Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

New Media Inspiration 2013

Čas nutný k přečtení
55 minut
Již přečteno

New Media Inspiration 2013

0 comments
Autoři: 

V sobotu 19. ledna 2013 proběhl na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy druhý ročník odborné konference New Media Inspiration. Stejně jako v minulém roce konference přilákala na čtyři stovky studentů, akademických pracovníků, odborníků na marketing a fanoušků nových médií, které čekal celodenní program věnovaný datům, sociálním sítím, případovým studiím a veřejně prospěšným projektům. Hlavními organizátory konference byla Studia nových médií na FF UK a síť Tueasday Business Network, společně s celou řadou partnerů.

Úvodního slova a přivítání účastníků se stejně jako v loňském roce ujali Josef Šlerka (vedoucí oboru SNM a vedoucí vývoje společnosti Ataxo Interactive), Petr Koubský (nezávislý IT odborník, konzultant, publicista a analytik) a Ján Simkanič (výkonný ředitel společnosti Internet Info, která zastřešuje servery jako Lupa.cz, Měšec.cz, či DigiZone.cz, agenturu DobrýWeb.cz či monitoring Navrcholu.cz). Trojice řečníků tak do jisté míry ilustrovala i již zmiňované pestré složení celé konference, kde nechyběli akademičtí pracovníci, lidé z byznysu, studenti, bloggeři i nezávislí odborníci.

Zahájení konference New Media Inspiration Zahájení konference New Media Inspiration Josef Šlerka, Ján Simkanič a Petr Koubský
Zahájení konference New Media Inspiration 2013; vpravo: Josef Šlerka, Ján Simkanič a Petr Koubský

Úvod ve znamení dat, Kanta a sémiotiky

Úvodní key-note sobotní konference si připravil vedoucí oboru SNM, Josef Šlerka. Zahájil ji lehce poetickým citátem Jamese Kobieluse z IBM "věda je tango mezi teorií a daty". Samotná data totiž nejsou k ničemu, pokud je člověk nedokáže interpretovat, pokud chybí znalosti, představivost a myšlení. A protože konference probíhala na půdě filozofické fakulty, přednášející si neodpustil poznámku, že všechno, co potřebuje vědět o datech ho naučila filosofie. Zmínil také citát německého filosofa Immanuela Kanta "Myšlenky bez obsahu jsou prázdné, názory bez pojmů jsou slepé", neboť právě naše schopnost myšlení, naše imaginace, naše schopnost spojovat pojmy a věci, je ze všeho nejdůležitější.

Josef Šlerka dal k dobru také staré programátorské přísloví "žádný algoritmus nespadl z nebe". Počítače sice na rozdíl od lidí nedělají ve výpočtech chyby, ale jejich algoritmy jim dali lidé a jsou v nich vtělené lidské představy o světě. A i ten nejsložitější algoritmus je jen výrazem nějaké představy o světě jeho autorů.

Přednáška Josefa Šlerky Přednáška Josefa Šlerky Přednáška Josefa Šlerky
Přednáška Josefa Šlerky (zdroj: fotogalerie NMI 2013)

Přednášející také upozornil na význam interpretace. V každé analýze totiž můžeme jít dál a dál (respektive hlouběji a hlouběji), přičemž jediným limitem je teoreticky naše smrt. Jak pochmurně dodal, přestaneme interpretovat, až umřeme. Podrobněji pohovořil také o sémiotice a rozdělení znaků (podle Kantova žáka Charlese Sanderse Pierce) na ikony, indexy a symboly. Ikony sdílejí nějakou vlastnost či vnější podobnost (např. kruh může reprezentovat slunce), indexy jsou se zastupujícími předměty spojeny nějakou souvislostí či kauzalitou (např. kouř u ohně), a symboly jsou de facto jakákoliv pojmenování (daná konvencí či zvykem).

Od poměrně filozofického úvodu přešel Josef Šlerka k práci s daty. "Data jsou konvenční vyjádření indexu reality" prohlásil tajemně, čímž měl na mysli, že data obsahují pohled na svět, ale samy od sebe nic neříkají. Nic není jen v datech, všechno je v interpretacích – čímž se vracíme k úvodnímu tangu mezi teorií a daty.

Že mají data a sémantika mnoho společného ilustruje myšlenka, jak by se dala strojově počítat sémantická vzdálenost slov, se kterou přišli holandští vědci Rudy Cilibrasi a Paul Vitanyi v knize "The Google Similarity Distance". Idea je jednoduchá: podobné věci sdílejí stejné vlastnosti, a když jsou si věci podobné, obvykle o nich častěji mluvíme (např. o Praze a Moskvě lidé hovoří častěji než o jogurtových kvasinkách a tygrech). Praktický příklad implementace algoritmu Google normalized distance je k dispozici na stránkách Mechanická Popelka. V porovnání s manuální sémantickou sítí tvořenou odborníky dosahuje 86% úspěšnosti.

Prezentace Josefa Šlerky Prezentace Josefa Šlerky Prezentace Josefa Šlerky Příklad z Mechanické Popelky
Prezentace Josefa Šlerky: výpočet normalizované vzdálenosti Googlu a Facebooku a příklad z Mechanické Popelky [viz SlideShare]

Na základě této implementace pro vyhledávač Google se Josef Šlerka pokusil podobný přístup aplikovat i na sociální sítě a například zjistit, jak jsou si blízké stránky na Facebooku podle toho, jaké jsou průniky mezi lidmi, kteří je komentují. Je v zásadě jedno, jestli je sentiment pozitivní či negativní, hlavně že existuje. A protože jako testovací korpus posloužily informace právě z Facebooku, metrika měla pracovní název Facebook normalized distance. A co se získanými daty udělat? Nezbývá, než je zkusit vizualizovat a interpretovat – tj. tančit to zmiňované tango, a zkusit výsledky popsat tak, aby to "tak nějak dávalo smysl".

V závěru prezentace pak přišlo několik praktických ukázek ve formě mapy prezidentských kandidátů a jejich fanoušků. Ukázalo se například, že pro prezidentské volby nebylo důležité levopravé rozdělení (tj. stranická příslušnost), ale spíše rozdělení na klasické a alternativní kandidáty. Zajímavé bylo například vnímání Karla  Schwarzenberga, jednoho z nejstarších politiků, kterého se jeho marketingovému týmu podařilo přesunout mezi alternativní kandidáty jako Franz, Roithová a Fischerová.

Mediální mapa českého Facebooku a její možné interpretace Mediální mapa českého Facebooku a její možné interpretace Mediální mapa českého Facebooku a její možné interpretace Mapa prezidentských kandidátů
Zleva: mediální mapa českého Facebooku a její možné interpretace; vpravo: mapa prezidentských kandidátů

Vyhledávání, analýza a trocha sémantiky

Josefa Šlerku vystřídal vývojář Michal Illich s přednáškou "Extrakce strukturovaných dat z webových stránek". Michal Illich se v oblasti vyhledávání pohybuje už řadu let, a už od roku 1999 se věnuje vývoji webových vyhledávačů. Roku 2002 založil společnost Jyxo.cz, která dodávala fulltextové vyhledávání pro Atlas.cz, Seznam.cz, Azet.sk, Tango.hu, Vodafone a další. Jyxo také vyvinulo populární blogovací službu Blog.cz a reklamní systém, který po tři a půl roku poháněl Sklik.cz (reklamní systém Seznamu).

Současný Michalův projekt se nazývá Wikidi.cz a jedná se o komparativní vyhledávač, který na základě hledaných slov (produkty, osobnosti, státy atd.) dokáže vyhledat dostupné strukturované informace a současně je automatizovaně porovnat. Např. při vyhledání dvou zemí systém nabídne tabulku s porovnáním vlajek, hlavních měst, počtu obyvatel, měny, rozlohy, HDP atd.; při zadání dvou digitálních fotoaparátů porovná např. cenu, rozlišení, typ senzoru, váhu, zoom atd. Projekt se snaží maximum věcí automatizovat, ale současně využívá i uživateli generovaný obsah, kdy návštěvníci upravují a doplňují nalezené informace.

Michal Illich Příklad porovnání států na wikidi.com
Vlevo: Michal Illich (zdroj: NMI; prezentace viz SlideShare); vpravo: příklad porovnání států na wikidi.com

V následujícím příspěvku vystoupil Jan Schmid z agentury Perfect Crowd, který se zaměřil na tzv. "internet positioning", neboli analýzu fanoušků na Facebooku – tedy snahu zjistit o nich co nejvíce informací, tj. co je zajímá kromě vaší stránky. Jedním z nejdostupnějších analytických nástrojů je Graph API Explorer, který dokáže vydolovat spoustu zajímavých informací, například seznam členů konkrétní FB skupiny. Zjistit se dají také uživatelé, kteří ve skupině nebo ve fanpage komentují či lajkují. Tito aktivní uživatelé jsou ostatně pro analýzu často důležitější, než všichni fanoušci nebo všichni členové skupiny, kteří třeba nikdy nezareagují.

Dalším skvělým nástrojem je Google Refine, který usnadňuje práci s velkými daty. Stačí jen vložit FB ID uživatelů, on automaticky navštíví jejich veřejné profily a zjistí např. co dalšího lajkují. V rámci této analýzy je také důležité vnímat tzv. "afinitu", vztah ke konkrétní značce, kterou vypočítáme, když vydělíme podíl ve vzorku podílem v populaci. Například když 20% fanoušků značky "lajkuje" Slevomat a 10% Národní technickou knihovnu, vyšší význam má informace o NTK – protože ačkoliv Slevomat lajkuje dvakrát tolik lidí (penetrace ve vzorku), na FB má  50x více fanoušků (penetrace v populaci) – takže už není tak relevantní.

Praktická analýza skupiny Práce v reklamě například zjistila, že její členové mají blízko ke kultuře (DOX, HUB) a baví je design, řada z nich navštěvuje stránku Na volné noze; čtou například Mediář a Media Guru, ale také Reflex, Respekt nebo server Proti šedi. Je mezi nimi také spousta fanoušků seriálu Red Dwarf (Červený trpaslík). Všechny tyto informace samozřejmě umožňují mnohem lépe cílit ať už reklamu nebo jen běžné příspěvky; zkrátka lépe oslovit své fanoušky na základě jejich zálib.

Jan Schmid Informace získané nástrojem FB API Explorer
Vlevo: Jan Schmid (zdroj: NMI); vpravo: ukázka informací získaných nástrojem FB API Explorer [SlideShare]

U analýzy fanoušků zůstal také Kamil Gregor, pracovník Mezinárodního politologického ústavu v Brně a analytik občanského sdružení KohoVolit.eu. Jeho oblastí byla datová politologie, a tak přišlo na řadu téma prezidentských voleb. Na základě dostupných dat a statistických modelů byla vytvořena poměrně zajímavá vizualizace podpory jednotlivých kandidátů v porovnání s výsledky voleb v roce 2010. Jinými slovy, bylo možné odpovědět např. na otázku, pro jakého kandidáta hlasovali lidé, kteří před dvěma a půl lety volili ČSSD. Ukázalo se například, že Karel Schwarzenberg měl elektorát velmi stranicky vyhraněný (de facto tvořený jen voliči Top09 a ODS), zatímco Miloš Zeman měl podporu voličů v podstatě všech politických stran.

Je samozřejmě otázkou, jak jsou takové výsledky přesné a do jaké míry dokáží predikovat budoucí chování (ať už voličů nebo třeba fanoušků nějaké značky). Velkých srovnávacích studií zatím mnoho neproběhlo. Přednášející například otestoval přesnost výsledků ve srovnání s voličskými přesuny v rakouských parlamentních volbách mezi lety 2006 a 2008, kde se ukázalo, že model měl tendenci být "konzervativnější" a v některých případech voličské přesuny podcenil (slovy autora vytváří falešný pocit stability).

Kamil Gregor Graf ilustrující odkud přišli voliči jednotlivých prezidentských kandidátů
Vlevo: Kamil Gregor (zdroj: NMI); vpravo: graf ilustrující odkud přišli voliči jednotlivých prezidentských kandidátů [SlideShare]

Dalším přednášejícím byl Jiří Materna, vedoucí výzkumu společnosti Seznam.cz, s prezentací na téma "Statistické porozumění textům". Konkrétně se zaměřil na tzv. "lexikální sémantiku", která se zabývá významem jednotlivých slov a slovních spojení. Jsou s ní ovšem spojené problémy, například jak rozlišit různé významy u stejných slov, zkratek, překlepů, dvojsmyslů atd.

Zmínil také dva rozdílné myšlenkové proudy týkající se jazyka. Otec formální lingvistiky Noah Chomski tvrdí, že jazyk je systém, který lze popsat deterministickými pravidly a do kterého nelze tahat statistiku. Ředitel výzkumu Google Peter Norwig se naopak domnívá, že nejsou potřeba složité pravidlové systémy, ale stačí jednoduchý pravděpodobností model. Nelze říci, že by se jeden z nich mýlil, ale prakticky řečeno, přístup Chomského existuje řadu desetiletí (převážně v akademickém prostředí), zatímco pravděpodobností model velmi dobře funguje v dnešním digitálním světě a je na něm založený byznys největších IT firem současnosti.

Ovšem i pravděpodobnostní model má své limity, které můžeme vidět např. u strojového překladu do cizích jazyků, kdy stoj zkrátka použije špatné slovo nebo špatný kontext. Tento problém mohou řešit tzv. sémantické rámce, které umožní "specifikovat", co která slova znamenají a v jakém kontextu se vyskytují (např. trávit čas, trávit jídlo, trávit jedem atd.). Sémantické rámce se ale musejí vytvářet ručně nebo poloautomaticky, což znamená, že jsou jednak velmi drahé a současně mají malé pokrytí (vždy budou nějaké chybět, je to v podstatě nekonečná práce). Navíc u nich chybí statistické informace, tj. např. které kontexty jsou častější. Řešením by mohly být tzv. pravděpodobnostní sémantické rámce (nebo též LDA).

Prezentace Jiřího Materny Prezentace Jiřího Materny Prezentace Jiřího Materny
Prezentace Jiřího Materny věnovaná sémantice a pravděpodobnostním modelům [SlideShare]

Umění války, Ježíšek a monetizace obsahu

Odpolední sekci ve velké aule odstartoval příspěvek "Prvních deset věcí, které musíte udělat, když máte problém na Facebooku" od idea makera a tvůrce mnoha reklamních kampaní Marka Prchala. Jako velkou inspiraci fungující i v dnešním světě doporučil nadčasovou knihu Umění války čínského vojevůdce Sun-c'. Pro velké značky a firmy a jejich prezentace na Facebooku platí často stejná pravidla jako pro starověké armády: nehrnout se bezhlavě do útoku nebo protiútoku, ale snažit se spíše o diskusi. Během každé snahy o řešení problému na sociálních sítích je dobré podívat se na kritiku i očima druhé strany, zjistit si o dotyčném nějaké informace, a pečlivě vážit svá slova. Snažit se být zkrátka pozitivní, nikoliv negativní.

Pan Prchal tyto poznatky ilustroval na případové studii komunikační kampaně Dopravního podniku hl. města Prahy "Vždyť to jede jinam". Od 1. září 2012 proběhla největší změna pražské MHD za posledních 25 let, což pochopitelně spoustu lidí zmátlo a některé vyloženě rozčílilo. V rámci kampaně zapojil DPP všechny dostupné kanály od polepů zastávek, přes články a reklamy v denících až po kampaň na Facebooku. Na základě feedbacku se ukázalo, že se nakonec žádné drama nekonalo a cestující se poměrně rychle v novém systému zorientovali. Na Facebook (kde bývá kritiky a emocí nejvíce) napsalo během prvního měsíce cca 1500 nespokojených lidí, ale přesto byl většinový feedback i na sociálních sítích pozitivní.

Důležitý byl jako vždy pozitivní přístup. V souvislosti se změnami MHD se například objevila spousta parodií, kterou správci stránky sami sdíleli a vystavovali. Nejvíce práce jim ale přidělal zapálený kritik plánovaných změn, Ing. Martin Šubrt. Ten se od ostatních kritických hlasů odlišoval jednak tím, že byl mimořádně aktivní (a dokázal okomentovat každý jednotlivý příspěvek) a navíc to byl odborník; větší než správci stránky (tj. markeťáci). Marek Prchal tedy opět zapojil pozitivní přístup a pana Šubrta e-mailem oslovil a požádal o zpětnou vazbu. Nejen, že spolu začali komunikovat, ale umožnili mu i zapojení do samotné kampaně. Pozvali ho i na palubu "informační tramvaje", která dva dny křižovala Prahou. Jak se Marek Prchal přiznal, obzvlášť velkou radost má z pořízení společné fotografie Martina Šubrta a šéfa ROPIDu Pavla Procházky, kteří sice měli na chystané změny zcela opačné názory, ale přesto dokázali slušně a věcně diskutovat.

Marek Prchal Ukázky z prezentace Ukázky z prezentace Ukázky z prezentace
Marek Prchal (foto: NMI) a jeho první deset kroků při řešení problémů na Facebooku & ukázky z prezentace [SlideShare]

Konzultantka sociálních médií v Newton Media Eliška Vyhnánková opustila téma MHD a zaměřila se na Ježíška, respektive na téma Vánoc v online i offline médiích. Velikým tématem byly emoce, se kterými dlouhodobě nejvíce pracuje televize Nova. Monitoring zaznamenal např. reportáže jako "Chudé Vánoce vinou sKarty", "Vybrali jí účet, teď nemá na dárky", "Bezcitný zloděj ukradl tříleté holčičce cukroví".

Dalším oblíbeným tématem byly celebrity, tedy kdo bude jak trávit Vánoce, případně kdy, kde a s kým. O celebritách informovala především Nova a Prima, Česká televize jim odolala. Mezi každoroční témata patřily také nejčastější dárky, fronty v obchodech, vysoké ceny svařáků a trdelníků, nebo třeba každoroční zasypání České pošty vánočními balíky. Prima Family překvapivě jako jediná informovala o problémech Alza.cz a Mall.cz, kde byl nápor tak silný, že některým zákazníkům už nestihli do Vánoc dodat objednané zboží.

Co se týče sociálních sítí, jen během prosince se objevilo 200.000 příspěvků na téma Vánoc, Ježíška, nákupů atd. Santa byl ve výrazné menšině a na rozdíl od televize se ani moc neřešila sKarta (snad jen na serveru e-mimino). Na Twitteru byl docela populární hashtag #ukazstromek, který se objevil v 460 twítech. Ukázalo se také, že každoroční negativní sentiment vůči České poště už nebyl tak negativní jako v minulých letech; lidé ocenili informaci, že pošta letos najala 3000 brigádníků a 40 aut navíc. Silná kritika ovšem směřovala na Mall a Alzu, kde se navíc projevil odlišný přístup obou e-shopů: Mall se snažil celou dobu na dotazy odpovídat; zatímco u Alzy uživatelé vůbec na zeď psát nemohou. Což způsobilo, že lidé nadávali na svých profilech, a negativní sentiment se tak "rozprsknul" po celém Facebooku.

Eliška Vyhnánková Grumpy Cat mem Článek o problémech Alzy a Mallu Statistiky hashtagu #ukazstromek
Zleva: Eliška Vyhnánková (foto: NMI, prezentace: SlideShare); Grumpy Cat meme (viz: knowyourmeme.com); jeden z článků o problémech Alzy a Mallu (zdroj: iDNES); statistiky hashtagu #ukazstromek (zdroj: Marek Lutonský)

Adam Reinberger, zakladatel social media agentury Booster Prague, spoluzakladatel mediální agentury Red Media a v současné době působící pod hlavičkou agentury Contra Media si připravil skvělou přednášku na téma "Tvorba obsahu a jeho monetizace". Téma to je velmi aktuální, ale současně i poněkud bolestivé. S nástupem internetu a rozvojem digitálních médií se totiž ukázalo, že lidé za obsah nechtějí platit; a to nejen za tištěný, ale ani za elektronický. Zatímco velká média dokáží fungovat díky reklamě, spousta lidí, která se věnuje psaní blogů, publikování článků a dalším projektům, na své práci bohužel nijak vydělává.

Jako příklad zmínil Adam dvojici známých a oblíbených módních bloggerek, Pavlínu Jágrovou a Nikolu Šikovou. Ty například nedávno dostaly nabídku od H&M: možnost podívat se do New Yorku na novou módní kolekci návrháře Maisona Martina Margiela, která přijde na jaře do Čech. Jak Pavlína zmínila např. v rozhovoru pro Reflex, splnila si tím životní sen. H&M jim zaplatí letenku i hotel, budou mít možnost vyfotit si nejnovější módní kolekci, a možná získají i nějaké oblečení. Ale jak Adam Reinberger upozornil, pořád za to nedostávají žádné peníze. Návštěvnost je velmi vysoká (až 8000 návštěv měsíčně), práce na blogu zabere několik hodin denně; ale přesto si i známá a oblíbená autorka vydělá jen pár tisíc Kč měsíčně.

Jako obvykle se téma stočilo i na politiku, když se přednášející účastníků konference zeptal, jestli podle nich mají sociální média vliv na prezidentskou volbu. Lidí se přihlásilo docela dost; ale asi není velkým překvapením, že účastníci konference o nových médiích mají v nová média poměrně velkou důvěru. Poté se diskuse vrátila zpátky k obsahu a jeho placení. Adam Reinberger znovu využil hlasování a zeptal se, kolik lidí si tedy za obsah platí, nebo to alespoň plánuje. Tentokrát už mnoho lidí ruku nezvedlo, což poměrně hezky ilustrovalo současnou situaci kolem placeného obsahu. Uvidíme, jestli se tato situace časem změní.

Adam Reinberger Módní blog Pavlíny Jágrové Módní blog Lookbook.nu
Vlevo: Adam Reinberger (zdroj: NMI); uprostřed: módní blog Pavlíny Jágrové; vpravo: zahraniční inspirace; populární módní blog Lookbook.nu (100 milionů zobrazení a čtyři miliony unikátních návštěvníků měsíčně)

Volby, marketing a nezávislé blogování

Autorem následujícího příspěvku byl social media maniac Jenda Perla, který navázal na Adama ohledně významu sociálních sítí na průběh voleb. Zaměřil se zejména na dva Facebookové premianty: Karla Schwarzenberga, který je už několik let určitým "love-brandem" (oblíbenou, zamilovanou značkou) a Vladimíra Franze, který se na FB objevil jen několik měsíců před volbami a přesto nabral více než 60 tisíc fanoušků. Vladimír Franz měl také nejvyšší poměr fanoušků a reálných voličů (cca 17%), čímž se potvrdilo, že to byl určitý protestní kandidát sociálních sítí.

Jan Perla například porovnával, kolik příspěvků který kandidát sdílel, kolik získal lajků atd. Na prvním místě byl samozřejmě Karel Schwarzenberg, který mezi 1. a 11. lednem zveřejnil 80 příspěvků a získal 82 tisíc lajků a 27 tisíc sdílení. Na druhém místě byl Vladimír Franz. Naopak Miloš Zeman byl až v závěru tabulky; ve stejném období zveřejnil 25 příspěvků, získal 14 lajků a 7 tisíc sdílení – ale dlužno dodat, že měl jen zlomek fanoušků "Knížete". Po odečtení okrajových kandidátů (jako např. Táňa Fišerová, která za zmiňovaných jedenáct dní vygenerovala neskutečných 111 příspěvků) tedy Karel Schwarzenberg vyhrál na množství, ale Miloš Zeman měl nejvyšší "engagement rate", tedy určitý podíl aktivity na celkové množství fanoušků.

Možná ještě zajímavější než samotní kandidáti byla obecná diskuse na internetu a sociálních sítích. Volby byly významným tématem a do předvolebního boje se zapojila i řada osobností. Například výzva Tomáše Hanáka Nevolte komunistu prezidentem namířená proti Janu Fischerovi měla (v době prezentace) přes 160.000 zhlédnutí a mnoho tisíc sdílení z YouTube, iDnes nebo Novinek. Zhruba 360.000 zhlédnutí měla i výzva Jak odstranit Zemana s Fišerem aktivisty Matěje Hollana. Přednášející nicméně podotknul, že podobné výzvy většinu lidí samy o sobě nepřesvědčí, ale mohou utvrdit ty, kteří už jsou rozhodnutí pro svého favorita.

Jenda Perla Porovnání prezidentských kandidátů
Vlevo: Jenda Perla (zdroj: NMI); vpravo: porovnání prezidentských kandidátů ve volbách a na sociálních sítích [SlideShare]

Zakladatel projektu Brandclinic Peter Podolinský už naštěstí téma voleb opustil a věnoval se obecně značkám (neboli brandům) na internetu a v prostředí sociálních sítích. Cílem marketingu je poznat zákazníka tak dobře, že se mu relevantní produkt v podstatě sama prodá. Dostupných informací je v dnešní době čím dál více a technologie se vyvíjejí mnohem rychleji, než je naše schopnost se tomuto vývoji přizpůsobit. Je pro nás tedy stále těžší najít relevantní informace a získat či udržet pozornost.

Vyhledavače a sociální sítě už často vybírají informace za nás. Google ve svém vyhledávání pracuje s hodnotou PageRank; u Facebooku se algoritmus nazývá EdgeRank. Ve svém streamu tedy nevidíme úplně všechny příspěvky všech přátel; ale jen to, co pro nás algoritmus vybere (na základě vzájemné komunikace, popularity příspěvku atd.). Vývoj samozřejmě pokračuje dál; Google poslední dobou do svého vyhledávání implementuje kontextovou a znalostní nástavbu Knowledge Graph; Facebook zase vyvíjí Graph Search, personalizované, sociální a kontextové vyhledávání v datech FB (např. "Fotky, které se líbí mým přátelům").

Náš dnešní způsob vnímání informací by se dal označit jako "multiscreening" – díváme se na obrazovku počítače, tabletu mobilu; oční kontakt začíná být vzácností. Mění se i samotná podstata internetu – dříve se propojovaly stránky, dnes se propojují lidé – a Internet se tak stává sociálním médiem. A současně i skvělým médiem k cílení reklamy. Spoustu informací o nás reklamní systémy zjistí na našich profilech, případně nás mohou (jako např. Facebook Ad Exchange) sledovat v rámci tzv. retargetingu: neboli jeden den si můžeme prohlížet nějaké zboží v e-shopu, a druhý den se nám to samé objeví v reklamním banneru na Facebooku.

Postupně se tak dostáváme k určitému informačnímu výměnnému obchodu, kdy o sobě značky i uživatelé dobrovolně sdílí informace – uživatelé tak mohou najít lidi s podobnými zájmy nebo zajímavé a relevantní produkty; firmy a značky zase získají možnost cílit své reklamy přímo na míru. Uživatelé mohou být dokonce i součástí marketingu; pan Podovinský zmínil kampaň Priceless Cities pro MasterCard, kdy v New Yorku rozestavěli dvacet dodávek, kde si mohli lidé dát oběd zdarma – jen museli na svůj Twitter nebo Facebook poslat update, twít nebo fotku. Během kampaně se naobědvalo 20.000 lidí, reach na sociálních sítích byl 6.2 milionu lidí, firma získala 17.000 nových fanoušků a cca 3.500 konverzí (tj. nových zákazníků).

Peter Podolinský Knowledge Graph Graph Search
Vlevo: Peter Podolinský (foto: NMI, prezentace: SlideShare); uprostřed: výsledky vyhledávání v Googlu rozšířené o Knowledge Graph (na pravé straně); vpravo: představení Graph Search na Facebooku

Poslední dopolední přednášku si připravil Filip Podstavec, marketingový specialista agentury AITOM Media. Tématem byl tzv. guest blogging, tvorba kvalitního obsahu bez přímé vazby na majitele blogu nebo redakci webu. Přístup je výhodný pro obě strany: autor získá popularitu, čtenost či odměnu; médiu to přinese především kvalitní obsah, propagaci ze strany autora a v neposlední řadě i návštěvnost.

Asi nejznámějším příkladem ze zahraničí je server SEOmoz, který využívá tzv. víceúrovňový guestblogging. Autoři mají založené své autorské profily a píší články. Po krátkém schválení či rychlé korektuře je každý jejich článek zveřejněn v sekci YouMoz. Tam je několik hodin nebo dní a poté následuje vyhodnocení. A když je článek oblíbený, může se objevit v hlavní části serveru, tj. v sekci SEOMoz (kterou už nečtou tisíce lidí denně, ale desetitisíce). V českém prostředí zatím moc podobných příkladů není.

Filip Podstavec Server SEOmoz Server SEOmoz
Filip Podstavec (foto: NMI, prezentace: SlideShare) a server SEOmoz (přehled nejnovějších příspěvků a autorský profil)

Emoce, neziskovky a architekti z 19. století

Odpolední část po cofee breaku (kde si člověk od všudypřítomného marketingu odpočinul u kávy Starbucks) zahájil Petr Andrýsek ze společnosti SocialSharks. Jeho prezentace se věnovala poměrně zajímavé kampani společnosti Albi, což je jeden z největších výrobců a prodejců dárkových předmětů, obalů, přáníček, čokolád a deskových her. V minulém roce totiž spustili kampaň, která nejednoho social media specialistu pobouřila – za každého fanouška slíbili poslat 5 Kč pro unii Roska, která pomáhá lidem s roztroušenou sklerózou.

Podobné kampaně jsou na Facebooku docela běžné, ale většinou se jedná jen o podvod; v podstatě citové vydírání fanoušků, přičemž nikdo nikomu samozřejmě nic nepošle. Kampaň pro Albi tedy byla určitou reakcí na tuto situaci, tedy že se lajky (resp. noví fanoušci) dají skutečně použít pro dobrou věc a kampaň nemusí a priori porušovat pravidla. Jak její autoři čekali, kampaň vzbudila velké emoce, a zatímco normální lidé tuto aktivitu chválili, experti na marketing či sociální média (včetně známého kritika Daniela Dočekala) kampaň "hejtovali" jako fake, podvod nebo porušení pravidel. Na každý negativní ohlas ale bylo deset pozitivních.

Kampaň tedy byla úspěšná. Společnost Albi získala 4.721 fanoušků, což znamenalo 23.605 Kč pro sdružení Rosca. Výzvy zaznamenaly celkem cca 3,5 milionu zobrazení, necelých 750 tisíc unikátních uživatelů, 3.500 sdílení a cca 20 tisíc lidí zapojených do diskusí. Kromě velmi podařeného vstupu společnosti Albi na Facebook se podařilo i zpropagovat sdružení Roska a zvýšit povědomí o roztroušené skleróze.

Petr Andrýsek Webová stránka roska.albi.cz Diskuse s Danielem Dočekalem na Twitteru
Petr Andrýsek (zdroj: NMI), webová stránka kampaně na roska.albi.cz a nedůvěřivý Daniel Dočekal na Twitteru [SlideShare]

Tematicky odlišnou přednášku si připravil architekt a publicista Adam Gebrian, který svůj příspěvek nazval "Architekti žijí v 19. století". Příspěvek zahájil obrázkem slovenského karikaturisty Shootyho a zmínil, že ačkoliv je pro nás často typický "broukpytlíkismus" (tj. snaha být expertem úplně na všechno od fotbalu po politiku), ještě větším problémem je "fachidiotismus" (tj. slepá specializace na jediný obor bez schopnosti vnímat souvislosti). Jinými slovy, např. o mezioborové spolupráci se častěji mluví, než se skutečně realizuje.

Svůj názor ilustroval na průniku (resp. neprůniku) architektury a nových médií. Pohovořil o návštěvě stálé expozice v centru architektury Pavillon de l’Arsenal v Paříži, které s pomocí zajímavě graficky zpracovaných vizualizací prezentovalo svým návštěvníkům celou řadu informací – od složení obyvatelstva, přes hustotu zástavby, až po ekologickou stopu nebo třeba počet střešních teras. Podobné architektonické centrum má např. Londýn nebo Kodaň; my nikoliv. Neustále sice diskutujeme, jestli je v Praze moc nebo málo zeleně, moc nebo málo psů, moc nebo málo aut; ale nikdo na to vlastně nedokáže odpovědět, natož to vizualizovat.

Karikatura s broukem Pytlíkem od Shootyho Webové stránky architektonického centra Pavillon de l'Arsenal Nolliho mapa z 18. století
Karikatura s broukem Pytlíkem od Shootyho; webové stránky architektonického centra Pavillon de l'Arsenal; a tzv. Nolliho mapa z 18. století (půdorysný plán Říma včetně zobrazení soukromých a veřejných prostorů)

Jan Böhm, konzultant a specialista nových médií, pohovořil o trendech v komunikaci českých nevládních a neziskových organizací. Obecně rozšířeným omylem je, že neziskovky nepotřebují peníze. To ale není pravda; neziskovky potřebují stejně jako firmy organizační strukturu, strategické plánování, musí mít nějaké cash-flow, nějaký obrat a mít zkrátka prostředky na svoji činnost. Zisk ale není jejich hlavním cílem a na rozdíl od firem také kladou mnohem větší důraz na komunitu.

Přednášející prezentoval výsledky výzkumu, který realizoval blog Kliktivisti a v rámci kterého oslovili 600 neziskovek s dotazy na jejich komunikační kanály. Získali 173 odpovědí a mimo jiné zjistili, že na prvním místě se umístily webové stránky, na druhém místě Facebook, na třetím e-maily a newslettery, a na čtvrtém místě osobní setkání. Dále pak následovala komunikace s médii, letáky, tiskové konference atd.

Podrobnějším zkoumáním odpovědí se například ukázalo, že malé organizace (s obratem do 1 milionu Kč) prioritizují e-maily, blogy a osobní setkání, zatímco velké organizace (s obratem nad 10 milionů) využívají tisk, (tj. letáky a časopisy) a přímé vztahy s novináři. Webové stránky a Facebook dominoval u všech bez rozdílů.

Jan Böhm Rozdělení neziskovek z výzkumu podle jejich zaměření
Vlevo: Jan Böhm (zdroj: NMI); vpravo: rozdělení neziskovek z výzkumu podle jejich zaměření [SlideShare]

Nepoužitelná softwarová analýza

Přednáška Martina Petráška, ředitele společnosti eMerite, byla pro změnu trochu více technická; věnovala se softwarové analýza dat z monitoringu internetových diskusí a její obsah naznačoval i lehce pesimistický podtitul "cesta do pekel". V eMerite totiž provedli rozsáhlou srovnávací analýza výsledků monitoringu internetových diskusí, přičemž data získaná automatickou strojovou (softwarovou) analýzou srovnali s analýzou, kterou provedli lidé. Chtěli tak zjistit, která z nich poskytne relevantnější výsledky.

Tématem byl český trh pojišťovnictví, kdy k analýze zvolili jména šesti největších českých pojišťoven (včetně zkratek) a tematická klíčová slova (pojišťovna, pojištění, povinné ručení), opět včetně zkratek a hovorových výrazů (ručko, životko). Prohledány byly příspěvky v podstatě na celém internetu, tj. sociální sítě (Facebook, Twitter, Google Plus), články, blogy, komentáře, diskusní fóra atd. Využili k tomu hned několik softwarů určených k monitoringu sociálních médií. Analýza provedená manuálně samozřejmě trvala mnohem déle, ale lidé zato výsledky očistili od irelevantních klíčových slov, ručně doplnili kontext (např. "ta firma mi pije krev" – název firmy), ručně stanovili sentiment, započetli lajky, sdílení, vliv opinion makerů, atd.

Martin Petrášek Parametry případové studie
Vlevo: Martin Petrášek (zdroj: NMI); vpravo: parametry případové studie

Výsledky byly katastrofální. Celkem bylo nalezeno 23 tisíc příspěvků, ale po manuálním přečtení se ukázalo, že jen 9% příspěvků vyhledaných softwarem obsahovalo nějaký relevantní názor. 91% tvořily v podstatě jen nesmysly a plky. Manuální kontrolou se navíc objevily i relevantní příspěvky, které ale software nenalezl, protože neobsahovaly např. jméno pojišťovny. Nejvíce nerelevantních příspěvků se týkalo obecných klíčových slov typu "pojistka" či "pojistit", kdy z celkem 16.000 nalezených bylo relevantních 775 (tj. necelých 5%). Hlavním důvodem byly jiné pojistky, než studie zkoumala (např. sociální, důchodové, zdravotní), které nezachytilo základní filtrování. Zhruba čtvrtina byla jen obecná konstatování ("tak jsem si to pojistil").

Další kámen úrazu byly zkratky. Například u České pojišťovny (ČP) software nalezl 1724 zmínek, relevantních bylo 185 (cca 11%). Zhruba polovina z nich označovala "číslo popisné", další polovina "českou poštu". Opět nepomohla ani předběžná filtrace; naopak byla v některých případech kontraproduktivní. Např. odfiltrování příspěvků se slovy jako "dopis" či "balík" odstranilo mimo jiné negativní zmínky, že Česká pojišťovna rozesílala v reklamním dopise složenku, což bylo paradoxně jedno z nejdiskutovanějších témat. Mezi další problémy patřily hrubky či překlepy. Filtrování je velmi obtížné, diskutéři nepíší celými větami. Nemluvě o dvojsmyslech, ironii atd.

Srovnávací analýza tedy dopadla pro automatické systémy poměrně tragicky. Výsledky, ke kterým dospěl software byly diametrálně odlišné od očištěných dat manuální lidskou analýzou. Ve všech jednotlivých parametrech (témata, sentiment, aktivita, vliv atd.) byly rozdíly naprosto zásadní a na straně softwaru to byly v podstatě nepoužitelné nesmysly. Závěr tedy potvrdil, že software je dobrý ke sběru dat, ale vyhodnocení relevance, obsahu a emočního vyznění textu může spolehlivě provést jen a pouze člověk.

Výsledky srovnávací studie Výsledky srovnávací studie Výsledky srovnávací studie Výsledky srovnávací studie
Vybrané příklady a závěry srovnávací studie [SlideShare]

Síla příběhů a zvukové ikony

Freelancer a marketingový pábitel Roman Hřebecký se ve svém příspěvku zaměřil na příběhy a jejich význam. Příběhy jsou všude kolem nás a lidé je mají rádi. Příběhy dělají jakékoliv sdělení jedinečné, něco, co si lidé zapamatují, a s čím se dokáží ztotožnit. Příběhy vznikají na základě zkušeností; pokud obsahují emoce (tzv. "hluboké lidské příběhy"), jsou velmi mediálně vděčné. Můžeme je také označit jako "emoční lepidlo", neboť jsou skvělé na tvorbu komunit. Lidé velmi často nechtějí uzavřené příběhy (úvod, stať a závěr), a rádi sledují příběhy, které se neustále vyvíjí (proto mají rádi např. i telenovely). Příběhy nám také pomáhají vstřebávat informace; velkým trendem poslední doby je edutainment – spojení vzdělání a zábavy.

Když pan Hřebecký probral příběhy ze všech stran, zmínil také některé případové studie, využití příběhů v marketingu na sociálních sítích. Tak například brněnská firma Snowboard Zezula sází na neformální komunikaci, a kromě informací o zboží sdílí i informace ze zákulisí (tedy příběhy ze života). Velmi zajímavou kampaň si připravila společnost Dulux, prodejce barev. Nejprve vznikly Facebookové stránky čtyř barev (Mám rád zelenouMám rád modrouMám rád červenou a Mám rád žlutou), které spolu komunikovaly, komentovaly si statusy atd. – a po čase se přidala stránka pátá, tentokrát brandovaná (Síla barev – Dulux), která barvy spojila v rámci akce Týden barev. Na vyprávění příběhů, tentokrát s velkou dávkou nostalgie, se zaměřila také kampaň na Jelení lůj.

Roman Hřebecký Kampaň Týden barev Jelení lůj
Vlevo: Roman Hřebecký (zdroj: NMI, prezentace: SlideShare); uprostřed: kampaň Týden barev; vpravo: webové stránky Jelení lůj

Poslední prezentace ve velké aule nesla název "Tóny, hluky, data" a připravil si ji Filip Dědic, designer a výzkumník, který působí v neziskové organizaci Czechdesign.cz. "Zvuk by mohl být velice užitečný nástroj pro znázorňování dat", oznámil na úvod a upozornil, že zvuk a data mají mnoho společného. Zvuk je (stejně jako data) všudypřítomný. A stejně jako u dat je i u zvuku často těžké věnovat mu pozornost, zaposlouchat se. "Slyšíme sice všechno, ale jen zřídka máme šanci se soustředit a skutečně naslouchat" prohlásil například Chris Watson, člověk, který natáčí a zaznamenává zvuky pro BBC.

Zvuky i data jsou také neviditelné. V obou případech je ale možné je zviditelnit, vizualizovat. Zvuk se může projevit zvlněním vodní hladiny nebo křivkou v počítačovém programu; u dat zase využíváme grafy, tabulky a vizualizace. Obojí je možné také propojit. Tzv. sonifikace je technika, která umožňuje převést data ve zvukové signály. Typickým příkladem je sonar nebo třeba Geigerův počítač; ale sonifikovat je možné např. data znečištění ovzduší nebo třeba finanční burzu. Filip Dědic také zmínil termín tzv. "earcon", neboli zvukovou ikonu (spojení slov "ear" a "icon"). Typickou "earconou" je např. zvuk vysypání koše v počítači.

Ilustrace zvukové ikony Jeden z cofee-breaků Nástěnka s perníčky
Vlevo: ilustrace zvukové ikony [prezentace viz fdedic.net]; dále: jeden z cofee-breaků a nástěnka s výměnou perníčků za vizitky

Od online výživy k efektivní online kampani

Zatímco ve velké aule skončila key-note Josefa Šlerky a pokračovaly přednášky další, v učebně č. 200 začala sekce "Sociální média a internetový marketing". První příspěvek si připravil absolvent Farmacie na VFU v Brně, Tomáš Průša a pohovořil v něm o významu nových médií ve zdravotnictví a ve výživovém poradenství. Ostatně otázka zdravé výživy (a zejména hubnutí) je pro spoustu lidí důležitým tématem – tedy přinejmenším vždy na začátku roku, když přicházejí na řadu první novoroční předsevzetí. To ostatně ilustroval i graf trendů ve vyhledávání u slov jako "výživa", "dieta", "hubnutí" – vždy s minimem v prosinci a maximem v lednu.

Zdravá životospráva je základ; podle Světové zdravotnické organizace jsou až ¾ onemocnění preventabilní. Ovšem samotné hubnutí je pro řadu lidí veliký problém. Statistiky ukazují, že vedení jídelníčku zvyšuje pravděpodobnost zhubnutí až dvojnásobně – ovšem na druhou stranu je dlouhodobé vedení jídelníčku poměrně složité a lidé mají tendenci podvádět nebo zapomínat a nezapisovat všechno. I v této oblasti ale mohou pomoci nové technologie. V současné době se totiž testují "vizuální jídelníčky", kdy si lidé svá jídla místo zapisování jednoduše fotí – a výsledek pak odešlou svému dietologovi.

Tomáš Průša Trendy ve vyhledávání Betaverze Nutrimapy
Vlevo: Tomáš Průša; uprostřed: příklad trendů ve vyhledávání; vpravo: ukázka Nutrimapy v betaverzi NutriWebu [SlideShare]

Jakub Křenek z digitální agentury Media Factory si připravil přednášku s názvem "Dvě tváře webového obsahu", ve které hovořil o své současné pracovní pozici s poměrně divokým názvem Vodafone Corporate Web Content Owner, nebo jednoduše "WebChef", jak se sám označuje. Co se týče názvu příspěvku, webový obsah existuje dvojího druhu: statický, který se jednou napíše a už na stránce zůstane (třeba informace o společnosti nebo popis produktů); a obsah, který se tak říkajíc "točí" (tj. články, novinky, aktuality).

Na své pozici ve Vodafonu měl Jakub Křenek na starosti téměř konstantní redesign webových stránek. Tak trochu se stíraly i rozdíly mezi zmiňovanými druhy obsahu, protože se neustále měnila nabídka produktů a služeb, měnilo se DPH, a navíc se webovky průběžně vylepšovaly na základě zpětné vazby a uživatelských testů. Měnilo se vyhledávání, layout, srozumitelnost, použitelnost i konverze (tj. aby web vydělával). Implementován byl i responsivní obsah, aby se stránky dokázaly dynamicky přizpůsobit různé velikosti zobrazení na počítačích, tabletech či mobilních telefonech. V závěru Jakub také splnil svou prohranou sázku.

Jakub Křenek Prezentace o redesignu webu Vodafonu
Vlevo: Jakub Křenek; vpravo: ukázka z prezentace o redesignu webu Vodafonu [prezentace viz Prezi]

Jako další v tomto panelu vystoupil Václav Novák, hlavní systémový architekt společnosti Memepower a architekt analytické a monitorovací platformy yeseter.com. Ve svém příspěvku hovořil o možnostech měření blízkosti sledovaných témat a také o možnostech jejich vizualizace. Podělil se také o řadu příkladů – jak samotných vizualizací (ve formě map témat a jejich vztahů), tak několika složitých vzorců, díky kterým je možné zmiňovanou blízkost či vzdálenost vypočítat.

Václav Novák Webové stránky společnosti Memepower
Vlevo: Václav Novák; vpravo: webové stránky společnosti Memepower [prezentace viz SlideShare]

Tomáš Bůřil, Strategy Director ve společnosti AdExpres, se ve svém příspěvku věnoval online kampaním a možnostem zvýšení jejich efektivity. Vzduchem tedy záhy létala marketingová zaklínadla jako reach, afinita, page views, CPT, CPC, CPA atd. Jen pro informaci, reach označuje dosah či zásah kampaně, tedy např. kolika lidem se zobrazí reklamní banner. Afinita označuje vhodnost reklamního nosiče pro cílovou skupinu. Page views je počet shlédnutých stránek. CPT (cost per thousand) je cena za tisíc zobrazení, např. u banneru; CPC (cost per click) je cena za přímé kliknutí na reklamu ze strany zákazníka; CPA (cost per action) je cena za konkrétní akci – například registraci, objednávku, či platbu.

Zmiňované metriky a postupy pan Bůřil dále ilustroval na dvojici případových studiích: u finanční služby CitFin a u známého poskytovatele připojení, společnost UPC. Postup v obou případech by se dal označit slovy "najít, chytit a nepustit", protože zákazník z hlediska marketingu připomíná do jisté míry kořist, kterou se marketingová mašinerie snaží ulovit. Uživatelé jsou na základě informací sledování a zkoumáni, a podle toho, co o nich firmy vědí, jim cílí konkrétní nabídky přímo na míru. Kdo má tedy například rychlý internet od UPC, tomu se nezobrazí reklama na internet, ale třeba na výhodný balíček internetu a televize. Efektivita kampaní je poměrně vysoká a díky průběžné optimalizaci v rámci tzv. RTB (real-time bidding, metoda nákupu a prodeje reklamních ploch v reálném čase) stoupá konverzní poměr až o 50%.

Ján Simkanič a Tomáš Bůřil Graf rostoucích investic do reklamy Případová studie Citfin Případová studie UPC
Vlevo: Ján Simkanič a Tomáš Bůřil; dále: graf rostoucích investic do reklamy; případové studie Citfin a UPC [SlideShare]

Poslední příspěvek v této sérii přednesl Robert Němec, majitel a zakladatel internetové reklamní agentury RobertNemec.com. Tematicky se zaměřil na otázku, jaký je vliv počtu odkazů a sociálních metrik na pozice ve vyhledávání na Seznamu a Googlu. Dobrá pozice ve vyhledávání je totiž velmi často hlavním cílem snažení všech SEO firem a marketingových agentur – protože stránky zobrazené na předních pozicích mají pochopitelně největší návštěvnost a tedy i nejvyšší potenciální zisk.

Dostat se ale na takto exponovaná místa je velmi pracné a někdy to připomíná skoro alchymii. Oba přední vyhledavače (Seznam i Google) se totiž rozhodují na základě velmi složitých rozhodovacích stromů a algoritmů – a navíc každý klade důraz na něco trochu jiného. Obecně platí, že oba sledují základní metriky jako počet odkazů na stránku, počet odkazujících domén na stránku, PageRank, počet lajků, počet sdílení na sociálních sítích atd.; Google ale více prosazuje své vlastní služby a tak kupříkladu výrazněji zohledňuje sdílení a "pluska" na sociální síti Google Plus oproti lajkům a sdílení na Facebooku.

Robert Němec Partneři konference NMI 2013 Oběd v prostorách studentského klubu K4 Oběd v prostorách studentského klubu K4
Robert Němec, partneři konference NMI 2013 a oběd v prostorách studentského klubu K4

Gamifikace, internet věcí a svět plný dat

Odpoledne ve stejné učebně probíhal tzv. "Datový blok", který trochu opustil internetový marketing a zaměřil se na samotná data. První příspěvek si připravil Pavel Hacker z agentury BrandzFriendz, a zaměřil se v něm na významný trend poslední doby, gamifikaci. Jednoduše řečeno, gamifikace znamená aplikování herních prvků a herních mechanismů do nějakého produktu nebo služby, přičemž cílem je zajistit, aby byla zmiňovaná služba zajímavější, zábavnější a tak nějak hravá.

Nejde o to, že by v nějakém produktu měla být přímo nějaká hra (např. Tetris v Excelu), ale důležité jsou jednotlivé herní prvky, které přidávají interaktivitu a dokáží uživatele zapojit a motivovat. Mezi takové prvky patří např. sbírání bodů, systém milníků a úspěchů (achievements), dosahování nových úrovní, případně spolupráce s jinými uživateli. Podobné prvky jsou dnes skoro všude – od sbírání kupónů v supermarketech, přes hodnocení příspěvků v diskusích, až po implementaci gamifikace např. do fitness programu Nike+.

Pavel Hacker Prezentace o gamifikaci Prezentace o gamifikaci Webové stránky Nike+
Vlevo: Pavel Hacker a několik slajdů z jeho prezentace [SlideShare]; vpravo: webové stránky gamifikované služby Nike+

Na téma gamifikace navázal Michal Šrajer ze společnosti Inmite dalším významným trendem, kterým je tzv. "internet věcí". O prosazení tohoto konceptu se snaží například Bill Gates, zejména ve formě digitální domácnosti. Významným iniciátorem byl také Steve Jobs, díky kterému se po celém světě rozšířily chytré dotykové telefony a tablety. Moderní smartphony mají výkon jako počítače před několika lety a jsou také vybavené celou řadou senzorů. Kupříkladu iPhone není jen telefon, ale může sloužit jako GPS přijímač, kompas, krokoměr nebo třeba analyzátor spánku (tj. položený pod polštářem pozná, jak hluboce spíme).

U telefonů to ale samozřejmě ani zdaleka nekončí; internet věcí je koncept, kdy spolu komunikují desítky "věcí" v našem okolí a vyměňují si informace. Vznikají tak třeba kuriozity jako vidlička HAPIfork, která začne vibrovat, když jíme příliš rychle; zajímavé věci jako termostat Nest, který se dokáže učit na základě našeho chování (a například začne vytápět ještě dříve, než přijdeme domů), až po velmi technicky pokročilé koncepty a prototypy jako třeba projekt Google Glass, který pracuje na bázi rozšířené reality.

Michal Šrajer Aplikace Sleep as Android HAPIfork Twítující Inmite Flower
Michal Šrajer; aplikace Sleep as Android; vibrující vidlička HAPIfork a Inmite Flower (rostlina, která twítuje, když nemá vodu)

Pavel Ungr ze společnosti H1 se ve svém příspěvku věnoval analýze klíčových slov, která bývá základem každé online strategie. Na základě analýzy klíčových slov totiž můžeme zjistit, co uživatelé hledají – a jestli to dokáží najít u nás. K základnímu přehledu můžeme využít nástroje jako sklik.cz/navrh-klicovych-slov či adwords.google.cz/o/KeywordTool, ale většinu práce musí člověk udělat manuálně – zejména hodnocení relevance, hledanosti či porovnání s konkurencí. Výsledkem takové analýzy je ale celá řada informací o cílové skupině, tedy co a jak lidé hledají a jak lépe zacílit naši nabídku.

Designer, programátor a analytik společnosti Elasticsearch Karel Minařík se následně zaměřil na fulltextové vyhledávání a analýzu velkých dat. Podrobněji představil také nástroj Elasticsearch, což je moderní open-source fulltextový vyhledávač kombinovaný s tzv. nosql databází, což znamená, že do systému stačí vkládat data a databáze si sama vytvoří odpovídající strukturu. Výsledkem by mělo být jednoduché, snadné a především fungující vyhledávání, které (jak říkají tvůrci) by mělo být navíc "cool jako bonsai".

Pavel Ungr Prezentace Pavla Ungra Karel Minařík Webová prezentace Elasticsearch
Vlevo: Pavel Ungr (zdroj: NMI) a jeho prezentace [SlideShare]; vpravo: Karel Minařík (zdroj: NMI) a představení Elasticsearch

Datový blok uzavřel Ivan Kutil ze společnosti AppSatori několika slovy o souvislosti mezi daty, informacemi a znalostmi. Žijeme ve velmi dynamické době a počet informací kolem nás stoupá astronomickou rychlostí. Ve světě IT je velmi známý tzv. Moorův zákon, který říká, že se počet tranzistorů každých 18 měsíců zdvojnásobí. A realita tomu skutečně do značné míry odpovídá. Počet informací ale roste možná ještě rychleji; odhaduje se například, že nedělní noviny New York Times obsahují více informací, než k jakým se mohl obyčejný člověk v době Renesance dostat za celý svůj život.

Velikým problémem je ale relevance těchto informací a čím dál častěji i udržení pozornosti. Jak prohlásil americký vědec a kognitivní psycholog Herbert A. Simon, "Hojnost informací znamená nouzi o pozornost". V dnešní době chytrých telefonů a sociálních sítí je to palčivější než kdykoliv jindy, neboť o střípky naší pozornosti neustále bojují smsky, upozornění na Facebooku, pípání upomínek, zvonění, vibrování…

Čím dál větší význam také hraje společnost Google, která se už dvacet let snaží informace organizovat a učinit je univerzálně přístupné a užitečné; což je patrné u všech jejich produktů od vyhledávání až po Knowledge Graph. Business model dnešních IT velikánů jako Google, Facebook, Ataxo či SocialBakers tedy spočívá v tom, že sbírají data, transformují je v informace a prodávají znalosti.

Slajdy z prezentace Ivana Kutila Slajdy z prezentace Ivana Kutila Slajdy z prezentace Ivana Kutila Slajdy z prezentace Ivana Kutila
Slajdy z prezentace Ivana Kutila věnované pozornosti a snaze Googlu zpřístupnit maximum informací pokud možno všem a zdarma. Cílem Googlu není vydělat na informacích (párku v rohlíku), ale na jejich zpracování, na znalostech, na přidané hodnotě (tj. hořčici) [SlideShare]

Datová žurnalistika, horká mrkev a QR tetování

Na datový blok v podstatě okamžitě navázala série prezentací s poetickým názvem "Inspirace". První příspěvek se věnoval populárnímu tématu datové žurnalistiky. Jan Cibulka, datový novinář a jeden z autorů datového blogu Datastory.cz, představil některé zajímavé projekty jako MapyHazardu.cz či blog o datové žurnalistice data.blog.ihned.cz a podělil se také o některé problémy a úskalí této práce.

Zdrojů informací je celá řada. Ministerstvo financí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Český statistický úřad, Policie, Evropská komise atd. Problémem je ale jejich (ne)dostupnost. Zejména státní správa se vydání často brání, a jediný nástroj k jejich získání, paragraf 106, často připomíná boj s větrnými mlýny. Úředníci mají totiž ve svém arzenálu velkorysé termíny – 15 dní na vyřízení, 10 dní na prodloužení, v případě pochybnosti možnost předání nadřízenému orgánu, prošetření, nové rozhodnutí… To celé může trvat dva až tři měsíce, a když se "boj o informace" dostane až k soudu, může to znamenat zdržení dalšího půl roku. Když se ale dílo podaří, mohou vzniknout velmi zajímavé projekty a vizualizace, jako například Mapa kriminality.

Učebna 200 Screenshot projektu MapyHazardu.cz
Pohled do učebny číslo 200 (zdroj: NMI) a screenshot projektu MapyHazardu.cz [prezentace viz SlideShare]

Datovou žurnalistiku vystřídal foodhackerský projekt HotKarot skupiny Cancel 365. HotKarotje na první pohled mrkev v rohlíku, na druhý pohled také; ale ve skutečnosti to je jídelní experiment s využitím nových médií. Nedílnou součástí horké mrkve je totiž kromě pečiva a karotky také personalizovaná omáčka OpenSauce. Její složení neurčují tvůrci projektu, ale sami lidé, uživatelé a konzumenti pomocí internetu, kde diskutují a hlasují, jaké ingredience by byly nejlepší. Skupina představila i svůj interaktivní projekt Eat your Tweet, o kterém jsme psali už v reportáži z konference Big Clean v NTK.

Skupina Cancel také představila interaktivní instalaci Taboo Socket, s podtitulem "Strč vidličku do zásuvky". Kdo měl zájem, v suterénu budovy byla zásuvka i s vidličkou připravena a každý si mohl vyzkoušet, co to udělá. Instalace byla samozřejmě zcela bezpečná a pracovala se zvukovými a světelnými efekty. Bylo ovšem zajímavé, že i když muselo být všem jasné, že to nikoho asi nezabije, odvážlivců bylo poměrně málo.

Skupina Cancel 369 Skupina Cancel 369 Logo projektu HotKarot
Skupina Cancel369 se připravuje na prezentaci a po chvíli již spokojeně strouhá mrkev (zdroj: NMI); vpravo: logo projektu HotKarot

Neméně inspirující bylo i představení projektu QRbodies, který představila Máša Dudziaková, studentka SNM pracující v tetovacím a piercingovém studiu Hell.cz. Jak již název napovídá, jedná se o tetování ve formě QR kódu. Na rozdíl od klasického tetování je to ale tetování dynamické a interaktivní, protože je přes internet možné měnit obsah odkazu, na který QR kód odkazuje.

Lidská kůže má na rozdíl od papíru bohužel trochu horší "rozlišení" a aby QR kód fungoval, jeden bod měl velikost cca 3 milimetry. Celý QR kód měl velikost 21x21 bodů, což umožnilo uložit 17 binárních znaků, tj. adresu ve formátu http://3qr.cz/IHC (což je mimochodem odkaz na tetování prvního dobrovolníka). Docela by mě v této souvislosti zajímalo, kdy technologie umožní např. tetování elektronickým inkoustem a místo změny obsahu url adresy bude možné měnit přímo samotné tetování.

Máša Dudziaková Prezentace projektu QRbodies Prezentace projektu QRbodies
Máša Dudziaková (zdroj: NMI) a její prezentace projektu QRbodies [SlideShare]. QRkód má vytetovaný Zdeněk Siblík aka herrICH.

Poslední prezentaci tohoto bloku si připravil Juraj Grečnár, student magisterského stupně Mediamatiky a kultúrneho dedičstva na Fakulte humanitných vied Žilinskej univerzity v Žilině. Ve svém příspěvku představil případovou studii "Online den otevřených dveří". Akce byla součástí celkové online komunikační strategie s využitím všech možných kanálů od letáků, přes informační stránky studuj.mediamatika.sk až po Facebook. Akce proběhla 26. dubna minulého roku a během čtyř hodin přinesla univerzitě 100 nových přihlášek.

Ozvěny Křišťálové Lupy

Poslední série prezentací v učebně 200 nesla název "Ozvěny Křišťálové Lupy", neboť zde byly prezentovány projekty, které patřily mezi finalisty Křišťálové Lupy 2012. Jako první vystoupil Michal Tošovský, programový manažer Otevřené společnosti. Tématem jeho příspěvku byla policejní data, velmi zajímavý, pravidelně aktualizovaný a veřejně dostupný zdroj informací. Policejní data jsou současně ale téměř nepoužitelná, neboť jsou roztříštěná, nepřehledná, nejednoznačná a uživatelsky nepříjemná.

Tuto situaci se Michal Tošovský pokusil vyřešit již zmiňovaným projektem MapaKriminality.cz. Všechna dostupná policejní data jsou v jedné aplikaci, jsou zpracována a roztříděna, a umožňují filtrování a vzájemné porovnávání. Aplikace se také snaží o intuitivní a přehledné ovládání. Projekt se stal okamžitě mimořádně populárním a jen první den zaznamenaly stránky přes 23 tisíc unikátních návštěv. Projekt ocenila média i odborná veřejnost a podporuje jej i Ministerstvo vnitra. V současné době probíhá doplňování nových dat a probíhá spuštění anglické verze projektu na stránkách czechcrime.org.

Policejní data v Excelu Vizualizace dat na mapě ČR
Porovnání surových policejních dat z dlouhých Excelových tabulek a přehledné vizualizace na mapě ČR [prezentace viz SlideShare]

Následující prezentaci si připravil Vratislav Filler, koordinátor iniciativy Auto*Mat, která se snaží prosazovat lepší životní i dopravní prostředí ve městě a podporuje veřejnou, pěší a cyklistickou dopravu. Konkrétně se zaměřil na téma cyklistiky a představil projekt Prahou na kole, u jehož zrodu v roce 2006 stál. Jak už název napovídá, jedná se o informační portál pro cyklisty a zájemce o cyklistiku, který obsahuje novinky, zpravodajství, a snaží se aktivizovat celou komunitu cyklistů. Součástí projektu je také nejpodrobnější pražská cyklomapa, kterou pomáhají vylepšovat sami uživatelé.

Projekt tedy není pouze informační, ale má přesah i do datové žurnalistiky. Kromě zmiňované cyklomapy stránky obsahují také různé analýzy (sčítače cyklistů, rozpočty, statistiky nehodovosti) a vlastní průzkumy. Také samotná mapa se neustále vyvíjí. Je založena na open-source technologii a v současné době obsahuje přes 2500 bodů zájmů. Velmi zajímavou součástí je i vyhledávání trasy, které je poměrně sofistikované a bere v potaz např. kopce, koleje nebo přítomnost dlažby. V plánu je i mobilní verze cyklomapy.

Vratislav Filler Prezentace o práci s daty Cyklomapa
Vlevo: Vratislav Filler (zdroj: NMI) a jeho prezentace [SlideShare]; vpravo: cyklomapa s uživateli generovaným obsahem

V následujícím příspěvku jsme se ponořili do poetického světa literatury. Lektor a konzultant Zdeněk Král totiž představil projekt Příběhy na padesát slov, který založil již před třemi lety a v rámci kterého se mu podařilo vybudovat zajímavou a kreativní komunitu, do které nevstupují jen začínající či zkušení spisovatelé, ale obchodníci, ajťáci, právníci, nebo třeba maminky v domácnosti.

Vše začalo v roce 2009, kdy si Zdeněk Král přečetl knihu A Whole New Mind od Daniela H. Pinka, ve které autor označuje psaní padesátislovných příběhů jako trénink pravé mozkové hemisféry. Zdeněk Král tedy pro legraci sepsal několik příběhů a vystavil je na internet. Začali přidávat další autoři, vznikaly další povídky; a objevily se také první tematické soutěže, jako například Týden hrůzy v roce 2010. V únoru 2011 zařadila Příběhy do svého archivu i Národní knihovna "jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví". V současnosti je na stránkách více než 800 příběhů.

Kniha A Whole New Mind Homepage Příběhů na padesát slov První povídka Sprcha
Zleva: přebal knihy A Whole New Mind (zdroj: Amazon); homepage "Příběhů na padesát slov" a historicky první povídka "Sprcha"

Poslední přednášku této sekce si přichystal Jakub Lohniský, ředitel společnosti Le Premiere, která se zabývá výrobou a prodejem pánského oblečení na míru (košile, obleky, boty atd.). Ve svém příspěvku ale nehovořil o své firmě, ale o "kouzlu nechtěného marketingu"; konkrétně o svém blogu Muži v Česku, který odstartoval v únoru 2011 a "tak nějak mimochodem" se stal jedním z nejnavštěvovanějších blogů v oblasti pánské módy v ČR s průměrnou návštěvností kolem 50 tisíc unikátních návštěv měsíčně.

Situace ale nebyla vždy jen ideální. Blog například dlouhodobě trápily problémy s přebíráním článků v jiných médiích (často bez uvedení odkazu) a s kritikou se potýkal i samotný autor - například že jen kopíruje blog Módní peklo, nebo že musí být "divnej", když píše o módě. Zmínil také, že i velmi úspěšný a navštěvovaný blog je velmi těžké monetizovat, protože na každou stopu reklamy jsou fanoušci velmi hákliví a PR články jsou například zcela nemyslitelné. Blog je v současné době lehce propojený s e-shopem Le Premiere s vlastní módní kolekcí. Hlavní příčinou úspěchu je ale zcela bezpochyby obsah (neboli "Content is King").

Jakub Lohniský Blog Muži v Česku Ján Simkanič
Jakub Lohniský a jeho blog "Muži v Česku" [prezentace zde]; vpravo: Ján Simkanič uzavírá konferenci NMI v místnosti č. 200

Veřejný majetek, státní zakázky a měření smogu

V rámci New Media Inspiration probíhala po celé sobotní odpoledne ještě třetí paralelní sekce, tentokrát v učebně číslo 301. Prvním přednášejícím v sérii "Veřejně prospěšné projekty" byl Jiří Skuhrovec, vývojář projektu Vášmajetek.cz, což je ve své podstatě centrální databáze dražeb, aukcí a prodejů majetku státu, krajů, měst a obcí. Ročně stát prodá (společně s městy, kraji atd.) majetek za více než 100 miliard Kč. Vše je zcela "transparentně" veřejně dostupné – ale v praxi to jsou tisíce obecních vývěsek, stovky nepřehledných excelových tabulek a další desítky roztříštěných informačních zdrojů, které se nedají smysluplně sledovat.

Koncem roku 2011 tedy odstartoval server VášMajetek.cz s cílem všechny tyto informace zpracovat a dát na jedno místo. Využívají k tomu řadu zdrojů, přičemž zhruba pět stránek dodává informace automaticky, ale naprostá většina se musí zadávat a zpracovávat ručně. Celkem takto sesbírali, zpracovali a zveřejnili přes 48000 nabídek a aktuálně jich běží asi tři tisíce. Práce je to tedy velmi obtížná, ale současně i důležitá. Je ostatně veřejným tajemstvím, že většina prodejů probíhá pod cenou – už z toho důvodu, že se o aukci nikdo kromě několika zasvěcených nedozví. Projekt se proto snaží informace zpřístupnit všem a pomoci městům i institucím prodat svůj majetek za rozumné ceny.

Jiří Skuhrovec Detail jedné dražby
Vlevo: Jiří Skuhrovec v reportáži České televize (zdroj: ČT); vpravo: detail jedné dražby včetně relevantních dokumentů [prezentace viz SlideShare]

Dalším v programu byl Ondřej Pavlů, člen redakční rady serveru Markething.cz. A právě tento internetový zpravodajský a názorový portál zaměřený na marketing, reklamu, média a PR byl tématem jeho prezentace. Server Markething spravují studenti, absolventi a pedagogové oboru Marketingová komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK. Jedná se o neziskový projekt kombinující zpravodajský web, diskusní platformu, zdroj výukových materiálů a publikační platformu pro studenty.

Velmi významnou součástí projektu je i prezentace na Facebooku, kde má tamní komunita už více než 9 tisíc fanoušků. Ti jsou zdrojem cenné zpětné vazby, mohou figurovat jako spolutvůrci obsahu a jsou i podstatným zdrojem návštěvnosti. A jsou také mimořádně aktivní. Co se týče samotného serveru, celkem bylo na Markethingu publikováno více než 250 článků, návštěvnost dosáhla čísla 100 tisíc unikátních návštěvníků a 300.000 přečtení. Projekt také získal druhé místo na Internet Effectiveness Award 2012.

Ondřej Pavlů Prezentace serveru Markething Prezentace serveru Markething
V podstatě jediná existující fotografie Ondřeje Pavlů (zdroj: LinkedIn) & jeho prezentace na NMI2013 [SlideShare]

Dalším veřejně prospěšným projektem byl server VšechnyZakázky.cz, o kterém pohovořil Martin Kameník, projektový koordinátor nevládní neziskové organizace Oživení, která portál Všechnyzakázky provozuje (stejně jako projekty Udržitelná doprava či Bez korupce). A proč projekt věnovaný zakázkám? Stejně jako v předchozích případech byla hlavním důvodem nízká uživatelská přívětivost oficiálních informačních zdrojů, zde konkrétně Věstníku veřejných zakázek. Nemluvě o chybějících datech, slabém vyhledávání, atd.

Cílem projektu je tedy umožnit efektivnější veřejný dohled nad veřejnými zakázkami, jejich zadavateli a dodavateli. Projekt tak umožňuje snadný monitoring trhu veřejných zakázek, tvorbu analýz a komparací a funguje jako volně dostupný zdroj dat pro další projekty. V databázi je v současné době cca 84 tisíc zakázek v celkové hodnotě 1,7 bilionu Kč. Data jsou roztříděna do kategorií (podle odvětví, podle zadavatelů atd.) a systém má samozřejmě i vyhledávání dle obsahu i podle různých kritérií. Snadno je tedy možné vyhledat i konkrétní informace typu "zakázky zadané firmou ČEZ bez veřejné soutěže do roku 2011".

Martin Kameník Prezentace projektu VšechnyZakázky Zakázky pro České dráhy
Martin Kameník (v diskusi uprostřed, zdroj: Aktuálně), prezentace projektu [SlideShare] a ukázka z webu (zakázky pro České dráhy)

Pavel Gardavský, ředitel společnosti Aion, představil projekt Zákony pro lidi, databázi právních předpisů České republiky od roku 1945 dodnes. Stránky obsahují archiv všech předpisů Sbírky zákonů jak v původní verzi (tedy jejich vyhlášená znění), tak v jejich aktuální verzi (tj. současné konsolidované znění). Opět samozřejmě nechybí ani rychlé a účinné vyhledávání. Informace na stránkách jsou k dispozici zdarma, bez registrace a s jednoduchou obsluhou – zkrátka pro lidi. Projekt má pravidelnou návštěvnost přes sto tisíc měsíčně, a na podzim roku 2011 byla spuštěna také slovenská verze na adrese zakonypreludi.sk.

Následující příspěvek si připravila Kamila Plocková, projektová manažerka ostravské neziskové organizace Čisté nebe. Tématem byl smog a snaha informovat o smogové situaci co nejvíce lidí. Výsledkem jejich snažení je aplikace SmogAlarm určená pro chytré telefony různých platforem (iPhone, Android i Windows Phone), která své uživatele dokáže rychle a přehledně informovat o aktuální kvalitě ovzduší. A kdo nemá chytrý telefon, může si nechat zasílat upozornění e-mailem.

Jen na platformě Android už aplikace zaznamenala více než 20.000 stažení, a kromě řady jiných médií o aplikaci informovala i Česká televize. V současné době autoři uvažují o propojení SmogAlarmu a projektu Kanárci.cz, což je osobní zařízení na měření stavu ovzduší, o kterém na Ikarovi vyšel samostatný článek.

Pavel Gardavský Kamila Plocková Mapa znečištění ovzduší Tři verze aplikace SmogAlarm
Pavel Gardavský, Kamila Plocková (foto: NMI, prezentace zde), mapa znečištění ovzduší a tři verze aplikace (Android, iOS, Windows Phone)

Poslední prezentaci v sekci veřejně prospěšných projektů si připravil Jakub Fiala ze Studií nových médií. Tématem jeho příspěvku bylo využití sociálních médií v neziskovém sektoru, což ilustroval na případové studii prezentace FF UK na Facebooku. Ta oficiálně odstartovala 12. ledna 2011 a v současné době má cca tři a půl tisíce fanoušků. Mezi hlavní cílové skupiny patří zájemci o studium a současní studenti; sekundární cílové skupiny tvoří pedagogové, doktorandi, absolventi i náhodní návštěvníci.

V týmu, který se o stránku stará, je celkem pět lidí, nicméně reálně profil spravují pouze dva. Cílem všech zúčastněných bylo zajistit bezpečné prostředí pro vzájemný dialog. Jestli tento cíl stránka splnila nebo nikoliv ukázala evaluace komunikačních prostředků FF UK, která proběhla v květnu minulého roku. Respondenti měli ke každému prostředku (Facebook, studijní oddělení, webové stránky, e-maily a celkový dojem) zvolit pět slov, které daný prostředek nejlépe vystihují. Výsledky byly mimořádně pozitivní a Facebook dopadl nejlépe – mezi dvaceti nejpoužívanějšími slovy nebylo ani jedno negativní.

Jakub Fiala Prezentace FB stránek FF UK Prezentace FB stránek FF UK
Jakub Fiala (zdroj: NMI) a jeho prezentace věnovaná FB stránce FF UK (počet fanoušků, počet příspěvků a evaluace) [SlideShare]

Textové adventury s Františkem Fukou

Po veřejně prospěšné sekci přišla na řadu přednáška (původně zamýšlená jako workshop) známého publicisty, překladatele, bloggera a programátora Františka Fuky (autora oblíbeného blogu FFFILM) s názvem "Neumíte animovat? Programujte textovky!". Přednáška byla v podstatě krátkým pohledem do historie převážně textových adventur, tedy jednoho z vůbec prvních herních žánrů. Ostatně jedna z prvních textovek, hra "Adventure" (nebo také "Colossal Cave") vznikla již v roce 1976, tedy v době, kdy počítače ani nebyly žádné grafiky schopné, a text byl tedy jedinou možností, jak herní zážitek zprostředkovat.

Textové adventury byly v této době oblíbené a řadu z nich znají starší hráči dodnes – například trilogii Zork ze začátku 80. let. Poměrně výrazným milníkem byla hra Hobbit z roku 1982. V první řadě to byla jedna z mála her založených na velmi slavné knižní licenci, ovšem významná byla také svými herními prvky. Využívala například nový pokročilý jazykový systém, díky kterému hráči nemuseli používat jen několik málo klíčových slov jako ve většině tehdejších adventur (např. "otevřít dveře", "vzít předmět"), ale mohli se hrou komunikovat poměrně přirozeným jazykem a používat celá souvětí. Krom toho byla hra velmi propracovaná, obsahovala 60 lokací a spoustu postav, a probíhala dokonce jakoby v reálném čase (tj. některé postavy v noci spaly atd.). Obsahovala také obrázky a stála na přechodu mezi textovými a grafickými adventurami.

František Fuka První kroky ve hře Zork The Hobbit
Vlevo: František Fuka; uprostřed: první kroky ve hře Zork (první vydání 1980); vpravo: The Hobbit (1982)

Od konce 80. let nicméně popularita textových adventur postupně upadala, právě ve prospěch adventur grafických. V těch už hráči nemuseli psát příkazy, ale hru ovládali myší, na předměty mohli kliknout atd. Rozvoj grafiky se obecně vnímá jako obrovský vývojový skok kupředu – ale současně se tím vytratil důraz na představivost hráče (podobně jako film vypadá vizuálně působivěji než kniha, ale něco se zkrátka změnou média ztrácí). Žánr textových adventur ale nikdy zcela nezanikl. Řada vývojářů, ať už z nostalgie nebo z nedostatku finančních prostředků na grafiku, tvoří textové adventura dodnes.

Vytvořit textovku už dnes není ani nijak zvlášť obtížné. Textové adventury se sice vždy tvářily, jako že nabízejí obrovský herní svět a naprostou volnost, ale ve skutečnosti to byla pouze iluze. Už z principu to bylo totiž nereálné – i kdyby každé rozhodnutí hráče mělo jen dva možné výsledky, po pouhých deseti krocích by to znamenalo 1024 variant, což je nereálné. Prezentované volby jsou tedy většinou spíše jen kosmetické a příběh až na výjimky pokračuje stejně – stejně jako tomu bylo např. u "Kinoautomatu".

Dnes je tedy situace vůči textovým adventurám paradoxně příznivější, než před několika dekádami. Zatímco dříve museli tvůrci své hry složitě programovat, dnes jsou k dispozici poměrně jednoduché a uživatelsky přívětivé nástroje, jako např. Inform7, Undum nebo Instead. František Fuka také v závěru zmínil některé zajímavé trendy, jako např. koncept procedurálně generovaného prostředí. Princip je poměrně jednoduchý: na základě předem definovaných prvků, rysů a prerekvizit je možné vygenerovat téměř cokoliv. Není to nic nového, hry na podobném principu vznikaly od herního pravěku; ale spíše u jiných žánrů než u adventur.

The Secret of Monkey Island Interaktivní drama Facade Projekt Interande
Vlevo: The Secret of Monkey Island (1990) byla jednou z prvních grafických a "klikacích" adventur; uprostřed: Interaktivní drama Facade (2005) kombinuje děj v reálném čase, interakci přirozeným jazykem a důraz na umělou inteligenci herních postav; vpravo: projekt Interande (2012), krátký interaktivní film ve stylu Kinoautomatu nebo seriálu Trampoty kuchaře Svatopluka [viz interaktivnifilm.cz]

Glitche, porno a kyberpunk

Po workshopu Františka Fuky odstartovala v učebně 301 poslední část konference, tzv. "panel absolventů" SNM neboli Studií nových médií. Sekci odstartoval Filip Šašek přednáškou na téma "glitch v novomediálním umění". Na tyto glitche, neboli technologické chyby a erory, ovšem autor nenahlíží jen jako na problém a nepříjemnost, ale jako na potenciální umělecké dílo s vlastní estetickou hodnotou. A protože obrázek vydá za tisíc slov (i když to je obrázek poškozený glitchem), většinu prezentace tvořily právě konkrétní ukázky, na kterých mohl autor ilustrovat i konkrétní typy a varianty glitchů.

Tak například "pure gitch" je glitch skutečný, náhodný, nezáměrný a přivlastněný (např. pořízením screenshotu), zatímco "glitch alike" je záměrný, plánovaný a umělý (např. z důvodu simulování staré videonahrávky). Na glitche můžeme narazit u obrázků (např. kompresní artefakty u .jpg), u videa (např. tzv. pixel bleeding), u programů (různorodé chyby a crashe) nebo u počítačových her. Glitche pronikají také do sociálních sítí ve formě "digitálních graffiti" nebo též "glitchů 2.0".

Filip Šašek Prezentace na téma glitch Prezentace na téma glitch Prezentace na téma glitch
Filip Šašek (zdroj: NMI) a jeho "vyglitchovaná" prezentace s příklady glitchů a odkazy na další zdroje [SlideShare]

Následující přednáška Matěje Vaněčka byla pravděpodobně nejpopulárnějším bodem odpoledního programu a skromná učebna se zaplnila do posledního volného místa k sezení i stání. Jistý vliv na to měl zřejmě její název "Vliv pornografie na rozvoj nových technologií". Nejednalo se ale o nic košilatého nebo explicitního; přednáška byla ale doopravdy velmi zajímavá, protože aniž by si to většina z nás uvědomila, erotika a pornografie měla skutečně na rozvoj nových (i starších) technologií poměrně výrazný vliv.

Vše začalo již v dávných dobách knihtisku (pokud přeskočíme ještě dávnější historii již od nástěnných maleb). Kromě Bible totiž patřily mezi nejoblíbenější knihy např. Dekameron či Canteburské povídky – což byla díla ve své době považovaná za pornografii. V moderní éře byl význam ještě markantnější. V 70. letech kupříkladu existovaly dvě technologie na záznam a přehrávání videa: Betamax (1975) a VHS (1977). Logicky by se mohlo zdát, že zvítězí Betamax, který měl dva roky "náskok". Ovšem VHS byl jako jediný z této dvojice licencovaný pro pornografii – a do roku 1980 bylo vydáno 4x více kazet s pornografickým obsahem než s obsahem "nezávadným". Kazety byly totiž původně určené pro nahrávání televizního vysílání, nikoliv pro distribuci "přednahraného obsahu" – a právě popularita pornografie se stala jedním z důvodů toho boomu.

Význam pornografie byl patrný i ve světě digitálních médií, konkrétně internetu. Dodnes panuje okřídlené přísloví "Internet is for Porn", ale většina lidí to vnímá jen jako nadsázku. Úplná nadsázka to ale kupodivu není. Jak víme, internet vznikl jako textové médium, protože rychlosti byly nízké a s daty se muselo šetřit. U pornografie je ale obraz důležitý, a právě "lechtivé obrázky" se staly významnou hnací silou pro zvyšování rychlosti připojení. Erotické a pornografické servery byly také první, které představily např. internetové platby, první PPC reklamu, první streaming videa, první videochaty. Současně ale přinesly i řadu problémů a nekalých praktik, jako sledování uživatelů, manipulaci s prohlížečem (automatické přesměrování na jiné stránky), malware, pirátství atd. Vliv na rozvoj nových technologií byl každopádně nepochybný.

Matěj Vaněček Přeplněná učebna 301 Internetové mýty
Matěj Vaněček, přeplněná učebna 301 a příklad několika internetových mýtů [celá prezentace opět na SlideShare]

Po Matějovi vystoupil nezávislý konzultant Adam Zbiejczuk s příspěvkem "lesk a bída komerčních Facebookových prezentací". Přednáška byla založená na práci studentů SNM a KISKu, kteří zpracovali téměř 40 auditů a zhodnotili na 200 FB stránek. Výsledky byly zajímavé. Velmi dobře dopadl například Jaromír Jágr, téměř všichni fotografové, Restaurace Nostalgie nebo Billa, především díky své akci s plyšáky.

Skvělých případových studií jsou ale plné konference; Adam Zbiejczuk se proto zaměřil i na ty špatné, horší a nejhorší. Mezi Facebookový podprůměr patřily například profily většiny politických stran (TOP09, ODS, překvapivě i Piráti). Nepovedené byly stránky i většiny restaurací (které často ani stránky nemají) a třetina všech stránek ani nereagovala na dotaz. Řada stránek také nepochopila, že není nejdůležitější počet fanoušků, ale jejich aktivita, tj. lajkování, komentáře, sdílení (ukazatel PTA, People talking about). jedním z nejhorších případů byly stránky Hewlett Packard, které mají mimořádně vysoký počet fanoušků (téměř 150 tisíc), ale přitom o stránce mluvilo jen 150 z nich. Tak výrazný nepoměr byl v celé studii unikátní. Speciální "WTF" cenu by si zasloužil také Dopravní podnik Mladá Boleslav, který v polovině minulého roku náhle a z nepochopitelných důvodů oznámil, ať se fanoušci přihlásí na druhý profil. Netřeba dodávat, že počet fanoušků a jejich aktivita de fakto vymizela do ztracena.

Adam Zbiejczuk Prezentace výsledků auditu Nesmyslná změna u DP Mladá Boleslav
Vlevo: Adam Zbiejczuk a ukázka z prezentace [viz SlideShare]; vpravo: nesmyslná změna Facebook stránky u DP Mladá Boleslav

Poslední prezentaci této sekce (a současně i celé konference) si připravila Máša Dudziaková, která již vystoupila s příspěvkem QRbodies. V tomto příspěvku se ale zaměřila na tělesné modifikace v kyberpunku. Kyberpunk je poměrně oblíbený literární žánr, který asi nejvíce proslavil William Gibson a jeho dílo Neuromancer; ovšem ačkoliv je kyberpunk tělesných modifikací plný, žádná studie se tomu zatím nevěnovala. Přednášející se tedy ponořila do šesti nejvýznamnější kyberpunkových knih (Neuromancer, Snow Crash, Schismatrix, Blade Runner, Mirrorshades a Burning Chrome) a začala svůj výzkum.

Ve zmiňovaných knihách napočítala celkem 503 zmínek o modifikacích, které byly současně nositelem děje. Nejčastějším byl tzv. transdermální implantát, tedy "upgrade", který byl umístěný v kůži (nebo kůží pronikal) a vylepšoval tak tělesnou schránku svého nositele. V závěru autorka zmínila i průnik těchto fiktivních technologií s realitou, tedy příklady reálných tělesných modifikací, které byly inspirované kyberpunkem. Jedním z nejpodivnějších byl magnetický implantát – kousky magnetu umístěné v kapslích pod kůží (např. v prstech), které nositeli svými pohyby umožňují "cítit" magnetické pole. Dále sem patří např. elektronické implantáty, vytetované čárové či QRkódy, UV tetování či čistě estetické modifikace, které sice nic prakticky nedělají, ale jsou žánrem kyberpunku inspirovány alespoň vizuálně.

Máša Dudziaková Transdermální implantant Magnetický implantát Tetování na motivy kyberpunku a steampunku
Máša Dudziaková a poslední příspěvek NMI 2013 [SlideShare]; dále zleva: příklad transdermálního implantátu, magnetický implantát v prstech a tetování na motivy kyberpunku a steapunku (zdroje: flickr.com, ill-use.com a zombiebunnyink.tumbl.com)

Závěr plný inspirace

Tolik tedy k obsahu druhého ročníku konference New Media Inspiration. Tak trochu zde parafrázuji závěr článku z minulého roku, protože celkové pocity mám stejné: konference byla velmi zajímavá, přednášející byli skvělí, a řada přednášek byla skutečně inspirativní. Na druhou stranu, program konference byl možná až příliš rozsáhlý; zejména tři odpolední paralelní sekce byly docela hektické, a člověk vždy přišel o něco zajímavého. Možná by neškodilo snížit např. počet přednášek a dopřát přednášejícím naopak trochu více času, než klasických 15-20 minut (a mezi tím bojovat s technikou nebo nevyhnutelným časovým skluzem).

Letošní ročník NMI se také dost věnoval volbám. Je to samozřejmě skvělé téma jak z hlediska analýzy dat, tak z hlediska sociálních sítí; ale možná by bylo lepší tematicky podobné přednášky přesunout např. do jednoho tematického bloku. Takhle na nás ale budoucí prezidenti vykukovali v průběhu celé konference (asi v pěti nebo šesti příspěvcích), což bylo skoro až příliš[1]. Osobně bych raději viděl více prostoru pro "novomediálnější" témata jako gamifikace, internet věcí, monetizace obsahu, nové možnosti vyhledávání atd.

Každopádně kromě několika zmínek o volbách se konference naštěstí věnovala celé řadě různých témat od marketingu po sémantickou analýzu, od datové žurnalistiky po vytetované QR kódy, od internetu věcí až po vliv pornografie na rozvoj nových technologií. Konference byla zkrátka velmi pestrá, mimořádně zajímavá, a rozhodně se budu těšit na její další ročník. Jen kdyby organizátoři zvážili trochu méně intenzívní program, nebo alespoň videozáznamy ze všech sekcí. U nudné konference by krátké příspěvky a přebíhání mezi patry nevadilo, ale v případě NMI byla škoda každé zmeškané přednášky[2].

Instagram Instagram Instagram Instagram Instagram
Několik snímků z New Media Inspiration a blízkého okolí (via Instagram)

Poznámky:
  1. Možná to je i tím, že osobně moc nevěřím, že by měly sociální sítě na volby tak zásadní vliv, jak se často prezentovalo. Počty fanoušků a jejich aktivita je samozřejmě důležitá, ale ne vždy má zcela vypovídající hodnotu. Například Vladimír Franz, který byl prezentován jako kandidát sociálních sítí, má ve skutečnosti k internetu poměrně elitářský přístup a vnímá ho jako "zločin proti lidstvu", což mi připadá poměrně paradoxní a jeho podpora tedy poněkud nepochopitelná. Stejně tak si nemyslím, že by výzvy na FB nebo na YouTube vyřadily Jana Fischera a udělaly z Karla Schwarzenberga favorita, a význam bych připisoval spíše médiím klasickým. Ostatně krátce po volbách jsem se tomu věnoval i v samostatném článku na svém webu.
  2. Pro úplnost dodejme, že kromě informací na webových stránkách byly zveřejněny také videozáznamy přednášek v hlavní aule a na stránkách SlideShare jsou k dispozici prezentace většiny přednášejících. Odkazy na dostupné prezentace jsou uvedené i u jednotlivých speakerů u popisků obrázků.
Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 3)
RYLICH, Jan. New Media Inspiration 2013. Ikaros [online]. 2013, ročník 17, číslo 3 [cit. 2019-12-05]. urn:nbn:cz:ik-14058. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14058

automaticky generované reklamy