Ve dnech 5. až 6. prosince 2006 proběhl již 7. ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2006. Pořadatelem byl Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, Národní archiv a Národní knihovna ČR. Konference proběhla v prostorách Národního archivu v Praze na Chodovci a zúčastnilo se jí 304 účastníků, které přivítal Vít Richter a ředitelka Národního archivu Eva Drašarová.

7. ročník se nesl ve znamení myšlenek Jona Birgera Ostbyho (Director General, Norwegian Archive, Library and Museum Authority):

1) Archivy, knihovny a muzea nejsou zřizovány samy pro sebe, ale k tomu, aby sloužily svým uživatelům a celé společnosti. Pokud chceme hodnotit význam našich institucí, hodnocení se musí opírat především o jejich význam pro veřejnost a vliv na společnost.

2) Pro uživatele není podstatné, zda jsou zdroje poznání a zkušeností uloženy v archivech, knihovnách nebo muzeích. Chtějí především získat přístup ke zdrojům, které hledají, a využít je bez ohledu na to, do které kategorie institucí spadají.

V prvním příspěvku Technologie digitálních knihoven shrnul Miroslav Bartošek (ÚVT MU v Brně) problematiku digitálních knihoven. Připomněl, že v současné době se stále více prosazuje nová kategorie uživatelů, tzv. millenials. Tito uživatelé chtějí mít informace k dispozici okamžitě, bez ohledu na to, kde se zrovna nacházejí, a navíc nejlépe prostřednictvím mobilního zařízení. Panuje oprávněná obava, že by knihovny mohly tuto kategorii uživatelů navždy ztratit, pokud se jim nepřizpůsobí. Řešením může být prohlubování služeb. Současné digitální knihovny mají co nabídnout. Za posledních 15 let přišla řada úspěchů, ale také zklamání. Trendem současných digitálních knihoven se stále více stává vytváření globální infrastruktury digitálních knihoven, která umožní lepší spolupráci. Zájemci o problematiku digitálních knihoven najdou další informace v autorově článku Digitální knihovny – teorie a praxe.

Bohdana Stoklasová a Anna Nerglová (NK ČR) se zaměřily na další důležitou oblast, a to Evropské digitální repozitáře (srovnávací studie na podkladě dotazníkové akce) a perspektivy Národní digitální knihovny jako spolehlivého digitálního repozitáře. Bohdana Stoklasová nejprve vysvětlila, proč je nutné vybudovat důvěryhodné digitální úložiště, shrnula jeho hlavní funkce a jednotlivá kritéria pro audit. Z tohoto příspěvku jasně vyplynulo, že důvěryhodné digitální úložiště je nezbytné pro trvalou ochranu a zpřístupnění digitálních dokumentů, přičemž musí splnit řadu kritérií, jako například: Přijmout odpovědnost za dlouhodobou péči o svěřené digitální dokumenty a za jejich zpřístupnění současným i budoucím uživatelům. Organizačně zajistit dlouhodobou životnost, a to nejen pro sebe, ale i pro svěřené digitální informace. Je nutné navrhnout systém pro správu digitálního úložiště v souladu s obecně platnými konvencemi a standardy v zájmu zaručení trvalé správy, zpřístupnění a zabezpečení uložených digitálních dokumentů. Všechny důležité informace o digitální knihovně jsou k dispozici na adrese http://www.ndk.cz/, včetně informací o referenčním modelu Open Archival Information System (OAIS), podmínkách mezinárodní certifikace Trusted Digital Repositories : Attributes and Responsibilities (RLG,OCLC, 2002) a dokumentu An Audit Checklist for the Certification of Trusted Digital Repositories : Draft for public comment (RLG, NARA, 2005).

Protože Národní knihovna ČR není jedinou knihovnou, která se pokouší vybudovat důvěryhodné digitální úložiště, obsahoval příspěvek i odkaz na stránky projektu Digital Preservation Europe (dále jen DPE), které přinášejí řadu informací a dokumentů. Cílem DPE je vytvořit spojující základ pro aktivní spolupráci, výměnu a šíření zkušeností a výsledků výzkumu a vývoje. Dále pak přispět k rozšíření služeb spojených s ochranou digitálních dokumentů a zvýšením jejich životaschopnosti a spolehlivosti. Jednou z nejdůležitějších funkcí je omezit duplicitní vývoj a investice, stimulovat výzkum a vývoj standardů a definovat doporučení, metody a nástroje pro praxi i strategický rozvoj.

Ve druhé části příspěvku představila Anna Nerglová sedm otázek dotazníku „DPE Survey“. Celkem bylo osloveno 54 evropských národních knihoven, odpovědělo jich 34. Všech sedm položených otázek souviselo s problémy spojenými s digitálními dokumenty a důvěryhodnými digitálními úložišti. Výsledky dotazníkového průzkumu jsou k dispozici na http://www.ndk.cz/dokumenty/dpedotaznikcz.doc/view.

Petr Žabička (MZK) a Jan Hutař (NK ČR) se zaměřili na Nové nástroje pro archivaci webu. Proč potřebujeme WebArchiv? Protože až 90 % webových dokumentů existuje pouze v elektronické podobě a je potřeba zachránit tyto netištěné informace kulturní a historické hodnoty pro další generace. Cílem je zajistit pokud možno trvalý přístup k „domácím” elektronickým zdrojům publikovaným v síti internet, připravit podmínky pro získávání, zpracování, archivaci a ochranu online přístupných elektronických zdrojů, zajistit zpřístupnění zdrojů z digitálního archivu za podmínek respektujících autorské právo a stanovit kritéria výběru zdrojů pro národní bibliografii. První dokument byl archivován 3. 9. 2001 a počet sklizených dokumentů ke konci ledna 2007 čítá 134,5 milionů s objemem sklizených dat 5 465 GB. Nástroje? Všechny sklizně do roku 2004 byly prováděny NEDLIB harvesterem, hloubka zanoření byla 25-50 odkazů. Od roku 2005 dochází ke sklízení domény .cz pomocí Heritrixu. Důvodů pro přechod na nový software vyvíjený konsorciem International Internet Preservation Consortium (IIPC) bylo více. Heritrix je modulární, rozšiřitelný a probíhá jeho neustálý vývoj (nyní verze 1.10.1). Je nezávislý na platformě (aplikace java), kódy open source a modularita umožňují spolupráci třetích stran na jeho vývoji. DeDuplicator je modul pro Heritrix. Snaží se detekovat duplikáty ještě před jejich stažením. Web Curator Tool je nástrojem umožňujícím správu sklízení méně kvalifikovaným uživatelům prostřednictvím graficky přívětivého a propracovaného webového rozhraní. Byl vyvinut v rámci IIPC díky spolupráci Britské knihovny a Národní knihovny Nového Zélandu. Nutch je volně dostupný modulární vyhledávací stroj, který umí stáhnout a zpracovat miliony stránek měsíčně, spravovat jejich index, vyhledávat v něm 1000x za vteřinu. NutchWAX je nástavbou vyhledávacího rozhraní Nutch vytvořenou pro potřeby indexování dokumentů archivovaných Heritrixem (formát ARC); přidává do indexu potřebná metadata, především časové razítko. WERA (WEb aRchive Access) je nástrojem pro vyhledávání dokumentů v archivovaných webech. Výsledky vyhledávání jsou v podobě URL zobrazeny velmi přehledně a u každého odkazu jsou linky na získání dalších časových verzí téhož URL. Vývoj byl ukončen. Wayback je aplikace, která v budoucnu nahradí stávající Wayback Machine Internet Archiv. Dokumenty jsou indexovány a zpřístupňovány pomocí URL a času, podporuje hvězdičkovou konvenci. Připravuje se podpora plnotextového vyhledávání a lokalizace.

Martin Lhoták (Knihovna AV ČR) představil projekt DML-CZ: Česká digitální matematická knihovna. Cílem je zpřístupnit postupně digitalizovanou matematickou literaturu, která byla publikována v českých zemích. Projekt finančně podporuje Grantová agentura Akademie věd ČR v rámci národního výzkumného programu Informační společnost a na jeho řešení se podílí řada partnerů. Doba řešení je stanovena na léta 2005–2009 a předpokládaný rozsah je 150 000 až 200 000 stran. Jako testovací vzorek byl použit Czechoslovak Mathematical Journal (Československý matematický časopis), vycházející v letech 1951–1991 v tištěné formě (téměř 30 000 stran), od roku 1992 elektronicky. Věcný obsah projektu se zabývá realizací řešení vzájemně provázaných problémových okruhů v pěti oblastech – akvizice, digitalizace, digitální dokument, digitální knihovna, začlenění do WDML (World digital mathematics library). Bližší informace je možné získat na http://dml.muni.cz/documents.html. Mezi největší problémy, které bylo nutno řešit, patřila například vícejazyčnost jednotlivých čísel (čeština, slovenština, ruština, angličtina, němčina, francouzština, italština), proto byla nutná detekce jazyků na úrovni odstavců. Při vytváření úvodního seznamu článků v příslušném vydání časopisu byla k nalezení začátků a konců článků pomocí OCR využívána metadata z existujících databází - Mathematical Reviews a Zentralblatt MATH. Přesto však i nadále zůstávala možnost, že OCR nesprávně rozdělí články na části. V neposlední řadě se také řeší otázky spojené s autorskými a vlastnickými právy, protože podle českého práva je elektronická verze tištěného dokumentu považována za zcela nový dokument (nutné povolení autora), elektronické verze nemohou tedy být vystaveny veřejně na internetu (otázka budoucích jednání s vydavateli/distributory).

Alena Čejchanová (Česká geologická služba) představila fond mapových dokumentů České geologické služby (dále jen ČGS) v příspěvku nazvaném Digitální mapový archiv – moderní přístup k informacím - archiv České geologické služby. Mapové fondy ČSG obsahují mapy české i zahraniční, rukopisné i tištěné, vázané k listokladu (236 listokladů, 33 listokladů ve vztahu k ČR) i bez listokladu. Mapy jsou rozděleny do 109 tematických skupin (např. geologické, půdní, hydrogeologické, geofyzikální, kvartérní, ložiskové, geofaktorů životního prostředí). Kromě toho je zde uchováván i fond nepublikovaných zpráv, posudků a dalších dokumentů.

Digitální mapový archiv byl čtyřletý (2000-2004) projekt, jehož hlavním cílem bylo digitální zpracování veškerého mapového fondu archivu ČGS, jeho interaktivní zpřístupnění pomocí internetových aplikací a zpřístupnění ve studovně. V neposlední řadě pomohl projekt také v oblasti ochrany fondu (ochrana autorských originálů, historicky cenných dokumentů atd.). Výstupem je Informační portál České geologické služby. V digitálním archivu ČGS je možné vyhledávat mapy, vysvětlivky, zprávy, přílohy, a to podle listokladů na území ČR, správních celků na území ČR, atributů na území ČR a v zahraničí,

Dalšími výstupy projektu je anglicko-český DVD-ROM - Tištěné a rukopisné geologické mapy 1:25 000 uložený v archivu ČGS (904 map) a interaktivní DVD-ROM - česko-anglicko-slovenské verze Geologické mapy Evropy (1780-1918) zpřístupňující 498 historických geovědních map, 181 mapových příloh, 191 doplňkových textů, 51 vysvětlivek, 85 grafických příloh, informace o tematicky souvisejících okruzích, mapách, galerii autorů (107 životopisů, 62 portrétů), dále pak prostorové vyhledávání nad mapou Evropy a Československa. Obsahuje též plnotextové vyhledávání.

Petr Přidal (Fakulta informatiky Masarykovy univerzity) předvedl další část ze své zpracovávané diplomové práce, která by měla být obhájena v roce 2007. Tentokrát na téma Staré mapy a software zdarma. Videozáznam příspěvku je zveřejněn na adrese http://www.klokan.cz/presentations/2006staremapy/. Blíže byly představeny softwary NIP2 a knihovna VIPS. Pro prezentaci byl zvolen Jančův plán velkého Brna z roku 1919. Digitalizován byl pomocí standardního stolního A3 skeneru. Jednotlivé snímky byly lepeny pomocí software Hugin a také NIP2. Mapa pak byla zpřístupněna pomocí Zoomify na adrese http://www.staremapy.cz/mapy/1919-jancuv-plan-velkeho-brna/.

Prezentován byl také projekt nazvaný StareMapy.cz, který se snaží vytvořit prostor pro setkávání zájemců o problematiku starých map, kartografii a historickou geografii, a to jak z řad odborníků, tak i široké veřejnosti. Měl by zde být umístěn rozcestník s odkazy na digitalizované mapy Čech, Moravy a Slezska, blog s novinkami nebo elektronická konference. Petr Přidal se snaží, aby projekt byl dostatečně otevřený pro mezioborovou spolupráci jak na úrovni univerzit, škol, archivů, knihoven, tak i nadšenců a zájemců o tuto problematiku.

Michal Wanner (Archivní správa MV) nastínil Řešení problematiky standardizace archivních pomůcek v digitální podobě v českém archivnictví. „Archivní pomůcka se vytváří při archivním zpracování a slouží pro evidenci a orientaci o obsahu a časovém rozsahu archivního souboru nebo jeho části. Vytváří se a zpřístupňuje se badatelům v listinné i v digitální podobě.“ Tato definice archivní pomůcky vychází z vyhlášky č. 645/2004 Sb. (Přílohy č. 2), kterou se provádějí některá ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. Celkem je v archivech uchováváno 113 123 archivních pomůcek, ročně jich přibývá okolo 800. Jednotlivé archivní pomůcky jsou zpřístupňovány v badatelnách příslušných archivů a také v centrále archivních pomůcek v Archivní správě. Vznik archivních pomůcek v digitální podobě umožňuje implementace specializovaných programů pro pořádání archivních souborů a tvorbu archivních pomůcek, jako například JANUS nebo BACH Systém. Využívání rozdílných programů v různých typech archivů ukazuje na rozdílnost potřeb, která zabraňuje unifikaci. Problémem se tak stává přenositelnost údajů. Tuto situaci pomáhá řešit již zmiňovaná vyhláška 645/2004 Sb., podle které musí digitální podoba odpovídat schématu, které vytvořila Archivní správa Ministerstvo vnitra. Výsledný standard byl uveden do praxe Metodickým návodem AS MV ze dne 8. června 2006 (č. j. AS-831/2-2006) a je přístupný na adrese http://www.mvcr.cz/archivnictvi/standardy/index.html. Standard vytváří podmínky pro budoucí tvorbu Národního archivního inventáře jako centrální databáze inventárních záznamů s globálními rejstříky. Předpokládá se, že bude také sloužit jako výměnný formát pro předávání informací mezi různými informačními systémy.

Stanislav Psohlavec (AiP Beroun) pohovořil na téma Manuscriptorium do škol. Zdroj Manuscriptorium donedávna sloužil převážně badatelům z oblasti rukopisů a starých tisků. V současné době došlo k dohodě mezi Národní knihovnou ČR a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, která v rámci multilicence umožní všem typům českých škol plnohodnotný přístup do Manuscriptoria. Tento projekt naplňuje záměry Bílé knihy i cíle Lisabonského procesu, koresponduje se současnou prací škol na Školních vzdělávacích programech a umožní učitelům efektivní a moderní výuku. Od začátku projektu bylo jasné, že pokud mají učitelé Manuscriptorium opravdu efektivně využívat, je nutné učinit vstřícný krok a učitelům je přizpůsobit. Manuscriptorium doposud sloužilo především badatelům z nejrůznějších oborů (historie, historie umění, muzikologie, literární historie, historie přírodních věd, architektury apod.), jejichž potřeby byly specifické. Potřeby pedagogů jsou však odlišné. Učitel pracuje s dokumentem jinak než badatel a sleduje zcela jiné cíle, související s výukou a osvojením známých faktů. Proto byla v Manuscriptoriu vytvořena speciální stránka věnovaná školám. V první fázi projektu slouží jako vstupní rozhranní k základní, předvybrané množině dokumentů – Historické prameny (např. Kosmova kronika, Dalimilova kronika, Paměti Mikuláše Dačického z Heslova atd.), texty k dějinám české literatury (Hospodine pomiluj ny, české spisy Tomáše ze Štítného, Píseň Ktož sú boží bojovníci, Rukopis královédvorský a zelenohorský atd.), Rukopisy významné z hlediska dějin kultury a knižní malby (Liber viaticus, Jenský kodex atd.), Ilustrační iluminace (upálení Jana Husa, Žižka v čele husitských vojsk). Cílem je využití této digitální knihovny v každodenní výuce.

Pavel Douša (Centrum pro prezentaci kulturního dědictví, NM) představil Informační portál eMuzeum. Portál je přístupný na adrese http://www.emuzeum.cz/ a je budován jako informační databáze, ve které jsou zpřístupněny virtuální výstavy, prezentace úspěšných projektů a aktualizované informace z oboru, ale také jako komunikační křižovatka určená spíše odborníkům než laické veřejnosti. Portál je budován Centrem pro prezentaci kulturního dědictví, které bylo založeno k 1. 11. 2005 z iniciativy a za podpory Odboru ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií MK ČR. Klade si za cíl řadu teoretických a praktických úkolů spojených s prezentací kulturního dědictví. Spadá sem například komunikace s veřejností prostřednictvím netradičních způsobů, digitalizace sbírek, spolupráce se zahraničím, snaha o zapojení českých muzeí do mezinárodních projektů a programů nebo definování role muzea v současné globální informační společnosti.

Petr Volfík (NPÚ) shrnul informace o Budování Integrovaného informačního systému Národního památkového ústavu. Integrovaný informační systém (IIS) začal vznikat v době, kdy existovalo mnoho dílčích informačních systémů, aplikací a zdrojů dat. Využívána byla různá uživatelská rozhraní, docházelo k duplikaci údajů a k řadě informací měl přístup jen omezený okruh uživatelů. Nejprve byly stanoveny požadavky na cílový stav. Z hlediska správy se jednalo hlavně o jednotné datové úložiště - SQL databáze, integraci GIS a obrazových dat, vytvoření jednotné metodiky vývoje aplikací, jednotnou správu uživatelů s možností definovat různé úrovně přístupů, vývojové a provozní prostředí a v neposlední řadě také zajištění bezpečnosti a zálohování. Z hlediska uživatelů měla být zajištěna snadná dostupnost, jednotné uživatelské rozhraní a vzájemné provázání informačních zdrojů. Očekávaným přínosem by měla být jednotná tvorba odborných dat a aplikací v NPÚ, zefektivnění správy dat a informačních systémů, širší využití dat, rychlé získání kvalitních a komplexních informací a vyšší zabezpečení dat.

Web NPÚ obsahuje velké množství informací z oblasti památkové péče, ale i z celé řady oborů souvisejících s ochranou kulturního dědictví. Je zde možné získat informace o připravovaných konferencích a seminářích, seznámit se s výběrem nových odborných a metodických publikací nebo s obsahy jednotlivých čísel časopisu Zprávy památkové péče (některé články jsou přístupné online) nebo jednoduše najít texty právních dokumentů v platném znění (například památkový zákon, v České republice platné mezinárodní úmluvy o ochraně kulturního dědictví). Je zde také umístěn průběžně doplňovaný rozcestník na webové adresy související s péčí o kulturní dědictví u nás i ve světě. MonumNet umožňuje přístup k elektronické (informativní) verzi Ústředního seznamu kulturních památek (jedná se o soupis nemovitých kulturních památek). Návštěvníci památek využijí patrně nejvíce odkaz „Zpřístupněné památky“, kde získají informace o otvírací době, prohlídkových okruzích atd., doplněné o obsáhlou databázi nabídek turistických možností pro návštěvníky památek. Připojen je také externí link s informacemi o přístupnosti památek pro osoby se sníženou pohyblivostí.

Druhý konferenční den zahájil Zdeněk Lenhart (CITeM Brno) svým příspěvkem na téma Ontologie CIDOC CRM - co to je? CIDOC CRM se nesnaží navrhovat, co mají kulturní instituce dokumentovat, ale spíše vysvětlovat logiku toho, co skutečně běžně dokumentují, a tím umožňovat (automatizovanou) výměnu, sdílení, prohledávání obsahu s ohledem na jeho smysl. Podrobné informace o CIDOC CRM najdete na http://www.citem.cz/ nebo http://cidoc.ics.forth.gr/. Podle Zdeňka Lenharta jsou již pryč doby, kdy si každá organizace sama vytvářela „na koleně“ potřebné databáze, vždyť i radiopřijímač si také nevyrábíme sami, ačkoliv v počátcích to bylo docela běžné. Nyní musíme jen požadovat, aby pracoval na standardních 220 V, standardní baterie, standardní frekvence a standardní sluchátka. Organizací, které se snaží situaci řešit samostatně, jsou desítky až stovky a celkový objem zbytečné práce je vysoký. CIDOC CRM je ukázkou toho, jak se velká intelektuální investice do obecného a kvalitního “frameworku” projeví “učesáním” dosud nepřehledné džungle a následně úsporami u každého z uživatelů. Bude-li dokumentační systém (například Demus, Bach, ESMUS) namapován na CRM, mohou si přes „šuplíky“ CRM navzájem rozumět svým datům, vyměňovat je, spojovat nebo prohledávat.

Nadežda Andrejčíková (Cosmotron) a Josef M. Šafránek představili Projekt webu českých památek. Na začátku projektu stálo sběratelské nadšení Josefa Šafránka a následovala myšlenka na vytvoření webové stránky pro zpřístupnění informací, podle hesla „co není na webu, jako by nebylo“. Po zhodnocení všech možností byl nakonec vybrán webový katalog jako nadstavba databáze. V rámci knihovnicko-informačního systému respektujícího principy CIDOC CRM byl zvolen objektový přístup k památkám. Jako objekty jsou definovány: památky (současné i historické názvy, lokalizace – obec, okres, kraj, typ památky, přístupnost, majitelé, události, popis, seznamy související literatury, obrázků apod.), osobnosti (jméno, životopisná data), pojmy (termín, definice), chronologická a geografická hesla, události, jména institucí, dokumenty (knihy, články, mapy). Předpokládá se, že web českých památek budou využívat jak odborníci z oblasti muzeí, tak široká veřejnost.

Miroslav Kunt (NA) a Jan Heisler (Relsie spol. s.r.o.) shrnuli současné pohledy na Budoucnost archivace elektronických dokumentů. Nejprve Miroslav Kunt srovnal nazírání archivářů a knihovníků na elektronické dokumenty. Digitální archivnictví se podle Kunta liší od tradičního pouze způsobem uložení. Důraz je kladen na dlouhodobé uchování a věrohodnost (zpřístupňovány budou kopie). V této souvislosti není třeba ani klást důraz na zpřístupnění v online režimu. Na druhou stranu v knihovnictví je důraz kladen na aktuálnost a dlouhodobé uchování není podmínkou. E-archivace není zálohování ani digitalizace! S tím souvisejí aktivity spojené s přípravou Národního digitálního archivu. Jeho právní rámec je vymezen zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, usnesením vlády č. 11 ze dne 7. ledna 2004 k dlouhodobému uchovávání a zpřístupňování dokumentů v digitální podobě a usnesením vlády č. 500 ze dne 10. května 2006 o národním plánu zavedení elektronického zadávání veřejných zakázek. Již v současné době dochází k přejímání elektronických archiválií archivy. Velmi důležitá je v tomto případě předarchivní péče. Proto Národní archiv zpracovává metodiku pro původce dokumentů a poskytuje také konzultace k vedení elektronických systémů spisové služby. Na otázku, zda Národní digitální archiv nebude konkurovat Národní digitální knihovně, Miroslav Kunt odpověděl, že není ke konkurenci důvod. Toto přesvědčení vychází z rozdílné úlohy archivů a knihoven, kdy se každý druh institucí orientuje na jinou „sběrnou oblast“. Mezi další aktivity patří například překlad informací o Konceptu Domea, který vyjde v roce 2007 v Archivním časopise, a konference nazvaná „Co po nás zbude“ (CNZ), mezi jejíž hlavní témata patří elektronická spisová služba a její místo v e-governmentu a bezpečnost elektronických dokumentů. Mezi závěry prvního setkání patřily následující otázky, jejichž zodpovězení zásadně ovlivní strategii Národního digitálního archivu: 1. Jakých nejčastějších chyb se při dlouhodobém ukládání elektronické dokumentace / archivaci dopouštíme? 2. Některé dokumenty se musí ukládat i déle než 50 let. Máte představu, jak bude archivace řekněme za 50 let s výhledem na dalších 50 let realizována? 3. Kacířská otázka. Myslíte si, že v budoucnosti uděláme krok zpět a budeme veškeré archivní dokumenty tisknout a archivovat v vytištěné podobě?

Michal Unzeitig (Artio s.r.o.) shrnul možnosti Museo24 - aplikace pro virtuální muzea založená na CIDOC CRM a sémantickém webu. Projekt Museo24 si klade za cíl nabídnout a usnadnit přístup ke kulturnímu dědictví regionu Jämsä (Střední Finsko) a podílí se na něm regionální vláda, univerzity, místní muzea, ale také sponzoři (soukromé společnosti) a zájmová sdružení. Základní ideou je vybudovat „muzeum bez zdí“. K širším cílům patří zviditelnění oblasti středního Finska, a to jak doma, tak v zahraničí, zdůraznění identity obyvatel žijících v regionu a zvýšení jejich povědomí o historii regionu. Cílovými skupinami, na které je projekt zaměřen, jsou v první řadě obyvatelé regionu, dále pak školy, turisté a místní podniky. Z obsahu jmenujme například oblasti: architektura a stavby, města a vesnice, lidé v práci (historie tradičních průmyslových odvětví), místní muzea a jejich sbírky, historické mapy, vzpomínky (interakce s pamětníky), fotogalerie, videa, animace, interaktivní hry. V současnosti je zde přístupno okolo 800 článků a 1500 fotografií. Firma Artio s.r.o. je technickým partnerem projektu a měla na starosti návrh a realizaci technického řešení. Museo24 je primárně informační a prezentační projekt pro veřejnost, ale díky značné variabilitě je možné jej změnou uživatelského rozhraní přizpůsobit pro evidenci. Mezi nabízené výhody patří variabilita (lze snadno vytvářet podmnožiny nebo dokumenty naopak rozšiřovat, spojovat apod), dále pak sdílení informací, aplikace standardů a nové možnosti vyhledávání (například „najdi potomky Karla IV. v období 15. století žijící v Čechách“).

Otto Chmelík (SOkA Děčín) prezentoval Stav a perspektivy digitalizace ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Na jeho příspěvek navázal Ondřej Smíšek (ČVUT Děčín) s informace o projektu datového skladu Státního oblastního archivu (dále jen SOA) v Litoměřicích. Současná struktura SOA v Litoměřicích vznikla v roce 2002. Spadá pod něj 14 archivních pracovišť v Libereckém a Ústeckém kraji, které mají na starosti téměř 15 000 archivních fondů o rozsahu cca 50 000 bm. Současné projekty jsou zaměřeny na digitalizaci archiválií. Vznikl Digitální fotoarchiv SOkA Děčín, kde je zatím zpřístupněna (kromě internetu) sbírka fotografií do roku 1945 (cca 1712 ks) a digitální archiv cizích majitelů (cca 1950 ks). Internetová prezentace je vytvořena u sbírky fotografií z 30. a 40. let 20. století z pozůstalost Franze Queissera (357 ks přístupné na adrese http://www.soalitomerice.cz/img/queisser/index.html). Dalším velkým projektem vycházejícím z fondu Děčínské pobočky SOA v Litoměřicích je projekt nazvaný Thunovské archivy. Je financován italskou stranou a jedná se o virtuální rekonstrukci rodinného archivu Thunů linie Castel Thun z let 1202-1816. Archivní materiál je uložen na dvou místech – v Tridentu (1788 ks pergamenových listin) a Děčíně (1772 ks pergamenových listin). Celkem je od roku 2005 prezentováno na internetu 6 468 digitálních snímků archivního materiálu. Další aplikací je Lexikon obcí severních a severozápadních Čech, který byl realizován v roce 2005. Je to česko-německý slovník obcí rozšířený o současné a historické správní údaje (obec, okres, fara, panství), obsahuje 2315 položek. Dalšími kroky by měla být digitalizace archiválií podle priority, a to: archiválie, jimž hrozí zánik, písemnosti archivní povahy uložené mimo veřejné archivy, písemnosti s mimořádnou historickou a kulturní hodnotou, badatelsky frekventované fondy, unikátní tituly starých tisků.

Správa informačních technologií je zajišťována externě z jednoho centra, stejně tak tvorba internetových stránek. Projekt datového skladu SOA v Litoměřicích by měl řešit otázku dlouhodobého uchovávání dat. Budovaný datový sklad by měl být centrálním úložným prostorem, kde jsou data ukládána z různých zdrojů a doplňována o metadata. Zabezpečena má být návaznost na archivní aplikace, možnost využití i pro další úseky archivů, jako jsou např. ekonomický nebo personální. S tím souvisejí přístupová práva jednotlivých uživatelů a vytvoření metodiky ukládání dat (co, jak a kdy se bude ukládat). Mezi jednotlivými archivy se počítá s vybudováním VPN (virtual private network). Vybudováno bude také webové rozhraní pro vkládání menších souborů a lokální řešení pro vkládání velkých souborů. Počítá se s denním a nočním režimem systému (ve dne přijímá data a obsluhuje, v noci sestavuje databázi, vytváří statistiky a zálohuje). Vzhledem k omezeným finančním prostředkům bude tento datový sklad budován postupně.

Vít Richter (NK ČR) shrnul Autorský zákon a služby archivů, knihoven a muzeí v digitálním prostředí. Zaměřil se hlavně na „Digitální služby archivů, knihoven a muzeí po novele autorského zákona“. Hranice volných autorských děl byla konvenčně stanovena na rok 1880 (týká se zpravidla periodik). Podrobně popsal možnosti zpřístupnění děl prostřednictvím internetu a zaměřil se na jeden z největších problémů, který trápí všechny typy institucí, a tím je problém tzv. „osiřelých děl“. To jsou díla, u nichž není znám autor nebo je obtížně dostupný (nelze jej vyhledat). Například Britská knihovna eviduje až 40 % knih jako osiřelá díla. Před námi nyní stojí nutnost nalézt mechanismy na udílení licencí pro užití těchto děl, protože nejasné autorskoprávní vztahy jsou překážkou pro jejich digitalizaci a zpřístupnění prostřednictvím internetu.

Aleš Brožek (Severočeská vědecká knihovna) si dal za úkol představit Prezentace společných projektů paměťových institucí na Internetu potřetí. Odpověděl si na základní otázku: Proč by se měly uskutečňovat společné projekty mezi knihovnami, muzei a archivy? Protože všechny tři typy institucí řeší podobné problémy a k jejich řešení napomůže nejvíce koordinace činností. Rozlišil tři základní typy projektů: 1) Projekty institucí tvořených knihovnou, muzeem a archivem, 2) Projekty koordinované nebo podporované orgány, jejímiž členy jsou současně knihovny, archivy a muzea, a 3) Projekty, na nichž se domluví knihovna s archivem, muzeem či s oběma institucemi. V následujícím textu jsou stručně představeny některé zmiňované projekty. Ad 1) Family Search Center budovaný v Knihovně pro historii rodin v Salt Lake City. Databáze Ancestral obsahuje více než 36 milionů jmen, databáze International Genealogical Index okolo 600 milionů jmen. Beethovenův dům v Bonnu je tvořen muzeem, knihovnou a archivem. Digitalizovány byly rukopisy, dopisy, sochy, pomníky i obrazy spojené s Beethovenem. Ad 2) MLA (Museum, Libraries and Archives Council) má devět poboček (například MLA London, MLA North East atd.). MLA podporuje např. projekt Familia, což je adresář zdrojů o historii rodů, které jsou přístupné ve veřejných knihovnách ve Velké Británii a Irsku. Dalším ze jmenovaných projektů této skupiny byl CyMAL (Museums Archives and Libraries Wales). Jedním z jeho hlavních úkolů je podávat informace o finanční podpoře muzeí, archivů a knihoven a také podpořit vývoj a implementaci standardů a metodik. Ad 3) Leodis je databází 47 323 starých a nových obrázků Leedsu budovanou leedskou knihovnou a původně i muzeem. Fotografie pocházejí z let 1800 až 2006. Vyhledávat je možné podle místa, klíčových slov nebo data. POWYS Digital History Project - pilotní projekt probíhal od listopadu 1996 do ledna 1997, vzhledem k jeho úspěšnosti následovaly dvě fáze, zatím jsou zpracována čtyři témata („Zločin a trest“, „Vzdělání a škola“, Náboženství ve Walesu“ a „Péče o chudé“). Digital Heritage in Austria spravuje databázi digitalizačních projektů. V současnosti obsahuje údaje o pěti místních (regionálních), 30 národních a 19 mezinárodních projektech, ve kterých je zapojeno 25 muzeí, 15 knihoven, 30 archivů a 11 jiných institucí. BAM-Projekt (Portal zu Bibliotheken, Archiven und Museen) byl zahájen v květnu 2001 institucemi Bibliotheksservice-Zentrum Baden-Württemberg, Landesarchiv Baden-Württemberg a Landesmuseum für Technik und Arbeit in Mannheim. Nyní se účastní i spolkové archivy v Berlíně a Koblenci, muzea v Karlsruhe, Lipsku a Stuttgartu. Rural Culture Heritage Initiative - bázi buduje od r. 2000 Gesellschaft für Agrargeschichte e. V.

Spolupráce českých knihoven s muzeem a archivy: Souborný katalog ČR. V elektronické podobě je souborný katalog ČR budován od r. 1995 a obsahuje cca 2,6 milionů záznamů monografií, seriálů a speciálních druhů dokumentů. Archivní fondy a sbírky v České republice - databáze obsahuje záznamy o 151 692 archivních fondech a sbírkách (761 462 bm archiválií) a 113 123 archivních pomůckách. Systém Kramerius obsahuje 373 titulů časopisů, tj. 2 008 748 reformátovaných stran a 25 titulů monografií, tj. 9049 reformátovaných stran. Manuscriptorium - systém shromažďující a zpřístupňující na internetu informace o historických knižních fondech. Je provázán s digitální knihovnou digitalizovaných dokumentů. Encyklopedie dějin města Brna - encyklopedii tvoří soustava navzájem propojených karet z různých oblastí brněnské historie, např. osoby, události, ulice, školy, pamětní desky apod.

Adolf Knoll (NK ČR) se soustředil na téma Politika EU k budování digitálních knihoven a stav připravenosti národních knihoven na jejich vytváření a vysvětlil rozdílné pohledy, které panují na otázky digitalizace na úrovni Evropské unie a v jednotlivých členských státech. Evropská komise očekává, že se podaří dohnat vysoké tempo digitalizace asijských zemí a vyrovnat se s aktivitou firmy Google. Členské státy očekávají finanční prostředky. Tyto představy nejde však jednoduše naplnit. Na úrovni členských zemí je nutno posílit národní strategie a cíle pro digitalizaci a ochranu digitálních dat, posílit vzájemnou koordinaci, přispívat do Evropské digitální knihovny, přispět k efektivnímu přehledu o pokroku v dané oblasti na evropské úrovni. Na úrovni Evropské komise je nutno stimulovat a koordinovat práci vedoucí k Evropské digitální knihovně, přispět ke zlepšení politiky koordinace a vyhodnotit celkový pokrok na evropské úrovni. Souhrnně to znamená, že členské země investují do digitalizace včetně masové, postupně odstraní bariéry v uplatnění autorských práv a budou se aktivně věnovat ochraně digitálních dat. Evropská unie zase podpoří kompetenční centra digitalizace (EP7) a zřídí Evropskou digitální knihovnu jako mnohojazyčný přístupový bod k distribuovaným digitálním sbírkám v Evropě. Základy Evropské digitální knihovny (TEL) byly již položeny.

Analýza aktivit výzkumu a vývoje evropských národních knihoven v oblasti kulturního dědictví a ICT proběhla mezi členy CENL (The Conference of European National Librarians). Osloveno bylo všech 45 členů, odpovědělo 39 dotázaných. Otázky se týkaly ročních nákladů na výzkum a vývoj (dále jen VaV), spolupráce, mezinárodních projektů, podpůrných technologií, speciálních technologií digitálních knihoven, ochrany fondů, analogových a digitálních dat. Bylo zjištěno, že pouze několik evropských národních knihoven digitalizuje větší množství dokumentů. Mezi závěry, které z této analýzy vzešly, patří například, že je třeba mít společnou metodologii pro sběr dat VaV týkajících se kulturního dědictví a technologií, transparentní standardy hodnocení kvality a terminologie, které jsou nezbytné pro spolupráci národních knihoven, a dále že spolupráce s uživateli by se měla stát prioritou. Současný rozvoj digitalizace je podle výsledků analýzy nedostatečný. Na evropské úrovni je třeba věnovat více pozornosti ochraně digitálních dat.

The Digital Library Initiative je založena na strategii i2010 EU a soustřeďuje se na kulturní i vědecké dědictví a řeší otázky digitalizace, online přístupu a ochrany digitálních dat. Doporučeny jsou následující dokumenty: Decision no. 456/2005/EC of the European Parliament and of the Council of 9 March 2005 establishing a multiannual Community programme to make digital content in Europe more accessible, usable and exploitable (Text with EEA relevance) a Communication from the Commision to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions i2010: Digital Libraries (30 September 2005); k dispozici je také shrnutí v češtině.

Na závěr proběhla panelová diskuse na téma Proč spolu české archivy, knihovny a muzea v digitálním prostředí (téměř) nespolupracují? Diskutovali: za archivy - ing. Miroslav Kunt (NA), za knihovny - PhDr. Bohdana Stoklasová (NK ČR), za muzea - Mgr. Zdeněk Lenhart (CITEM), člen skupiny expertů pro oblast digitálních knihoven Evropské komise - Mgr. Adolf Knoll (NK ČR), za Ministerstvo kultury - Mgr. Blanka Skučková (MK ČR).

První otázka: Archivy, knihovny, muzea uchovávají podstatnou část kulturního dědictví. Jaký důraz klade vaše oblast na jednotlivé procesy: shromažďování, zpracování, uchování a zpřístupnění? Kterou z těchto oblastí považujete za nejdůležitější?

Většina diskutujících se shodla na tom, že všechny oblasti jsou stejně důležité. Miroslav Kunt pak připomněl jednotlivá specifika, kterými se archivy odlišují od knihoven. Archivy mají za úkol shromažďovat a důraz není kladen na to, zda archiválie je využívána každý den, týden či jednou za několik let. „Cena“ archiválie s časem stoupá. Na rozdíl od toho poločas zastarání informací dokumentů uchovávaných v knihovnách je opačný. Zdeněk Lenhart vysvětlil, že muzea převážně shromažďují kulturní dědictví a měla by hlavně hledat nové cesty v oblasti zpřístupnění. Pominout ovšem nejde ani oblast zpracování a uchování. Adolf Knoll položil otázku, že bychom si měli nejdříve definovat „Co je kulturní dědictví“. Jako příklad uvedl domy – některé se pokoušíme zachránit, jiné dovolíme zbourat. Konstatoval, že z pohledu knihoven je vše kulturním dědictvím.

Druhá otázka: Jaké postupy či modely používáte pro zpřístupnění dokumentů či objektů ze svých sbírek? Jaký způsob zpřístupnění je pro vaši oblast nejvýznamnější?

V odpovědi na tuto otázku zopakovali diskutující teze, které zazněly v průběhu přednášek.

Třetí otázka: Jaké jsou priority využití informačních technologií ve vaší oblasti (archivy, knihovny, muzea)?

Podle Bohdany Stoklasové jsou pro knihovny prioritními oblastmi katalogy, rozvoj portálů, integrující nástroje a důvěryhodné digitální úložiště. Podle Miroslava Kunta jsou pro archivy prioritní archivní pomůcky přístupné na internetu, digitální archiválie a masová digitalizace různých druhů dokumentů. Zdeněk Lenhart za muzea situaci vtipně shrnul slovy: „Děkujeme, my již Word máme“.

Čtvrtá otázka: Považujete za přínosné, aby došlo k integraci sbírek archivů, knihoven a muzeí v digitálním prostředí? Jaké jsou limity této spolupráce? Co je pro tyto instituce společné?

Jednotliví diskutující se vyjádřili pozitivně k možné integraci sbírek, nicméně poukázali na jejich specifika a odlišné potřeby svých uživatelů a badatelů.

Pátá otázka: Na jaké problémy narážíte při využívání informačních technologií? Které z nich považujete za zásadní a určující?

Podle Zdeňka Lenharta je nejdůležitější osvěta a stálé seznamování pracovníků muzeí s novými technologiemi. Miroslav Kunt shrnul, že archiváři nebyli zvyklí pracovat s databázemi a někteří, hlavně ze starších generací zastávají již výše uvedené muzejní heslo „Děkujeme, my již Word máme a víc ke své práci nepotřebujeme.“. Na přelomu století neměli mnozí ani připojení na internet a mnohé archivy nebyly propojeny do sítě. Bohdana Stoklasová konstatovala, že nové technologie vyžadují organizační změny, což vyvolává problémy. Navíc je nutné se vypořádat s planými nadějemi, které mohou nové technologie vyvolávat, pokud dojde k jejich přeceňování.

Šestá otázka: Jak jednotlivé problémy překonávat? a sedmá otázka: Jaká jsou osvědčená řešení v zahraničí, do jaké míry jsou využitelná pro nás?

Jednotliví diskutující se shodli na jednoduché definici. Neexistují problémy, ale výzvy, a takto by se mělo k řadě problémů přistupovat, tj. pozitivně.

Závěrečné slovo patřilo Vítu Richterovi, který poděkoval všem přednášejícím a pozval všechny účastníky na další ročník, který by se měl konat 5. - 6. prosince 2007.

Prezentace jednotlivých řečníků jsou zveřejněny na adrese http://skip.nkp.cz/akcArch06.htm.