Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Změna autorského zákona v Německu

Čas nutný k přečtení
9 minut
Již přečteno

Změna autorského zákona v Německu

0 comments
Autoři: 

Nová média a moderní informační technologie přináší podstatné změny i do oblasti autorského práva. V souvislosti s nárůstem potřeby zkvalitnit a rozšířit formu, rozsah autorskoprávní ochrany především elektronických děl dochází k omezení výjimek a práv uživatelů těchto autorských děl, vycházejících přímo ze znění samotného autorského zákona. Snaha harmonizovat vybrané aspekty autorského práva v jednotlivých státech EU, včetně kandidátských států s platným právem EU (viz Směrnice č. 29/2001 ES, o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti) směřuje k podstatným úpravám zaměřeným např. na regulaci užívání díla nebo zhotovování jeho legálních kopií pro účely osobního užití.

Příkladem této realizace nebo chcete-li trendu autorského práva v oblasti autorskoprávní legislativy je novela autorského zákona SNR (Gesetz zur Regelung des Urheberrechts in der Informationsgesellschaft), která nabyla právní platnosti 10. září 2003.

Legislativní postup

Přibližme si v krátkosti legislativní postup přípravy této novely. Podnět k změnám znění dosavadního autorského zákona vycházel z vývoje autorskoprávní situace, kritérií v souvislosti s modernizací nosičů informací a technologie zapojené do výroby např. nahrávek hudebních děl v podobě zvukových dokumentů na jedné straně. Druhým hnacím podnětem bylo komunitární právo, především směrnice ES 29/2001 Sb. z 22. května 2001. A tak se otevřel informačně–právní proces směřující k vytvoření novely autorského zákona. Psalo se druhé pololetí roku 2001.

Změny dosavadního autorského zákona byly zaměřené na otázku možnosti digitalizace dokumentů, zhotovování kopií těchto dokumentů ( především pro osobní potřebu), přístup uživatelů k autorskoprávním dílům tohoto typu, jejich šíření prostřednictvím např. elektronické pošty v podobě kopií. Vytváření archivů elektronických dokumentů a přístup a využívání těchto dokumentů pro osobní potřebu, ale i za účelem vzdělávání a vědeckého výzkumu jen na základě udělení licence ze strany autorů, případně správců autorských děl. Významný prvek představovala i právní úprava využívání elektronických dokumentů zveřejněných na sítích, informační zdroje na Internetu. A též ochrana těchto autorských děl formou technických prostředků sloužících jako filtr ke vstupu k autorským dílům – přístupové kódy, hesla, ale i další zabezpečovací opatření zabraňující nelegálnímu využívání těchto autorských děl. Většina z uvedených právních úprav zahrnovala i problematiku, která se dotýkala funkce veřejných knihoven pracujících s autorskými díly, především v podobě tzv. nových médií.

K tomuto výčtu je možné ještě připojit např. právní úpravu zahrnující i problematiku vytváření katalogů výtvarných děl a fotografií v knihovnách a muzeích, s obrazovými kopiemi těchto děl bez svolení nositelů autorských práv.

Odpor knihovnické veřejnosti k navrhovaným změnám

Již na počátku legislativní přípravy novely německého autorského zákona docházelo k projevům odporu - kritikám i různým formám protestu, vystoupením, zvláště ze strany kulturních institucí – především knihoven, knihovnických sdružení, muzeí ale i institucí ve školství, především vysokých škol a univerzit. Také se k těmto akcím a kritickému přístupu připojili zástupci vědy – především výzkumná pracoviště a vědecké knihovny. A tak na přelomu let 2001 a 2002 docházelo v SNR k masovým akcím ve snaze zachovat některá dosavadní právní hlediska a znění právních institutů v původním, nebo alespoň kompromis umožňujícím uchování (do jisté míry) tohoto stavu. Akce pod názvem Privatkopie – Net nalezla v SNR mnoho příznivců.

Přes tyto snahy však pokračovaly legislativní práce na novele autorského zákona např. v Bundestagu tak, že některé aspekty autorskoprávních regulací posílily především práva autorů, nositelů a správců autorských práv a výrobců např. nahrávek autorských děl. A také jim poskytly často výlučná práva v příslušném rozsahu ve znění jednotlivých paragrafů novely a tím značně omezily předchozí výjimky, možnosti poskytované dosavadním autorským právem uživatelské sféře těchto autorských děl – především institucím kulturního, vzdělávacího a výzkumného zaměření a táboru jejich příslušníků ať již uživatelů – studentů, čtenářů aj. Přes výrazné zvýšení tlaků ze strany již zmíněných institucí se nepodařilo zvrátit předpokládaný postup. Dosáhlo se jen určitých, i když dle mého názoru, nepříliš významných kompromisů.

Výsledky autorskoprávních úprav z hlediska knihoven

Podotýkám, že se nebudu zabývat novelou autorského zákona SNR v komplexu, ale zaměřím se jen na části přímo navazující na činnost veřejných knihoven v SNR, především z hlediska jejich knihovních a informačních služeb. Významným krokem pro další vývoj úpravy autorského práva v SNR přinesl 11. duben 2002, kdy proběhlo v Bundestagu předepsané schvalování v podobě druhého a třetího čtení návrhu novely tohoto zákona. Návrh byl tímto legislativním orgánem schválen.

Díky úsilí a různým agilním vystoupením odpůrců novely se podařilo dosáhnout malého kompromisu v podobě nově vytvořeného znění a zapracování do návrhu novely autorského zákona (ve zkratce používané v Německu UrhG, dále jen zkratka) nového paragrafového znění v podobě § 52 a. Tato úprava umožňuje využívat elektronických dokumentů umístěných (dostupných) na sítích a zhotovovat jejich kopie bez souhlasu autorů a nositelů autorských práv. Jde o umožnění zhotovení z volně přístupných síťových zdrojů libovolného množství kopií elektronických dokumentů, ale též i kopií z Internetu, intranetu a extranetu v případě, že jsou tyto kopie využívány pro účely vzdělávání na různých školách, též vysokých školách nebo v rámci přípravy na budoucí povolání případně pro další vzdělávání. Též je i povoleno zhotovovat kopie těchto dokumentů za účelem využití pro samostatný vědecký výzkum. U obou užití musí být též splněna následující podmínka – cíle těchto aktivit nesmí být komerční.

Ještě je nutné uvést vysvětlení, že jde o vybraných okruh elektronických dokumentů – jednotlivých článků z časopisů nebo rozsahově nevelkých samostatných autorských děl – příspěvků. Navíc je právo k zhotovování "síťové kopie" omezeno rozsahem autorského díla. Pro účely vzdělávání (studia) je hranice definovaná v znění zákona - "kleine Teile eines Werkes" (tj. malé části jednotlivého díla v maximálním rozsahu 20 %). Pro články z novin a časopisů platí omezení poněkud "velkorysejší" v rozsahu s maximální hranicí 70% - pokud je jejich využití zaměřeno k výzkumným – vědeckým účelům. Právo k volnému zhotovení kopií podle § 52 a podléhá zpoplatnění u VG Wort (autorskoprávní organizace v SNR) – je to analogie platbám knihovních tantiémů a úhrady za zhotovení dosavadních typů kopií dokumentů). K osobnímu využití je možné též použít privilegovaného práva k zhotovení kopií těchto dokumentů.

Aplikace na použití pro učebnice je postavena na základě výhradního práva pro zhotovování kopií za účelem vzdělávání viz znění § 52 a učebnice jsou z této úpravy vyloučeny, tato úprava též platí pro filmy v rozsahu dvou let po jejich prvním zveřejnění.

Knihovny budou mít v budoucnosti možnost zhotovovat na požádání ve vyhraněné a rozsahově vymezené oblasti pro účastníky vzdělávacího procesu nebo pro vědecké pracovníky zhotovovat digitální kopie dokumentů umístěných na sítích . Pro knihovny neobsahuje § 52 žádné privilegium z hlediska autorského práva.

Podívejme se ještě blíže na znění § 53. Jde i o právní regulaci využívání elektronických dokumentů (archivovaných) v podobě elektronických archivů. Různé subjekty – podniky, živnostníci, firmy mají na základě znění § 53, odst. 2, písm. 2 možnost zřizovat elektronické archivy dokumentů. A to bez svolení nositelů autorských práv k těmto dokumentům, rovněž je mohou využívat bez jejich souhlasu v analogové podobě. K tomuto účelu slouží i intranet podniků, kdy je možné zhotovovat kopie dokumentů vystavených na intranetu bez souhlasu autorů. Je povoleno též zhotovovat z analogové podoby dokumentu (díla) kopie nebo je přenést na mikrofilm. Zhotovování kopií těchto dokumentů formou skanování a jejich zasílání zákazníku je zakázáno. Ještě poznámka: forma zřizování elektronického archivu je povolena i prostřednictvím elektronických databank (např. elektronických časopisů) a opět k tomu není zapotřebí souhlasu nositelů autorských práv k archivovaných dokumentům.

Zmíněný § 53 ještě obsahuje další podobu právní regulace – právo zhotovit kopii a její další šíření – viz znění § 53, odst. 2, č. 2 je umožněno za různým účelem - viz § 53, odst. 1 k osobnímu užití, § 53, odst. 2, č. 1 – za účelem vědeckého výzkumu § 53, odst. 2, č. 4 za dalšími účely – k rozlišení.

Zhotovovat elektronické kopie pro osobní využití je povoleno viz § 53 odst. 2, č. 2. Je umožněno ji zhotovit i prostřednictvím třetí osoby, když je to nevyhnutelná (nezbytná) možnost. Za právo na bezplatné zhotovení kopie autorského díla pro osobní potřebu je též pokládána situace, když knihovny, které vybírají za zhotovení kopie určitý poplatek, případně finanční náhradu přitom nepřekročí stanovenou hranici jejich výše. V případě elektronické předlohy opatřené (vybavené) technickým ochrannými prostředky ( ochrana před kopírováním) nespočívající na právu odvolání zrušení ochrany autorských práv, si nemůže uživatel zhotovit elektronickou kopii, ale je mu povolena výroba jedné analogové kopie (viz § 95 b odst. 1, č. 6a UrhG).

Vzhledem k tomu, že i českém a moravské knihovny též připravují výstavy výtvarného umění, případně fotografií zmíním se o novém privilegii, uděleném v SNR knihovnám, muzeím a galeriím, které zahrnuje § 58, odst. 2 UrhG - týká se obrazového katalogu. Jde o využití možnosti šíření kopií děl výtvarného umění a fotografií z jejich fondů, bez souhlasu nositelů autorských práv k těmto dílům, prostřednictvím katalogů. (Je to obdoba udělení bezplatné licence a bez vyžádání souhlasů nositelů autorských děl v autorském zákoně České republiky č. 121/2001 Sb. – § 32 katalogová licence, u nás již platné přes dva roky !)

A ještě závěrem zmínka o § 95 b (ochranné technické prostředky před nelegálním kopírováním) - § 95 b odst. 3. Právní regulace obsažená v této části novely autorského zákona: právní možnost zrušení nebo "obejití" technické ochrany (kontroly) díla a užití dokumentů nebo publikací v on-line podobě, které jsou nabízeny veřejnosti na základě uzavření smluvního vztahu a užití je možné jen prostřednictvím přístupové technické kontroly.

Závěr

Novela autorského zákona v SNR sice aproximuje a především právně řečeno harmonizuje autorské právo německé s právem ES a EU, viz zmíněná Směrnice ES č. 29/ 2001, rovněž přináší změny odpovídající trendům vývoje jak autorských práv, tak i moderních – nových informačních technologií a s nimi souvisících výrob např. nových medií, avšak z hlediska oblasti kultury a především neziskových organizací, včetně veřejných knihoven, jim způsobuje administrativní, finanční, ale i časové provozní problémy. Jde především o nutnost ve zvýšené míře uzavírat smluvní vztahy s nositeli autorských práv, zproblematizování finančních úhrad a dalších okolností které souvisí s prohlubováním právních regulací užívání autorských děl z fondů knihoven, případně jiných, především síťových informačních zdrojů potřebných pro plnění základních povinností knihoven a uspokojování informačních požadavků žadatelů a uživatelů služeb knihoven v SNR. Právně jde o zdůvodnitelné úpravy, ale větší vstřícnost k funkci knihoven, především pokud se týká možnosti zhotovování digitálních kopií pro účely osobní potřeby a vzdělávání by jistě celé záležitosti prospěla.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
STREIT, Vincenc. Změna autorského zákona v Německu. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 11 [cit. 2024-12-27]. urn:nbn:cz:ik-11429. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11429

automaticky generované reklamy