Milovníci klasické hudby pravděpodobně již zaznamenali, že se letos koná mnoho kulturních akcí pod hlavičkou Martinů Revisited 2009. Tento mezinárodní projekt oslavuje osobnost a dílo světově proslulého českého skladatele Bohuslava Martinů, od jehož smrti v srpnu uplyne přesně půl století.

Letošek je tím pádem vhodný i k načerpání informací o tomto autorovi, přičemž těžko byste hledali vhodnější místo, kde tak učinit, než je knihovna Institutu Bohuslava Martinů. 17. března do ní měli možnost zavítat zájemci o akce pořádané pražskou organizací Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR. Exkurze tentokrát počtem účastníků patřila k těm komornějším, ale o to více si všichni pochvalovali, v jak přátelském duchu proběhla a kolik informací i zajímavostí se nám dostalo. Většinu z nich se vám pokusím na následujících řádcích zprostředkovat.

Pojďme se ale nejprve zorientovat ve všech společnostech, které u nás i ve světě o odkaz Martinů dlouhodobě pečují. Jejich základním kamenem a příjemcem finančních prostředků z tantiém je Nadace Bohuslava Martinů. Tato následně podporuje koncerty a další propagační i odborné projekty. Věděli jste například, jak drahé je zapůjčení rozepsaných partitur pro velký orchestr? Stojí to desítky tisíc korun a i v tomto nadace pořadatelům vypomáhá. Ovšem tím hlavním subjektem, který pracuje téměř výhradně ze zdrojů nadace, je Institut Bohuslava Martinů, založený v roce 1995 a řízený muzikologem Mgr. Alešem Březinou. Právě institut, jakožto obecně prospěšná společnost, je centrem shromažďujícím veškeré materiály z celého světa, poskytujícím prostřednictvím vlastní knihovny informační služby pro odborníky i zájemce z řad veřejnosti, pořádajícím a podporujícím vzdělávací programy či kulturní akce. V neposlední řadě institut spolupracuje s dalšími organizacemi, zejména s Českou i Mezinárodní společností Bohuslava Martinů. Mimochodem, ta světová čítá na 200 členů včetně silné větve v dalekém Japonsku a institut pro ni připravuje cenný informační zdroj – periodikum The Bohuslav Martinů Newsletter.

Výčet následovníků skladatelova díla by nebyl úplný, pokud bych nezmínil aktivity v rodišti Martinů, tedy ve městě Poličce. Každoročně se tam koná Martinů Fest. Vzácné originály dokumentů schraňuje Památník Bohuslava Martinů spadající pod Městské muzeum a galerii. Opravdovou novinkou je centrum Bohuslava Martinů, které zahajuje činnost v prvních dubnových dnech a nabízí mimo jiné expozici „Barevný svět Bohuslava Martinů“ o autorově díle i životě, včetně možnosti prohlédnout si zrekonstruovanou podobu školní třídy, kterou Martinů navštěvoval.

Nyní již k samotné knihovně, sídlící společně s institutem a kanceláří nadace v Bořanovické ulici na Praze 8, v klidném a přitom dopravně dobře dostupném místě poblíž stanice metra C Kobylisy. Dřívější sídlo na náměstí Kinských bylo pouze pronajaté, současný dům nadace vlastní. Na webových stránkách knihovny Institutu Bohuslava Martinů, které vám podrobněji představím o pár odstavců níže, se můžeme dočíst, že „posláním knihovny je získávat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat veškeré možné materiály, které zájemcům o život a dílo Bohuslava Martinů poskytnou dostatečné informační zázemí a které umožní trvalé poznávání a rozšiřování jeho díla“, což je velmi výstižné shrnutí.

Fond knihovny tvoří zejména tištěné partitury a také kopie těch ručně psaných. První jmenované je podle autorského zákona zakázáno kopírovat, druhé se souhlasem autora – respektive majitele – dovoleno, takže čtenáři knihovny často čerpají přímo z rukopisně vyvedených not od samotného skladatele, mnohdy také proto, že přetištěné listy nejsou úplně přesné. Z přibližně čtyř stovek děl, která Martinů vytvořil, má knihovna v tištěných notách zkompletovány asi čtyři pětiny. Další důležitou částí fondu jsou české i cizojazyčné monografie muzikologické literatury, a to nejen se zaměřením na Martinů, ale na celkový kontext klasické hudby ve dvacátém století. Pokud budete hledat to nejzákladnější, co si o Bohuslavu Martinů přečíst, musím zmínit knihu českého znalce jeho díla, pana profesora Jaroslava Mihuleho, která se jmenuje „Martinů – osud skladatele“ (Praha : Karolinum, 2002). Doporučit mohu rovněž graficky vydařený katalog nové výstavy v Poličce. Co se týče periodik, knihovna jich odebírá přes tři desítky a provádí monitoring dalšího tisku. Ze zbytku fondu jmenujme především rozsáhlý archiv obrazových a zvukových dokumentů z celého světa, dále pak kopie skladatelovy korespondence či divadelní a koncertní programy. Veškerý fond je podrobně muzikologicky popsán a vzhledem ke své jedinečnosti zapůjčován výhradně prezenčně.

Knihovna je otevřena každý všední den od 9 do 17 hodin, nicméně návštěvu je vhodné předem ohlásit. Roční počet uživatelů činí přibližně 200 osob z řad muzikologů, interpretů, pedagogů i studentů a dalších zájemců o dílo Martinů z řad profesně spřízněné i laické veřejnosti. Návštěvníkům je k dispozici poslechová aparatura, klavír a kopírka, plus, jak už je dnes samozřejmostí, pracovní místo u počítače s připojením na internet a externí elektronické informační zdroje.

Ještě jednou se zastavím u autografů partitur a u dalších vzácných dokumentů, jako jsou tři stovky zajímavých fotografií nebo skladatelova korespondence. Knihovna dlouhodobě provádí na základě grantů a ve spolupráci s externími partnery (např. pracoviště Akademie věd ČR v Jenštejně) jejich co nejkvalitnější digitalizaci a následně je využívá k přípravě publikací a zpřístupňuje jako obrazová data uživatelům – tam, kde to autorský zákon dovoluje, dokonce i online. Ke tvorbě svého katalogu knihovna používá automatizovaný systém KP-Win. Kromě katalogu jsou do prostředí prohlížeče vyvedeny výstupy samostatných databází not a korespondence, propojené s katalogem skladeb (jednoznačně identifikovanými tzv. halbreichovými čísly).

Webové stránky knihovny jsou součástí daleko rozsáhlejšího portálu se snadno zapamatovatelnou adresou martinu.cz, na kterém si můžete prohlédnout nejen katalog knihovny a skladeb, ale také informace o nadaci, institutu a samozřejmě samotném Bohuslavu Martinů. Prezentace je velmi často aktualizována, takže vám neunikne žádná z konaných akcí, ať už jde o odborné konference, hudební festivaly nebo výjimečné koncerty pod značkou Martinů Revisited 2009. Součástí stránek jsou samozřejmě i veškeré kontakty na knihovnu, která vítá jakékoliv podněty a informace o materiálech, které jí případně ve fondu chybějí.

Pokud tento článek čte někdo z těch, kdo se exkurze v knihovně zúčastnili, jistě si vzpomíná ještě na dvě zajímavosti, o které vás nesmím ochudit. První z nich je skutečnost, že Martinů složil i poutavý hudební doprovod k reklamnímu krátkometrážnímu filmu firmy Baťa s názvem „A Lady‘s Shoe“. Tento z dnešního pohledu nostalgický snímek v archivech objevil Karel Čáslavský. Druhou zajímavostí je krásný hudební sál institutu, respektive klavír, který se v něm nachází. Jedná se totiž o ten konkrétní nástroj, jehož tóny znějí v oscarové písni Markéty Irglové a Glena Hansarda „Falling Slowly“ z filmu Once.

Se vším výše uvedeným nás při návštěvě knihovny seznámila informační specialistka institutu paní Mgr. Zoja Seyčková, která se kromě provozu knihovny věnuje i skladatelově internetovému portálu, přípravě publikací a koordinaci dalších činností. Za vlídné přijetí jí já i ostatní účastníci exkurze ještě jednou upřímně děkujeme a jsme si jistí, že stejně vstřícně a erudovaně přivítá každého z vás, kdo se rozhodne knihovnu Institutu Bohuslava Martinů navštívit.

Budova, v níž sídlí Institut Bohuslava Martinů

Interiér knihovny Institutu Bohuslava Martinů

Působivý sochařský portrét Bohuslava Martinů

Mgr. Zoja Seyčková při výkladu

Z dokumentů o Bohuslavu Martinů

Skupinový portrét účastníků exkurze s klavírem z filmu Once

Autorkou fotografií je Linda Skolková.