Robert Jones se s trhnutím probudil a okamžitě mrknul na budík. Ukazoval devět hodin ráno. Robert zaúpěl, vyskočil z postele a přeběhl k velkému monitoru, který visel na protější zdi. Jakmile se dotkl prstem tlačítka v dolním pravém rohu, obrazovka se rozsvítila a začala vysílat čerstvé ranní zprávy.

„Objednat taxi, Pátá ulice, číslo dvacet, za pět minut,“ řekl do mikrofonu vlevo vedle obrazovky. Na obrazovce se objevil seznam taxislužeb ve městě včetně dostupných taxíků a fotografií řidičů. Robert si stiskem vybral svoji oblíbenou mladou řidičku Nadiu a rychle šel do koupelny.

O pět minut později se před domem ozvalo skřípění brzd. Taxík dorazil. Robert popadl svůj kapesní počítač a vyběhl z domu. Nasedl do taxíku, pozdravil se s Nadiou a zapnul minipočítač.

„Ukaž mi stav zaměstnanců Světové knihovny v této chvíli,“ řekl do něj. Na displeji se ukázat půdorys s knihovny s jednotlivými místnostmi a chodbami. Robert vybral kancelář ředitele. V místnosti byla jediná červená tečka, u které bylo napsáno „ředitel“.

„Ředitel už je u sebe a já jdu zase pozdě,“ posteskl si potichu. Nadja se na něj povzbudivě usmála do zpětného zrcátka. Za chvíli zastavili před knihovnou, Robert vyskočil z auta, prošel skenovacím přístrojem u vrátnice a rychle zamířil do své kanceláře v suterénu, kde pracoval jako informační specialista Světové knihovny.

Odemkl kancelář, pokynem zapnul počítač na stoje, kde mu začala okamžitě výhrůžně blikat nová zpráva s vykřičníkem. Sedl si za stůl a zprávu si přečetl. Bylo to poslední varování od ředitele. Jakmile příště přijde pozdě, okamžitě bude degradován na řadového knihovníka, který měl za úkol oprašovat archivy plné papírových knih, které už roky nikdo nečetl. Robert si z toho nic moc nedělal, protože věděl, že je v knihovně nenahraditelný. Kromě toho, že byl expert na nejrůznější informační technologie, měl ve svých třiceti letech doktoráty z archeologie, antropologie, historie, literatury, matematiky a mluvil patnácti světovými jazyky.

Robert si stáhl na obrazovku dotazy na dnešní den. Jeho práce spočívala v tom, že odpovídal na nejrůznější dotazy úřadů, institucí a firem s využitím knihovního informačního systému a Supernetu, k němuž mělo přístup pouze omezené procento lidí. Občas se objevil i dotaz od soukromé osoby, ale to se nestávalo moc často.

Kupodivu se dnes mezi dotazy jeden soukromý našel. Robert je měl nejraději, protože slibovaly něco netradičního, něco zábavného, co vneslo trochu vzrušení do jinak stereotypní práce. Dotaz se týkal Nealkoholického piva, tazatel z České republiky chtěl zjistit, zda toto pivo obsahuje alkohol. Robert řekl do mikrofonu „nealkoholické pivo“ a na obrazovce se objevila dvě okna. Jedno z nich nabízelo dokumenty o nealkoholickém pivu, které jsou k dispozici v knihovně a druhé ty, které nabízí Supernet, který v sobě spojoval veškeré vyhledávače na světě. Robert všechno rychle přelétl, sepsal odpověď a odeslal tazateli e-mailem.

S hrnkem kávy v ruce se vrhl na další dotazy a dopoledne mu pomalu ubíhalo. Zpracování odpovědní a rešerší bylo rychlé díky Robertovu přístupu na Supernet a samozřejmě díky knihovnímu infosystému, který nabízel veškerou knižní produkci na světě v digitální podobě. Stačilo zadat dotaz ústně do mikrofonu a počítač Vám nabídl seřazené odkazy od nejrelevantnějších k méně relevantním. Knihovní systém Světové knihovny i Supernet uměly také skloňovat a časovat a byly schopné zpracovat dotazy v sedmačtyřiceti světových jazycích. Veškerá vyhledávání probíhala v plných textech dokumentů, které byly k dispozici jak v knihovním systému, tak v Supernetu.

Po rešerších s tématy jako Přednášky Karla Maye pro Mezinárodní univerzitu v Berlíně nebo Sci-fi odehrávající se na měsíci, kterou si vyžádala americká NASA, aby zjistila, zda nebylo něco prozrazeno, začalo Robertovi kručet v žaludku. Mrknul na hodinky a zjistil, že už je skoro poledne. Ještě jeden dotaz, řekl si, a půjdu na oběd. To však ještě netušil, co ho čeká a že oběd bude muset odsunout na neznámo kdy.

Dotkl se další obálky na velké obrazovce, ta se rozbalila a odhalila další dotaz. Byl od společnosti Lion a po jeho přečtení Robertovi Jonesovi zamrzl úsměv na rtech.

Najděte místo, kde je ukryt poklad Sakristiánů. Máte na to 60 minut. Pokud se tak nestane, ve 13.00 hodin vybouchne v Světové knihovně bomba, která ji smete z povrchu zemského. Vaším jediným vodítkem je WDMQH GRNXPHQWB, zeptejte se Caesara. Policii nevolejte, sledujeme Vás a bombu můžeme spustit kdykoliv.

Robert zůstal civět na obrazovku.

„To si snad ze mě někdo dělá legraci?“ zamumlal si pro sebe, nicméně se začal smiřovat s tím, že oběd je v nedohlednu. Najednou se v pravém horním rohu objevilo odpočítávání, bylo přesně poledne. Zbývá 59 minut…

Robert se nezdržoval a začal jednat. Caesar mu poradí, samozřejmě, protože vodítko je zašifrováno Caesarovou šifrou. Robert si našel vše o této šifře a pomocí převaděče měl během pár sekund vyluštěný text.

WDMQH GRNXPHQWB = TAJNÉ DOKUMENTY

Okamžitě zadal další dotaz a nyní již věděl, o jaké dokumenty se jedná. Tajné dokumenty se týkají záhadné společnosti Biskupství Lionské a jejich elitní jednotky Sakristiánských rytířů.

Zbývá 57 minut …

Robert rychle pročítal tajné dokumenty, jejichž plný text je k dispozici v databázi Světové knihovny. Díky kurzu rychločtení je schopen okamžitě přečíst celý spis. Při čtení narážel neustále na jedno jméno - Harry Nibelau. Zkusil je zadat počítači a ten okamžitě zobrazí nespočet vyhledaných dokumentů.

Zbývá 45 minut …

Mezi odkazy našel také rozsáhlý spis o rodině Harryho Nibelaua včetně rodokmenu. Tam si všiml, že nevlastní prapravnuk z matčiny strany se jmenuje Vincent Leonard, což bylo také jméno ředitele Světové knihovny, zdá se, že současný ředitel je tedy spřízněn s rodinou Nibelaua. Další Robertův dotaz tedy zněl – Vincent Leonard a Sakristiáni.

Okamžitě zjistil, že dávný předek Vincenta Leonarda byl členem Biskupství Lionského. Za své finanční podvody byl členství zbaven a aby se vyhnul trestu, utekl do Kanady, kde se usadil a navázal úzké vztahy s tamějším skotským klanem Sinclairů. Zde však veškeré stopy končily. Robert se nešťastně opřel do židle a jeho zrak se stočil k odpočítávadlu.

Zbývá 32 minut …

Avšak Robert se nevzdal a snažil se najít něco o skotských rodech, které kdysi dávno přesídlily do Kanady. Zjistil, že rod Sinclairů byl velmi významný a že někdy koncem 14. století přišel ke značnému majetku. Doba se shodovala s příjezdem Vincenta Leonarda. Rodina Sinclairů sídlila na malém poloostrově na pobřeží Kanady, který se jmenoval Bukový ostrov. Další hledání přivedlo Roberta na místo zvané Zlatá štola, což byla jeskyně, která se nacházela na Bukovém ostrově a tento název ho přivedl k závěru, že poklad Sakristiánů by mohl být tam.

Zbývá 25 minut …

Robertovi však něco říkalo, že to bylo až příliš jednoduché. Proto se vrátil k osobě současného ředitele Světové knihovny. Pozorně pročetl jeho životopis, až narazil na zmínku o malém hradě, který ředitel vlastní ve Skotsku a využívá ho k rekreaci. Zde je už všechno jasné. Pod hradem se nachází tajná chodba, jež je místními nazývána Zlatá štola.

Robertovi se rozsvítilo. Nejen že přišel na místo úkrytu tajemného pokladu Sakristiánů, ale je mu také jasné, že musí okamžitě zneškodnit bombu, která pravděpodobně vybouchne i přesto, že úkol splnil. Ředitel Světové knihovny je v nebezpečí!!!

Zbývá 20 minut …

Robert vyhledal na obrazovce plány knihovny a hledal místo, kde by bylo nejvhodnější ukrýt bombu. Našel malou místnost nedaleko své kanceláře a okamžitě se tam vydal, vybaven svými minipočítačem.

Zbývá 15 minut …

Uprostřed místnosti stála bomba s velkým počítadlem. Robert zapnul minipočítač, napojil se na Supernet a okamžitě si vyhledal veškeré technické údaje o typu bomby, který díky pyrotechnickému kurzu, který absolvoval loni, zcela bezpečně rozeznal. Získal potřebné informace a 10 minut před uplynutím lhůty bombu zneškodnil.

Vyčerpaně se vracel zpět do své kanceláře. Překvapeně zůstal stát mezi dveřmi, když uviděl uvnitř ředitele, který srdečně Roberta přivítal.

„Takže Roberte, kde je ukryt poklad Sakristiánů?“ zeptal se, než stačil Robert cokoliv říct. Zmateně vykoktal, že pravděpodobně ředitelovým vlastním domem ve Skotsku v místě zvaném Zlatá štola.

„Výborně Roberte,“ vykřikne ředitel radostně. „Právě jste prošel testem určeným pro informační specialisty Vaší kategorie. Tímto jste se kvalifikoval na hlavního specialistu a budete přestěhován do prvního patra Světové knihovny. Bude Vám zvýšen plat a dostanete k dispozici vlastní tým. Gratuluji. Nyní si zajděte na oběd a na zbytek dne máte volno. Zítra Vás čekám ve Vaší nové kanceláři.“

Zbývá 5 … 4 … 3 … 2 … 1 … sekund.

Buuum, ozvalo se za Robertem, který právě odjížděl v taxíku od budovy Světové knihovny. Robert se zmateně podíval na svůj minipočítač, na němž ještě stále byly výsledky jeho posledního hledání způsobu zneškodnění bomby v knihovně. Když se zadíval pozorněji, zjistil, že udělal chybu v typu bomby. Místo TNT AXN 305 zadal TNT ACN 305. Při zneškodnění bomby přestříhnul špatný drát. Když se otočil, na místě knihovny uviděl jen hluboký kráter a oblaka prachu vznášející se nad ním. Pokrčil rameny, vzal minipočítač a řekl do něj: „Letenku do Skotska, dnes, co nejdříve“.

Použité zdroje:
BAIGENT, Michael, LEIGH, Richard, LINCOLN, Henry. Svatá krev a svatý grál. 1. vyd. Praha : Dobra, 2003. 389 s.
SORA, Steven. Ztracený poklad Templářů : Rozluštění záhady Dubového ostrova. 1. vyd. Praha : BB Art, 2004. 300 s. ISBN 80-7341-140-7.