V druhé polovině září letošního roku se v Okresní knihovně v Havlíčkově Brodě konal třídenní seminář pro knihovníky, zaměřený na odstraňování bariér v komunikaci se znevýhodněnými čtenáři a uživateli knihoven. Na třetí ročník vzdělávacího cyklu se v průběhu jeho trvání sjelo více než třicet knihovníků z celé republiky a pět pedagogických pracovníků z havlíčkobrodského okresu. Finanční přispění Ministerstva kultury ČR a velvyslanectví Nizozemského království umožnilo přizvat ke spolupráci řadu odborníků, kteří se práci se zdravotně postiženými věnují a pomáhají jim k plnohodnotnému zapojení do běžného života.

Už předchozí ročníky ukázaly, že k naplnění motta Knihovna centrem informací pro všechny nestačí pouze bezbariérové přístupy do našich knihoven, ale jde především o mezilidskou komunikaci, snahu vytvořit handicapovaným lidem v knihovnách takové podmínky, aby mohli uplatnit své právo přístupu k informacím. Současně respektovat jejich psychické zvláštnosti, specifičnost přístupu k četbě, odlišnosti vnímání a zapojování dalších smyslových orgánů při této činnosti.
Zní vám to jako fráze? Mně by to možná znělo také tak, kdybych se těsně před naším seminářem nezúčastnila jako jediný! zástupce knihoven v Kongresovém centru v Praze konference s názvem Internet a informační systémy pro zdravotně postižené. Nosným motivem celého jednání bylo volání po volném přístupu k informacím. O možnostech a speciálních službách institucí, které informace shromažďují a uchovávají - knihoven - věřte mi, většina přítomných nevěděla. Přineslo mi to mnoho námětů nejen k zamyšlení, ale i k další práci.

Nemělo by, myslím, smysl zabývat se podrobně obsahem jednotlivých vystoupení našeho semináře. Každý z účastníků si ze tří bloků zaměřených na uživatele knihoven, pro něž je četba a přístup k informacím v běžné tištěné podobě, odnesl to, co ho nejvíce zaujalo.

První část semináře, zaměřená na komunikaci se zrakově postiženými, přinesla velmi emotivní setkání s nevidomou Mgr. Pavlou Francovou-Valníčkovou, českou paralympijskou vítězkou, která i přes svůj zrakový handicap vystudovala vysokou školu, absolvovala další studium v USA a svými schopnostmi a životními postoji dokazuje, že nevidomý člověk dokáže totéž a často i mnohem víc než ostatní. Hovořila o svém vztahu k četbě, o problémech v získávání studijních materiálů a využívání elektronických informací s nástupem výpočetní techniky. Její vystoupení doplňovala PhDr. Klára Konvičková, psycholožka středních škol pro zrakově postižené, která využila svých poznatků ze speciálního školství, vysvětlila nezastupitelnou úlohu Braillova písma a seznámila nás i s výsledky průzkumu čtenářství mezi zrakově postiženými studenty, který si připravila pro naše společné setkání.

Pro mne bylo velmi inspirující vystoupení Ing. Vladimíry Sýkorové, která v letošním roce absolvovala stáž v Kongresové knihovně v USA a podrobně se seznámila s prací tamních knihoven se zrakově postiženými čtenáři. Ještě dlouho se nám může jen zdát nejen o množství vynakládaných prostředků na nákup zvukových knih, o propracované spolupráci mezi knihovnami poskytujícími speciální služby, o práci dobrovolníků, ale i systému školení zrakově postižených v práci s počítačem a Internetem, pořádaných pravidelně každou knihovnou, která je touto stanicí vybavena.

Pro řadu účastníků bylo stěžejním vystoupení ředitelky Metodického centra informatiky SONS - RNDr. Hany Bubeníčkové, která velice přesně a výstižně informovala o tom, jaké informace zdravotně postižení především potřebují a hledají, jaké jsou možnosti využití Internetu pro zdravotně postižené a jaká je pro ně jeho dostupnost ze zdravotního hlediska. Další část věnovala softwarovému vybavení speciálních počítačem pro zrakově postižené v knihovnách a v závěru nabídla několik možností spolupráce knihoven a Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých.
Informativním vystoupením PhDr. Petra Peňáze o možnostech a cílech Střediska pro pomoc zrakově postiženým studentům Masarykovy univerzity v Brně maratón prvního dne končil.

Druhý blok věnováný problematice neslyšících a nedoslýchavých zahájila přednáškou na téma "Neslyšící a čeština jako cizí jazyk" Mgr. Andrea Hudáková z FF UK v Praze. Úvodní test ukázal, že problémy neslyšících vnímáme často velmi zkresleně. I ti z nás, kteří se zúčastnili obou předchozích ročníků, se dopustili v otázkách zaměřených na vnímání světa sluchem, odezírání, čtení a psaní i život neslyšících znovu několika omylů. Proto jejich uvedení na pravou míru i další část, zaměřená na způsoby komunikace lidí se sluchovým postižením i charakteristika znakového jazyka, byla velkým přínosem pro pochopení života ve světě ticha a bezjazyčí.

O významném počinu na cestě zejména neslyšících dětí k četbě a tištěným informacím byla přednáška PhDr. Evy Souralové z PF Univerzity Palackého v Olomouci na téma "Knihy upravené pro čtenáře s menší kompetencí v češtině". Vysvětlila a na jednotlivých ukázkách názorně předvedla postupy při zjednodušování textu, objasnila význam doplňujícího slovníčku některých, především abstraktních pojmů a doložila řadou příkladů již existujících knih s tzv. zkráceným textem. Její přednášku doplnila Mgr. Eva Rádlová, která se problematikou úpravy textů a jejich srozumitelnosti pro děti se sluchovým postižením rovněž zabývá.

Praktické shrnutí získaných vědomostí přinesla závěrečná beseda s Jiřinou Kocmanovou, metodickou instruktorkou a tlumočnicí znakového jazyka Svazu neslyšících a nedoslýchavých, která má bohaté zkušenosti z práce se sluchově postiženými v pěti okresech ČR a s Veronikou Tonarovou, pracovnicí Okresní knihovny Havlíčkův Brod, která se cíleně věnuje problematice čtenářů se sluchovým postižením.
Ale ani tím program druhého dne nekončil a účastníky semináře čekalo ještě večerní představení PLAY CHAPLIN! v podání Vlastního divadla neslyšících, l. sekce Divadla v 7 a půl z Brna. Strhující vystoupení mladých neslyšících umělců nadchlo všechny přítomné bez rozdílu. Dlužno dodat, že představení bylo upraveno pro podmínky našeho koncertního sálu, který skýtá minimální technické zázemí a vyžadovalo ze strany herců notnou dávku improvizace.

Třetí závěrečný den byl věnován problematice dětí s poruchami čtení v přednášce PhDr. Václava Mertina z FF UK v Praze. Náměty k zamyšlení typu čtení a čtenářství nezačíná v 1. třídě, ale v roce 0, škola nemá prostor naučit číst, integrace dyslektiků a další provokovaly k diskusi především přítomné pedagogy. Role knihoven vychází zejména z možností rozvíjení volnočasových aktivit nejen dětí, ale celé rodiny.
Doplněním celého bloku bylo vystoupení Marty Balounové z OK Havlíčkův Brod, která se s přítomnými podělila o zkušenosti z práce s dyslektickými dětmi a předvedla ukázky práce s počítačovými programy pro dyslektiky.

Přestože jsou mé zkušenosti s pořádáním celorepublikových seminářů pro knihovníky už tříleté, vždy se vyskytnou nové tušené i nečekané situace, které je třeba okamžitě řešit, překlenout i uhrát. Ne vždy se to dokonale podaří a chvíli si říkám: "už nikdy více". Potom se zase oklepu a uvědomím si, kolik jsem i já v té chvíli potkala zajímavých lidí. Odborníků a nadšenců, kteří se snaží bourat komunikační i myšlenkové bariéry se světem těch z nás, kteří mají sice různé odlišnosti, ale jsou věci, které nám mohou být a také jsou společné. Tak snad...?!