Jaká asi tahle party bude, běželo mi hlavou, když jsem se v nablýskaných lakýrkách a obleku škrábal do petřínského kopce k honosné budově Nebozízku. Soutěž o produkt roku vyhlašuje redakce Softwarových novin již šest let, a tedy už to bude mít určitě vymyšlené a propracované.

"Šest hodin odpoledne, v ten čas to všechno vypukne", s touhou nepřijít pozdě jsem se hnal do kopce a schodů. Ale kdepak, většině příchozích by auditorium z přednáškového sálu dávno uteklo, protože když v šest hodin jsem na místě byl pouze já a redakce Softwarových novin a co hůř, většina lidí se začala trousit až po půl sedmé. Až do sedmi hodin se dveře netrhly a maličký salónek se postupně plnil. Někteří hosté byli uvítáni s velkými ovacemi, po některých neštěkl ani pes, prostě někdo je NĚKDO a někdo je NIKDO.

V sedm hodin jsme byli usazeni do připravených židlí a nastala ta slavnostní chvíle, kvůli které jsme se tu sešli. Řečníci řečnili, mezi jinými jmenuji alespoň pana Poláka, partnera firmy Deloitte & Touche, který ve svém lehce zmateném proslovu zavzpomínal na doby minulé a předal slovo dalšímu - "autoru nejviditelnejsiho psa na svete" Ondřeji Neffovi. Ten do poněkud spícího sálu vnesl život a rozruch: odhalil celosvětové spiknutí počítačových firem proti zbytku lidstva - hotové a funkční technologie nám prodávají postupně, aby z toho měly pořádný kšeft. Nepřímo přitom obvinil Softwarové noviny a jiné časopisy z účasti na tomtéž, s čímž většina přítomných nadšeně souhlasila. Obecenstvo ukáznil až prof. Hlavička z ČVUT, který pronesl řeč vážnou, zejména založenou na pojmu informační společnost. To mne zaujalo, protože jsem neměl zcela jasno, jakou představu mají technici a počítačovci o informační společnosti.

Srovnání definice z hodin sociální informatiky s počítačovou "realitou" dopadlo takto: pod pojmem informační společnost si alespoň část přítomných představuje svět, spojený a spokojený, vesele uhánějící po informačních dálnicích.

Předávání cen proběhlo spořádaně, i když jak tak okolo mne defilovala ocenění s diplomem a zvláštní keramickou cenou, něčím mezi dělostřeleckým granátem a homolí cukru, dumal jsem, jak se zvětšuje záběr oblasti informační techniky - když do ní zapadne i foťák a telefon. V duchu jsem si představil, že za dvacet let bude produktem roku vyhlášena jedna univerzální krabička, která bude umět mluvit, fotit, počítat skoro sama a pokud si člověk bude chtít něco upravit podle své představy, tak zavolá firmě, která mu za drahý peníz řekne, že tohle jejich výrobek bude umět v příští verzi, která bude za chvíli na trhu, takže stačí jen chvilku počkat a připlatit si. Skvělá představa.

Po vyhlášení posledního produktu jsme byli pozváni do odlehlejší místnosti, plné pochutin všeho druhu (ani vegetariáni nepřišli zkrátka), na které se všichni zúčastnění společně vrhli. Společně s konzumací dobrot probíhala nejprve nezávazná konverzace, která se obvykle posléze "zvrhla" na pracovní debatu nebo spíše rozpravu o práci. Okolo některých významnějších osob se tvořila fronta čekatelů, nevýznamní čumilové se spokojovali s náhodnými rozhovory a hlavně nabídkou místního baru, na který lze jen pět chválu. Do půl jedenácté vyprchalo nejen šampaňské, ale i většina hostů.

Co dodat? Společenská událost jako každá jiná, i když v komornější podobě, kde člověk neuslyší nic převratného, ale zato se dozví spoustu drbů o (a od) z počítačové branže, pozná lidi, které před tím znal jen z telefonu nebo e-mailu, zjistí, že člověk, který mu celý rok pil krev, je vlastně docela příjemný a zábavný a o tom možná takovéhle slavnostní vyhlášení je.

Přehled produktů roku 1997
Reportáž Softwarových novin
Článek Neviditelného psa z 5. 2. 1998