Možná jste se někdy zamýšleli nad tím, zda se nám podaří udržet knihy v papírové podobě a tím pádem i povolání knihovníka. Nemusíte mít obavy, další generace knihovníků roste!

Příkladem je Madlenka. Od tří měsíců čte, od čtvrtého měsíce si prosazuje své názory na spánek a jídlo tak vehementně, že nemusím mít obavy, že by si nedokázala prosadit svou i v budoucnu. Aby toho nebylo málo, je značně „dědičně postižená“ právě knihovnicko-archivnicko-muzejně! Však posuďte sami: Máma je knihovnice, babička je knihovnice, teta Jana je knihovnice (všechny v Městské knihovně Znojmo), táta pracoval několik let v archivu (Správní archiv Citonice), strejda Ivo v Jihomoravském muzeu ve Znojmě jako správce sítě a “počítačovník“, babiččina sestřenice je knihovnice v knihovně Centra Aletti na teologické fakultě v Olomouci, babiččina sestra pracuje v muzeu v Českém Těšíně jako uklízečka. A aby toho opravdu nebylo málo, Madlenčin praděda byl „Nádvorník“, ale s katalogizačními pravidly toho mnoho společného neměl. A co zbývá? Už jen ředitelování. To bohužel Madla prošvihla, prý je moc mladá, a proto odcházející Mgr. Kratochvilovou ve znojemské knihovně nevystřídá.

Už teď se chytám za hlavu, snad si Madlenka najde to „své“ povolání bez ohledu na rodinné postižení, a pokud ne, počítejte s ní! Ještě o ní uslyšíte...