Z. Uhlíř navázal na S. Psohlavce a pokusil se o obecnější přístup k problematice heterogenity virtuálního prostředí. Ve virtuálním prostředí, kterým obvykle rozumíme prostor digitalizovaných informací – cyberspace, dochází k přenosu obsahově i formálně heterogenních dat. Při jejich zpracování nelze vycházet z pozitivistického (kumulačnímu) přístupu, ale z pozice jejich symbolického zpracování. Data vstupující do virtuálního prostoru však musí splňovat nároky validity a kompatibility, které jsou zajišťovány standardy. Pro zpracování těchto informací musí také existovat určité tematické rámce. Musíme se také vyhnout extrémům, na jedné straně chaosu, na druhé straně homogenitě, která by vedla k sémantickým ztrátám. V souvislosti se zpracováním digitálních dat se také otevírá otázka definice pojmu dokumentu. Dokument ve virtuálním prostředí vystupuje jako kombinace počítačových souborů, tedy vždy jako něčeho sdruženého. Dokumenty se mohou sdružovat kumulací nebo komplexním způsobem, kdy jsou mezi dokumenty generovány spoje. Takové generované spoje jsou však přechodné, což je další známka heterogenity. Přechodně sdružené dokumenty se po zániku spojů rozpadají, lze je však uchovat jako virtuální dokumenty. Tím se dostáváme do skutečně virtuální reality, u které je třeba rozlišit žádoucí manipulaci s daty, a faktoidy, které jsou pouze možnými kombinacemi dostupných dat bez dalšího smyslu. Na základě dotazu z pléna Z. Uhlíř upřesnil své pojetí dat, informace a znalosti a role knihoven ve virtuálním prostředí. Role knihoven a dalších paměťových institucí (archivy apod.) se musí do budoucna soustředit na otázku významu shromažďovaných dokumentů, namísto jejich prosté kumulace.

(js)