Vážení čtenáři,

je za námi nejtěžší ze zimních měsíců, leden, období chladu, tmy a depresí. Únor je krátký a v březnu se už snad objeví alespoň první signály jara. Jisté to není, ale věříme, že k tomu dojde.

Stejně tak věříme - i když v tomto případě skutečně spíše pouze tušíme - že k podstatným změnám dochází také v různých koutech našeho oboru a především v myslích řady lidí, kteří obor vytvářejí. Ty změny jsou pomalé, podpovrchové, ale jejich výsledky jsou stále patrnější. Co jiného např. je chystaná konference BOBCATSSS 2007 v Praze, jejíž spolupořadatelství Ústavem informačních studií a knihovnictví bylo zcela nedávno ohlášeno? Je náhoda, že avizovaná konference bude zaměřena na marketing informačních služeb v situaci, kdy informační instituce svým zřizovatelům i uživatelům dnes a denně dokazují svoji užitečnost? Je náhoda, jakým doposud nevídaným způsobem roste Národní knihovna ČR v očích nejširší veřejnosti získáváním jedinečných historických dokumentů (pařížský zlomek Dalimilovy kroniky, Gutenbergova odpustková listina, Codex gigas neboli Ďáblova bible - v posledním případě samozřejmě pouze v podobě zápůjčky) a jejich patřičnou mediální prezentací? Je náhoda, že v nejbližších letech se dočkáme moderních budov dvou nejvýznamnějších českých informačních institucí - Národní knihovny ČR a Národní technické knihovny -, které budou mít příležitost zlepšit kvalitu svých služeb na světovou úroveň skutečně po všech stránkách?

To jistě náhody nejsou. Stejně tak jako další procesy, které se samy o sobě tváří všedně, ale ve svých dalších rovinách zasahují a mění kvalitu věcí i smýšlení lidí. Knihovny se stále efektivněji učí získávat peníze ze strukturálních fondů EU nebo otevírat se uživatelům z řad menšin, odborná obec je zapojena do projektů, které získávají i mezinárodní ocenění, čeští studenti jezdí zcela běžně na zahraniční stáže a naopak zahraniční studenti přijíždějí k nám, začínají se zlepšovat i podmínky pro zpřístupňování výsledků jejich práce, tedy závěrečných prací v podobě diplomek, dizertací a dalších dokumentů, i když ani poslední novela zákona vše nedomyslela do důsledku a praxe, která bezprostředně reaguje na konkrétní problémy, tak opět legislativou nebyla dohoněna.

Máme tedy pocit, že se podstatným způsobem mění a formuje spousta věcí a že knihovníky a informační pracovníky čeká nejen jaro, ale i kvalitativně nová etapa dobrodružné cesty, na kterou se sami vydali, aby přinesli sobě i druhým radost z poznání, možnost sdílet společný prostor nebo schopnost pracovat na společném díle. Nejsme si jisti, že tato cesta - jak praví Teilhard de Chardin - končí v bodě Omega, ale v každém případě bychom na ní neměli zapomínat na ty, kteří už s námi být nemohou.

Snad vám na této cestě něco přinese i únorový Ikaros.