Zpráva z konference INSPO
V sobotu 13. března se v Kongresovém centru v Praze konal již 10. ročník konference INSPO – Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami.
Dopoledne - jednání v plénu
Po úvodním slově Jaroslava Wintera otevřel konferenci Filip Linhart, který v příspěvku Tísňová péče pro osoby se zdravotním postižením a seniory hovořil o inovativních službách pro oblast zdravotnictví a o službách, které chystá společnost Telefónica O2. Komunikační technologie mohou přispět k efektivnější práci ve zdravotnictví, např. v oblasti objednávání k lékaři přes SMS, k efektivní výměně dat o pacientech anebo ke službám tísňové péče. Nabízejí také možnost telemedicíny, založené na tom, že člověk může být vyšetřován nebo může být pod zdravotnickým dohledem, aniž by byl hospitalizován; prostřednictvím telekomunikačních technologií mohou být výsledky vyšetření zaslány lékaři, který je vyhodnotí, a tím se minimalizuje nutnost návštěvy lékaře. Existují také různé služby tísňové péče na bázi pevné linky a mikrofonu umístěného na stropě s tlačítkem pro případ nouze, kterým se pacient dovolá na speciální dispečink. Většina těchto služeb je však určena pro pacienty, kteří zůstávají doma. O podobné služby by však měli zájem například také senioři, kteří vedou aktivní život. V současné době existují mobilní zařízení, která lze takto využít. Společnost Telefónica O2 provozuje ve Španělsku službu MiFamilia, spuštění podobné služby se plánuje v Česku ve zjednodušené verzi. Klienti služby MiFamilia mají speciální přístroj, který lze nastavit přes internet. Přístroj je vybaven čtyřmi tlačítky pro základní služby (případ nouze, volání, posílání fotografií a zasílání zpráv), lze jej však využít také k lokalizaci klienta v případě kolapsu. Podobné zařízení nazvané Senior Inspect se vyrábí i v Česku a je určeno pro tísňovou péči. Zařízení má pohybové čidlo a pracovníci dispečinku mohou sledovat, kde a jak se klient pohybuje, proto je také potřeba, aby práci v dispečinku vykonávaly vyškolené osoby (zdravotníci, sociální pracovníci apod.).
Přemysl Donát, Martin Brdičko a Vojtěch Vonásek v příspěvku Ven ze tmy představili nově vyvíjenou elektronickou pomůcku pro nevidomé. Orientačních pomůcek existuje v současné době poměrně mnoho. Používá se např. hůl s laserovými čidly, dále přístroj podobný baterce, který vydává zvuky nebo vibruje, anebo ultrazvukové brýle, které snímají prostor před uživatelem a akusticky předávají informaci o vzdálenosti překážek. Cena není (relativně) vysoká, ale problémem je, že se jedná o akustické informace zabírající sluch, který nevidomý potřebuje ke své orientaci. Navíc některé signály jsou mlhavé, těžko rozlišitelné a je nutné se je naučit. Pomůcka „Ven ze tmy“ se liší tím, že je založena na stereokameře, kterou má nevidomý připevněnou na hrudi a která snímá prostor před uživatelem, vytváří z něj tzv. hloubkovou mapu předmětů a překážek a převádí je do vibračního hmatovému výstupu. Pomůcka je navržena tak, že informace se předává uživateli v reálném čase na kůži a nepřekáží mu v pohybu ani ve sluchové orientaci. Podle toho, na kterém místě se hmatové čidlo aktivuje, je možné poznat, z které strany čekat překážku. Pomůcka bude pravděpodobně ve formě „hmatového trička“ s elastickým pásem. Čidla budou v tričku zašita, takže nebudou přímo na těle, tričko by se navíc mělo dát bez problémů prát.
Marcel Funedrák, Štefan Pekara a Adéla Kolouchová z ICT pracoviště Deep nastínili možnosti informačních technologií v koncepci deinstitucionalizace a na příkladu aktivit občanské sdružení Habrovanský zámek hovořili o nutnosti transformace pobytových zařízení k novému způsobu života. Příspěvek byl zahájen ukázkou z filmu Utěk z věznice Shawshank s důrazem na citát: „Dávají nás sem na celý život, a tím nám ten život berou.“ Paralela je zřejmá, neboť naše země má nejvíce ústavu v celé Evropě. Sociální služba však nemá lidi někam zavřít, protože pokud někoho zavřeme, byť do zlaté klece, bojí se života venku, nákupů, vyřizování běžných záležitostí apod. OS Habrovanský zámek ve svém projektu vytipovalo několik zařízení, z nichž klienti budou převedeni do normálního života, tj. do domácnosti s max. šesti osobami. Je to ekonomicky dražší, ale přinese to blízkost ostatních členů společnosti mimo jiné tím, že osoby s postižením to přivede z malé vesnice do větších sídel, takže spoustu věcí už si budou moci vyřídit v místě. To vše si však není možné představit bez moderních komunikačních technologií, od využívání internetových a e-learningových aplikací ke vzdělávání klientů i pracovníků až po sledování životních funkcí a řešení krizových stavů nebo pouštění televize, obsluhu postele, zamykání, využívání IT kamery ke komunikaci atd. Asistivních technologií je mnoho, paradoxem je seznam hrazených ICT pomůcek z roku 1989. Příspěvek uzavřel Štefan Pekara, který je 17 let na vozíku. Dříve pobýval v léčebně, nyní bydlí ve Slavkově u Brna a přesto, že služby léčebny byly kvalitní, je svým novým způsobem života nadšený a již by se do léčebny nechtěl vrátit.
Magdalena Nekolná představila projekt Automatický přepis mluvené řeči na mobilní telefon, který vzniká ve spolupráci společnosti Newton Technologies s Technickou univerzitou v Liberci a společností Newton media (která se zabývá doslovným přepisem televizního a rozhlasového vysílání). V projektu je zapojena aplikace na rozpoznávání řeči, konkrétně spojitého diktování, tj. běžné mluvené řeči. Dříve podobné aplikace neexistovaly, protože čeština je velice ohebný jazyk; navíc tam, kde si angličtina vystačí s 50 tisíci tvary, čeština jich potřebuje milion. Další komplikací češtiny je volné pořadí slov ve větě. V mluvené řeči neexistují hranice mezi jednotlivými slovy, záleží také na kontextu nebo výskytu slov ve slovníku; na kvalitu přepisu má vliv i hlas, vady řeči, momentální stav (rýma). Důležitý je také slovník, na základě něhož rozpoznávání probíhá, roli hraje kontext (počítač je naučen, jak jsou slova uspořádána za sebou, a využívá váhu při výpočtu správné interpretace) i prostředí (šumy vadí méně, velmi však vadí vyšší hluk). Program Newton Dictate Mobile pracuje se spojitým diktátem; slovník, který program využívá, může být umístěn přímo v mobilu (velikost se pohybuje mezi 200-500 MB), nebo na serveru. Prozatím je vyvíjena verze, v níž na serveru proběhne přepis a text se vrátí na mobilní telefon, nutným předpokladem je telefon s operačním systémem Windows a datové připojení. Běžně se využívá slovník obecné řeči, ale jsou připraveny i odborné slovníky, např. právnické, lékařské apod. Aplikaci lze použít nejen pro běžnou komunikaci (např. na úřadě), ale i při vytváření SMS apod.
Jaroslav Kollin z CAR CLUBu představil program Handy Card: Informační a slevový portál – speciální produkty a služby pro lidi s handicapem, dostupný na www.handycard.cz. Jde o program, pomáhající přinášet produkty, které na trhu dlouho chyběly. Zpočátku bylo jeho cílem zajistit mobilitu osob s postižením prostřednictvím slev na úpravu automobilů, servisu, náhradních dílů, spolupráce s autoškolou, speciálního individuálního pojištění atd. Základní myšlenkou programu je mobilita a svoboda ve všech oblastech života – v oblasti finanční (s tím souvisí pojištění), v oblasti bydlení, cestování, trávení volního času (bezbariérové služby a zájezdy) atd. Služba je vázána na vystavení karty HANDY CARD osobě s postižením nebo jejímu rodinnému příslušníku. Karta se dá koupit nebo získat zdarma při uzavření smlouvy o pojištění a opravňuje k čerpání řady slev u partnerů projektu. Nyní se jedná s dalšími firmami podnikajícími v oblasti pohonných hmot, nákupu potravin apod., ale katalog firem se rozrůstá i „přirozeně“, např. z iniciativy a kontaktů osob s postižením. Všichni operátoři služby a administrativní pracovníci jsou osoby s hendikepem. Partnerem programu je mj. portál Helpnet. Nyní se diskutuje o spojení s Card Sphere, což by mělo přispět k výrazné úspoře financí pro osoby, které kartu využívají.
Dopolední přednášky uzavřel Vojtěch Razima ze společnosti Acta non verba. Společnost byla založena proto, „aby si papaláši nemohli dovolit úplně vše“. Motem společnosti je: „Činy, nikoliv jenom slova“. Vojtěch Razima hovořil o projektu Parazité na parkovištích pro invalidy, který usiluje o to, aby tato parkoviště nebyla zneužívána, přičemž předvedl fotografie luxusních aut s označením pro invalidy a uvedl, že si lze těžko přestavit, že invalidé mají prostředky na luxusní auta. Společnost vidí dvě cesty řešení tohoto problému. První cestou je podání trestního oznámení, aby tak policie mohla najít úředníka, který vydává falešná oprávnění. To je ale málo, a proto se rozhodli pro také pro letákovou kampaň se sloganem „Žije jako parazit na úkor společnosti“. Letáky je možné lepit na auta, která naprosto evidentně nejsou vlastněna invalidy. K příspěvku Vojtěcha Razimy se rozvinula velká diskuze. Bylo kritizováno grafické provedení letáku, protože evokuje dojem, že parazité, kteří žijí na úkor společnosti, jsou vozíčkáři - na první pohled totiž upoutá logo označující invalidy. I někteří účastnící, kteří jsou sami postižení, zpochybnili možnost poznat „parazita“ na první pohled, jednak proto, že luxusní auto může eventuálně mít i člověk s postižením, a také proto, že některá postižení nejsou vidět. Situaci je možné řešit např. tím, že se auto vyfotí a pošle policii, i když ani to vždy nemusí být účinné, protože se dají najít způsoby, jak dokumentaci zpochybnit. Autoři kampaně, kteří byli na místě přítomni, diskuzi velmi ocenili. Přesto upozornili, že je potřeba nemít hroší kůži a proti aroganci bojovat všemi dostupnými prostředky.
Dopolední část programu konference je tradičně uzavírána vyhlášením výsledků soutěže Internet a můj handicap, takže se akce pravidelně zúčastňují také ocenění soutěžící. Tentokrát se vítězem soutěže stal Zdeněk Rybák se svým příspěvkem Jak mi internet získal respekt. Nevidomý Zdeněk Rybák v něm vtipně popisuje nejen to, jak může internet v mobilu pomoci nevidomým v praktickém životě, ale bohužel také to, jak se my ostatní někdy k nevidomých chováme s naprosto neopodstatněnou „shovívavostí“ nebo přezíravostí.
Odpolední program byl jako každoročně rozdělen do tří sekcí: Tvorba přístupného webu, Internet a osoby se zdravotním postižením na trhu práce a Informační a komunikační technologie pro sluchově postižené.
Sekce "Tvorba přístupného webu"
Sekci otevřel Radek Pavlíček z brněnského Tyfloservisu příspěvkem WCAG 2.0 prakticky aneb Jak zlepšit přístupnost webových stránek. Hovořil o změně metodiky WCAG 2.0 oproti předchozí verzi. Pro WCAG 2.0 je charakteristické především to, že v centru dění je uživatel a metodika se oprošťuje od rigidního splňování pravidel, přístupnost není černobílá, tj. nedá se říct jednoduše, co je přístupné, je spíše řada věcí, které přístupnost ovlivňují. Některé věci zůstaly jasně přístupné nebo nepřístupné, ale zůstává velký prostor, v němž záleží na tom, jak se naplní. Neexistuje jediné správné řešení a stránka splňující všechny požadavky na přístupnost nemusí být přístupná pro každého. Přístupnost "není jedna" a tým hendikepovaných testérů naráží na to, že i když některý web "papírově" splňuje všechna kritéria, není ani tak dobře přístupný (a naopak). Přesto je nutné dbát na některé náležitosti. Především jde o sémantiku, tj. správné používání HTML značek v souladu s jejich původním určením. Dále je potřeba dát pozor na to, aby web byl přístupný bez klávesnice, aby byly funkční odkazy, aby byly přístupné formuláře (a obsahovaly přístupnou formou informace o vyplnění pole apod.) a tabulky nebo aby obrázky a multimédia měly textovou alternativu atd. Byl zmíněn i JavaScript. Ten byl dlouho považován za překážku přístupnost, ale dnes může přístupnost naopak zlepšit, protože nové asistivní technologie si s jeho vhodnou implementací poradí. Nelze ho pominout, protože se vyskytuje na celé řadě míst a bez jeho zpřístupnění by řada služeb (např. internetové bankovnictví) nebyla možná.
Vojtěch Regec v příspěvku Přístupnost elektronických informací pro studenty se zrakovým postižením hovořil o hodnocení přístupnosti studijních informací a systémů na Slovensku. Problematiku nelze zúžit na otázku technického řešení, protože ani validní kód nezaručuje přístupnost, a naopak nevalidní kód může být přístupný. Nejde však jen o hodnocení webu, ale o především o aplikace, služby a informační systémy, které jsou často problematické. Na vysoké školy se na Slovensku nevztahuje zákon o přístupnosti, takže pokud není ze strany ministerstva školství vyvíjen tlak na to, aby stránky byly přístupné, školy je přístupné nemají (neplatí to ale pro všechny školy). Vojtěch Regec uvedl příklad popisování obrázku (alt), které je provedeno špatně v 68 % případů a jen 6 % použití je správné. Problémy s přístupností mají kořeny v tom, že motivace zodpovědných osob je slabá a ptají se: "Proč to mají mít postižení přístupné, když je jich málo a nechodí tam". Je to ale především otázka lidskosti. Problém není v tom, že bychom přístupnost neuměli řešit, ale v tom, že ji neřešíme. Smutným příkladem je akademický informační systém AiS2 např. na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Pokud uchazeč na tuto univerzitu podává přihlášku, musí opsat červené znaky v pořadí po řádkách. To je problém nejen pro lidi používající asistivní technologie, ale také např. pro osoby s poruchami barvocitu. Důvodem problémů přístupnosti je většinou nezájem, považování přístupnosti za nadstandard, neporozumění problematice a také nevymahatelnost práva. V rámci diskuze vyplynulo, že systém AiS2 je problematický i v jiných oblastech a že s ním mají potíže také běžní studenti, nejen studenti s postižením.
Georgious Yiannakou představil Virtuální kancelář Google Apps. Google Apps jsou velice rozšířené v americkém školství, protože jsou dostupné přes webový prohlížeč, není je tedy nutné instalovat ani vynakládat prostředky na jejich správu a je možné používat je odkudkoli. Jejich cílem je zefektivnit spolupráci a komunikaci uživatelů. Pro školy jsou Google Apps zcela bezplatné, pro neziskové organizace je verze do 50 uživatelů zdarma, za verzi s více uživateli se platí 40 EUR ročně. Kromě finančních úspor přinášejí GA i vyšší efektivitu práce. Google Apps používají stejné rozhraní jako Gmail. Hlavními nástroji jsou e-mailová schránka s velkou kapacitou, přičemž emailové adresy jsou ve tvaru jmeno@domena.cz, dále chat a online komunikace přímo v e-mailu, sdílení kalendářů, sdílení dokumentů a bezplatné sdílení zabezpečených webových stránek, které lze využít také pro intranet. V diskuzi po příspěvku se hovořilo o zabezpečení dat vzhledem k legislativě, především z hlediska zákona o sociálních službách nebo zákona o ochraně osobních údajů, bylo však mj. konstatováno, že společnost Google v každém státně, kde působí, místní legislativu bere v potaz.
Tomáš Jindříšek v příspěvku Facebook – minimum pro neziskové organizace hovořil o tom, jak využít Facebook pro komunikaci neziskové organizace. Uvedl, že Facebook je módní vlnou, která právě probíhá, a není zatím jasné, co nastane v budoucnu, v České republice je však v současnosti 2,2 milionu uživatelů (což je vzhledem k počtu lidí, kteří využívají internet, velké množství); 350 tisíc Čechů používá Facebook v mobilním telefonu. Řada lidí je skeptická a tvrdí, že jde jen o větší internetovou seznamku. Pravdou je, že nejde o první sociální síť, ale Facebook přinesl zásadní změnu: předchozí sítě sloužily ke komunikaci s lidmi, které neznáme, kdežto Facebook nás spojuje s lidmi, které známe. Věkové rozložení uživatelů je různé (převaha mladých), ženy a muži jsou na tom přibližně stejně, uživatel průměrně tráví na Facebooku 27 minut denně, vrací se tam dvakrát denně, 57 % uživatelů navštěvuje Facebook denně. Je to „kritická masa“, a proto se Facebook dá využít mj. jako informační kanál k podpoření internetové komunikace (web, newslettery). Síla Facebooku je však v aktivaci lidí – přispěl k renesanci peticí, protože umožňuje jednoduché sbírání postojů a názorů. Dá se využít také k náboru dobrovolníků a zaměstnanců nebo k fundraisingu. Uživatel nemusí mít speciální dovednosti, stačí jen registrace a pak „klikání“. Je však potřeba dát pozor na přílišné využití při předávání informací, protože lidé Facebook vnímají jako osobní záležitost, je to pro ně privátní zóna. Standardní reklama zde nestačí a pokud chceme zaujmout, je třeba zvolit jinou taktiku. K možnostem Facebooku patří reklamní Flyer (krátké sdělení o max. 135 znacích kombinované s obrázkem), je však možné také založit stránky nebo skupinu apod.; s využitím funkcí Facebooku je také možné naprogramovat téměř cokoli, včetně tzv. mashupů. Síla Facebooku je však především v tom, že fanoušek není jen odběratel novinek, ale má aktivní postoj k té které organizaci nebo skupině.
Příspěvky z konference INSPO, včetně příspěvků z dalších dvou odpoledních sekcí a také oceněné soutěžní práce na téma Internet a můj handicap, jsou přístupné na portále INSPO.