I letos koncem června, kdy ve školách se už nezkouší, známky jsou uzavřeny a děti se těší na prázdniny, rozsvítilo Hradišťské sluníčko ulice našeho města. Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana festival pořádala již potřetí na podporu dětského čtenářství a při přípravě jsme mysleli především na malé a začínající čtenáře, jimž jsme chtěli ukázat krásu čteného a mluveného slova.

Hradišťské sluníčko letos odstartovalo opravdu velkolepě – pasováním prvňáčků na čtenáře naší knihovny. Nezapomenutelný zážitek si v pondělí ze Slováckého divadla odnášelo 212 malých čtenářů, kteří byli pasováni za zvuku fanfár na jevišti. Pasovací formuli četli krásná princezna Gabriela a udatný rytíř Jan (oba čtenáři naší knihovny), děti slibovaly věrnost knížkám a literatuře ředitelce knihovny paní O. Marťanové vyzbrojené pravým rytířským mečem... Co dodat? První prvňáčkové už začínají chodit s novými průkazkami a do knihovny přivádějí i rodiče a další rodinné příslušníky. Nadšeně vzpomínají na to, jak důležitě stáli na pódiu a vidělo je celé divadlo! (prostory divadla jsme zvolili záměrně – do knihovny by se tolik prvňáčků naráz určitě nevešlo).

Prvňáčky jsme potkávali v průběhu celého týdne na čtených večerníčcích, které již tradičně pořádáme u Rozárky (morový sloup) na Mariánském náměstí. Každý den jeden z herců Slováckého divadla četl tu "svou" oblíbenou pohádku a věřte nám, že to byl nezapomenutelný zážitek! Papírové večerníčkovské čepičky šly na dračku a nestačili jsme je ve volných chvílích vyrábět. Staly se vzácným suvenýrem. Každý večerníček byl trošičku jiný – v pondělí byla přečtena celá kniha E. Petišky Bylo jednou jedno loutkové divadlo, úterní pohádka Zvířátka z malinové paseky byla zdramatizována dvěma herci. Ve středu nás překvapili prvňáčci s pohádkou O Sněhurce – na náměstí si přinesli vlastnoručně vyrobené kulisy a princ přijel na koni. Problém nastal, když Sněhurka nechtěla "usnout" na studené dlažbě. Nakonec byla šťastně políbena a štafetový kolík mohl převzít připravený herec, který Werichovou pohádkou Moře, tatínku, proč je slané? ukončil kouzelný večer. Ve čtvrtek obsadily náměstí děti z mateřské školky, které přijely na koloběžkách. Pátečnímu večerníčku hrozilo počasí, že nebude, nakonec se sluníčko umoudřilo a veselé pohádky M. Macourka a V. Čtvrtka mohly zaznít. A hned po nich jsme děti pozvali na páteční promítání filmu Hledá se Nemo, díky sponzorům zdarma.

Letos poprvé jsme nabídli na náměstí u Rozárky dopoledníček. K překvapení všech hojně navštíven dětmi mateřských i základních škol, nechyběly děti postižené. Četly se pohádky J. Molavcové a L. Aškenazyho, v programu vystoupili také žáci speciální školy.

Hradišťské sluníčko posvítilo také dětem ze slovenské Knižnice P. O. Hviezdoslava v Prešově, které po tři dny navštívily spolu s knihovnicemi naše město. Vítězové krajské literární soutěže Reč mojho domova, zapojené do projektu Kde končí svět KDK SKIP, představili své překlady na setkání s uherskohradišťskými dětmi. Páťáci, účastníci česko-slovenského kvízu, se přesvědčili, že slovenštině stále ještě rozumíme i bez slovníků. Besedu doplnilo povídání knihovnice a autorky několika knih pro děti Gabriely Futové. Vyprávěla, jak píše - "perom na papier" - a krásnou slovenštinou přečetla ukázku ze své knihy Keby som bola bosorka. Knihu darovala naší knihovně a naši malí čtenáři se jí brzy dočkají.

Jeden den Hradišťského sluníčka patřil všem mladým literátům, kteří přispěli do literární soutěže Píšu povídky, píšu básně, je mi těžko, je mně krásně... Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana ji vyhlásila v dubnu letošního roku a během měsíce přišlo 238 příspěvků, které posoudila porota, bodovým systémem bylo určeno pořadí těch nejlepších. Výsledky soutěže byly vyhlášeny 17. června na Kolejním nádvoří, kde se setkali mladí autoři našeho okresu, děti ze Zlína i ZŠ Valašské Klobouky. V krátkém programu se představily děti dětského domova z Uherského Ostrohu. Nejlepší příspěvky zájemci najdou ve sborníčku prací. Po celý týden zněly naším městem pohádky – a v tvrdé konkurenci fotbalu a folklórního festivalu si své posluchače našly. Přesvědčili jsme se, že slova Z. Svěráka "pohádky jsou vláhou pro dětskou duši" jsou pravdivá. Děti pohádky potřebují a snad jim pomohou najít cestu k četbě.