Název příspěvku Jiřího Peterky Informační ekologie patřil mezi nejpřitažlivější, a to zejména tím, že si pod ním lze jen velmi těžko představit něco konkrétního. Také vás napadly recyklovatelné informace nebo informace na jedno použití (systém ráno platí, večer ne)? Jiné unikátní tituly, například Informační rafinérie či Řešení dolování dat v reálném podnikovém prostředí, dávají alespoň rámcovou představu o tématu.

Informační ekologie, stručně řečeno, je životní prostředí informace. Autor zběžně shrnul současné trendy v užívání informací dostupných na Internetu (téma bylo omezeno na WWW a e-mail). Schopnost zužitkovat informace v období informační exploze klesá, a tím pádem dochází k laicizaci informačního prostředí Internetu, který se začíná přizpůsobovat průměrnému uživateli. A to nejen poskytovanými informacemi, ale i jejich prezentací. Trendem je tedy zjednodušování a personalizace. Autor své téma uzavřel poznámkami o agresivitě poskytovatelů informací (např. spam) a boji proti nevhodnému obsahu Internetu a neslušnému chování tamtéž.
(stručný výtah z přednášky)

Jedná se tedy o informační etiku v širším slova smyslu. To, co je obecně známo, ale obecně neplatí. Nicméně se odvažuji polemizovat s názorem, že trendem je zjednodušování prezentování informací. To, že se výrazně rozšířilo spektrum uživatelů Sítě, ještě neznamená, že bude nutno prezentaci informací přizpůsobovat "průměrnému uživateli". A pokud k tomu dojde, tak určitě ne u všech typů zdrojů, nejpravděpodobnější by to bylo u komerčních a zábavních prezentací. Dle mého názoru bude důsledkem spíše zjednodušení a sofistikace sekundárních zdrojů - katalogů, vyhledávacích strojů a rozcestníků. Zejména v oblasti prosazování komunikace se systémy v přirozeném jazyce, připomeňme Q-Series. A s tím bude souviset i prohlubující se rozdíl mezi informačními potřebami uživatelů. Stále více uživatelů bude vyhledávat na Internetu informace a služby, dosud běžně dostupné jinými cestami. Elektronický obchod, bankovní styk, telefonování, přenos videa, práce po Síti, zábava. Tyto způsoby využití datových sítí by byly ještě před několika lety nadbytečné. Těžiště poskytovaných informací bylo zcela jinde. Hlavní předností bylo veřejně zpřístupnit celému světu informace, které dosud byly dostupnost z jednoho místa a tedy pro omezený okruh uživatelů (knihovní katalogy, databáze, prezentace akademických institucí). V tom tkví hlavní rozdíl mezi Internetem počátku a konce devadesátých let.

V praxi tyto změny znamenají nutnost zvyšování kapacity sítí, neustálý vývoj software i hardware. A proč? Aby bylo možno dělat totéž co jsme dělali bez Internetu, jenom rychleji, pohodlněji :-), nákladněji, energeticky náročněji a pokud možno bez kontaktu s dalšími lidmi. Neměla by být informační ekologie spíše o trvale udržitelném rozvoji Internetu? Současný stav Internetu mi připomíná Temelín. Dnes nejsme schopni adekvátně využít ani miliontinu informací uveřejněných na Síti. Nestačí nám to. Ač by bylo na místě snažit se o lepší organizaci a využití dosavadních zdrojů, nastává zcela opačná situace. Kromě řady unikátních informačních zdrojů a služeb, které je zde možno najít, které opravdu jinde k dispozici nejsou, nebo alespoň nejsou veřejně přístupné, se počíná Internet zahlcovat informacemi a službami, dostupnými zcela pohodlně bez počítače.

Je cílem lidstva trávit maximální množství času u počítače? Pokud ano, co budeme dělat s volným časem? Třeba bychom si mohli po Síti popovídat s kamarády (které jsme samozřejmě nikdy neviděli a vidět nechceme) nebo jít na virtuální procházku ideální krajinou? Potom ovšem bude 21. století stoletím samoty, neboť citové prožitky Internet, přes všechnu snahu, neposkytuje.

Na boj za akademický Internet je již pozdě a vyšlo by to asi nastejno, jako chtít po lidstvu, aby se vzdalo atomové energie nebo jiných výdobytků civilizace, které Zemi neúnosně zatěžují. Určitě by to však bylo rozumnější, než brojit proti pornografii a návodům na výrobu zbraní na Internetu.