Historie
V roce 1918 se prozatímní estonská vláda rozhodla založit Státní knihovnu. Primárně knihovna uchovávala dokumenty potřebné pro legislativní činnost vlády, prvními uživateli knihovny byli členové parlamentu.

Během let 1918–1940, za existence samostatné Estonské republiky, prošla knihovna významným vývojem. V roce 1919 začal fungovat institut povinného výtisku, v roce 1935 již knihovna systematicky budovala národní bibliografii, a to nejen estonskou, ale i dalších pobaltských států.

Po sovětské okupaci v roce 1940 se vše muselo plně podřídit sovětským regulím. Charakter knihovny se změnil, byly přerušeny veškeré styky se zahraničními knihovnami, převážily sovětské publikace. Část estonských a zahraničních knih byla umístěna do sbírky s omezeným přístupem. K velkým změnám došlo až po srpnu 1991, kdy opět vznikla samostatná Estonská republika.

Současnost
V letech 1985 až 1993 byla pro národní knihovnu postavena nová, osmipodlažní budova umístěná na samém okraji centra Tallinu. Je to největší knihovna v Pobaltí s 25 studovnami a kapacitou pro 864 uživatelů. Depozitář byl projektován pro 5 milionů svazků (k 1. lednu 2004 tvoří fondy knihovny 3,2 milionů svazků). Budova byla postavena z tradičního estonského stavebního materiálu – vápence. Fotografie interiéru i exteriérů viz - http://www.nlib.ee/rr/fotod.html.

Národní knihovna Estonska stále zastává funkci parlamentní knihovny, hlavně je ale vědeckou knihovnou se specializací na humanitní a sociální vědy. Je také profesionálním centrem poskytujícím veškeré knihovnicko-informační služby zejména v těchto oblastech: humanitní a sociální vědy, mezinárodní organizace, mezinárodní soudy, informační studia, kartografie a geografie. Knihovna je střediskem ISBN, ISSN, ISMN a koordinuje i další knihovnické aktivity v zemi. Plní také funkci kulturního centra, konají se zde výstavy, konference, divadelní představení, koncerty.

Při vstupu do knihovny se uživatel prokáže elektronickou identifikační kartou, která se vydává zdarma všem občanům nad 16 let. Neúčtují se zde žádné registrační poplatky. Všechny dokumenty jsou určeny pouze pro prezenční výpůjčky. Za rok 2003 udává Národní knihovna tyto statistické údaje: počet návštěvníků – 259 924, z toho 41 430 častých čtenářů. Průměrná denní návštěvnost 1500 – 2000 uživatelů. Jsou to velmi pěkná čísla, pokud vezmeme v úvahu, že v Estonsku žije pouhých 1,3 milionu obyvatel, samotný Tallin má kolem 400 000 obyvatel.

Cíl naší služební cesty
Cílem služební cesty bylo seznámit se s aktuální situací v oblasti elektronických online zdrojů. Jakým způsobem probíhá v estonské Národní knihovně jejich registrace, zpracování, uchovávání a zpřístupnění. Setkaly jsme se s Liinou Enok, projektovou manažerkou z oddělení informačních systémů, která nám podala o estonském projektu podrobné informace.

Projekt se nazývá Erik@ a dá se říci, že je v počáteční fázi. Potýkají se zde s nedostatkem finančních prostředků a chybí i personální zabezpečení.

Zdroje jsou stahovány a ukládány pomocí volně dostupného softwarového nástroje HTTrack, který umožňuje stahovat www stránky z Internetu do lokálního adresáře. Nepoužívají NEDLIB Harvester, jelikož pro jejich podmínky je příliš robustní a neefektivní, a také nemají pracovníka, který by jej přizpůsobil národním požadavkům. Kritéria pro výběr zdrojů používají stejná jako pro výběr ostatních dokumentů pro národní bibliografii.

Registrují ale i dokumenty, které mají tištěnou verzi. Záznamy jednotlivých zdrojů prozatím evidují v excelové tabulce. V budoucnu počítají se zpřístupněním zdrojů v rámci oborové brány i prostřednictvím katalogu ESTER v knihovním systému INNOPAC.

Druhý den jsme se seznámily s budováním oborové brány (Teemavärav). Je zaměřena na obory, dle kterých je knihovna vyprofilovaná, tzn. humanitní a sociální vědy. Využívají software Scout Portal Toolkit. Záznamy tvoří několik pracovníků, struktura záznamu je založena na Dublin Core. Prozatím má oborová brána 2200 volně přístupných zdrojů dělených do 20 kategorií. Projekt byl zahájen v roce 2001.

Několik základních údajů a zajímavostí o Estonsku
Po dánské, švédské, německé a ruské nadvládě dosáhlo Estonsko samostatnosti v roce 1918. Násilně bylo přičleněno k Sovětskému svazu v roce 1940 a znovu získalo svobodu v roce 1991. V roce 1994 opustila zemi ruská vojska a Estonsko tak mohlo navázat ekonomické a politické vztahy se státy západní Evropy. V květnu 2004 vstoupilo Estonsko do Evropské unie a v létě je očekáván jeho vstup do NATO.

Poloha: na pobřeží Baltského moře, mezi Ruskem a Lotyšskem
Rozloha: 45 226 km², o něco málo větší než Dánsko nebo Belgie
Povrch: nížinatá země
Nejvyšší hora: Suur Munamagi – 318 m
Státní zřízení: parlamentní republika
Hlavní město: Tallinn
Obyvatelstvo: 1 341 664 (Estonci: 65 %, Rusové: 28 %, ale např. v Tallinnu žije až 50 % Rusů; Ukrajinci: 2,5 %, Bělorusové: 1,5 %, Finové: 1 %, ostatní: 1,6 %)
Náboženství: luteránství, ruská ortodoxní církev
Jazyk: estonština - patří mezi ugrofinské jazyky, je blízká finštině podobně jako němčina holandštině
HDP na hlavu: 12 300 USD (ČR – 15 700 USD)
Nezaměstnanost: 5,5 %