Ten, který nosí vánoční dárky k nám domů, se v loňském roce rozhodl, že se během letošní dovolené podíváme opět ke Středozemnímu moři, ale tentokrát z druhé strany, z afrického břehu. Do září letošního roku jsem tedy měla dostatek času, abych si o Tunisku a jeho zajímavostech, památkách, lidech i jejich víře přečetla dostatek knih, průvodců i článků. Na cestu jsme se vydávali plni očekávání, zvědavosti, představ o uvědomělém lenošení i plánovaném výletě do opravdové pouště. Naše letadlo odlétalo 11. září 2001. Naše dovolená, prožívaná v islámské zemi, rázem dostala další rozměr. Rozhodně nechci tyto řádky proměnit v politický komentář nebo rozbor velmi složité situace, která dnes ve světě je. Proč ale čtete tyto řádky právě v Ikarovi? Z téměř tří set fotografií, které jsem během cesty pořídila, chci Vám, knihovníkům, několik nabídnout.

Obrázek č. 1: Velbloud
Velbloud k této zemi patří. S každým, kdo bude tvrdit, že velbloud páchne nebo plive, se pustím do živé debaty. Jsou to zvířata krásná, elegantní a jízda na nich mezi písečnými dunami Sahary bude už asi navždy patřit k mým nejexotičtějším zážitkům.

Obrázek č. 2: Mešita
Najdeme ji v každém tuniském městě, městečku i vesnici. Má vždy své kouzlo, tajemství a výtvarnou krásu. Tato je v Monastiru, půvabném pobřežním městě ve střední části Tuniska.

Obrázek č. 3: Odyseus
Nejvýznamnější tuniské muzeum Bardo v hlavním městě vlastní a prezentuje skvělou sbírku uměleckých předmětů. Dominují jí mozaiky z římského období, které sem byly přeneseny z patricijských vil v Kartágu, Sousse a El Jemu. Hlava Medúzy, Theseus zápasící s Mínotaurem, Únos Európy, Vergilius s múzami, Neptun... i vyobrazení z běžného života lidí, výjevy z přírody jsou tak, jak byly zachyceny několik století př. n. l., úžasným svědectvím.

Obrázek č. 4: Tržiště
Nekonečné množství barev, vůní, pachů, hlasů, krásy, nevkusu, umění i kýče stěsnáno na omezený prostor zpravidla středověké mediny, opevněním ohraničené centrum města.

Obrázek č. 5: Knihkupectví
Zde Vám nabízím kousíček knihkupectví, stísněného mezi dalšími krámky na tržišti v hlavním městě Tunis, několik kroků od slavné mešity Olivovníku...

Obrázek č. 6: Tabulka
Tato nenápadná tabulka informuje hledající (mne) i ty co již vědí, že právě stojí před vstupem do jedné z častí Tuniské národní knihovny. Ve všech státních budovách platí v Tunisku přísný zákaz fotografování, a tak Vám mohu nabídnout dále pouze pohled na obrázek informující o provozní době knihovny. Vešla jsem, představila se jako knihovnice z Prahy a požádala jsem o umožnění kratičké prohlídky, protože můj čas byl limitován… Několik pohledů na nádvoří stařičkého domu, několik značně zašlých studoven časopisů se čtenáři s jiskrou v oku, několik pohledů do klasického lístkového katalogu s ručně psanými záznamy, nahlédnutí do skladu knihovních jednotek se skupinou pěti velmi živě diskutujících a velmi vášnivě kouřících mužů, odklepávajících popel na papírové víko od nějaké krabice, přijetí informace, že nová a moderní knihovna je v jiné části města, oboustranně vyslovené přání setkat se znovu...

Obrázek č. 8: Moje nejméně očekávaná...
Toto je knihovna, která slouží návštěvníkům moderního hotelu v Tozeuru. Toto město ležící v oáze na břehu solných jezer poblíž alžírských hranic patří k těm nejvzdálenějším, která jsem kdy navštívila. Že i tady najdu (byť malou) knihovnu, jsem opravdu nečekala...

Obrázek č. 9 a 10: Moje nejstarší...
Tuto malou procházku nemůžeme skončit nikde jinde, než v srdci Antoniových lázní v Kartágu. Tyto lázně jsou nejrozsáhlejší a nejvýznamnější památkou na římské Kartágo, dnes předměstí hlavního města Tunisu. Jejich součástí byla již ve 2. stol. př. n. l. knihovna. Možná právě tudy chodili tehdejší čtenáři...

A kde jsou ty Vánoce na konci? S každými Vánocemi si spojujeme přání, naděje a očekávání. A já si letos budu mimo jiné také moc přát, aby ten velký konflikt, který začal tentýž den, kdy naše dovolená, byl do Vánoc minulostí, aby byla všechna nebezpečí zažehnána a lidská zloba, nenávist a zášť ztratila sílu a moc...