Úvod

Informační věda patří k vědám inter-, meta- a transdisciplinárním, není proto divu, že inspiraci pro svou teorii, za pomocí níž se snaží pochopit a popsat okolní svět, může čerpat z nejroztodivnějších oborů a disciplín. V tomto článku představujeme přístup, který je založen na průniku informační vědy a meteorologie, potažmo klimatologie. Uvidíme, že tento průnik je nesmírně produktivní, protože nám umožňuje rozpoznat, analyzovat a objasnit jevy, které doposud unikaly pozornosti odborné komunity, resp. byly za pomocí stávajícího teoretického a pojmového aparátu popisovány zatím jen vágně, nedostatečně a nesoustavně.

Na závěr úvodu je třeba podotknout, že problematika informačního smogu v posledku spadá do oblasti informační patologie, což je značně dynamicky se rozvíjející disciplína, bez níž vůbec není možné porozumět nejen smyslu informační vědy, ale nakonec ani situaci moderního člověka v 21. století vůbec. Avizujeme, že na toto téma chystáme monografii, která vyjde v roce 2016 ve švýcarském nakladatelství Harrassmentowitz souběžně v anglickém (Information Pathology Yesterday and Today), německém (Informationspathologie gestern und heute), francouzském (Pathologie d’information hier et d’aujourd’hui), českém (Informační patologie včera a dnes) a grónském (Iluaappoq ilisimasassarsiorpoq ippassaq ullumikkut) vydání.

Informační podnebí a informační počasí

Budeme-li hovořit o informačním smogu, nemůžeme se vyhnout obecnějším pojmům z oblasti informační klimatologie a informační meteorologie. Informační klimatologie se zabývá průměrným stavem informačních procesů, objektů a subjektů (dále jako IPOS) v určité geograficky vymezené lokalitě (např. Česká republika, střední Evropa, Evropská unie, Jižní Amerika, ale třeba i Ostravsko, Plzeň a okolí apod.), a sleduje tedy informační klima neboli podnebí v dané oblasti. To je do značné míry neměnné a je určeno politicko-kulturním, částečně i ekonomickým stavem dané komunity (společnosti).

Informační meteorologie se naproti tomu zabývá informačním počasím, tedy stavem IPOS v konkrétním místě a v konkrétním čase. Vzhledem k povaze předmětu tu jde o poněkud jiný čas než v případě meteorologie coby přírodní vědy, časové jednotky se nepočítají na minuty, hodiny a dny, ale spíše na týdny, měsíce, někdy i roky, i když sledování menších časových úseků není vyloučeno.

Nemáme prostor tu rozvinout celý pojmový aparát obou disciplín (tedy informační klimatologie a meteorologie), proto přejdeme rovnou k vymezení informačního smogu.

Základní charakteristika informačního smogu

Pojem informačního smogu je vytvořen po vzoru smogu reálného – daný termín vznikl spojením anglických slov „smoke“ (kouř) a „fog“ (mlha). Smog je nežádoucím vedlejším produktem převážně průmyslové činnosti, která způsobuje chemické znečištění ovzduší, a společně s přirozenou mlhou vytváří zdraví škodlivou substanci. Např. za velkého smogu v Londýně v roce 1952 zemřely tisíce lidí. Je třeba říci, že informační smog prozatím tak velké zjevné následky nemá, jeho skrytý potenciál ničit lidské životy (nebo alespoň jejich kvalitu) je však mnohonásobně větší. Informační smog (zkráceně infosmog) můžeme definovat jako odpadní produkt poznávací lidské činnosti (dnes z větší části zprůmyslněné), který je tvořen pseudoinformacemi, painformacemi a parainformacemi. Jde tedy o entity, které jsou pouze zdánlivě informacemi, ve skutečnosti však jde o zbytečné, stresující, mentálně dusivé a obtěžující informační jevy, které na většinu populace působí deprimujícími, až zhoubnými účinky.

Nesouhlasíme s definicí Davida Shenka, který ve své knize Data Smog (1997) definuje informační smog ve smyslu přemíry informací, která na člověka doráží. Podle Shenka byl např. v roce 1971 běžný Američan denně vystaven 560 reklamním sdělením, zatímco o 20 let později to bylo už 3000 těchto informačních entit. V množství ale podle nás problém informačního smogu nespočívá, jde totiž primárně o obsah, o kvalitu. Rovněž nelze přijmout Shenkovo vymezení, že u informačního smogu jde o „druh potenciálních informací, které pouze existují a nikdy nebudou využity“ – takovou povahu má totiž většina informací, aniž by se nutně muselo jednat o informační smog. Navíc, jak věděl už starý Ranganathan, každá kniha (informace) má svého čtenáře (uživatele), který se k ní jistě někdy (nikoli nikdy) dobere, i kdyby se měl kvůli tomu na Zemi vrátit ve 159. inkarnaci.

Informační smog může vznikat cíleně, vědomě, nebo nevědomě. Cílený vznik informačního smogu má za účel vytvoření informační mlhy, která zakrývá pravou podstatu věcí, např. v politice nebo v (mezinárodním) obchodu (a je tedy záležitostí establishmentu, politických mafií, nadnárodních korporací a různých dalších mocenských a zájmových skupin), sledujeme však i komercionalizovanou stránku těchto procesů, jejichž nejznámějším příkladem jsou produktory informačního smogu pro široké lidové vrstvy – tabloidy neboli bulvární tisk. Většina populace, která je pod vlivem tohoto typu informačního smogu, je už na něm tak závislá, že jim pobyt na čerstvém vzduchu (např. četba Literárních novin) dělá vyloženě špatně, dusí se a zalykají a jsou v ohrožení života. Tuto populaci tedy můžeme – inspirováni absolventským filmem Jana Svěráka – označit za informační ropáky. Zatímco mystifikační Svěrákův ropák byl zvířetem endemitním, informační ropáci jsou všude kolem nás, ovšem jejich výskyt je předurčován i informačním klimatem – bylo by přínosné v rámci dalšího výzkumu zjistit, jak se např. liší četnost informačněropácké populace v České republice a okolních státech, příp. v České republice a ve srovnatelné, ovšem vyspělé evropské zemi apod. Metodologický aparát pro takový výzkum je k mání velmi snadno (monitoring tisku, statistiky nákladů tabloidů a běžného tisku, sociologické průzkumy nejrůznějšího zaměření aj.).

Vědomá produkce informačního smogu je typická zvláště pro administrativní, univerzitní a vědeckou oblast. Úředníci, pedagogové a badatelé vědí, že vyrábějí informační smog (např. zbytečné vyhlášky a formuláře, neefektivní e-learningovou podporu, nepřínosné články tvořené jako kompiláty ze zahraniční literatury), ale jsou součástí samohybného systému (úřadu, školy, ústavu), který je k této činnosti (produkci informační smogu) více či méně zjevně nutí, nebo je v ní dokonce podporuje. V daném systému už nikdo za nic nenese zodpovědnost a v posledku vlastně nikdo nemá na rozptýlení informačního smogu zájem, protože pod čistou oblohou by se zjistilo, že domněle obdělávaná políčka jsou neúrodná a prázdná. Pouze několik posledních mohykánů se ve všeobecné informační mlze a smogu snaží z posledních sil svůj úhor informačně pohnojit, leč setkávají se jen se střídavými úspěchy. Je třeba podotknout, že popis tohoto stavu je typický zvláště pro Českou republiku, méně pak např. pro Evropskou unii (zde bují především úřednicky produkovaný informační smog); ve Spojených státech amerických je zcela odlišné informační klima a zvláště vědecký informační smog se v této zemi vyskytuje jen zřídka. Podobně to platí i pro některé další země, jejichž informační klima vznik informačního smogu de facto vylučuje.

Nevědomé produkce informačního smogu se čas od času pravděpodobně dopouští každý z nás, nicméně v určitých případech už byla tato nereflektovaná činnost zaznamenána i u některých vědeckých pracovníků, kteří se domnívají, že výstupem jejich bádání jsou důležité poznatky, zatím však produkují pouze informační smog. K nevědomým producentům informačního smogu patří i většina grafomanů, z nichž někteří se nespokojují s tím, že jejich odpadní, informačněsmogové produkty mohou beztrestně zpřístupňovat na různých webových portálech, k tomu určených, ale mají tu drzost je nabízet i seriozním nakladatelům. Ti ovšem rovněž často patří k výrobcům informačního smogu, když vydávají knihy pochybného obsahu. Někteří tak činí záměrně, a patří proto do předchozí kategorie informačněsmogových tvůrců vědomých.

Terminologie a typologie informačního smogu

Informační smog nabývá pestré tvářnosti. Může mít podobu veřejného nebo soukromého projevu, který má takový charakter, že jej nelze označit jinak než jako blábol, kec nebo žvást. Může nabýt formy spammu nebo řetězových zpráv (hoaxy). Může získat tvar cedule ve veřejném prostoru, která byla úředně vyvěšena, aby sdělovala – podle dotyčných úředníků – důležité informace, ve skutečnosti však pouze šíří informační smog. Může jít o „vědecký“ článek, který byl napsán jen proto, že autor potřeboval bodíky do RIVu, a proto rychle něco splácal ze svých předchozích, nikterak hodnotných publikací nebo zkompiloval ze zahraniční literatury. Může běžet o nesmyslný oběžník, který vyprodukoval firemní management střední úrovně coby alibistický doklad své užitečnosti. Může se jednat o hloupé graffiti, které postižený do omrzení čmárá nebo stříká na libovolné veřejné i soukromé plochy (dotyční by se tak spíše než vypatlanci měli nazývat vyčmáranci nebo vystříkanci – přičemžnezpochybňujeme hodnotu, odborníky již uznanou, uměleckého, příp. sociálněkritického graffiti).

Z těchto kusých ukázek je vidět, že typologii informačního smogu nelze vyčerpat jedním článkem, proto i my ponecháváme tuto problematiku otevřenou s tím, že se k ní vrátíme někdy později. Uvedené příklady nechť nám poslouží jako východisko pro porozumění ukázkám konkrétních projevů informačního smogu. Předtím ovšem ještě stručná podkapitola o příčinách informačního smogu.

Příčiny informačního smogu

Mezi hlavní příčiny vzniku informačního smogu patří (pořadí položek neurčuje jejich důležitost, v řadě případů se jedná o kombinaci různých faktorů):

• ziskuchtivost a mocichtivost
• hloupost a zabedněnost
• konformita a zbabělost
• pohodlnost a lenost
• mentální omezenost a tupost
• hypertrofovaná racionalita a vědecký redukcionismus
• právní pozitivismus a z řetězu utržený objektivismus
• pokusy o sociální inženýrství a snahy o řízení společnosti technickými prostředky

Příklady informačního smogu

Vědecká, publikační a nakladatelská činnost

Použijeme-li obdobu antiekologických cen Ropák roku, které každoročně udílí sdružení Děti Země, můžeme už nyní na Informačního ropáka roku 2013 nominovat nakladatelství Academia za vydání románu Karla Sabiny Král Ferdinand V. Dobrotivý a jeho doba. Tato téměř tisícistránková bichle zamořila pulty knihkupectví nějaký čas před letošními Vánocemi a podle našich skromných odhadů najde zhruba 12 pilných čtenářů v celé České republice (dvakrát tolik osob knihu rozečte, ale nedočte). Tato publikace brzy skončí tam, kam patří – v odpadu, tedy v levných knihách. Zde je ovšem třeba podotknout, že nezpochybňujeme kvalitu Sabinova textu, ale (tištěnou) formu, kterou byl vydán – pokácet tolik lesa kvůli 12 lidem je přece jen už poněkud zu viel. Kniha (potažmo nakladatel) by tak mohla být beze všeho nominována i na skutečného Ropáka roku.

Řehot úředního šimla

Jak jsme podotkli už výše, zdatnými výrobci informačního smogu jsou nejrůznější úřady, a to od úrovně Evropské unie, přes státy, kraje, regiony, města až k obcím. Kdyby šlo pouze o zbytečné formuláře, směrnice, předpisy, které nikdo nečte a s radostí zahodí do nejbližšího koše (ti uvědomělejší do tříděného odpadu), nebyla by situace tak zlá. Informační smog produkovaný úřednictvem však povážlivě začíná zamořovat i veřejný prostor, jak je patrné na několika následujících ukázkách.

Obrazová ukázka č. 1
Chorý úřednický mozek, který vymyslel předpis (pravděpodobně na úrovni EU), na jehož základě je takto možné zamořovat informačním smogem veřejný prostor, a jeho fámulové, kteří tyto předpisy naplňují (na městské úrovni), by měli být bez prodlení internováni na psychiatrickém oddělení nemocnice, před kterou se tato zhůvěřilost nachází (Vrchlického ul., Jihlava):

Obrazová ukázka č. 2
Pan kastelán na zámku v Hořovicích se v roce 2007 rozhodl zintenzivnit zážitek svatebních hostí nápisem, který je typickou ukázkou informačního smogu. Nebo už jste někdy viděli českou svatbu, na které by se na novomanžele neházela rýže pro štěstí? Jistě, Poláci házejí drobné mince (groše), to by snad panu kastelánovi nevadilo, i když výpustka na závěr sdělení naznačuje, že pod zákaz se zahrnuje i cokoli ostatního, čím lze „znečistit“ svatosvaté vstupní prostory zámku:

Obrazová ukázka č. 3
Informačněsmogové instrukce týkající se čistoty jsou vůbec takovou českou mantrou, zvláště na veřejných záchodcích (ale i v českých parcích, kde se doporučuje, vlastně zakazuje – někdy dokonce „přísně“ – šlapat na trávník). K dokonalosti to dotáhli na jedněch záchodcích nádražních (pravděpodobně Zábřeh, popř. jiná stanice na této trati), kde je pečlivě popsán celý doporučený postup procedury návštěvy klozetu. Po zaplacení ovšem běžný člověk nemyslí na to, aby udržoval čistotu, ale aby si ulevil, tedy opět typický příklad informačního smogu:

Obrazová ukázka č. 4
Příkazy, instrukce, zákazy, omezení, nejlépe ve formulacích typickým úřednickým ptydepe – aneb další valící se vlny informačního smogu. Ukázka je z Obilního trhu v Brně:

Obrazová ukázka č. 5
Ano, zeď bývá obvykle jednosměrná. Na dopravním odboru města Poděbrad pravděpodobně působil nějaký vtipálek (příklad neuvědomělého šíření informačního smogu):

Moje firma, můj hrad

Tzv. firemní kultura je často pouze jiným označením pro velmi výkonný produktor informačního smogu. Jako doklad stůjtež následující dva příklady.

Obrazová ukázka č. 6
Ztrátu zdravého rozumu a schopnosti se domluvit jinak než prostřednictvím formalizovaných procedur můžeme sledovat nejen na úřadech, ale i ve firmách. Z toho je pochopitelně generováno mnoho informačního smogu, jako na tomto parkovišti v Praze-Hostivaři u budovy depozitáře Národní knihovny (upozorňujeme pochybovače, že tato fotografie není počítačově manipulovaná):

Obrazová ukázka č. 7
Výchova zákazníků různými nápisy (zde konkrétně instrukce ku spláchnutí pisoáru po jeho použití) většinou nikam nevede, maximálně se autor na svá informačněsmogová „sdělení“ dočká satirických a ironických reakcí, jak je patrné z uvedeného snímku (pravděpodobně Praha, blíže nelokalizováno):

Reklama na (vlastní) hloupost

Specifickým informačním smogem je graffiti v podobě maleb, tagů a dalších projevů mladické hlouposti.

Obrazová ukázka č. 8
Graffiti často překrývají nejen fasády budov, ale i další sdělení (byť reklamní) ve veřejném prostoru:

Obrazová ukázka č. 9
Pro srovnání umělecké graffiti, které oživuje jinak šedý a hustou dopravou narušený prostor ulice Ke Štvanici naproti hlavní budovy Muzea hl. m. Prahy a obohacuje jej o poetiku svého druhu (velmi se modlíme – přitom jsouce bezvěrec –, aby tato grafika na svém místě zůstala co nejdéle, a těsně před tím, než ji smyje vítr a déšť, aby byla pietně sňata a archivována pro budoucí generace v depozitářích Národního muzea – tak jednoduché a zároveň dokonalé vystižení kontur ženského těla se nevidí každý den):

Obrazová ukázka č. 10
Druhý příklad graffiti, které je informačním smogem (Praha, Kostelecká ul.; je ale možné, že nějakou informaci nese, např. o majiteli nebo o některém z nájemníků či nájemnic domu):

Obrazová ukázka č. 11
Jiné graffiti, které naopak informačním smogem zcela jistě není, protože zprostředkovává výrazné existenciální sdělení (Praha, blíže nelokalizováno):

Elektronický informační smog

Tento typ smogu má nejvíce podob a je nejznámější, proto o něm pojednáme pouze co nejstručněji.

Obrazová ukázka č. 12
Z četných podob elektronického informačního smogu vybíráme ukázku chybové hlášky, jejíž první řádka je informací jen pro velmi úzkou skupinu odborníků, ostatní stresuje svou nesrozumitelností:

Závěr

Jak vyplývá z uvedených náznaků, problematika informačního smogu je daleko širší a touto skromnou sondou jsme ji zdaleka nemohli vyčerpat. Oblast skýtá široké výzkumné možnosti a lze očekávat řadu dalších pozoruhodných objevů, kterých se za pomoci teoretického a pojmového aparátu informační klimatologie a informační meteorologie nadějeme. Důležité jsou i praktické aspekty problematiky, především metody, jak se informačnímu smogu bránit, tedy otázky informační hygieny, i když tuto oblast bude potřeba rozvinout na daleko širším a hlubším základě, než ve své bakalářské práci naznačila Kateřina Černohlávková.

Další výzkum také bude třeba vést nejen in vitro, tedy na dostupných dokumentech, informačních objektech a procesech s nimi souvisejících, ale i in vivo, tedy na subjektech podílejících se na vzniku informačního smogu. Přínosné mohou být i přístupy in utero a in situ. Řadu tupých manažerských, úřednických a badatelských mozků lze jistě pro metodu informační vivisekce (o ní pojednáme příště) v současné české společnosti snadno sehnat.