Dne 29. dubna proběhla v Zrcadlové kapli Klementina tisková konference ku příležitosti slavnostního předání vzácného tisku z roku 1488, Pražské bible, zpět do fondu Městské knihovny v Praze. Pražská bible byla při záplavách v srpnu 2002 poškozena, musela být zmražena, vysušena, zrestaurována a následně zdigitalizována.

Na tiskové konferenci byli přítomni zástupci Národní knihovny ČR (ředitel Vojtěch Balík, restaurátoři Jana Dvořáková a Jiří Vnouček, Libuše Piherová a Jiří Polišenský) a Městské knihovny v Praze (ředitel Tomáš Řehák a Zuzana Kopencová).

Vojtěch Balík hovořil o práci restaurátorského oddělení NK ČR při restaurování bible, Tomáš Řehák o záchranných pracích, na kterých se podílelo mnoho neznámých pomocníků. Dobrovolníkům vyjádřil uznání a přiznal se, že měl zprvu pochybnosti, zda je záchrana bible vůbec možná. Jiří Polišenský připomněl, že ničivá voda postihla 40 knihoven, ve kterých způsobila škodu na 800 000 knihách. Z tohoto počtu jich už je 140 000 zachráněno. Pomoc přicházela ze zahraničí (například Britská rada poskytla přístroje) a k vysoušení knih dobře posloužila sušárna dřeva v Kralupech nad Vltavou. Nejvíce ohrožené jsou vzhledem ke kvalitě papíru noviny z poloviny 19. až 20. století. Počítá se, že záchrana exemplářů bude pokračovat ještě asi tři až čtyři roky.

Zuzana Kopencová nejstarší tištěnou bibli ve slovanském jazyce novinářům představila a k dokreslení atmosféry zazněl sonet o zaplavení knihovny. Fotografové dostali příležitost pořídit snímky inkunábule a ta už mohla být slavnostně předána Tomáši Řehákovi. Pracovníci Městské knihovny bibli nevrátí zpátky do holešovické pobočky na Ortenově náměstí, bible bude badatelům zpřístupněna ve vhodnějších podmínkách.

Podle slov Jiřího Vnoučka je většina knih nyní vysušena je třeba je restaurovat. V Hostivaři se od letošního února s podporou MK a prostředků z Polska a Francie připravuje špičkově vybavené restaurátorské pracoviště. Do Prahy budou přijíždět další restaurátoři z různých evropských zemí a budou se podílet na restaurátorských pracích. Projekt připomíná situaci po záplavách ve Florencii v roce 1966, kdy při obnově památek významnou roli sehrála mezinárodní spolupráce. Jana Dvořáková, která v rámci své diplomové práce na Institutu restaurování a konzervačních technik pod vedením Jiřího Vnoučka, vedoucího restaurátorského oddělení NK ČR, restaurování Pražské bible prováděla, promítla diapozitivy bible před povodní a po ní. Na snímcích bylo možno porovnat, jak bible vypadala v září 2002, když byla převezena z Mochovských mrazíren v Kladně, jak potom v únoru 2003 při vakuovém balení a po dvouměsíčním sušení. Diapozitivy názorně dokumentovaly popisovaný postup prací. Jako problém se ukázalo slepení stránek v místech malovaných iniciál. Řešením se stala ultrazvuková zvlhčovací komora s nastavitelnou relativní vlhkostí. Bibli nakonec Jana Dvořáková vydezinfikovala a spravila její knižní vazbu.

Bible byla obdivovaným exponátem na výstavě Česká bible v průběhu staletí (8.-20. října v pražském Karolinu), o které Ikaros přinesl zprávu v č. 11/2003. A v listopadu loňského roku se vzácný tisk dočkal převedení do digitální podoby. Nyní si její záznam a digitální kopii můžete prohlédnout v systému Manuscriptorium. Popřejme Pražské bibli hodně štěstí v jejím novém působišti a její digitální sestřičce velký zájem badatelů z celého světa.

Chtěla bych poděkovat svému dědečkovi JUDr. Jiřímu Sladkovskému který na tiskové konferenci byl, dělal si poznámky a připravil mi tak podklady pro tento článek.