Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Virtuální fond rozptýlených vzácných dokumentů

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Virtuální fond rozptýlených vzácných dokumentů

0 comments
Jednou z nejdůležitějších předností, kterou má digitální kopie jako výstup procesu digitalizace písemných, tištěných a v obecném slova smyslu analogových dokumentů (výraz "digitální kopie" považuji - nejen v souvislosti s historickým knihovním fondem, který v tomto příspěvku bereme v úvahu - za přesnější než výraz "digitální faksimile", který se v odborné literatuře také vyskytuje) oproti produktům tradičních reformátovacích technologií (na prvním místě uveďme mikrofilmování), je možnost šíření těchto kopií po Internetu. Zejména je to díky tomu, že nejsou principiálně zavislé na konkrétním nosiči. Digitální kopie tvoří jádro specializovaných digitálních knihoven jako zřejmě v současnosti progresivního a z uživatelského hlediska atraktivního způsobu zpřístupnění vzácných dokumentů, při kterém jsou aplikovány moderní prvky web-designu (např. Shockwave, Flash a DHTML).

Badatelé však ocení jiný aspekt této formy komunikace informací - může totiž zásadním způsobem přispět k odvěkému problému, s nímž se potýkají: soustředit na jednom místě originální dokumenty rozptýlené v mnoha institucích (a nezřídka uzavřeny před okolním světem v soukromých sbírkách) a v některých případech v takovém fyzickém stavu, který brání jejich půjčování, aniž by hrozilo, že budou další manipulací poškozeny. To vše za cenu, že se budeme muset spokojit s jejich elektronickou náhradou. Což však nemusí znamenat degradaci informační hodnoty dokumentu, který sloužil jako předloha. Naopak - kvalita takové kopie, pokud jsou použity adekvátní technologické postupy, může být dostatečná pro účely, pro něž jsou určeny - tj. studium jejich obsahové složky. Jako příklad můžeme uvést International Dunhuang Project, jehož předmětem byla digitalizace explicitů rukopisů pocházejících z jeskyně v Dunhuangu v centrální oblasti Číny. Významná část těchto dokumentů je v současnosti deponována ve čtyřech institucích (Národní čínské knihovně, Britské knihovně, francouzské Národní knihovně a Ústavu orientálních studií v St. Petěrburgu). Textově-obrazová databáze je volně přístupná na serveru Britské knihovny.

Soudě podle oficiálního prohlášení - stejný cíl (spolu s dalšími cíli, které jsou obvykle při prezentaci projektů digitalizace deklarovány, tj. bezbariérový přístup k informacím a současně ochrana originálů) sledovali rovněž tvůrci mezinárodního kooperativního projektu Bach Digital. Patří k nim na jedné straně pět německých informačních a akademických institucí, jejichž fondy zahrnují rukopisy (tzv. autografy) skladatele Johanna Sebastiana Bacha: Staatsbibliothek zu Berlin, Stiftung preußischer Kulturbesitz, která spravuje asi 80 procent z těchto unikátních dokumentů, Universität Leipzig, Sächsische Landesbibliothek-Staats- und Universitätbibliothek Dresden, Bach-Archiv Leipzig a Internationale Bachakademie Stuttgart, a dále British Library. Po technické stránce se na realizaci projektu podílela firma IBM, která aplikovala systém pro správu digitálních dokumentů IBM Content Manager for Digital Library. Pro IBM nepředstavuje Bach Digital naprosto neznámé pole působnosti - s digitalizací historických fondů má již totiž zkušenosti. Z projektů, ve kterých se angažovala, připomeňme digitalizaci archiválií týkajících se zámořských plaveb v Archivo General de Indias v Seville, rukopisů ve Vatikánské knihovně (Vatican Library Project) a v poslední době spolupráci s Luterhalle ve Wittenbergu, kde je uloženo přes 50 tisíc evidenčních jednotek, mnohdy unikátních, které jsou svázány s osobností Martina Luthera a německou reformací: rukopisů, provotisků a starých tisků, maleb, grafických listů, mincí a medailí.

Projekt Bach Digital byl představen koncem července letošního roku u příležitosti 250. výročí úmrtí jednoho z největších hudebních skladatelů Johanna Sebastiana Bacha. (Slavnostní zahájení provozu bylo zasazeno do rámce dalších akcí, které vyvrcholily přesně v den výročí Bachova úmrtí 28. července 2000 večerním koncertním provedením Mše h-moll v kostele sv. Tomáše v Lipsku. Koncert byl přímým přenosem vysílán do čtyřiceti zemí světa, včetně České republiky - zvukem i obrazem se o přenos postarala Česká televize, pouze zvukem pak Český rozhlas - stanice Vltava.)

Digitální knihovna, která vzbudila pozornost i u nás jako počin významný z hlediska historického i muzikologického, není pochopitelně zatím naplněna veškerým materiálem (předpokládá se, že bude obsahovat digitální kopie celkem 2500 stran Bachových autografů). Aktuálně je k dispozici osm z nich; mj. Mše h-moll, jedna z nejznámějších autorových církevních skladeb (uložena ve fondu Staatsbibliothek zu Berlin). Některé dokumenty trpí degradací způsobenou korozí použitého inkoustu. Předlohy byly snímány ve formátu TIFF, vystaveny jsou ve standardním rastrovém formátu JPEG v poměrně malém rozlišení, aby velikost souborů (pohybuje se kolem 100 kB) byla pro přenos po Internetu přijatelná, a tak čitelnost partitur je poněkud obtížná. Digitální knihovna je otevřena volně komukoliv, přesto zde najdeme odkaz vedoucí na stránku pro registraci, která však nebyla v době uzávěrky funkční, a tak nemůžeme posoudit, co se za ní skrývá.

Pro vyhledávání v systému je připraven formulář s roletovými menu a přepínacími tlačítky (zatím pouze v německé verzi). Při zadávání selekčních výrazů je možné vybrat pole autor nebo název (jednodušší způsob), nebo pole typ originálu, předmět, sbírka, signatura, žánr a tempo a typ digitalizovaného dokumentu (složitější způsob). Efektivnějšímu využívání tohoto nástroje brání chybějící nápověda, protože, což platí konečně o celém systému, ne vždy lze postupovat intuitivně. V soupisu odpovídajících záznamů se objevuje u každého z nich ikona indikující, zda je digitální kopie již k dispozici, nebo zda bude dokument teprve do projektu zařazen.

Vedle digitálních kopií autografů se návštěvníci digitální knihovny mohou seznámit s podobou pěti dobových hudebních nástrojů (varhany, trubka, violoncello, echo flétna a loutna), které pocházejí ze sbírky Musikinstrumenten-Museum při univerzitě v Lipsku, a také vyslechnout krátké ukázky jejich zvuku.

Systém Bach Digital se vyznačuje multimediálním chrakterem a atraktivním, avšak komplikovaným designem (vnitřní rám <IFRAME>, obrázková mapa), který může zapříčinit pomalé načítání a který si, jak se můžeme přesvědčit např. na serveru zmíněné Luterhalle, v IBM oblíbili. Je navíc optimalizován pro rozlišení monitoru 1024 krát 768 bodů, což lze sice pochopit vzhledem k charakteru dokumentů, ale v praxi to znamená, že pokud tento parametr nerespektujeme, odkazy v horní části se jednak stávají neviditelnými, a tím ztrácíme přehled, jednak je třeba pohybovat vodorovnou a svislou lištou v rámu uprostřed, abychom mohli pokračovat dále (např. prohlížet kopie). Navigace proto nepatří k těm vlastnostem, které bychom mohli v tomto systému vyzdvihnout.

Neobejdeme se také bez přídavného modulu Flash 3 (pro vektorovou grafiku), čímž si však uživatelé nových verzí prohlížečů Netscape Navigator/Communicator (4.5 a výše) a MS Internet Explorer (4.0 a výše), pro něž je Bach Digital optimalizován, nemusejí lámat hlavu, protože jsou součástí jejich instalace. V případě, že se potřebujeme rychle dozvědět základní informace o organizaci a náplni digitální knihovny, je možné spustit tříminutovou audioprohlídku (v němčině nebo angličtině - podle toho, jaký jazyk jsme zvolili na začátku), avšak je třeba obrnit se trpělivostí, protože ji obsluhuje Java applet, nemluvě o nutnosti vlastnit sluchátka a zvukovou kartu.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
VOJTÁŠEK, Filip. Virtuální fond rozptýlených vzácných dokumentů. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2024-11-28]. urn:nbn:cz:ik-10618. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10618

automaticky generované reklamy