Nevím, jestli si v první polovině 15. století Guttenberg při přípravě a oznámení svého vynálezu knihtisku uvědomoval, co všechno bude v lidských dějinách v oboru zaznamenání informací na médium následovat. Svým knihtiskem odstartoval něco, co ovlivnilo lidské dějiny na dlouhá století dopředu. Nebyly to již hliněné destičky, pergamenové svitky, ani papyrus, ale papír a technologie tisku, která na toto médium zaznamenala informaci a pomocí lidské tvořivosti a zaujetí z něj vytvořila dokument. Od doby Guttenbergova vynálezu uplynulo 550 let a technologie tisku pokročila do počítačového věku a digitální podoby textu. Konec 20. století zaznamenává prudký vývoj v elektronickém publikování a objevují se první prototypy elektronických knih.

Co vlastně můžeme nazývat elektronickou knihou? Může se jednat buď o originální nebo převzaté dílo autora, které je na určitém počítačovém médiu uloženo v textové nebo multimediální podobě a zpravidla přístupné v online formě. Elektronickou knihou, známou jako e-book, však také chápeme technické zařízení - minipočítač, který umožňuje číst digitalizovaný dokument na displeji. Svým vzhledem a velikostí připomíná plastická krabička skutečnou knihu.

Svojí pozornost nejdříve zaměřím na problematiku elektronické knihy jako elektronického zařízení. V této spojitosti považuji za důležité definovat pojem e-book jako technické zařízení typu e-book reader (prohlížeč, čtenář) a jednak jako nehmotný-virtuální dokument uložený v elektronickém formátu v tomto zařízení. Tento dokument lze potom nazývat skutečnou elektronickou knihou (e-book). [1]

Ačkoliv je v současné době (duben 2001) prodáno pouhých 43 000 kusů těchto zařízení, zdá se, že elektronickému publikování se začíná blýskat na lepší časy. Předpovídá se rychlý růst prodeje elektronických knih a odhaduje se, že v roce 2005 bude majitelem těchto "krabiček s displejem" v nejhorším případě téměř tři miliony uživatelů. [2] Optimistický odhad je stanoven až na desetinásobek této hodnoty.

Společností, která drží vedoucí pozici na trhu s těmito čtecími zařízeními elektronických knih, je Gemstar/RCA, Inc. Vyvinula dvojici produktů, které jsou odstupňovány podle technických parametrů a potřeby uživatelů. Tím prvním je Model REB1100 Gemstar a z hlediska uživatele je důležité, co mu nabízí. O černobílém krystalickém dotekovém displeji o velikosti úhlopříčky 15,5 cm a rozlišením 320x480 bodů by se dalo tvrdit, že by po delším čtení knihy neměl očím ublížit. V 8 MB paměti tohoto modelu lze uložit až 20 elektronických knih (nebo 8000 stran textu) a tuto paměť lze přidáním dalších modulů rozšířit až na 72 MB (70 000 stran). Nabíjecí lithiová baterie umožní čtenáři provoz e-book v rozmezí 20-40 hodin. Váha tohoto elektronického prohlížeče je 650 g. Z předprogramovaných funkcí prohlížeče je bezpochyby výhodou možnost hledání podtrženého a zvýrazněného textu, používání záložek a přístup do vestavěného slovníku (Webster`s dictionary). Pro spojení s počítačem a Internetem je zabudovaný interní modem s rozhraním přes USB a infračervený port. [3]

Dražší model REB1200 (v ceně 700 US$) nabízí na svém větším a barevném displeji s rozlišením 400x400 pixelů o něco více komfortu. Model je vyráběn s rychlejším 56k interním modemem. Nevýhodou tohoto modelu je poněkud kratší doba provozu, stanovená výrobcem v rozmezí mezi 6-12 hodinami. [4]

Konkurenčním produktem Gemstaru je eBookMan EBM 911 od společnosti Franklin, který na první pohled vypadá spíše jako osobní digitální organizér a databanka. Jeho váha je však pouhých 250 g. Nevýhodou je malá rozlišitelnost displeje (200x240 bodů), která má za následek rychlejší únavu očí čtenáře. Model také umožňuje přehrávání audio knih a hudebního elektronického formátu MP3. [5]

Jaká je situace na trhu elektronické literatury? Uživatel si může vybrat z tisícovek anglicky a francouzsky psaných titulů knih a periodik. Mnoho tisícovek elektronických knih je také dostupných zcela zdarma. Na co však čtenář nesmí zapomenout je to, že současné formáty pro zápis a čtení elektronického formátu knihy jsou vzájemně nekompatibilní.

Společnost Microsoft vyvinula vlastní formát určený pro elektronické publikování - Microsoft Reader, který je volně dostupný pro osobní počítače s operačním systémem MS Windows. Program Microsoft Reader používá speciální technologii ClearType display zdokonalující čitelnost textu na monitoru. Tituly, které jsou publikované pod tímto formátem jsou v nabídce elektronických knihkupectví Barnes&Noble, Amazon.com a dalších. [6]

Další společností, která nabízí formát určený pro elektronické publikování, je Adobe Systems. V srpnu 2000 odkoupila společnost Glassbook, Inc. a nabízí produkt Glassbook Reader pod svým jménem jako Adobe Acrobat eBook Reader s využitím nové technologie čtení písma CoolType. Program je určen pro platformu MS Windows i Macintosh a poslední verze 2.1 je k dispozici jako download zdarma z centrálního serveru Adobe Systems. Na této webové stránce jsou také informace o novém produktu Adobe Content Server, který byl vytvořen pro bezpečnou distribuci elektronických knih ve formátu Adobe PDF (Portable Document Format). [7]

Obecně jsou elektronické knihy v průměru asi o polovinu levnější než knihy klasické, papírové. Stejně jako publikace klasického tištěného formátu, tak i knihy nebo časopisy v elektronické verzi se cenově liší. Cena za titul povídky nebo románu se zpravidla pohybuje v rozmezí mezi $5 - $10, cena ostatní literatury už může být o něco vyšší, mezi $10 - $30. [8]

Elektronické publikování versus veřejná knihovna

S příchodem Internetu a doslova "internetizací" škol a dalších institucí a se související digitalizací dokumentů s možností budoucího používání elektronických knih se začalo uvažovat o tom, zda nejsou knihovny v té podobě, jak je známe, zbytečné. Internet jako nové informační a komunikační médium vstoupil do života každého z nás a ovlivňuje naše myšlení a uvažování.

Knihovny jsou ikony našeho kulturního intelektu. Uvažovat o tom, zda jsou klasické knihovny Internetem nahraditelné, je pouhé fantazírování. Mark Herring, knihovník a autor článku "10 důvodů proč Internet nemůže nahradit knihovnu" má pro to pádné argumenty, z nichž vybírám ty nejdůležitější myšlenky. [9]

1. Na Internetu nelze nalézt všechno.

I když existence více než jedné miliardy dokumentů na Internetu by mohla být vyhovující jako dostatečná základna lidských znalostí a vědomostí, není tomu tak. Na Internetu lze podle průzkumů nalézt pouhých 8 % všech vydaných a klasickou formou tištěných časopisů a novin. A ty, které zde nalezneme, je z velké většiny možné získat pouze přes placenou službu.

2. Hledání relevantních dokumentů je hledáním jehly v kupce sena.

Internet je obrovská nekatalogizovaná knihovna. I přes stále zdokonalované vyhledávací služby typu search nebo metasearch (příklad Altavista) nelze prohledávat celý web. Existence problematické aktualizace nebo neexistence webových stránek uvedených ve výsledku vyhledávání je všeobecně známá.

3. Neexistence kontroly kvality.

Existenci Internetu je potřeba chápat jako vhodný doplněk ke všem vědeckým, lékařským a historickým informačním zdrojům. Internet jako zdroj založený na masivním publikování čehokoli, kýmkoli, nemá kontrolu kvality a pravdivostí uložených informací.

4. Co nevíte, to vás nezraní.

Digitalizace časopisů je považována za jeden z velkých přínosů moderních technologií. Plnotextové dokumenty však často nesou toto označení neprávem. Důvodem je častá neexistence poznámek pod textem nebo vysvětlivek. Tabulky, grafy a matematické formule jsou po vytištění znázorněny ve špatně čitelné podobě. Titulní názvy časopisů jsou v digitální podobě často a bez upozornění měněny. Internetové dokumenty jsou z drtivé většiny mladší patnácti let a například možnost získat čísla starších časopisů se stává finančně náročnějším, než je tomu u posledních vydání.

5. Univerzity se neobejdou bez klasických knihoven.

Jako příklad svědčící o nezbytné potřebě klasických knihoven lze uvést rozhodnutí vedení státní university v Monterey (Karolína, USA), které po několika letech od otevření university přikázalo dodatečně založit klasickou univerzitní knihovnu. Důvodem bylo rozčarování z toho, že na Internetu nebylo možné najít vhodné dokumenty a dosavadní digitální knihovna se stala nedostatečným zdrojem informací.

6. Zakládání virtuálních knihoven.

Finanční nákladnost na kompletní digitalizaci knihovního fondu v průměru dosahují astronomických čísel. Americká společnost Questia Media, která se zabývá digitalizací dokumentů, investovala 125 milionů am. dolarů na digitalizaci a poplatky za autorská práva 50 000 knihovních jednotek. To znamená, že převedení jedné knihy do elektronické podoby stojí 2500 dolarů. I kdyby se přistoupilo k digitalizaci celého knihovního fondu, otázkou zůstává, co se stane s fyzickými primárními fondy.

7. Internet se vyskytuje všude, ale kniha je hmatatelná.

Z posledních průzkumů amerického elektronického knižního trhu vyplynulo, že celých 80 % čtenářů nakupující knihy přes Internet dává přednost čtení těchto knih v tištěné podobě a nikoli přes webová rozhraní nebo čtecí zařízení typu eBook.

Výhody a nevýhody elektronického publikování

Jedno je dnes jisté. Díky elektronickému publikování získává autor obrovskou kontrolu nad celým procesem, kterým dokument projde na cestě od napsání až ke čtenáři. Elektronicky publikovat se zdá také být mnohem snazší a rychlejší, než klasickou a, přiznejme si, zdlouhavou a trnitou cestou. Úspěšný autor publikující elektronicky získává větší finanční odměnu a smlouva s distributorem jeho díla je "author-friendly", tedy autorsky přátelštější než smlouvy s nakladateli tištěných publikací. Výhodou elektronických knih je samozřejmě jejich dlouhá životnost.

Nevýhodou elektronického publikování je fakt, že autor musí často po napsání knihy udělat téměř všechno sám, to znamená hlavně zasloužit se o propagaci svého díla a marketing. Prodejní úspěch není předem zaručen, nevýhodou je nižší prodej, žádné platby od vydavatele předem a risk pořízení pirátských kopií. Za největší nevýhodu a problém elektronického publikování osobně považuji neochotu čtenářů číst dlouhé texty z monitoru počítače. Předpokládám, že když se někdo rozhodne zakoupit elektronické zařízení typu e-book, je připraven na to, že bude číst knihy z malého displeje.

Závěr

Od dob Guttenbergova vynálezu knihtisku prošla kniha a její tisk obrovským vývojem. Vyvíjel se materiál, na který se tisklo, psací potřeby a samozřejmě také požadavky čtenářů. Dnes, kdy jsme se ocitli v 21. století, se vývoj knihy dostal tam, kam zřejmě po celá ta staletí evoluce tisku mířil. S rychlým vývojem výpočetní techniky, ekonomickou vyspělostí a také, bohužel, uspěchaností současné doby se možná proto začíná více publikovat v elektronické podobě.

Potřebují však opravdu lidé počítač také k tomu, aby si mohli přečíst svoji oblíbenou nebo vybranou knihu? Není to spíše výraz lenosti, známkou módního trendu, kulturní vyspělosti nebo kulturního barbarství?

Existenci Internetu a elektronické knihy je dobré posuzovat jako vhodný doplněk k plnohodnotnému knihovnímu fondu knihovny. Uplynulých téměř tisíc let je pojem klasické knihy jako symbol vědění zakomponováno v lidském krevním oběhu. Je proto velmi nepravděpodobné, že by se knihovny mohli v následujícím století obávat poklesu zájmu čtenářů klasických, tedy papírových knih. Vždyť kniha, to je přece něco kouzelného, hmatatelného, se specifickým pachem nebo i vůní. Je to věc, která nás provází od dětství až do stáří, je to kulturní dědictví a my bychom se k ní měli také patřičně chovat.