Úvod

Pod stejnojmenným názvem se na začátku prosince 2006 uskutečnil v Praze v KD Vltavská dvoudenní seminář pro pracovníky knihoven, pořádaný organizací EURAG a Českou společností pro trénování paměti a mozkový jogging (ČSTPMJ). Seminář se konal na podporu Národního programu pro přípravu stárnutí 2003-2007. Sliboval přinést náměty pro nové formy práce, jimiž mohou knihovny ovlivnit smysluplnost a kvalitu života seniorů, ale které jsou využitelné i pro práci s ostatními věkovými skupinami.

O tom, jak vzdělávání, zvýšení soběstačnosti a prodloužení nezávislosti seniorů změní problém stárnutí populace ve výzvu a šanci pro jedince i pro společnost, hovořila ve svém vystoupení vedle zahraničních hostů také Dana Steinová - vedoucí pracovní skupiny pro seniorské vzdělávání EURAG. Představila typy seniorského vzdělávání – Univerzity třetího věku (A3V), Akademie třetího věku i mezigenerační Univerzity volného času (UVČ). Hostem tohoto bloku byla Iva Rösslerová s konkrétními zkušenostmi s organizací UVČ v podmínkách knihoven.

Dalším tematickým blokem byla práce s pamětí a demonstrace nejefektivnějších technik, jejichž zvládnutí může seniorům výrazně usnadnit každodenní život. Marek Preiss z Psychiatrického centra Praha seznámil přítomné s připravovaným výzkumem efektivity tréninku paměti u stárnoucí populace, který je předpokladem ke zjištění, zda cvičení paměti může být projektivním faktorem proti mírnému kognitivnímu deficitu a pozdějšímu rozvoji demence.

Spisovatel Miroslav Oupic představil svoji knihu Mozek v plamenech. 100 mikropovídek pro lepší paměť. Povídkovou knížku může čtenář využít také jako pomůcku pro zlepšení své paměti. Je v ní představena jednoduchá mentální technika, která slouží k procvičování a trénování paměti, k rozvoji fantazie, tvořivosti i obrazotvornosti.

Program druhého dne byl věnován formám práce s pamětí využitelným v knihovnách. Spíš než nové a víceméně symbolické poslání metodika ČSTPMJ mě k vystoupení na toto téma i k napsání následujících řádků vedla a snad i opravňuje více než pětiletá zkušenost s aktivizačními programy spojenými s pamětí, které jsem dotvářela a realizovala v prostředí knihoven.

Knihovny a celoživotní vzdělávání

Knihovny jsou po tisíciletí institucemi, jejichž úkolem je shromažďovat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat informace v jakékoliv podobě. Jejich činnost je veřejnou službou. Ve svém poslání se podílejí také na podpoře duchovního rozvoje, na uspokojování kulturních potřeb všech občanů bez rozdílu a v posledních letech také na celoživotním vzdělávání. Pro tuto novou roli, která je vybízí k hledání dalších forem práce s různými cílovými skupinami, mají téměř ideální podmínky. Jsou prakticky v každém městě a obci a disponují množstvím tištěných, zvukových, elektronických i speciálních dokumentů, z nichž lze čerpat. Mají však také další nezbytný materiální, informační i lidský potenciál a jejich přívětivé prostředí budí v lidech důvěru. Nezanedbatelná je i skutečnost, že nabízené vzdělávací programy zde bývají stále cenově dostupné pro všechny.

Pro mladé lidi se vzdělávací programy stávají nezbytnou podmínkou k uplatnění v životě a k úspěšnému působení v současné společnosti. Ta oceňuje výkon, samostatnost a vize. Čím vyspělejší je jedinec, tím více plánuje a připravuje se na svoji budoucnost. Lidé ve vyšším věku už plánují mnohem méně. Opouštějí věci nepodstatné, vyzrávají, váží si maličkostí a dávají si menší cíle na kratší vzdálenost. Ze západního aktivního životního stylu seniorů přebírají zatím jen to, co si mohou dovolit. Tím je bezpochyby možnost dalšího vzdělávání. To vnímají jako významné obohacení života v době, kdy mohou z mnoha stran pociťovat nezájem a lhostejnost.

Další vzdělávání je pro ně přínosem jednak pro individuální prožívání i stálý duchovní růst, také však pro jejich sociální vztahy. Znamená pro ně překonávání tělesných obtíží i společenské izolace, toleranci k ostatním a pozitivní náhled na realitu.

Na počátku byl internet

Prubířským kamenem v práci knihoven se seniory byl internet. Brzy bylo jasné, že knihovna je pro propagaci tohoto média jednou z nejvhodnějších institucí. Může nabídnout nejen internet jako takový, ale také informační služby, které jsou dnes s internetem neodmyslitelně spojeny, a oslovit tak i ty skupiny obyvatel, které by možná jinak cestu k internetu těžko hledaly.

Skutečné zvýšení zájmu seniorů o internet nastalo po roce 2000. Senioři záhy pochopili, že internet není módní záležitost, ale pro jejich potomky většinou existenční nutnost. Chtěli se zbavit svého znevýhodnění oproti mladé generaci a dohnat to, co je v produktivním věku minulo a bylo jim odepřeno.

Univerzity i pamětnické kluby

Především v posledních dvou letech dostávají podobu i další vzdělávací programy a cykly. Při knihovnách vznikají Univerzity volného času (Havlíčkův Brod, Bohumín, Hodonín), Akademie třetího věku (Kroměříž, Vyškov), Salónky (Tišnov), cykly seniorského vzdělávání (Třebíč) atd. Je to jen malý vzorek knihoven, které se mi právě vybavují.

Stále větší zájem ze strany veřejnosti je také o aktivizační programy spojené s tréninkem paměti. Vedle knihoven na Vysočině, které si v minulých pěti letech vyzkoušely, že paměť motivuje a efektivní práce s ní je podnětným tématem pro jejich uživatele, cvičení paměti řadu let nabízí např. také Knihovna Kroměřížska a od letošního roku také knihovna vyškovská, karlovarská a některé další. Každá z uvedených knihoven volí svůj osobitý přístup, zaměřuje se na jiné cílové skupiny, ale vychází ze stejného základu odborné přípravy. Ta je jediným a rychle návratným nákladem na odbornou způsobilost knihovníka, který v roli lektora/trenéra uplatní nejen nově získané dovednosti, ale zároveň i svou profesní odbornost a zkušenosti z práce s informacemi. Dalším důležitým aspektem je snadná realizovatelnost a finanční dostupnost, protože programy jsou samofinancovatelné a využívají lokální možnosti konkrétní knihovny.

Programy nejen pro seniory

Přirovnání lidské paměti k dobře uspořádané knihovně najdeme ve většině základních učebnic psychologie i v publikacích, které se pamětí zabývají. Tuto podobnost jsem z pohledu knihovníka už také popsala v jiném příspěvku. Proto raději nabízím několik námětů k tomu, jak lze v praxi uplatnit téma práce s pamětí jako novou užitečnou interaktivní formou vzdělávání v knihovnách pro různé cílové skupiny.

V průběhu uplynulých let jsem si ověřila, že využitelnost dovedností, které jsem získala v přípravných kurzech ČSTPMJ, je opravdu velká. Byly sice určeny především pro práci se seniory v domovech, ale ukazuje se, že o tyto aktivizační programy je stále větší zájem i v daleko nižších věkových kategoriích. Jsou lákavou aktivitou, ale hlavně jsou prospěšné pro každého, koho znepokojuje občasné zapomínání. A to jsme, troufám si tvrdit, v dnešní informacemi přehlcené době čas od času všichni.

1. Aktivizační program pro seniory v domovech

Vnímání této komunity je poznamenáno nižší schopností koncentrace, nedostatkem podnětů zvenčí, pocitem odevzdanosti, nezájmem a lhostejností okolí. Vhodně zvolená forma, která musí být mnohem snazší a odlišná od náplně programů práce s pamětí pro svěží veřejnost, dává postupně všem možnost zapojit se a klienti se na ni těší. Najednou mají látku k přemýšlení, mohou se rozvzpomenout se na své vědomosti a uplatnit je. Někdo je poslouchá, někoho zajímají a těší je ocenění vlastních pokroků a výsledků.

Obsah programu:

V roce 2003 jsem pro nově otevřený a na špičkové evropské úrovni vybudovaný Domov důchodců v našem městě připravovala jako vklad KK Vysočiny pro jeho nové obyvatele celoročně program cvičení paměti. Vedle námětů, které jsem získala v přípravném kurzu, jsem při práci v domově „složila několik maturitních zkoušek“ na různá témata:

Čeština všední i nevšední, Pravěk člověka, Z českých dějin, Církevní rok a lidové obyčeje, Zapomenutá řemesla, Česká strava lidová, Šaty dělají člověka, Počasí a pranostiky, Cestou necestou, Město, ve kterém žiji, Čísla, čísla, čísla!, Co je to, když se řekne …?, Čert ve rčeních, v umění i v literatuře, Mikulášské hrátky s pamětí, Hobby, záliby, koníčky, Tradice vánočních svátků.

Byla to pro mě užitečná zkušenost, ale vnímala jsem, že by bylo mnohem snazší a prospěšnější, kdyby s obyvateli domova pravidelně pracoval člověk, který zná jejich potřeby a podmínky daleko lépe a může s každým klientem pracovat cíleně.

Přesto to může být pro některé knihovny další možnost spolupráce s domovy důchodců nebo domovinkami v místě a povede např. k partnerství v projektech.

2. Aktivizační programy pro veřejnost

Zvláštnosti vnímání, nad nimiž se vždy před zahájením práce s konkrétní skupinou vždy zamýšlím, u této skupiny nejsou ničím výrazně typické. K účasti v programu se hlásí vesměs duševně velmi svěží lidé s vyšším stupněm vzdělání. Přivádí je hrozba demencí a znepokojení z občasného zapomínání. Průměrný věk účastníků se stále snižuje. Stejně jako ve většině ostatních vzdělávacích programů i zde převažuje zájem žen, většinou tvoří až 75 % zúčastněných.

Obsah programu:

Obsah se vždy řídí zájmem a složením skupiny. Je rozmanitý, pokrývá širokou paletu kognitivních funkcí zahrnujících paměť a je vždy přizpůsoben přednostem a schopnostem účastníků. Zážitkovou formou se dovídají, jak pracuje mozek, kde se zpracovávají a uchovávají informace, co ovlivňuje paměť a zapomínání atd. Součástí jsou také konkrétní praktické postupy a cvičení vedoucí k většímu výkonu paměti a k lepší schopnosti efektivně se učit. Účastníci zvládají různé paměťové techniky, které jim pomáhají pamatovat si lépe a více a získávají návod, jak mohou sami dál o svou paměť pečovat. Součástí programu je také rozvíjení tvořivosti, práce s textem, využití různých informačních zdrojů a dokumentů včetně beletrie, v níž je mistrovsky popsána řada paměťových technik.

Vedle mentálních cvičení mají programy práce s pamětí ještě další přínos pro jejich účastníky. Jsou pro ně cestou ze sociální izolace a vedou ke výšení jejich sebevědomí. Knihovnám dávají možnost využít vlastní zdroje, otevřít se dalším skupinám uživatelů a nabídnout jim atraktivní formu práce, která motivuje, vede k zlepšení paměti a k lepší schopnosti efektivně se učit.

3. Program pro mentálně postižené

Možnosti a schopnosti mentálně postižených dokonale vystihuje staré čínské přísloví: „Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne to udělat a já pochopím“. V důsledku poruch poznávacích činností mají většinou velmi omezenou zásobu názorných a sluchových představ i zkušeností z komunikace. Velkým problémem je nedostatečný rozsah aktivní slovní zásoby, která je často nahrazována mimoslovní komunikací. Charakteristická je nesoustavnost myšlení, spíš jde o vzpomínání než přemýšlení. Omezena je většinou i schopnost abstrakce a zobecňování. Charakteristikou paměti mentálně postižených je pomalé tempo osvojování si všeho nového a nestálost uchování.

Obsah programu:

Jednotlivá kognitivní cvičení přizpůsobuji zálibám klientů a zaměřuji je zejména na cvičení koncentrace a na rozvoj vnímání informací všemi smysly. Rozvíjíme slovní zásobu, fantazii a tvořivost. Postižení většinou mají narušeno abstraktní myšlení a schopnost rozhodování, ale jejich vizuální, akustická i mechanická paměť je vesměs dobrá. Dobře si pamatují různé zvuky, mají smysl pro rytmus. Pomocí různých paměťových technik - kategorizace, asociační řetězce, Loci metoda - procvičujeme krátkodobou paměť. Informace uložené v dlouhodobé paměti testuji pomocí různých kvízů v rozsahu znalostí pro mládež ve věku 12-15 let. Do těchto vědomostních testů však nemohu zapojit plnohodnotně všechny klienty, proto je zařazuji zřídka nebo je pro část z nich nahrazuji cvičením procedurální paměti.

4. Program pro maminky na mateřské dovolené (MD)

Když mě před nedávnem oslovilo jedno občanské sdružení, které se zaměřuje na práci s maminkami na MD, že by chtěli něco o paměti, začala jsem nad touto „sešlostí“ intenzivně přemýšlet. Jaká je jejich možnost dalšího sebevzdělávání v době MD, co by jim mohlo pomoci v dočasné izolaci, kdy pečují o jedno i více dětí, co nejvíc v té době chybělo mně, co chybí mé snaše a čím bych je mohla motivovat. Jsou vesměs mladé a svěží, ale často jim chybí dostatek podnětů zvenčí, bojují s nedostatkem času, stěžují si na každodenní stereotyp a „otupění mozku“. Stále se mi to však zdálo málo na program, který by byl určen především jim. Jako nejvhodnější se mi výsledně jevilo spojení jednotlivých cvičení tak, aby nejen ony samy rozvíjely celé spektrum kognitivních funkcí, zahrnujících paměť, ale aby zároveň získaly námět, jak rozvíjet tyto funkce i u svých dětí a zároveň tak u nich rozvíjet od nejútlejšího věku co nejlepší předpoklady k učení. Existuje naštěstí řada odborných publikací, které napoví, jak rozvíjet smyslové vnímání u dětí, jakou roli hrají emoce pro ukládání informací do dětské paměti, ale jsou v nich popsány také závěry výzkumů, které nám pomohou pochopit vývoj dětského mozku.

Obsah programu:

U této cílové skupiny jde o dynamičtější program práce s pamětí, zaměřený na zlepšení rychlosti vnímání, alternativní metody a cvičení na koncentraci, logické i verbální myšlení, prostorovou orientaci i kreativitu. Každý soubor cvičení doplňuji vhodnými náměty pro rozvoj dětského mozku, tak aby si každá maminka mohla doma procvičovat dovednost i se svým dítětem.

Závěr

Všechny uvedené aktivizační programy mají společný záměr: udržují i zvyšují kognitivní zdatnost, rozvíjejí osobnost a sebepoznání, obohacují a dodávají sebevědomí, spojují lidi s lidmi a otvírají jim novou cestu ke knihám a do knihovny.

Možná se teď ptáte, proč by to, že si lidé pamatují stále méně, měli zachraňovat zase knihovníci. Nebylo by to poprvé, kdy jsem podobný dotaz dostala, když jsem propagovala některou z nových forem práce především se znevýhodněnými uživateli. Proto si onu otázku dovolím zodpovědět, aniž byla položena.

Jsem toho názoru, že zážitková forma práce s pamětí, či jak si to nazvete vy, je pro uživatele a čtenáře knihoven daleko zajímavější, ale i prospěšnější než pouhé pasivní naslouchání přednášce nebo kulturnímu pořadu. Je pro knihovníky do určité míry těžší na realizaci, protože v ní jdou s kůží na trh sami. Vyjde však mnohem levněji a výsledný efekt je nedocenitelný. Je mnohem náročnější na přípravu než např. knihovnicko-bibliografické lekce pro studenty, ale odměnou je opravdový zájem, vděk, důvěra a životní moudrost účastníků. Knihovníkovi v úloze lektora/trenéra aktivizačního programu umožní aktivovat sama sebe, uplatnit své léty získávané zkušenosti a vědomosti, fantazii i tvořivost. Vede k dalšímu sebevzdělání, přinutí ho pečlivě se připravovat na každé setkání a hledat stále nové náměty.

V úvodu jsem se v duchu koncepce veřejných knihoven zmínila o jejich tisícileté tradici. Nikdy dřív snad nebyla jejich budoucí existence tak zpochybňována jako nyní. Proto je třeba být vždy o krok vpředu před všemi skeptiky a dokazovat, že umět pracovat s informacemi v jakékoliv podobě vždy bude nezbytnou nutností. A především s těmi, které nosíme uloženy ve své vlastní paměti. Až totiž pokrok dospěje k tomu, že e-kniha získá konečně tu správnou, uživatelsky přívětivou tvář a začne skutečně nahrazovat její dnešní tištěnou podobu, i tehdy budou muset čtenáři s pomocí vlastní paměti zvládat určité schéma či postup, bez něhož by toto nové médium pro ně navždy zůstalo jen „zavřenou knihou“.