Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Život a dílo S. R. Ranganathana

Čas nutný k přečtení
17 minut
Již přečteno

Život a dílo S. R. Ranganathana

0 comments
Autoři: 
Poznámka redakce: Článek je druhý ze série tří textů, které se zabývají životem a dílem S. R. Ranganathana. Články jsou upravenou verzí bakalářské práce P. Škopíka, který ji dne 5.6.2002 obhájil na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. První text vyšel v minulém čísle Ikara, poslední, třetí část vyjde v následujícím, prosincovém čísle.

ÚVOD

Dvojtečkovou klasifikaci je možno vedle Pěti zákonů knihovní vědy chápat jako Ranganathnanův nejvýraznější přínos pro teorii oboru. Dvojtečková klasifikace znamenala v době svého vzniku značný průlom na poli pořádacích soustav. Přišla jako jedno z posledních univerzálních schémat v době, kdy převážný podíl na "trhu" zaujímaly již zavedené desetinné klasifikace a jako jedna z posledních završila tradici sólového přístupu ke tvorbě podobně komplexních systémů. Přestože ji lze považovat za skutečně svébytný systém, který vykročil odlišným směrem, staly se pro ni předchozí pořádací systémy částečným východiskem.


DVOJTEČKOVÁ KLASIFIKACE JAKO ANALYTICKO-SYNTETICKÉ SCHÉMA

První vydání Dvojtečkové klasifikace bylo publikováno v roce 1933, avšak původní koncept a jeho realizace spadá do roku 1924, kdy Ranganathan studoval v Londýně. Důvodů, proč trvale přemýšlel nad odlišným přístupem k organizaci znalostí, přestože existovaly již v praxi poměrně zavedené Mezinárodní (MDT) a Deweyho desetinné třídění (DDC) a Třídění Kongresové knihovny (LCC), bylo několik.

To, co Ranganathan považoval v tehdejších pořádacích soustavách za nežádoucí, byla převažující míra enumerativnosti a svazující hierarchická struktura. To znamená, že tabulky daných schémat vyjmenovávaly všechny základní předměty, jevy, procesy a složená témata, k nimž byly přiřazeny již předem připravené klasifikační znaky. To ústilo v neschopnost vyjadřovat úzce specializovaná témata. Zejména multidisciplinární tématika nebo obecné vztahy mezi třídami se ukazovaly jako velmi problematické. Podobné potíže způsobovala i pevná hierarchická struktura panující uvnitř tříd.

Ranganathan zvolil odlišný přístup, který umožňuje nahlížet na předmět zpracování z mnoha hledisek tak, aby byly při klasifikaci vystiženy všechny důležité aspekty, byť i velmi specifické. Odmítal metodu, která byla v té době hojně užívána u silně enumerativních systémů - totiž přiřazení nejvhodnějšího čísla - tzv. "označ a ulož" (mark and park). Vycházel z toho, že klasifikační znak předmětu by měl být získán přiřazováním a kombinací čísel jednotlivých faset (třídicích charakteristik) nacházejících se v samostatných soupisech [10:106]. Z toho vyplynul tzv. kombinační princip, který byl v prvních vydáních realizován prostřednictvím znaku dvojtečky. V pozdějších vydáních byly pro kombinaci témat zavedeny další dodatečné znaky. Pořadí charakteristik (faset) zastoupených znaky bylo při konstrukci čísla určeno pevnou fasetovou formulí, která se stala jedním ze základních principů dvojtečkového třídění.

Ranganathanovým cílem bylo vytvořit z dvojtečkové klasifikace otevřený a částečně modifikovatelný systém použitelný v makro- i mikroklasifikaci, jehož hlavní fixní pravidla by byla zastřešována (v některých případech nahrazena) kánony, postuláty a principy. To se mu také zdařilo, čímž nesmírně vzrůstá autonomie klasifikátora v procesu analýzy a syntézy.

Na základě toho byla dvojtečková klasifikace Ranganathanem a později nejen jím označována jako volná fasetová klasifikace nebo právě analyticko-syntetické schéma řízené (vedené) postuláty a principy.


Základní třídy a principy. Kategorie PMEST. Pomocné znaky

Dvojtečková klasifikace se řadí mezi schémata expanzivní. To znamená, že do základního soupisu lze opakovaně přidělovat nové třídy, popř. v rámci tříd nové skupiny charakteristik.

Stejně jako tomu je u enumerativních klasifikací, rozdělil i Ranganathan universum znalostí do základních tříd (konkrétně 44) [9:4].


z Generalia (všeobecnosti)
1 Universum znalostí
2 Knihovní věda
3 Knižní věda
4 Žurnalistika
A Přírodní vědy
AZ Matematické vědy
B Matematika
BZ Fyzikální vědy
C Fyzika
D Inženýrství
E Chemie
F Technologie
G Biologie
H Geologie
HX Hornictví
I Botanika
J Zemědělství
K Zoologie
KX Živočišná výroba
L Medicína LX Farmakognosie
M Užité vědy
Δ Spiritualismus a mysticismus
MZ Humanitní a společenské vědy
MZA Humanitní vědy
N Výtvarné umění
NX Literatura a jazyk
O Literatura
P Lingvistika
Q Náboženství
R Filozofie
S Psychologie
Σ Společenské vědy
T Vzdělávání
U Geografie
V Historie
W Politické vědy
X Ekonomika
Y Sociologie
YX Sociální práce
Z Právo


Protože jde o univerzální klasifikační schéma, bylo vzhledem k množství vědních oborů důležité uplatnit při tvorbě tříd hierarchickou posloupnost. To znamená, že ne všechny třídy jsou souřadné. Hierarchie se však projevuje pouze po formální a logické stránce a nemá vliv na výsledný klasifikační znak. Konkrétně třídy B až M jsou podtřídami A, třídy C až F tvoří obecnou třídu BZ. Třídy G až L vytvářejí skupinu "bio-věd" reprezentovanou G. Nakonec třídy T až Z konstituují třídu představovanou znakem Σ. K jemnějšímu a také poslednímu dělení na kanonické třídy dochází uvnitř několika hlavních tříd (B, C, H, M, N a R). Kanonické třídy jsou výsledkem logické posloupnosti samostatných věd a oborů (např. ve třídě B - matematika jsou kanonické divize B1 aritmetika, B2 algebra, B6 geometrie, B9 astronomie atd.).

Ke každé hlavní třídě, včetně kanonických divizí (se kterými se při klasifikaci nakládá jako s hlavními třídami), jsou v tabulkách v číselné posloupnosti vyjmenovány skupiny třídicích charakteristik, které Ranganathan nazval fasety. Ke každé třídě pak existuje několik základních, hledisek (faset), dle kterých se předmět posuzuje: např. ve třídě E - chemie je možné posuzovat předmět na základě chemické substance, kombinace substancí, problému (činnost, vývoj, vlastnosti atd.); ve třídě N - výtvarné umění, kanonické divizi ND-sochařství, lze předmět klasifikovat podle stylu, figury, materiálu a techniky. Obdobně tomu je u dalších tříd.

V rámci jedné fasety jako komponentu jsou rozeznávány fokusy a izoláty, jejichž souhrn ji vytváří.

Vztah mezi těmito termíny je dán třemi úrovněmi, do kterých promítl Ranganathan klasifikační činnost. Jedná se o abstraktní sféru idejí (idea plane), rovinu jazyka (language plane) a sféru notační (notational plane). Fokus je komplexní termín, který se vyskytuje ve všech současně. Ranganathan jej definoval jako "obecný termín, který označuje jakýkoliv izolát nebo předmět a číslo, jenž zastupuje kterýkoliv z nich; a současně jméno, které je označuje." [10:88] Můžeme mluvit o složeném fokusu (ve třech sférách: ekvivalent složené třídy, složeného předmětu, složeného klasifikačního znaku), základním fokusu apod.

Izolát je jedním z projevů fokusu: "Každá divize uvnitř fasety je nazývána izolátový fokus nebo jednoduše izolát." [8:22] Aby bylo učiněno objasnění termínu zadost, je třeba uvést alespoň jeden příklad. Ve třech jmenovaných sférách je izolátový fokus ekvivalentem izolátu, izolátového termínu a izolátového čísla.

Izoláty, jako části jednotlivých faset, plní pouze funkci elementární stavební nebo pomocné jednotky. Jako takové nemohou tudíž stát samy o sobě, ale pouze jako součást základní třídy nebo předmětu, který rozvíjí.


E-chemie, faseta substancí:
1 anorganické substance
11 skupina 1
1109Lithium
111 sodík
4 sůl
5 organické substance


Každý izolát jedné fasety složeného předmětu je pak projevem jedné ze základních kategorií. Všechny předměty jsou při klasifikaci zkoumány na jejich základě. Jsou jimi:

  1. osobnost (personality) - vyjadřuje podstatu předmětu, zastupuje věci, osoby apod. Představuje patrně největší problém, pokud jde o její rozpoznání. Ranganathan ji definoval poměrně vágně, bez hlubšího vysvětlení. Nejspolehlivějším přístupem k identifikaci je tzv. metoda reziduí (zbytků). Vychází z toho, že pokud předmět nepatří do žádné ze zbylých kategorií, přisuzuje se mu charakter osobnosti.
  2. hmota (matter) - má dvě podoby. Látku, materiál apod., které slouží ke zhotovení, výrobě předmětů, věcí, a vlastnost těchto věcí. Např. míč je zhotoven z kůže, gumy atd., které jsou materiálem. Vedle toho je kulatý, má hladký povrch - to jsou jeho vlastnosti.
  3. energie (energy) - je podstatně jednodušší ji identifikovat, než předchozí skupiny. Označuje všechny druhy činností mezi prvky živými, neživými, intelektuálními, koncepčními nebo i intuitivními. Lze tu najít pojmy jako je funkce, vývoj, rozvoj apod.
  4. prostor (space) - jedná se o prostorové vymezení. Je chápána ve smyslu zeměpisném - země, státy, kontinenty, oceány, apod., ale i ve smyslu fyzické geografie - jezera, pouště, náhorní plošiny apod. Patří sem také místa obývaná lidmi - města, vesnice.
  5. čas (time) - chronologicky vymezuje předmět. Zahrnuje pojmy jako století, milénium, dekáda apod. Současně také roční období, noc, den, nebo časové období kvalitativního charakteru jako např. sucha, období dešťů atd. [10:403]

Sled základních kategorií tvoří tzv. fasetovou formuli, PMEST, která určuje obecné pořadí faset při analýze a syntéze. Je pro ni charakteristická klesající konkrétnost. Současně slouží jako mnemotechnická pomůcka.

Kromě generální formule má každá třída vlastní specifickou formuli, která vychází z počtu výskytů faset základních kategorií. Ne všechny se v jedné třídě mohou uplatnit, na druhé straně se některé vyskytnou více než jednou. Např.: O-literatura [P], [P2] [P3], [P4] - jednotlivé fasety odpovídají charakteristikám jazyka, formy, autora, práce.

Každá ze základních kategorií má vlastní spojovací symbol, tzv. indikátor, který předchází fasetu kategorie a provádí spojení s kategorií následující. Pro osobnost je to ( , ), hmotu ( ; ), energii ( : ), prostor ( . ) a čas ( ` ). Např. při znaku C3:11;5 - rychlost zvuku ve vodě - dvojtečka indikuje, že bude následovat znak pro energii (rychlost) a po středníku pro hmotu (vodu).

Vedle faset a izolátů hlavních tříd uvádí dvojtečková klasifikace zvláštní skupiny izolátů, které jsou obdobou pomocných znaků u desetinných schémat a stojí samostatně. Mohou být připojeny k valné většině tříd a dále upřesňovat klasifikovaný předmět. Jedná se o tyto skupiny: časové izoláty (time isolate), izoláty místa (space isolate), jazykové izoláty (language isolate) a společné, obecné izoláty (common isolate). Notace u jednotlivých skupin izolátů je smíšená - arabské číslice, malá a velká písmena abecedy, např.:


izoláty času: izoláty místa: izoláty jazyka:
A Před 9999 BC 42 Japonsko 12 románské
A3 Druhohory 421 Honšů 121 italština
M 1800-1899 AD 19A podle orientace 128 keltština
W 2700-2799 AD 19B východ (sv. strana) 15 sanskrt
e soumrak 14 ostrov 152 hindština

Zvláštní skupinu tvoří uvedené obecné, společné izoláty. Člení se do dvou typů - tzv. anteriorní obecný izolát (anterior common isolate) a posteriorní obecný izolát (posterior common isolate). Jak už napovídá jejich pojmenování, lze je aplikovat před a po jednotlivých fasetách základních kategorií. Mohou upřesňovat vlastnosti, formu a další charakteristiky předmětu, např.:


izolát aplikovatelný před fasetou místa: izolát aplikovatelný po fasetě osobnosti
a bibliografie b profese
f atlas e vzdělání
n seriál e4 vyšší vzdělání
w biografie f2 pokus, experiment

Postuláty a principy fasetové sekvence. Vztahy mezi třídami, fasetami a izoláty Fasetám získaným při fasetové analýze je třeba udělit správné pořadí a kvalifikovat je. Identifikaci a ustavení správného pořádku faset pak mají, spolu s formulí PMEST, napomoci a usnadnit postuláty a principy fasetové sekvence. Jejich implementace pomáhá odstranit některé rigidní aspekty schématu. Tím je zvýšena míra autonomie klasifikátora při komplexním zpracování předmětu.

Jednotlivé postuláty na sebe navazují v pořadí činností, jak jsou prováděny během analýzy předmětu. Postulát základních kategorií (Postulate of fundamental categories) byl již objasněn v předchozí kapitole a proto není třeba jej dále rozvádět. Postulát základní fasety (Postulate of basic facet)a Postulát izolátu (Postulate of isolate facet)složeného předmětu se vztahují k vymezení základního předmětu (základní fasety korespondující se základní třídou), který bude dále rozvíjen odpovídajícími izoláty. Předmět může obsahovat více než jednu základní fasetu, v kterémžto případě bude uplatněn tzv. fázový vztah mezi třídami.

Opakovaný výskyt faset základních kategorií v rámci specifických formulí pro hlavní třídy upravují Postulát řad projevu pro energii (Postulate of rounds for energy), Postulát řad projevu pro osobnost a hmotu (Postulate of rounds for personality and matter) a Postulát řad projevu pro místo a čas (Postulate of rounds for space and time). To znamená, že fasety každé jedné základní kategorie (mimo čas a prostor) se mohou u jednoho klasifikovaného předmětu projevit více než jednou - tím vznikají řady projevu. Předepsaná formule pak obsahuje [1P] [2P] [3M] apod. Např. zemědělství [základní faseta] rýže [1P1] onemocnění [1M1] prevence [1E] chemikálie [2M1]

K dalšímu odstupňování faset může dojít uvnitř jedné řady projevu. K tomu se vztahuje Postulát úrovně projevu (Postulate of level). Ten říká, že každá ze základních kategorií kromě energie se může v jedné řadě téhož předmětu projevit i více než jednou. Části formule vypadají následovně 1P2 1P3 2M1 2M2 S2 T3, např. zemědělství [základní faseta] rýže [1P1] onemocnění [1M1] nákaza [1M2]

Po analýze všech faset (a izolátů) je třeba určit jejich správné seskupení a to jak v rámci řad projevu, tak i úrovní projevu (hierarchické odstupňování). Tomu napomáhají Postuláty pro fasetovou sekvenci (Postulates for facet sequence). Podle Postulátu první fasety (Postulate of first facet) musí základní faseta složeného předmětu stát na prvním místě.

Postulát konkrétnosti, Postulát fasetové sekvence v řadě a Postulát fasetové sekvence v poslední řadě se vracejí k formuli pěti základních kategorií. Obecná aplikace vychází z principu, že fasety první řady pěti základních kategorií následují v předepsaném sledu (PMEST) s klesající konkrétností. Fasety jsou sestaveny se vzrůstající hodnotou řad, což značí, že fasety druhé, třetí řady budou (podle formule PMEST) následovat za první. Např. zemědělství [BF] rýže [1P1] lodyha [1P2] onemocnění [1M1] nákaza [1M2] prevence [1E] chemikálie [2M1] distribuce [2E] rozprašovač [3M1] Madras [S1] Cauvery delta [S2] 1967 [T1] období sucha [T2]

Posledním pravidlem je Postulát o seskupení faset na úrovni (Postulate of level-cluster), který předpokládá sdružení faset různých úrovní v rámci jedné řady a základní kategorie. To znamená, že budou řazeny za sebou, např. zemědělství [ZF] rýže [1P1] lodyha [1P2]

Postulátům jsou podřízeny tzv. Principy fasetové sekvence (Principles for facet sequence). Pomáhají pochopit a upřesnit vzájemnou provázanost a závislost faset. Jsou užity zejména tehdy, jestliže se postuláty nedají kvůli přílišné obecnosti vzhledem k problému aplikovat.

  1. Princip krávy a telete (Cow-calf principle) definuje, že v případě vzájemné neoddělitelnosti (koncepční provázanosti) z hlediska kontextu, má být fasetám jednoho předmětu ale odlišných kategorií přidělena stejná hodnota řad (round of manifestation). Např. u předmětu "Zneužití funkcí prezidenta Rakouska" mohou jednotlivé fasety (Rakousko prezident funkce) stát samy o sobě, ale z hlediska kontextu jsou provázané a musí jim být přidělena stejná hodnota řad a podle toho mohou stát před nebo za fasetou energie (zneužití).
  2. Existenční závislost faset ukládá Princip stěny a obrazu (Wall-picture principle). Např. faseta A logicky závislá na fasetě B bude až na druhém místě, tedy po B. Tím, že definuje vztah A a B, zároveň určuje i hodnotu řady a úrovně (bez stěny bychom nemohli pověsit obraz). Ty závisí na tom, kolikrát se jedna ze základních kategorií vyskytne. Např. u "prevence nemoci" by se mohlo zdát, že přednostní je faseta prevence, bez nemoci by však žádná prevence neměla smysl, tudíž pořadí faset bude nemoc [1E] - prevence [2E]; u předmětu "Hamlet od Shakespeara, anglického dramatika" jde ve všech případech o fasety kategorie osobnost a je třeba určit jejich úroveň. Z toho plyne, že Hamlet nemůže stát bez Shakespeara a ten mimo drama a celá skupina bez označení jazyka původu = angličtina [P1] drama [P2] Shakespeare [P3] Hamlet [P4]
  3. Princip předmětu, akce, činitele a nástroje (Actand, action, actor, tool principle) uvádí již v názvu pořadí faset, které pomáhá stanovit hodnotu řady. Např. u předmětu "zpracování příze přadlenou za pomoci kolovrátku" stanoví aplikace principu následující pořadí faset a jejich řady: příze [1P] zpracování [1E] přadlena [2P1] kolovrátek [3P1]
  4. Princip části a celku (Whole-organ principle) určuje pořadí faset v úrovni z hlediska funkční závislosti. Z toho vyplývá, že např. B je celek, A je orgán. Pořadí bude následující: BA. Např. u předmětu "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky" bude pořadí následující: Poslanecká sněmovna je orgánem Parlamentu a ten je orgánem České republiky = Česká republika Parlament Poslanecká sněmovna.

Jestliže jsme provedli krátký exkurz do oblasti postulátů, které mají napomoci identifikaci a organizaci faset, je třeba uvést i jednu z posledních hlavních charakteristik dvojtečkové klasifikace. Jedná se o schopnost vyjádřit jakýkoliv vztah v rámci libovolného předmětu.

Tyto vztahy mohou vznikat jednak mezi dvěma hlavními třídami, kdy se jedná o tzv. fázový vztah (phase relation), nebo mezi dvěma izoláty v rámci jedné fasety uvnitř jedné třídy - intrafasetový vztah (intra-facet relation). Poslední možnou variantou je vztah mezi dvěma izoláty, které se nalézají v jednom číselném a tematickém řetězci (intra-array relation) např. 62 římští katolíci a 63 protestanti.


#?-:nbsp;

vztah uvnitř řetězce (mezi po sobě jdoucími izoláty) intrafasetový vztah fázový vztah typ vztahu
t j a obecný
u k b zaujatost
v m c srovnání
w n d rozdíl
y r g vliv

Vztahy mezi izoláty a třídami jsou vyjádřeny znakem "0" za nějž se řadí znak příslušného vztahu.


Q60r4 = vliv buddhismu na křesťanství
O111,2M560rJ64 = vliv Shakespeara na J.B. Shawa
S0bL = psychologie pro lékaře
C0aG = vztah mezi fyzikou a biologii
C53;30bL82;47:7 = spektrum rentgenového paprsku v ortopedické chirurgii
Y320w5 = rozdíl mezi lidmi na vesnici a ve městě


DVOJTEČKOVÁ KLASIFIKACE VČERA, DNES A ZÍTRA Dvojtečková klasifikace má dnes za sebou více než sedmdesátiletou existenci. Během té doby prošla mnoha klíčovými úpravami a další vývoj se zastavil po publikaci 7. vydání v roce 1987.

Dvojtečková klasifikace se z počátečního stádia vypracovala na komplexní systém s velmi silnou teoretickou a terminologickou základnou. Revoluční fasetová koncepce prošla také mnohými změnami a zanechala na ostatních systémech nesmazatelnou stopu.

Do roku 1960 bylo publikováno šest vydání dvojtečkové klasifikace, každé s podstatnými změnami - 2. (1939), 3. (1950), 4. (1952), 5. (1957), 6. (1960). Důležitá byla zejména vydání 3. a 4., která představila nové koncepční prvky jako fokus, fázový vztah a především pojem faseta (který nahrazoval dřívější "sled charakteristik" - train of characteristics, nebo výraz sekvence). Nemalým úspěchem bylo přijetí konceptu pěti základních kategorií, které byly spolu s uvedenými termíny formulovány v roce 1944. Ranganathanova snaha vrcholila definováním kánonů, principů a postulátů klasifikace. Ty byly představovány v jednotlivých vydáních Dvojtečkové klasifikace a Úvodu do knihovnické klasifikace.

Právě díky poměrně častým revizím byla dvojtečková klasifikace spíše neprávem považována za systém experimentální než praktický. Dalším důvodem byla často zdůrazňovaná složitost (např. u notace).

K tomu, aby i klasifikační schémata (vedle ostatních standardů knihovnické a jiné praxe) dokázala přežít v rapidně se měnících podmínkách, je třeba několik základních podmínek. Jednou z nejdůležitějších je zejména institucionální a finanční podpora, široké pole aplikace a návaznost na ostatní standardy (MARC apod.). Bohužel dvojtečková klasifikace postrádala a zdá se, že i nadále postrádá výše uvedené náležitosti. Satija o tom říká:

"Dvojtečková klasifikace dosáhla vysokého úspěchu zejména díky jejímu tvůrci, ve skutečnosti bohužel postrádá jakékoliv institucionální zázemí. ...Neexistuje instituce, která by trvale experimentovala s dvojtečkovou klasifikací a tak poskytovala zpětnou vazbu pro její revizi." [13:19]

Dvojtečkové klasifikaci se nikdy nedostalo zázemí, jakému se těší LCC spravované americkou Kongresovou knihovnou DDC spravované OCLC či MDT spravované Konsorciem pro MDT.

Mírně odlišná situace panovala během Ranganathanova života. Do roku 1944 mu jako základna pro další výzkum dvojtečkové klasifikace sloužila především knihovna Madraské univerzity. Ještě před prvním vydáním dvojtečkové klasifikace byl pomocí ní utříděn celý fond knihovny. Podobně ji Ranganathan aplikoval (často experimentálně) i na dalších místech - zejména v univerzitních knihovnách (Dillí, Banaras apod.), výjimkou však nebyly ani klasické veřejné knihovny. V té době se dvojtečková klasifikace de facto stala indickým národním klasifikačním systémem. Jako výzkumná základna sloužilo několik let i DRTC (Documentation research and training centre - Středisko pro výzkum a vzdělávání v dokumentaci). Po Ranganathanově smrti (v r. 1972) bylo postupně od další práce na dvojtečkové klasifikaci upuštěno. Největšího rozkvětu dosáhla patrně v 60. letech, kdy ji užívalo na 2500 indických knihoven, převážně veřejných, ale i univerzitních a odborných. Majoritní podíl však i v indickém knihovnictví měly a stále mají DDC a MDT.

Dvojtečková klasifikace byla vždy považována za "one-man show", přestože Ranganathan podporoval týmový výzkum. Po jeho smrti nebylo, i přes určitou snahu, dosaženo valných výsledků, pokud jde o ustavení pracovní skupiny pro dvojtečkovou klasifikaci či její další soustředěný vývoj. V současné době se na jejím znovuoživení podílí zejména profesor M. A. Gopinath (sekretář Sarada Ranganathan Endowment), profesor P. N. Kaula nebo Dr. M. P. Satija. V roce 1994 byly v rámci Semináře o klasifikaci a organizaci znalostí vzneseny návrhy na revizi dvojtečkové klasifikace. Profesor Kaula navrhl jako institucionální základnu INSDOC (Indian National Scientific Documentation Centre), nabídka byla učiněna i ze strany univerzitní knihovny v Dillí. Zatím však všechny podobné snahy ztroskotaly a vyplynuly do ztracena.

Dvojtečková klasifikace a její tvůrce se těšili značné pozornosti ze strany FID a jiných organizací. Donker Duyvis ve své době označil dvojtečkovou klasifikaci za nejflexibilnější a nejlogičtější systém, pokud jde o strukturu [3:31].

Ranganathanovo schéma i vzhledem k současnému stavu teorie pořádání informací nezůstalo bez odezvy. Speciálním fasetovým klasifikacím vycházejícím z principu dvojtečkové klasifikace se věnovala zejména londýnská skupina CRG (Classification Research Group). Jejich snaha vrcholila s teorií integrovaných úrovní. MDT a DDC ve svých pozdějších revizích částečně přijaly fasetovou strukturu; nejvíce však bylo dvojtečkovou klasifikací ovlivněno Blissovo bibliografické třídění.

V 90. letech minulého století se vyskytly pokusy o využití fasetové koncepce pro organizaci znalostí v prostředí WWW, kde by fasetová analýza spojovala dva tradiční přístupy ke zpracování webových zdrojů: slovní - prostřednictvím "search engines" (automatické indexování, četnost výskytu slov bez rozlišení významu) a koncepční - předmětové hesláře tvořené lidmi, např. Yahoo [4] Základní myšlenky i koncepce dvojtečkové klasifikace tak zůstávají živé a využitelné i dnes.

POUŽITÉ ZDROJE
  1. BEGHTOL, Clare. Facets as interdisciplinary undiscovered public knowledge: S. R. Ranganathan in India and L. Guttman in Israel. In Journal of documentation. Semptember 1995, vol. 51, no. 3, s. 194-224. ISSN 0022-0418.
  2. CIGÁNIK, Marek. Informačná analýza a fazetová klasifikácia. Bratislava : Slovenská technická knižnica, 1968. 135 s.
  3. DUYVIS, Donker F. The jubilee of the creator of the colon classification. In Library science today : Ranganathan festschrift. Vol. 1. Bombay : Asia publishing house, 1965. s. 31-35.
  4. ELLIS, David - VASCONCELOS, Ana. Ranganathan and the Net: using facet analysis to search and organise the World Wide Web. Aslib proceedings. 1994, vol. 51, no. 1, s. 3-10. ISSN 0001-253X.
  5. GHANI, Usman. Dr. S. R. Ranganathan`s contribution to library movement in India. In Dr. S. R. Ranganthan - a tribute : on the occasion of his centenary celebrations. 1. ed. Calcutta : The National library, 1993. s. 10-15.
  6. MAPLE, Amanda. Faceted access: a review of the literature [online]. c1998, last updated Februar 11, 2000 [cit. 2002-3-23 ]. Dostupné z: .
  7. PALÁTOVÁ, Růžena - KOVÁŘ, Blahoslav. Informačné selekčné jazyky II. 1. vydanie. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1985. 227 s.
  8. RANGANATHAN, Shiyaly Ramamrita. Colon classification : part 1. Rules. 6th ed., reprinted with amendments. Bombay : Asia publishing house, 1963. 124 s.
  9. RANGANATHAN, Shiyaly Ramamrita. Colon classification : part 2. Schedules of classification. 6th ed., reprinted with amendments. Bombay : Asia publishing house, 1963. 172 s.
  10. RANGANATHAN, Shiyaly Ramamrita. Prolegomena to library classification. 3rd ed. Bombay : Asia publishing house,1967. 640 s.
  11. RANGANATHAN, Shiyaly Ramamrita. The five laws of library science. 2nd ed., reprinted with minor amendments. Bombay : Asia publishing house, 1963. 449 s.
  12. SATIJA, Mohinder Partap. S. R. Ranganathan and the method of science. New Delhi: Aditya Prakashan, 1992. 174 s. ISBN 80-85689-07-5.
  13. SATIJA, Mohinder Partap. The revision and future of colon classification. Knowledge organization. 1997, vol. 24, no. 1, s. 18-23. ISSN 0943-7444.
Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 2)
ŠKOPÍK, Pavel. Život a dílo S. R. Ranganathana. Ikaros [online]. 2004, ročník 8, číslo 11 [cit. 2024-12-26]. urn:nbn:cz:ik-12490. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12490

automaticky generované reklamy