Ve dnech 10.-12. prosince 2003 se v Ženevě uskutečnila první fáze Světového summitu o informační společnosti. Poslední den summitu byla přijata Deklarace zásad a z ní vycházející Akční plán. Oba dokumenty jsou k dispozici v několika jazykových verzích. Zpráva z české účasti na summitu je přístupná na stránkách MI ČR (viz www.micr.cz/scripts/detail.php?id=598). V ní je také přislíbeno zveřejnění překladu obou dokumentů do češtiny. Následující článek si proto klade za cíl pouze zvýraznit vybrané body z obou dokumentů a případně inspirovat k jejich podrobnějšímu studiu.

Deklarace zásad: Vize informační společnosti

V centru informační společnosti stojí lidé, kteří informace tvoří, využívají a vzájemně sdílejí. Využití potenciálu ICT by mělo přispět k mimo jiné k odstranění extrémní chudoby, k rozšíření základního vzdělání a k dosažení udržitelného vývoje. Je zdůrazněna vzájemná provázanost lidských práv a základních svobod, zvláště pak článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv, který hovoří o právu každého člověka na svobodu názoru a vyjádření.

Za zásadní je považován vědecký a technický pokrok, a to spolu se vzděláním, znalostmi, informacemi a komunikací. ICT ovlivňují prakticky všechny aspekty života, navíc překonávají řadu tradičních překážek (hlavně časových a prostorových), a proto je možné jejich potenciál využít v celosvětovém měřítku. Zároveň je třeba je považovat za prostředky, nikoli za cíle samy o sobě.

Vzhledem k nerovnoměrnému rozšíření ICT v rozvojových a vyspělých zemích je potřeba pokusit se o přeměnu stávající digitální propasti (digital divide) v digitální příležitost (digital opportunity). Vytváření informační společnosti je orientováno nejen na současnost, ale zejména na budoucí generace. Pozornost je proto třeba věnovat zvláště vzdělávání mladých lidí a zrovnoprávnění příležitostí žen a okrajových a jinak znevýhodněných skupin obyvatel. Zapomínat by se nemělo ani na uchovávání kulturního dědictví.

Klíčové zásady

Každý člověk by v informační společnosti měl mít možnost požívat výhod plynoucích z ICT. Důležitou roli hrají vládní organizace, soukromý sektor, občanská sféra a mezinárodní organizace, zvláště OSN. Jako klíčový činitel je vnímána konektivita. V méně rozvinutých oblastech mají přístup k ICT umožňovat zejména pošty, školy, knihovny a archivy.

K odstranění bariér přístupu k informacím by měly napomoci informace ve veřejném vlastnictví (public domain), iniciativy propagující volný přístup k vědeckým a technickým informacím a v neposlední řadě finančně dostupný software. Mezi přístupovými body k informacím jsou jmenovány i knihovny.

K využívání výhod informační společnosti je potřeba získat příslušné dovednosti, a to alespoň na úrovni základního vzdělání. Na všech vzdělávacích stupních (včetně celoživotního vzdělávání) by mělo být propagováno využívání ICT. Výzkum a vývoj v oblasti ICT a spolupráce mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi jsou pokládány za nezbytné.

Předpokladem pro rozvoj informační společnosti je posilování důvěry v ICT. S tím je spojena oblast informační bezpečnosti, v níž je nutno rozvíjet mezinárodní spolupráci. Problematika spamu je vymezena jako speciální oblast.

ICT také slouží veřejné správě a podnikatelským subjektům (zdůrazněny jsou střední a malé podniky). Důležitým aspektem je ochrana duševního vlastnictví, která může dále stimulovat kreativitu. K rozvoji informační společnosti napomáhá integrace programů souvisejících s ICT do národních a regionálních strategií rozvoje.

Jedním ze základních stavebních kamenů informační společnosti je standardizace, zejména na mezinárodní úrovni. V deklaraci se též objevuje pořadavek multilaterální, transparentní a demokratické správy internetu. V souvislosti s tím je generální tajemník OSN žádán o sestavení pracovní skupiny, která by se touto otázkou blíže zabývala.

Informační společnost by měla podněcovat úctu ke kulturní identitě, kulturní a jazykové rozmanitosti, tradicím, náboženstvím a vybízet k mezikulturnímu dialogu.

Informační společnost podporuje svobodu tisku a informací, nezávislost, pluralitu a rozmanitost médií. V deklaraci je přímo obsažena výzva médiím, aby byly informace využívány odpovědně a v souladu s etickými a profesionálními standardy, a rovněž obecně pojatá výzva k zákrokům proti zneužití ICT a přijímání preventivních opatření.

Informační společnost je ve své podstatě globální, a proto jsou aktivity Mezinárodní telekomunikační unie v oblasti ICT jsou označeny za klíčové pro budování informační společnosti.

Akční plán

V Akčním plánu jsou popsány kroky nutné k realizaci vize informační společnosti nastíněné v Deklaraci zásad. Koncept informační společnosti se díky neustálému technologickému pokroku neustále (i když geograficky nerovnoměrně) vyvíjí. Akční plán jakožto platforma určená k propagaci informační společnosti je sestaven v podobném duchu.

V informační společnosti hrají důležitou roli vlády jednotlivých států, soukromý sektor, občanská sféra a mezinárodní a regionální instituce, včetně finančních. Při formulaci specifických cílů informační společnosti na národní úrovni mohou být vzaty v úvahu cíle indikativní, například propojení venkova, vzdělávacích institucí, vědecko-výzkumných center, veřejných knihoven a zdravotnických zařízeních pomocí ICT.

K vytvoření národních i mezinárodních e-strategií by mělo dojít do roku 2005. Předpokládá se rovněž zveřejňování zkušeností se zaváděním ICT do každodenní praxe.

Z hlediska infrastruktury je podstatné neustálé zlepšování konektivity (mj. pro vzdělávací a zdravotnické instituce a knihovny), například i pomocí bezdrátového připojení (včetně satelitního).

Vlády by měly zveřejňovat prostřednictvím internetu své oficiální informace a také vytvořit legislativní rámec pro jejich uchovávání. Měly by také aktivně propagovat využívání ICT jako základního pracovního nástroje.

Nezbytné je rovněž vytváření digitálních služeb veřejných knihoven a archivů, a to včetně aktualizace příslušných strategií a legislativy se zvláštním zřetelem k tzv. hybridním knihovnám a celosvětové spolupráci mezi knihovnami.

Knihovny mohou též sloužit k šíření počítačové gramotnosti. Pro knihovníky samotné, ale i pro pracovníky z jiných profesí by měly být vytvořeny speciální výukové programy týkající se využívání ICT a doplněné o získávání manažerských dovedností potřebných k optimálnímu využití ICT.

ICT by měly být aplikovány prakticky ve všech oblastech – ať už se jedná o e-government, e-business, e-learning, e-health, e-employment, e-environment, e-agriculture či e-science.

Na knihovny, archivy, muzea a další kulturní instituce je pohlíženo jako na poskytovatele kontinuálního přístupu k zaznamenanému poznání. Tento pohled by se měl odrazit v národních politikách a zákonech.

V Akčním plánu je zmíněna i tzv. Agenda digitální solidarity (Digital Solidarity Agenda), která si klade za cíl vytvářet podmínky pro mobilizaci lidských, finančních a technologických zdrojů nezbytných k zahrnutí všech lidí do vznikající informační společnosti.

Pokrok rozvoje informační společnosti by měl být vyhodnocován srovnáváním odpovídajících statistických indikátorů. Jedním z cílů druhé fáze Světového summitu o informační společnosti, která se uskuteční v roce 2005 v Tunisku, by měla být kontrola plnění Deklarace zásad a Akčního plánu.