Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Automatizace knihovnických procesů po osmé

Čas nutný k přečtení
13 minut
Již přečteno

Automatizace knihovnických procesů po osmé

0 comments

Letošní, osmý ročník semináře Automatizace knihovnických procesů, který pořádá jednou za dva roky Výpočetní a informační centrum ČVUT, se konal ve dnech 24.-25. dubna v nových prostorách Státní vědecké knihovny v Liberci. Pořadatelé tentokrát oslovili s žádostí o vystoupení širokou odbornou veřejnost, takže program semináře byl doslova našlapaný - s uspokojením třeba říci vesměs poutavými příspěvky.

Na úvod položil M. Svoboda (Státní technická knihovna) ve svém příspěvku otázku "Přežili rok 2000 a co teď?". Ředitel STK předložil stručný vývoj českého knihovnictví uplynulých více než deseti let - od dob, kdy knihovny nebyly nuceny vzhledem k podmínkám spolupracovat, dob, kdy se knihovny nesměle začínaly automatizovat, přes "porevoluční" období zavádění standardizace, podpůrných programů (RISK), rozvoje vzdělávaní (ať už školního či celoživotního v rámci kurzů) a počátků vývoje metodiky spolupráce knihoven. Dále rekapituloval současnou situaci, čili "kde jsme". Ve velkém množství knihoven je zaveden Internet, který mohou využívat zaměstnanci i uživatelé. Jsou patrné počátky snah o koordinované doplňování fondů. Zavádí se využívání autorit a sdílené katalogizace. Vznikají české předmětové hesláře. Existují programy financování projektů knihoven.
Ani tento stav nepovažuje M. Svoboda za konečný a uspokojivý - musíme se zejména ptát "co schází klientovi/uživateli". Existuje velké množství informačních zdrojů - knihovny musí uživateli ukázat cestu k jejich účelnému využití; musí zajistit vazby záznamů o zdroji v databázi na primární zdroj samotný; musí směřovat ke vzájemnému propojení knihoven a zdrojů; musí zavést jasná pravidla zpřístupnění zdrojů. Řešení těchto otázek se skrývá v různých rozjíždějících se projektech velkých knihoven, v zakládání skutečných konsorcií a ve zlepšení jednání s dodavateli informačních zdrojů. Budoucnost knihoven pak tkví v přidané hodnotě: zkvalitnění akvizice, archivace digitálních zdrojů, digitalizace archivních zdrojů, nástroje pro zlepšení vyhledatelnosti elektronických zdrojů a v neposlední řadě motivování uživatele příjemnými prostory knihoven a poskytováním skutečně kvalitních služeb.

D. Tkačíková (Knihovna Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava) seznámila publikum s novým fenoménem v příspěvku "Elektronické knihy, čtenáři a knihovny - jde to dohromady?". Na úvod uvedla, že současné elektronické knihy zatím neohrožují knihy klasické, neboť nemají vlastnosti tištěných knih (zejm. levnost, pružnost, lehkost, skladovatelnost, snadnou přenosnost, dostatečný kontrast a odrazivost, nenáročnost na spotřebu energie). V posledních letech se objevují snahy o vývoj "elektronického papíru" a "elektronického inkoustu", které by měly elektronické knihy posunout na úroveň tištěných. Avšak již nyní by se i knihovny měly o elektronické knihy zajímat; zejm. knihovny v USA mají tyto dokumenty ve svém fondu a půjčují je uživatelům.
Výraz "elektronická kniha" je chápán ve dvou podobách: a) specializované zařízení určené ke čtení elektronických textů, b) programové vybavení vyvinuté pro zpřístupňování elektronických textů. D. Tkačíková představila pomocí simulace fungování zástupců obou uvedených typů - fyzického zařízení i programového vybavení.

Příspěvek "Digitální knihovny: principy a problémy" přednesl jeden z otců tohoto semináře J. Pokorný (Katedra softwarového inženýrství MFF UK). Digitální knihovnu představil jako logické pokračování automatizace knihoven, jako řízenou kolekci informací (a odpovídajících služeb) uložených v digitální formě a přístupných po síti. Přičemž cílem budování takové knihovny je poskytnout univerzální přístup k informačním zdrojům a službám. Digitální knihovnu je třeba samozřejmě stavět na fyzické knihovně, kterou tvoří tři prvky: data (dokumenty a informace ve vlastnictví fyzické knihovny), metadata (data popisující tyto dokumenty a informace) a procesy (činnosti prováděné s daty a metadaty). V digitální knihovně jsou daty veškeré informace, k nimž má uživatel přístup; metadaty jsou informace o informacích umožňující vyhledání a přesnou identifikaci zdroje (poprvé na semináři zazněla slova o schématu Dublin Core a o automatizovaném sklízení dat - tzv. harvestingu); procesy jsou i v digitální knihovně prováděny převážně lidmi. V závěru přednášky se J. Pokorný věnoval dalšímu stupni - automatizované digitální knihovně, kde se většina procesů provádí automaticky a centralizovaně. Může tak dojít k úsporám pracovních sil i technického zařízení, čili k úsporám finančních prostředků.

M. Bartošek (Ústav výpočetní techniky MU v Brně) ve svém vystoupení na téma "Systémový pohled na výběr knihovního systému nové generace a finský model" předložil nejprve požadavky na nový automatizovaný systém z pohledu správce systému, a to na příkladu domovské Masarykovy univerzity v Brně, kde v současnosti probíhá výběr nového systému a kde musí v ideálním případě, jako na jiných vysokých školách, dojít ke skloubení potřeb jednotlivých fakultních knihoven. Přednášející upozornil na fakt, že zodpovědný výběr systému od prvních kroků až po finální spuštění systému stojí zúčastněné mnoho úsilí, času i peněz, navíc osamocená instituce nemůže pomýšlet na drahý, i když kvalitní zahraniční systém. Jako možné řešení složité situace vidí M. Bartošek inspirovat se finským modelem spolupráce: knihovny všech finských univerzit a několik dalších knihoven po již předchozí spolupráci uskutečnily projekt, jehož cílem bylo vybrat, zakoupit a zprovoznit jednotný automatizovaný knihovnický systém a vytvořit ještě těsnější spolupráci v oblasti přístupu k budovaným zdrojům informací. V závěru příspěvku pak M Bartošek vyzval k následování tohoto modelu také v českém prostředí.

V. Sklenák (Katedra informačního a znalostního inženýrství, Fakulta informatiky a statistiky VŠE v Praze) seznámil přítomné se značkovacím jazykem XML v příspěvku "XML a knihovny". Uvedl jeho stručné zařazení do kontextu jazyků HTML (relativně jednoduchý, dobře čitelný, avšak omezený v souboru značek, směšující různé typy značek a předmět souboje prohlížečů MS Internet Explorer a Netscape Navigator) a SGML (kladem je oddělení tří složek: obsahu, struktury a vizuální prezentace dokumentu; avšak velmi komplikovaný). XML umožňuje více než jazyk HTML (zejm. poskytuje možnost definovat vlastní značky a vytvářet jasně strukturované dokumenty) a zároveň je jednodušší než jazyk SGML. Navíc je pod kontrolou konsorcia W3C a je tak nezávislý na střetu zájmů různých firem. V. Sklenák však přítomné ujistil, že XML neznamená zánik HTML - zatímco jazyk HTML se bude i nadále používat k tvorbě základních jednoduchých webových stránek, XML není pro každého uživatele a bude jej využíváno k tvorbě stránek komplikovanějších.

Na předchozí příspěvek navázala G. Krčmařová (Národní knihovna ČR) se svým tématem "Možnosti využití XML v knihovnické praxi". Věnovala se především možnostem konverze bibliografických záznamů z formátu MARC do formy jazyka XML, kdy jednotlivé značky by měly podobu pojmenování jednotlivých částí bibliografického záznamu. Přičemž tato možnost přichází v úvahu především v případě katalogizace internetových (webových) zdrojů, kdy je aplikace formátu MARC obtížná.

M. Škultéty (Katedra softwarového inženýrství MFF UK) provedl ve svém příspěvku "WWW jako dynamická knihovna" srovnání statických (knihovny) a dynamických (webové servery) informačních systémů. Jedním z typických nových dynamických textových IS je syndikovaný obsah. Tento výraz označuje průběžnou distribuci titulků aktuálních zpráv dostupných na různých webových serverech prostřednictvím jedné služby (stránek), s odkazem na plný text. (Nejznámějšími příklady těchto služeb na českém Internetu je Můj Seznam či msn.atlas.) Lze očekávat, že syndikace se bude uplatňovat i v dalších oblastech, než je zpravodajství. V souvislosti s tím zmínil M. Škultéty některé standardy, na nichž je syndikace založena. Syndikované titulky lze považovat za jistou formu metadat; v návaznosti na tento fakt byla závěrečná část tohoto příspěvku stručně věnována opět jazyku XML a formátu RDF (Resource Description Framework).

L. Celbová (Národní knihovna ČR) ve svém příspěvku "Internetové zdroje jako součást národní publikační produkce" představila projekt týkající se zpracování, ochrany a dlouhodobého zpřístupnění českých internetových zdrojů a oznámila zpřístupnění webových stránek věnovaných tomuto projektu, který řešitelé pro zjednodušení pojmenovali WebArchiv. (Viz také samostatný článek v tomto čísle Ikara.)

Jeden ze spoluřešitelů výše uvedeného projektu WebArchiv - P. Žabička (Moravská zemská knihovna) - seznámil přítomné s některými nástroji, které byly vyvinuty v rámci zahraničních projektů a které budou používány ve zmíněném projektu českém. Jedná se jednak o nástroje pro usnadnění manuálního vytváření metadat Dublin Core ("Nástroj pro tvorbu metadat DC"), a dále o nástroje pro automatizovanou archivaci webových stránek (zejména tzv. harvester). P. Žabička se dále zabýval dalšími souvisejícími otázkami: jednoznačnými identifikátory (URN), kontrolním součtem MD5 a propojením "Nástroje pro tvorbu metadat DC" s předmětovými hesláři.

D. Ukropová (Slovenská lesnicka a drevárska knižnica, Technická univerzita vo Zvolene) připravila přednášku s názvem "Metadáta v slovenských knižniciach", jejíž podstatná část měla být věnována představení metadat Dublin Core. Po zjištění, že "my zde v Česku jsme již dál a evidentně dobře víme, co Dublin Core znamená" autorka od této části příspěvku upustila a věnovala se konkrétním zkušenostem její domovské knihovny s těmito metadaty. V následné krátké diskusi byla přednášející vybídnuta k uchopení aktivity v oblasti aplikace a koordinace Dublin Core na Slovensku, zejm. pak k překladu metadat DC do slovenštiny.

R. Římanová (Národní lékařská knihovna) se s auditoriem podělila o zkušenosti s problematikou "Katalogizace elektronických periodik v Národní lékařské knihovně". Tato knihovna získala v poslední době díky dotacím z grantového programu LI2000 přístup k velkému množství elektronických časopisů z oblasti biomedicíny a rozhodla se tento objem informací poněkud nestandardně utřídit pomocí jejich jmenné a věcné katalogizace. Přednášející sdělila také zápory katalogizace elektronických periodik, s nimiž se knihovna potýká: nesmírnou pracnost, existenci různých vyhledávacích nástrojů v různých portálech, nutnost dohledávat údaje v dalších zdrojích, potřebu budování archivu a složitost licenčních podmínek. Problémy, které již knihovna řeší, pak spočívají v kontrole platnosti URL a v umožnění přístupu k těmto zdrojům i ze vzdáleného počítače umístěného mimo knihovnu. Záznamy o elektronických časopisech jsou průběžně zařazovány do existujícího souborného katalogu tištěných periodik, který Národní lékařská knihovna buduje. (Přebírání těchto záznamů do národního souborného katalogu je pak již otázkou času závisejícího na domluvě.)


Druhý jednací den nebyl tak monotematicky zaměřen jako program v předcházejícím odpoledni, který byl věnován především metadatům, formátu XML a katalogizaci. Jednotlivé příspěvky se věnovaly různým tématům a také jejich odborná úroveň byla různá.

E. Bratková (Ústav inf. studií a knihovnictví) ve svém příspěvku "Citace odborné literatury jako nástroj rozvoje služeb a integrace digitálních knihoven" prezentovala možnosti využití citační analýzy a citací obecně v digitálních knihovnách, které spatřuje jako vhodné prostředí pro implementaci této metody. Klasické citační rejstříky (např. Science Citation Index - SCI od firmy ISI) mají v této oblasti určitá omezení spočívající především v nepřítomnosti plných textů článků v databázi a záznamů a textů dokumentů z jiných zdrojů než z vybraných časopisů, např. z internetu. Přestože se situace postupně mění i v klasických rejstřících, kombinaci plného textu a citací lze najít především v digitálních knihovnách. Lze vysledovat dva směry vývoje: a) propojování dokumentů pomocí citací v digitálních (e-printových) archivech, kde je řešena především formalizace citací a jednoznačné identifikátory dokumentů (The Open Citation Project), b) automatická tvorba linků mezi dokumenty na základě citací, které jsou využívány i při vyhledávání pro hodnocení relevance dokumentů (Researchindex).

P. Krbec a J. Pavlík (oba Ústav výpočetní techniky UK) v prezentaci slibně nazvané "Přidané služby knihoven a brána k informacím" vysvětlili základní principy technologie SFX, která slouží k propojování databází, dat a záznamů různých typů. Základní principy technologie SFX přiblížili na příkladu již funkční aplikace obdobné technologie v databázi WebSPIRS na UK, ve které jsou informace o časopisech propojeny na jejich záznamy s lokacemi v rámci Souborného katalogu UK. V souvislosti s touto přednáškou operativně informovala B. Stoklasová (Národní knihovna ČR) o projektu Národní knihovny JIB - Jednotná informační brána, která rovněž bude založena na technologii SFX a SW MetaLib. Tento projekt bude realizován v rámci programu LI ve spolupráci s Univerzou Karlovou. Na projekt JIB navazuje aktivita STK, o které rovněž operativně informoval M. Svoboda (STK). STK bude rovněž realizovat obdobný projekt založený na SFX a SW MetaLib, na rozdíl od projektu JIB je projekt STK zaměřen zejména na tvorbu několika samostatných instancí SFX, a rovněž bude vyvíjen konkrétní výstup: STM - rozhraní pro vědu, techniku a medicínu (ve spolupráci s lékařskými knihovnami).

N. Andrejčíková (Cosmotron Bohemia, s. r. o.) se zabývala problematikou označenou jako "Hybridná knižnica ako knižnica budúcnosti". Autorka poukázala na změny technologie (IT, internet), které ovlivňují nejen formu dokumentů, organizaci práce, ale i požadavky na personál a jeho kvalifikaci ("digitální" gramotnost). Změna technologie ovlivňuje i požadavky uživatelů, kteří kladou zvýšené nároky na kvalitu služeb. Do budoucnosti je třeba klást důraz na elektronickou komunikaci a rovněž týmovou práci. To vše se musí promítnout do organizace knihoven jako takových a změnit je na knihovny hybridního typu, které budou zpřístupňovat infromační zdroje různých formátů (tištěné i elektronické). Koncept hybridní knihovny byl doložen příklady různých projektů (Agora, BUILDER, HEADLINE, MYLIFE, MALIBU), které vznikly v rámci programu eLib. Velký důraz je v projektech hybridních knihoven třeba klást na standardy, ať už technologické či bibliografické.

Z. Bartl (Národní knihovna ČR) vystoupil s příspěvkem "Kooperace při tvorbě a využívání souborů národních autorit", v jehož úvodu zdůraznil nezbytnost kooperace a integrace, na které se snažil nahlédnout ze systémového hlediska. Z. Bartl předložil nový model spolupráce v oblasti národních autorit, založený na iniciativě NK z konce minulého roku, která předpokládá vznik Sdružení pro tvorbu a využívání národních autorit. Realizace dílčích projektů v rámci Sdružení bude probíhat na základě grantů v programu VISK 9. Funkční model budoucí spolupráce spočívá ve změně koncepce v tom smyslu, že správce národních autorit bude provádět pouze koordinaci činností a vlastní správu a údržbu autorit, zatímco tvorba a dodávání konkrétních autorit bude přenesena na spolupracující knihovny. Jako s jedním z dodavatelů dat se počítá i se souborným katalogem CASLIN. Základním principem souboru národních autorit zůstává fyzická centrální databáze, do které probíhá online ukládání autorit a jejich automatická aktualizace v databázích spolupracujících knihoven, které do souboru národních autorit přispívají na základě smluvních vztahů s NK. Celkem zatím na oslovení NK reagovalo 19 knihoven (především SVK a další velké knihovny), v dalších dvou etapách by se k projektu národních autorit měly připojit velké oborové a VŠ knihovny i knihovny dalších typů a různé velikosti.

Prezentace P. Šalouna (Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava) "Propojení virtuální knihovny s textovou databází AmphorA" stručně seznámila s konkrétním projektem virtuální knihovny realizované v Zemědělském výzkumném ústavu v Kroměříži. Virtuální knihovna obsahuje klasifikované informace o různých informačních zdrojích, které slouží pro jejich snadné vyhledávání. V souvislosti s virtuální knihovnou byl prezentován vlastní plnotextový vyhledávač AmphorA, který na rozdíl od komerčně dostupných systémů je cenově přijatelný a který při zpracování dokumentů a tvorbě indexů používá formát XML. Na praktických ukázkách bylo demonstrováno propojení virtuální knihovny a vyhledávače AmphorA.

J. Petráš (Univerzita Pardubice) ve svém příspěvku "Použití IT pro parciální úlohy Univerzitní knihovny (UPa)" stručně předvedl konkrétní aplikace, které v informačním systému univerzity slouží k řízenému přístupu k výpočetní technice: objednávání pracovních hodin na PC, efektivnímu využití síťových tiskáren a vzdáleným formám přístupu k informacím o výpůjčkách (včetně technologie W@P).

Seminář uzavřel svým příspěvkem "Informační technologie - nástroje integrace knihovnicko-informačních služeb" J. Potáček, který hovořil o obecných aspektech informačních technologií, knihovnicko-informačních systémech a službách, a to na základě svých praktických zkušeností.


Organizátorům se podařilo uspořádat velice zdařilý seminář, který v sobě spojil zajímavé příspěvky a příjemné prostředí nové budovy liberecké knihovny. Přesto se objevil černý mrak na jinak slunečné obloze dvou seminářových dnů: nevhodně načasované délky příspěvků (zatímco jeden přednášející dostal k dispozici a nevyčerpal půl hodiny, jiný se nemohl vměstnat do pouhých 15 minut!). Organizátoři zřejmě vycházeli z délky příspěvků zaslaných k otištění ve sborníku, avšak přednášená forma se leckdy od té tištěné samozřejmě liší. Prostor a čas nebyl bohužel většinou dán ani diskusím k jednotlivým příspěvkům.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
CELBOVÁ, Iva a SCHWARZ, Josef. Automatizace knihovnických procesů po osmé. Ikaros [online]. 2001, ročník 5, číslo 5 [cit. 2024-11-22]. urn:nbn:cz:ik-10729. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10729

automaticky generované reklamy