V zářijovém pokračování tohoto sloupku jsem se snažila přiblížit některé konkrétní aktivity týkající se problematiky zvyšování informační gramotnosti, které vznikly jak na mezinárodní úrovni, tak v rámci jednotlivých států. Tentokrát bych se ráda věnovala pouze jedinému projektu, který však považuji za jeden z nejvýznamnějších, a to především ve vztahu k informační gramotnosti a informační výchově v prostředí vysokých škol.

Úvodem

V r. 1997 Association of College and Research Libraries [pozn. 1] (ACRL; Asociace vysokoškolských a vědeckých knihoven), konkrétně její "Instruction section" (sekce pro výchovu či přípravu), vytvořila pracovní skupinu [pozn. 2], která měla za úkol zrevidovat dosavadní koncepci bibliografické přípravy uživatelů vysokoškolských knihoven (ta byla vytvořena r. 1987). Vznikl soubor 12 doporučení, na jejichž základě byl r. 1998 započat proces přepracovávání dosavadní koncepce bibliografické přípravy (v angl. bibliographic instruction). Nová koncepce byla zveřejněna pod názvem "Objectives for Information Literacy Instruction: A Model Statement for Academic Librarians" (Cíle informační výchovy: modelový přehled pro vysokoškolské knihovníky). Současně se tato pracovní skupina věnovala také definici standardů informační gramotnosti pro vyšší vzdělávání. Výsledkem její práce se stal v lednu roku 2000 dokument "Information Literacy Competency Standards for Higher Education" (Standardy kompetencí v rámci informační gramotnosti pro vyšší vzdělávání [pozn. 3]).

Výše zmíněné materiály byly vytvořeny především za účelem jejich využití při jednání s představiteli vysokých škol. Vyjadřují cíle a výsledky, kterých by měla každá škola dosáhnout v oblasti zvyšování informační gramotnosti u studentů (ale i zaměstnanců). Knihovníci, kteří připravují samostatné přednášky či celé kurzy nebo se jakýmkoliv jiným způsobem podílejí na začlenění problematiky informační gramotnosti do studijních programů, by proto měli z obou dokumentů vycházet. Mohou se na oba dokumenty odvolávat při jednáních s představiteli školy a při plánování, hodnocení a přepracovávání programů informační výchovy. Uplatnění jednotlivých zásad je samozřejmě možno přizpůsobit konkrétní situaci a okolnostem. Jedná se pouze o návrh, o doporučení, jak řešit vytváření nového programu informační výchovy, tedy je to jakýsi nástroj, na jehož základě je možno stavět dle konkrétních potřeb dané školy a možností knihovny.

Ráda bych zmínila i otázku terminologie použité v obou dokumentech. Jednotně je používán obecný pojem knihovník (v angl. librarian). Pod pojmem "instruktor" (v angl. "course instructor") se skrývá osoba, která má zodpovědnost za vedení přednášky či kurzu, ale není zaměstnancem knihovny. Jedná se především o vyučujícího z dané vysoké školy, asistenta, tvůrce online kurzu, odborníka na ICT apod. Významnou roli hraje i rozdíl mezi anglickými pojmy "outcomes" (výsledky či předpokládané výsledky vzdělávacího plánu nebo programu) a "objectives" (konkrétní cíle, kterých mají studenti dosáhnout) a jejich vzájemný vztah.

Odpovědnost za informační výchovu

ACRL ve svých doporučeních zmiňuje i otázku podpory informační výchovy na vysokých školách a odpovědnost za konkrétní programy. Konstatování, že být informačně gramotný znamená nejen schopnost dobře a efektivně vyhledávat informace, ale zahrnuje i schopnost rozeznat, kdy jsou informace potřeba správně tuto potřebu definovat a následně formulovat dotaz tak, aby výsledkem bylo vyhledání relevantních informací, vypovídá o stále rostoucím významu pojmu, který dále zahrnuje i schopnost hodnotit informace získané z jakéhokoliv typu zdroje a posléze je i vhodně a eticky využít. Ideální tedy je, pokud existuje zájem a úsilí o zvyšování informační gramotnost v rámci celé vysoké školy. Představitelé školy by měli tento cíl podporovat. Pedagogové by měli za podpory a pomoci knihovníků usilovat o zvýšení informační gramotnosti studentů v rámci svého oboru. Charakter spolupráce mezi knihovníky a vyučujícími je odlišný nejen na jednotlivých školách, ale často je možno pozorovat různé přístupy k tomuto problému i v rámci jedné školy. Některé školy nechávají zodpovědnost zcela na knihovnících, některé zastávají spíše aktivní přístup i ze strany vyučujících. Obecně však platí, že čím vyšší míra spolupráce, tím větší šance pro vytvoření opravdu komplexního programu na zvyšování IG nejen studentů, ale i vyučujících a ostatních zaměstnanců.

Příklady konkrétních doporučení

Na závěr uvádím několik příkladů kritérií, na jejichž základě lze, dle ACRL, vytvářet vhodné programy na zvyšování informační gramotnosti studentů a na druhé straně i hodnotit míru informační gramotnosti, které již bylo dosaženo.

1. Informačně gramotný student je schopen určit rozsah informací, které potřebuje.

• Definuje a formuluje svou informační potřebu.
• Je schopen identifikovat různé typy potenciálních informačních zdrojů.
• Uvědomuje si hodnotu a význam získání potřebných informací.
• Přehodnocuje povahu a rozsah svých informačních potřeb.

2. Informačně gramotný student efektivně a účelně vyhledává potřebné informace.

• Volí nejvhodnější metody a informační systémy pro získání potřebných informací.
• Vytváří a používá efektivní strategie pro vyhledávání.
• Vyhledává informace pomocí široké škály metod.
• Je schopen vyladit vyhledávací strategii, pokud je to zapotřebí.
• Získává, zaznamenává a organizuje informace a jejich zdroje.

3. Informačně gramotný student kriticky hodnotí získané informace a jejich zdroje a zařazuje je do svého poznatkového fondu a systému hodnot.

• Zná a využívá různá kritéria pro hodnocení informací a jejich zdrojů.
• Porovnává nové poznatky s poznatky již dříve získanými a na základě toho je i hodnotí.
• Je schopen rozhodnout, zda je nutná změna původního dotazu.
  ...

4. Informačně gramotný student samostatně nebo jako člen určité skupiny efektivně využívá informace k dosažení daného cíle.

• Konkrétní cíle pro tento bod by měly být stanoveny v rámci konkrétních kurzů v závislosti na potřebách jednotlivých oborů.

5. Informačně gramotný student se orientuje v problematice ekonomických, právních a společenských aspektů práce s informacemi a informace získává a využívá legálně a v souladu s etickými zásadami.

• Má přehled o etických, právních a společensko-ekonomických otázkách spojených s informačními technologiemi a prací s informacemi.
• Bere v úvahu informační zdroje jako nástroj pro komunikaci výsledků práce.
  ...

V příštím pokračování sloupku se můžete těšit na poněkud odlišný pohled na problematiku informační gramotnosti, a to z hlediska vzdělávací politiky, očima Mgr. Michaely Dombrovské.