Nostická knihovna
V rámci exkurzí do pražských knihoven, pořádaných Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP ČR) a jmenovitě Šárkou Šuranovou, mělo 10 „nejrychlejších“ členů pražské organizace SKIP ČR 11. prosince 2006 možnost navštívit Nostickou knihovnu. Vzhledem k tomu, že knihovnu nelze navštívit jinak než na základě zvláštní domluvy se správci knihovny, jednalo se o značně výjimečnou příležitost, i když v rámci SKIP ČR ne první (a snad ani poslední). A proč 10 lidí – poněvadž vzhledem k nutnosti uchovávat příznivé podmínky pro fond zde uložený není žádoucí větší počet návštěvníků. Knihovnou nás velmi poutavě provedl PhDr. Richard Šípek, pracovník Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea.
Nostická majorátní knihovna byla budována od 60. let 17. stol. jako součást nově stavěného Nostického paláce na Maltézském náměstí. Stavitel Jan Hartvík z Nostitz dal v architektonickém projektu vyčlenit dva sály prvního patra k uložení tehdy nově zakládané rodové bibliotéky. Jejím základem se stala bývalá zámecká knihovna ve slezském Javoru nevlastního bratra Jana Hartvíka, Otty mladšího z Nostic, kterou Jan Hartvík po Ottově smrti odkoupil. Ottovi se podařilo shromáždit knihovnu proslulou už mezi jeho současníky, která obsahovala ediční produkci soudobých předních evropských tiskařů i bohatou sbírku prvotisků a středověkých i raně novověkých rukopisů. Tento fond obsahoval též dnes jedinečnou sbírku sileziak. Nejvzácnější součástí Ottovy knihovny byly Gutenbergova 42řádková bible z roku 1455 (v 19. století ztracena, dnes uložena v Huntington Library v americkém San Marinu) a autograf díla Mikuláše Koperníka De revolutionibus orbium coelestium (O obratech z nebeských bran), který v roce 1956 přešel jako státní dar do vlastnictví Jagellonské knihovny v Krakově. Toto dílo je ve zdigitalizované podobě přístupné na internetu na adrese http://ads.harvard.edu/books/1543droc.book/. Mezi ztracené knihy se už počítaly také Knihy hodinek, které zmizely v 19. století; v 90. letech minulého století se objevily v anglickém antikvariátu a byly zakoupeny, takže se dostaly zpět do fondu.
Nostická knihovna byla v následujících letech dále rozšiřována jak Janem Hartvíkem, tak jeho následovníky. Z nich největší zásluhy o rozšíření fondu lze připsat Františku Antonínu z Nostic, osvícenci a podporovateli Královské učené společnosti (též stavitel Nostického divadla). V 19. století byl knižní fond uzavřen jako historický. Další část fondu tvoří později zakoupené knihy pro zámeckou knihovnu měšickou, která obsahuje většinou literaturu z 19. a 20. století. Měšická knihovna byla v 50. letech 20. století převezena do Prahy a deponována vedle původní Nostické majorátní knihovny.
Vlastní fond Nostické majorátní knihovny tvoří cca 14 000 svazků, z toho je 227 rukopisů, z nichž nejstarší pocházejí ze 13. století. Největší část fondu z hlediska oborového rozdělení tvoří teologická literatura, dále právní literatura, přírodní vědy, dějiny, lékařství a geografie. Z přírodovědných knih je nejvíce zastoupena literatura astronomická. Měšická knihovna obsahuje asi 2 000 svazků. Obě knihovny jsou ve stavění na regálech odděleny.
Nostická knihovna je dosud umístěna v původních dvou sálech Nostického paláce. Budova Nostického paláce prošla v letech 2000–2003 celkovou interiérovou i exteriérovou rekonstrukcí, nyní je sídlem Ministerstva kultury České republiky. Během rekonstrukce knihovních sálů byly odhaleny části původní stropní a nástěnné výzdoby. Na stropě druhého sálu jsou olejomalby od neznámého pozdně barokního mistra s centrálně umístěným obrazem Alegorie Času a čtyř menších obrazů zpodobňujících Alegorii Hudby, Astronomie, Filozofie a Historie. Na špaletách tří oken v této místnosti byly během rekonstrukce odhaleny malby – žánrové krajinné náměty s exotickou přírodou a antickými ruinami (v té době byly knihy uloženy v sousedních dvou místnostech, někdejším bytě hraběcího bibliotékáře). Knihovní mobiliář je klasicistní, rozdělený galerií na dvě poschodí. Doplňují jej manýristické skříňové hodiny, které jsou stále provozuschopné. V sále jsou umístěny tři globy z roku 1610. Pozornost návštěvníků zaujal rovněž dlouhý dřevěný předmět s koncem vypadajícím jako kulaté zrcadlo v celkové velikosti dospělého člověka, položený na stole – ukázalo se, že se jedná o obrovskou lupu. V této místnosti je také důmyslně skrytý lístkový katalog. Jeho přepis do Wordu byl dokončen cca před rokem, kvůli bezpečnosti vlastního fondu však nejspíš nebude vystaven na internetu. Před znovuotevřením paláce byla provedena očista knihovny.
A ještě pár jmen osobností, které v Nosticově knihovně působily: za života Františka Antonína ji spravovala dvojice českých učenců – Martin Pelcl, vychovatel synů Fr. Antonína, který byl jmenován hraběcím bibliotékářem, a Jaroslav Schaller, který působil ve službách hraběte z Nostic rovněž jako vychovatel jeho synů. Oba společně knihovnu nově uspořádali a knihy označili mědirytinovým heraldickým exlibris. Jejich současníkem byl Josef Dobrovský, který učil hraběcí syny matematiku a filozofii a v Nostické knihovně studoval ke své vlastní vědecké práci.
Nostická knihovna je historií svého vzniku a uchováním jedinečnou kulturní památkou a vedle knihovny knížat Kinských jednou z posledních dvou interiérových pražských palácových knihoven.
Kromě vlastních poznámek jsem pro zpracování tohoto příspěvku použila též článek:
ŠÍPEK, Richard. Pražská majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka. Zprávy památkové péče, 2005, roč. 65, č. 1, s. 28-33. Článek je dostupný též na webu <http://www.npu.cz/download.php?FNAME=1165240503.upl&ANAME=zpp0501027033.pdf>, kde zájemci naleznou bližší informace a také se mohou podívat na pár fotografií.