ROSENFELD, Louis, MORVILLE, Peter. Information architecture for the World Wide Web. 2nd edition. Sebastopol : O'Reilly, c2002. 461 s. ISBN 0-596-00035-9.

Poměrně rozsáhlá kniha o 461 stranách, kterou sepsali profesionálové z oboru informační architektury (dále též IA) Louis Rosenfeld a Peter Morville, vyšla v roce 2002 v druhém upraveném vydání. První vydání se na trhu objevilo v roce 1998. Vizitkou této knihy je už její předmluva, kterou napsal Jakob Nielsen, mezinárodní guru v oblasti použitelnosti webových stránek. S autory knihy ho spojuje především vize, že s pomocí dobré informační architektury budou stránky použitelnější a že do budoucna se bude při vytváření webových stránek přihlížet čím dál více k poznatkům a metodám IA. Nezajímavé není ani to, že oba dva autoři mají vysokoškolské vzdělání v oboru informační věda a knihovnictví, se kterým IA velmi úzce souvisí.

Druhé vydání je opatřeno úvodním slovem autorů, v němž zmiňují, že v počátcích existence samostatného oboru informační architektura, tj. cca v polovině 90. let 20. století, předpokládali jeho výraznější rozvoj a uplatnění v praxi, než s jakým se dosud setkáváme. Přesto konstatují nárůst zájmu o tuto disciplínu i zvýšení počtu profesionálů, kteří se disciplínou zabývají. Ta se díky tomu začíná systematičtěji rozvíjet. Na rozdíl od prvního vydání má kniha více než dvojnásobný rozsah. Nepřekvapí proto, že sami její autoři připouštějí, že vlastně napsali zcela novou knihu. Mimo rozšíření mnoha kapitol je potěšitelné, že bylo několik kapitol přidáno a kniha byla doplněna aktuálními případovými studiemi.

Obecně se o knize dá říct, že se problematikou IA zabývá komplexně, zahrnuje témata od např. pořádání informací až po vizionářské představy a případové studie. Kniha rozhodně není konkrétním návodem pro informačního architekta (byť obsahuje případové studie), je spíše jakýmsi ucelujícím materiálem - pro nováčky či profesionály bez dřívějšího teoretického zázemí slouží výborně jako průřezová publikace pro celkové seznámení se s daným oborem. Může být využita např. ve velkých organizacích, které plánují vývoj nových webových stránek či intranetu, jako průvodce manažerům, kteří celý projekt vývoje webu vedou atd.

Kniha je rozdělena do šesti částí:

• Úvod do informační architektury
• Základní principy informační architektury
• Zpracování a metodologie
• Informační architektura v praxi
• Informační architektura v organizaci
• Přpadové studie

První dvě části jsou uceleným materiálem, který definuje obor IA. První část (Úvod do IA) čtenáře vede problematikou definice oboru, sahá do historie, vysvětluje důležitost IA. Dále se autoři zaměřili na profesionály v oblasti AI. Co se týče profilu takového specialisty, vzhledem k potřebě daných znalostí se zde uplatňují především absolventi oboru knihovnických a informačních studií. Autoři zmiňují problematiku informační ekologie, tj. koncept, který definuje komplexní souvstažnosti mezi jednotlivými činiteli IA, potřebu si uvědomit, že dobrá IA se nevytváří ve vakuu, ale je třeba brát v úvahu vztahy uživatel-obsah-kontext, které se navzájem ovlivňují a nelze je od sebe oddělit.

Druhá část pojednává obecně o nástrojích IA, tedy o pořádání informací a dalších příbuzných tématech. Dotýká se oblasti použitelnosti webových stránek, tj. vizuální stánky IA, která taktéž zahrnuje rozložení prvků na stránce apod. Upozorňuje na zásadní problém, ke kterému se často nepřihlíží, a to tzv. „labeling“, tj. označovaní/reprezentaci obsahu. „Labeling“ zahrnuje kontextuální odkazy, nadpisy, položky navigačních schémat, klíčová slova a předmětová hesla, která slouží potřebám vyhledávání a prohlížení. Oblast „labelingu“ v sobě zahrnuje nejen obsahovou, ale také vizuální stránku, jako např. formy ikon apod. Logicky navazuje kapitola o navigaci, která zcela respektuje přístupy použitelnosti webových stránek, dále problematika vyhledávacích systémů, která je spíše z mého pohledu doplňkovou, předkládá nám základní poznatky o vyhledávání od vysvětlení, proč je vyhledávání důležité, až po poznatky týkající se vyhledávacího rozhraní. Druhá část je zakončena přehledem nástrojů pořádání informací, zahrnuje metadata, řízené slovníky (mj. tezaury) a řeší otázky sémantické vzdálenosti, polyhiearchie a možnosti fasetové klasifikace.

Ve třetí části autoři jak teoreticky, tak z praktického manažerského hlediska rozebírají, jak by se mělo přistupovat k plánování vytváření webových stránek a potažmo IA obecně. Snaží se čtenáře upozornit, z jakých pohledů se na takový projekt musí dívat, jak mají směřovat k získání podkladů a hlavně kde je získat, jak definovat a obhájit strategii IA. Základní koncept postupu vytváření IA, který by měl být dodržen je: 1) výzkum, 2)strategie, 3) vytvoření IA, 4) implementace a 5) údržba. Přínosná je nabídka možností, jak vizualizovat návrh, jak reprezentovat výsledek, kdy je nutné klientovi a následně pak osobám odpovědným za implementaci zprostředkovat poznatky, ke kterým informační architekt došel. Zde se velmi pozitivně odrážejí zkušenosti autorů, je vidět, že se v dané oblasti již pohybují řadu let.

Nyní jsme vlastně vybaveni kompletně teoretickým zázemím a dostáváme se tak k části knihy orientované na praxi. Za jeden z praktických aspektů lze pokládat samotnou profesi informačního architekta a její profil. Pokud se týká vzdělání v tomto oboru, je potěšitelné, že ve světě dnes už existují vysoškolské programy v oboru IA, např. Informační architektura a řízení znalostí (Information Architecture and Knowledge Management) na Kentské státní univerzitě (Kent State University) či Navrhování interaktivních systémů a informační architektura (Interaction design and Information Architecture) na Univerzitě v Baltimoru (University of Baltimore). Následuje velmi krátká (avšak o to přínosnější) kapitola o nástrojích a softwaru, které pomáhájí podporovat jednotlivé procesy vytváření informační architektury. Bohužel však je většina uváděných příkladů komerční. Autoři zmiňují nástroje z oblasti automatické kategorizace, generátory taxonomií, vyhledávače, nástroje pro správu tezaurů, nástroje pro výběr (doporučovací systémy, sociální agenti), portálová řešení, systémy pro správu obsahu, analytické nástroje a v neposlední řadě nástroje pro vytváření diagramů. V závěru této části se autoři opět dostávají k problematice IA v rámci organizace a ke zdůvodnění a prosazení projektu informační architektury. Tato část je přínosná zejména pro manažery organizací.

Blížíme se ke konci knihy, kdy je už každý čtenář zvědav na případové studie, které na konkrétních příkladech naznačují možnosti aplikace informační architektury v praxi. Jsou zmíněny dvě případové studie, a to MSWeb (podnikový intranet celosvětové korporace Microsoft) a evolt.org (internetová komunita). Obě případové studie jsou v tomto případě však zpracovány spíše povrchně, nabízejí pouze základní uvedení do situace, spíše lehce naznačují, případně upozorňují na problémy, vyzdvihují přínosy. Chybí zde však „pohled pod pokličku“, musím říci, že obsah kapitoly nenaplnil má očekávání.

V úplném závěru knihy potěší výčet základních zdrojů pro oblast informační architektury, z nichž vybírám:

• Komunity – InfoArch.Org
• Diskuzní fóra – SIGIA-L, AIGA – Experience design
• Profesní organizace – ASIS&T, STC
• Rozcestníky – Argus Center for Information Architecture IA Guide, The IAwiki
• Časopisy – Boxes and Arrows
• Portály – iaslash

Celkově je kniha rozhodně přínosná, výhodou je, že autoři hojně využívají příklady z praxe, jsou vidět jejich zkušenosti i teoretické zázemí. Kniha není psána příliš složitým jazykem, ani není přehlcena teoriemi. Je vhodnou vstupní branou do oboru IA pro každého. Pokud se k této knize nedostanete, pro seznámení s oblastí informační architektury doporučuji článek Soni Makulové z roku 2005 Informačná architektúra.