Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec (autorka fotografií Barbora Nebeská)

Muzeum Jindřichohradecka – knihovna a badatelna

URL: http://www.mjh.cz/sekce/12-knihovna-a-badatelna

Druhý den exkurze bylo naší poslední zastávkou Muzeum Jindřichohradecka. V muzeu jsme měli možnost prohlédnout si vystavené expozice – síň Emy Destinové, malované terče a zbraně, cechy a řemesla, měšťanskou a lidovou kulturu i galerii výtvarného umění. Nejvíce nás ale zaujaly Krýzovy jesličky – největší lidový mechanický betlém na světě – a expozice knižní kultury. Ta se věnovala historii tiskařství na Jindřichohradecku a zejména rodině Landfrasů.

Z budovy muzea na Balbínově náměstí jsme se přesunuli do druhé budovy muzea ve Štítného ulici, kde se nachází muzejní knihovna. Zde proběhla krátká prezentace týkající se historie a obsahu fondu knihovny a následně i prohlídka knihovních prostor a badatelny.

Muzejní knihovna byla zřízena již roku 1882, kdy také dostala první knižní dary, podle kterých byla profilována. Knihovna původně sídlila v budově muzea, ale nedávno se přestěhovala do nově zrekonstruované budovy. Sympatická vedoucí Štěpánka Běhalová nám přiblížila činnost knihovny a popsala historii a obsah fondů.

Nejstarší inventář knihovny pochází z počátku 20. století. Muzejní knihovna je veřejně přístupnou základní knihovnou se specializovanými fondy. V současné době má přes 30 000 knihovních jednotek.

Knižní fondy tvoří následující části:

• Staré tisky (z let 1489–1860). Fond obsahuje asi 3 000 jednotek. Mezi nejzajímavější tisky patří tisky od B. Balbína, T. Pešiny z Čechorodu, M. V. Štajera a J. Klekara, vztahují se k Jindřichovu Hradci a okolí.
• Jindřichohradecké tisky (z období 1720–druhá polovina 20. století). Fond obsahuje 3 500 jednotek. Z 18. století se dochovalo 100 tisků, jádro celého fondu spočívá v produkci Landfrasovy tiskárny.
• Kramářské tisky (18.–20. století). Fond obsahuje 4 000 jednotek. Jsou zde zastoupeny náboženské i světské tisky. Většina náboženských tisků je věnována Ježíši Kristovi, Panně Marii a sv. Janu Nepomuckému. Světské kramářské písně pak přinášejí zprávy o různých tragických událostech (vraždy, přírodní katastrofy aj.) nebo o novinkách.
• Rukopisy (16.–20. století). Fond obsahuje 570 jednotek. Asi 60 svazků je z období 16.–18. století. Polovinu celého fondu tvoří rukopisy z Landfrasovy tiskárny.
• Knižní kultura (18.–20. století). Fond obsahuje celkem 1 000 předmětů. Shromažďuje veškeré neknižní dokumenty, které se týkají činnosti jindřichohradeckých tiskáren, nakladatelství, knihařství a knihkupectví a spadají sem také výtvory zdejších autorů, knižních grafiků, redakcí novin, grafických studií a souvisejících oborů.

Součástí knihovny je také odborný a regionální fond. Odborný fond obsahuje odborné publikace se vztahem k činnosti muzea a obsahu jeho sbírek, odborná periodika a literaturu vztahující se k regionu. Regionální fond je členěn na několik oddílů: regionální periodika, regionální beletrie, osobnosti regionu a tematicky řazená literatura. Je veřejností nejvíce využívaný.

Knihovna je zapsána v evidenci knihoven na Ministerstvu kultury ČR (zákon č. 257/2001 Sb.) a zároveň jsou její cenné součásti (tzv. sbírková knihovna) zapsány jako muzejní sbírky (zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy).

Knihovna se zabývá také digitalizací – prvním digitalizovaným tiskem je „Ohlas od Nežárky“ (70 ročníků, v rámci Krameria). Knihovna získala grant na digitalizaci dalších periodik.

Knihovna má své webové stránky v rámci webu Muzea Jindřichohradecka, kde má svůj online katalog (je používán software Clavius).

V badatelně jsme si po navlečení bílých rukaviček mohli osahat staré tisky a dozvěděli jsme se o procesu restaurování knih. Měli jsme také možnost nahlédnout do skladu.

Muzeum Jindřichohradecka – knihovna a badatelna (autorka fotografií Tereza Bártová)

Následovala výprava po stopách rodiny Landfrasů, jejíž členové patřili k významným osobnostem města. Jejich jméno je mimo jiné spjato se zdejší tiskárnou. Josef Jan Landfras pocházel z Příbrami, odkud přesídlil do Jindřichova Hradce, kde působil jako knihař. Po smrti jistého Hilgartnera koupil roku 1797 vybavení tiskárny a s ním i sklad. Tiskárna prosperovala, roku 1801 ji zachvátil obrovský požár, ale tiskárna se brzy vzpamatovala a ještě ten rok byla znovu v provozu. Landfrasovy tisky se rozšiřovaly nejen ve městě a okolí, ale vyvážely se i do ciziny (Rakousko, Štýrsko, Sasko). Alois Landfras zde založil i půjčovnu knih, protože tu nebyla veřejná knihovna.

Po nedlouhé chůzi jsme dorazili k Landfrasově vile. Tato rodinná vila s rozlehlou zahradou a altánky byla postavena ve třicátých letech 19. století. Vilu nám ukázal pan Jiráček, což je syn Marie Jiráčkové (Landfrasové), jediné dcery Marie Landfrasové, která byla poslední dědičkou rodinného podniku.

Tiskárna byla roku 1940 znárodněna a do vlastnictví Jiráčků (Landfrasů) se vrátila po roce 1989. Zahrada je spjata s bohatým kulturním životem a klub koulařů zde má dosud svou dráhu. Pan Jiráček nám vyprávěl o zlaté éře své rodiny. Vila dnes bohužel nevypadá tak jako kdysi, ale přesto na nás dýchla svou tehdejší slávou.

Naší další zastávkou měla být Landfrasova hrobka, která byla postavena v 50. letech 19. století a nachází se na hřbitově sv. Trojice. Kvůli velmi špatnému počasí jsme se již další cesty vzdali a uchýlili se do tepla místního hotelu Vajgar, kde nám Štěpánka Běhalová dovyprávěla příběh Landfrasovy tiskárny, přečetla nám některé vtipné úryvky z deníku Koulařského klubu a také jsme si přečetli úryvek z dalšího dobového textu, který se věnoval pohřbu Aloise Landfrase.

A tak jsme zakončili druhý den naší exkurze nad horkým nápojem a příjemným poslechem vyprávění o dávno minulé historii.

Městská knihovna v Jihlavě

URL: http://www.knihovna-ji.cz/

Tato knihovna leží v samém centru Jihlavy, jen malý kousíček od náměstí. Jejím sídlem se stala jedna z nejstarších barokních staveb v Jihlavě, která mimo jiné sloužila jako jezuitské gymnázium, vězení či městský archiv. Knihovna sem byla přestěhována teprve v roce 2003 a její provoz musel být přizpůsoben historickým prostorám. Kromě hlavní budovy má knihovna ještě pobočky na dvou sídlištích (Bedřichov a Březinova) a infocentrum na Základní škole E. Rošického.

Knihovna má ve svém fondu přes 175 000 svazků, každý rok jich nakoupí osm až devět tisíc (+ cca tři tisíce do výměnných fondů) a vyřadí jich dva až tři tisíce. Téměř 100 % dokumentů je ve volném výběru – knihovna je využitá do posledního místečka, a přesto budí dojem prostoru, kde si každý najde klidné místo pro čtení či studium.

V knihovně pracuje 28 zaměstnanců, z nich 15 ve službách, 10 v ostatních odděleních a tři na pobočkách. Kromě dvou mají všichni knihovnické vzdělání nebo knihovnický rekvalifikační kurz. Katalogizaci mají na starost dva pracovníci, ale jelikož se v Jihlavě záznamy sdílejí, tito zaměstnanci se starají ještě např. o národní autority, ochranu fondu (pomocí magnetických pásků) či MVS.

K uspořádání knihovny: v přízemí je vstupní hala a přednáškový sál, 1. patro zabírá oddělení beletrie pro dospělé a naučná literatura kromě společenskovědních oborů, ve 2. patře se nachází zbytek naučné literatury, čítárna (ve které nejsou pro větší klid studujících počítače) a internetová studovna. Ve 3. poschodí najdete prostorné dětské oddělení, hudební oddělení a zvukovou knihovnu pro zrakově postižené, na půdě pak samotné zázemí knihovny. Knihovna je díky výtahu bezbariérová.

Hudební oddělení, s účinností nové dohody o autorských právech, podle které se nové tituly nesmějí půjčovat absenčně po dobu devíti měsíců po vydání, zažilo pokles návštěvnosti, a proto se začalo zaměřovat novým směrem, a to na audioknihy, které jsou mezi uživateli čím dál oblíbenější.

Zvuková knihovna je jednou ze specialit jihlavské knihovny. Nevidomé sem dovede zvuková navigace spuštěná u vchodu do knihovny, přímo na oddělení je jim pak k dispozici fond budovaný ve spolupráci s Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K. E. Macana v Praze. Oddělení se rozvíjí ve spolupráci s organizacemi pro zrakově postižené a ostatními knihovnami. Vyzkoušet si lze i speciální brýle, které simulují různé vady zraku.

Dětské oddělení má tři části – pro nejmenší děti, které je nejblíže knihovnicím (aby mohly dětem snadno poradit a pomoci), druhá část je pro starší děti a třetí obsahuje naučnou literaturu. Tam je také umístěno malé pódium, kde se odehrává většina akcí pro děti. Z nich je významná například Noc s Andersenem, která se v Jihlavě koná od samého vzniku této akce, tedy již deset let, a je pojímána jako velká dobrodružná hra, při které se děti seznámí s celou knihovnou z jiného pohledu, než jsou zvyklé ji vídat ve dne. Další akcí je Pasování prvňáčků na čtenáře, kterého se letos konal již čtvrtý ročník; bylo pasováno 473 prvňáčků. Ti posléze do knihovny často přivedou i rodiče. Kromě prvňáčků se do knihovny podívají v rámci exkurzí v podobě různých informačních lekcí i žáci 2., 4. a 6. ročníků spolupracujících základních škol.

Významnou událostí letošního roku je soutěž pro kolektivy ze 7. ročníků, jež se koná u příležitosti 150. výročí narození hudebního skladatele Gustava Mahlera, který je s budovou knihovny pevně spojen. Soutěž má tři kola a vrcholit bude obdobou televizní soutěže Riskuj, kam se probojuje šest nejúspěšnějších řešitelů předchozích kol.

Kromě akcí zaměřených na děti se v knihovně konají i různé semináře, například kurzy ajurvédy či znakového jazyka, které jsou zpoplatněny pouze nízkou částkou. Dále knihovna pořádá cestopisné přednášky nebo umělecké výstavy, například letos budou na krátkou dobu vystaveny obrazy Jana Zrzavého.

Městská knihovna Jihlava (autor fotografií Přemysl Twrdý)

Lékařská knihovna Nemocnice Jihlava

URL: http://www.nemji.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=427000&id=1093&p1=1268

Lékařská knihovna byla založena v roce 1958 a je součástí Nemocnice Jihlava, jejímž zřizovatelem je kraj Vysočina. Lékařská knihovna je knihovnicko-informační pracoviště. Poskytuje vědecko-informační služby zaměstnancům nemocnice, ale i ostatním registrovaným uživatelům, jako jsou např. studenti středních a vyšších odborných škol, knihovny v síti a ostatní zdravotnická veřejnost v Jihlavě a okolí.

Fond knihovny je dlouhodobě systematicky budován podle profilace oborů provozovaných v nemocnici. Zahrnuje odborné monografie, atlasy, učebnice, skripta, literaturu pro sestry a periodika (jeden zahraniční časopis a 50 českých periodik).

Dříve se ve fondu nacházelo přes 30 000 svazků, po přestěhování knihovny do nových prostor ale došlo k redukci na 5 000 svazků. Fond je vzhledem ke své velikosti a funkční stránce knihovny řazen podle signatur. Nákup nových svazků do fondu je financován převážně ze zdrojů nemocnice, schvalování přírůstků tedy spadá do kompetence ředitele nemocnice pro vědu a výzkum. Fond je doplňován převážně nákupem od společnosti Grada.

Knihovna využívá od roku 1999, kdy dostala do užívání počítač, knihovní systém Clavius. Od roku 2000 je dostupný její katalog i přes internet.

Lékařská knihovna nabízí služby výpůjční (prezenční, absenční a meziknihovní výpůjčky, a to včetně MMVS), rešeršní (retrospektivní literární rešerše na vyžádané téma, vyhledávání v zakoupené databázi BiblioMedica a jiných přístupných databází), bibliografické (bibliografické informace z vlastních fondů, vydávání seznamů nových přírůstků lékařské knihovny a jiných knihoven), reprografické (pořizování kopií článků z vědecko-informačních materiálů a zajištění kopií obsahů lékařských zahraničních časopisů) a cirkulační (odborné časopisy z jiných knihoven ČR).

Knihovna nabízela veřejný internet zdarma ve své studovně, tuto službu však využívaly především děti pro hraní her, čímž narušovaly chod knihovny, a tak byla tato služba zrušena.

Provoz knihovny byl do roku 1998 zajišťován dvěma knihovnicemi, nyní se o chod stará pouze jedna knihovnice. Podle jejích slov je největší zájem o knihy, periodika a rešerše.

Lékařská knihovna – Nemocnice Jihlava (autorka Barbora Nebeská)

Závěr

V rámci exkurze jsme navštívili knihovny s různým zaměřením a různých velikostí. Bylo zajímavé porovnat funkce, které tyto knihovny plní. Na jedné straně specializované knihovny (Jindřichův Hradec, Jihlava) a knihovny s komunitní funkcí (Sedlčany, Jarošov) a městské knihovny různých velikostí na straně druhé. Je vidět, že se knihovny snaží o přístup ke čtenářům nejen nabídkou fondů, ale také poskytovanými službami a dalšími aktivitami, což je rozhodně krok správným směrem.

Poznámka redakce: Další fotografie z exkurze jsou k dispozici na adrese http://www.skolkova.net/webalba/exkurze2010/ (autorkou těchto fotografií je Linda Jansová)