J. Menoušek se věnoval tématu spolehlivosti medicínských informací na internetu. Problematiku uvedl příkladem zahraniční studie hodnotící desítky medicínských portálů z hlediska metod léčby různých nemocí, které portály doporučovaly. Pouze malá část (desetina) obsahovala správné metody léčby, řada obsahovala neúplné nebo neaktuální informace apod. Online zdroje mají obecně nižší míru validity než tištěné zdroje. Informační zdroje podle validity lze seřadit v pořadí: 1) oborové databáze, studie renomovaných autorů, 2) oborové portály, 3) dokumenty stažené přímo z internetu. Informační zdroje lze hodnotit podle různých kritérií (autorství apod.). Klasifikace hodnotících systémů: 1) automatizované systémy (software) – založené na fuzzy logice, někdy využívají analýzu návštěvnosti; 2) systémy založené na nepřímém hodnocení prostřednictvím citačního indexu a impakt faktoru, popř. internetového impakt faktoru (viz např. CitMed), který je však velmi problematický, protože odkazy nejsou přidávány samotnými vědci; 3) systémy založené na přímém hodnocení – laické (anotace) nebo kompetentní (peer review nebo recenzní řízení, vč. systémů EBM). Příkladem zdrojů hodnotících medicínské informace jsou OMNI, HON, Journal of Medical Internet Research a řada dalších. 4 pilíře kvalitních medicínských informací jsou: výchova uživatelů, autocenzura, hodnocení třetím subjektem, donucování. Závěrem J. Menoušek uvedl, že hodnocení nelze dělat pouze automaticky, nejlepším vodítkem je zkušenost, ovšem s tím, že validita není na internetu nikdy zajištěna na 100%.

(js)