Vážení čtenáři,

měsíc březen si neoddychne ani letos. Ne dost na tom, že každý rok musí přinést jaro (letos tuto svou povinnost plní zatím velmi liknavě), ale ještě přičinliví lidičkové vnášejí bůhvíproč právě do tohoto období své touhy, přání a představy přetavené přečasto do různých propagandistických akcí. Mívali jsme březen – měsíc knihy, který soudruzi od roku 1955 fedrovali jako jeden z nástrojů, jímž chtěli vysoustružit socialistického člověka. K tomuto soustružení se bohužel velmi agilně připojily i knihovny, jak ve své průkopnické publikaci Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století s edicí seznamů zakázaných knih přesvědčivě dokládá Petr Šámal. Je s podivem, že tato publikace zatím (kromě několika recenzí) v oboru nevyvolala větší zájem, zvláště když řadu „zasloužilých“ odborníků staví do nemilosrdného světla historické pravdy. Možná právě proto.

Po počátečních porevolučních zmatcích se v roce 1998 objevil březen – měsíc internetu. Už krátce po rozbřesku nového století se však začalo ukazovat, že internet se stává více než běžnou součástí života většiny společnosti a propagační aktivity Března – měsíce internetu byly částečně nasměrovány na specializovanější témata (internet a hendikepovaní) a nakonec v roce 2008 definitivně ukončeny. Je otázka, jestli to nebylo předčasné – pro mladou generaci sice internet představuje (po matčině prsu) hned druhou věc, ke které se přisaje, její kompetence užívat internet opravdu efektivně je však značně problematická, jak ve své tři roky staré úvaze podotýká např. i Václav Cílek.

Mj. v návaznosti na tzv. internetovou generaci, resp. generaci Googlu se pak rozviřuje problém četby, tedy procesu a činnosti čtení. Prý se čte málo, rovněž se prý zvyšuje počet sekundárně negramotných (tedy schopných přečíst text, ale neschopných v posledku pochopit jeho smysl), čtenáři že prý chodí málo do knihoven a vůbec že prý jsou před námi nějaké nové „dark ages“, neboli středověk, kdy číst uměla jen elita. A opět na scénu přicházejí knihovny, konkrétně Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), aby tento (domněle) neblahý trend zvrátil, tentokrát vyhlášením března měsícem čtenářů. Jeho hlavním cílem ovšem je „zjistit, proč k nám čtenáři nechodí a změnit naše prostředí, fondy, služby, sebe! “ – aby čtenáři chodit začali, dodávám. V celé naivitě se tu tak vyjevuje skutečný záměr celé akce – zvýšit počet „čárek“, které knihovny vykazují svým zřizovatelům. Knihovny se za 20 let velmi dobře přizpůsobily tržnímu prostředí a vědí, že „promo“ je dnes věc nezbytná. Buďme rádi, že soustruhy po tom půlstoletí už zrezivěly.