Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Několik postřehů z Prague Internet Worldu

Čas nutný k přečtení
6 minut
Již přečteno

Několik postřehů z Prague Internet Worldu

0 comments
Z přednášek, které jsem navštívila na konferenci Prague Internet World, mě nejvíce zaujaly tři: Internet @ §§§ (přednášel Ing. Vladimír Smejkal, soudní znalec a právní expert přes informatiku), Y2K (přednášející Prom. fyz. Josef Holda z Národního koordinačního centra) a Je Internet bezpečný? (přednášel Daniel Dočekal z MIA, a.s., ředitel konference).

Myšlenka přednášky o platnosti zákonů ve vztahu k Internetu by se dala shrnout do jedné věty: na Internet se vztahují všechny relevantní platné zákony. Kromě autorského zákona (o kterém se nejvíc mluví) jde například i o zákony na ochranu osobnosti. Tato otázka souvisí s všelijakými formuláři, které různé internetové služby předkládají k vyplnění dříve, než zájemce o příslušnou službu zaregistrují. Nikdo však nemá právo vyžadovat od lidí osobní údaje, které ani pro nabízenou službu (např. zasílání různých aktualizovaných seznamů e-mailem) nejsou potřeba. Ti, kteří jsou na používání Internetu ve větší míře zvyklí, to asi vědí, ale nováčka by to nemuselo napadnout. Já sama mám ve zvyku žádné údaje neuvádět. Jenže - co se službami, které uživateli neumožní přístup k nabízenému produktu, pokud odeslaný vstupní formulář není kompletně vyplněný? Podle výkladu pana Smejkala by se z jejich strany mělo jednat o jasné porušení práva. Uživatel ale v této situaci nemá mnoho možností: buď poskytnout (neprávem) vyžadované údaje nebo se nabízené služby vzdát. Anebo se - jako to občas dělám já - uchýlit k malému podvodu a vyplnit do formuláře smyšlené údaje. Systém nepozná, zda Jana Nováková z Kadaně je skutečná osoba nebo výmysl. A já se dostanu ke službě, ke které jsem se dostat potřebovala. Tuto možnost ovšem pan Smejkal ve své přednášce nezmínil. A vlastně by mě docela zajímalo, co by k ní řekl (a což teprve nějaký filozof zabývající se etikou). Každopádně alespoň pan Smejkal udělal propagaci své knize, která pod stejným názvem jako název přednášky vychází v nakladatelství Grada.

Druhá přednáška (o fenoménu "kolapsu roku 2000") vyzněla poněkud sarkasticky. Kdybych měla její obsah shrnout, řekla bych asi tolik: začátkem roku 2000 možná přestane fungovat zhruba polovina republiky, ale jinak se nemáme čeho obávat. Vše je pod kontrolou. Až na to, že pouhá kontrola nestačí. Je třeba vypracovat efektivní projekty zabezpečení hladkého přechodu automatizovaných systémů na vynulovaný letopočet. Povzbudivě znělo ujištění, že plynárenské a vodárenské společnosti se předejití maléru zodpovědně věnují. S elektrárnami, hlavně menšími, je to horší. Přesto však by nemělo dojít k selhání veškeré infrastruktury. Dále pan Holda zmínil dvě města, která se podle jeho mínění rovněž intenzívně a efektivně snaží s přechodem do nového tisíciletí vyrovnat. Jsou to Praha a Plzeň (sláva, bude nejen voda, elektřina a plyn, ale i pivo!). Také velké podniky, jako například Škoda, jsou na přechod do roku 2000 připraveny. Pokud tedy někde nastanou problémy, půjde spíš o menší podniky, které nemají dostatek prostředků na zajištění všeho potřebného. Otázka ovšem je, jaké softwarové vybavení mají tyto menší podniky. Zda se například nezačaly "computerizovat" až v době, kdy už si výrobci softwaru byli vědomi toho, že rok 2000 skutečně nastane...

Poslední zmíněná přednáška s názvem Je Internet bezpečný? se týkala otázky bezpečnosti dat před různými nenechavci. Jako základní myšlenka zaznělo prohlášení, že Internet je přesně tak bezpečný, jak bezpečný si ho sami uděláme. S čímž nelze než souhlasit. Otázka je, jak tuto bezpečnost zařídit. Kdyby měl člověk vzít doslova vše, o čem pan Dočekal mluvil, bylo by například nezbytné vymýšlet si pro přihlašování do sítě neskutečně složitá hesla a co nejčastěji je měnit. Když ale vezmeme v úvahu, že není dobré - rovněž z důvodů bezpečnosti - si takové heslo kamkoliv poznamenávat, pak by například pro mě (a jistě i pro ledaskoho jiného) takové opatření znamenalo, že své nanejvýš bezpečné heslo bezpečně zapomenu.

Další úvaha se týkala e-mailu. O tom, že údaje posílané e-mailem lze kdykoliv po cestě zadržet, přečíst, zničit, poslat jinam..., se snad již všeobecně ví. Přinejmenším mezi lidmi, kteří si s počítači "hrají" opravdu hodně často. Mezi návštěvníky konference však bylo hodně pánů v perfektních oblecích, které zejména tato přednáška uvrhla do značné nejistoty. Jeden z nich se v závěrečné diskusi obrátil na přednášejícího se zcela vážně míněnou poznámkou, že si není jistý, jestli po vyslechnutí této přednášky nezačne být ohledně používání Internetu a zejména e-mailu naprosto paranoidní.

Celkově by se dalo říct, že konference Prague Internet World 99 byla určena především takovým značkově oblečeným pánům z nejrůznějších firem, kteří, byvše manažery, nicméně stále ještě nepostřehli, co a jak se vlastně s tím Internetem dá všechno dělat. I proto mě pravděpodobně obsah některých přednášek poněkud zklamal, protože nebyl na nikterak vysoké odborné úrovni. Například přednáška s názvem Designing your WebSite - basic rules for your success. Zatímco v anotaci přednášky se uvádělo mimo jiné, že přednáška se bude věnovat "působení grafického návrhu na návštěvníka", což je téma, které mě obzvláště zajímá, ve skutečnosti pan Simon Richards z Velké Británie přednesl několik stručných hesel o tom, že existují webovské stránky, jejichž prostřednictvím lze propagovat výrobky. Víc jsem se o "působení grafiky" nedozvěděla. Stejně tak se z přednášky na téma Future of web, Internet, software and society, která měla pojednávat o tom, "kam směřuje Internet technologicky, lidsky, socilogicky..." vyklubala bohapustá prezentace Microsoftu (asi mě mělo varovat, že přednášejícím byl Vassili le Moigne z Microsoftu). A tak jsem se namísto očekávaného zajímavého pohledu na Internet z poněkud jiného úhlu dozvěděla pouze to, jaké skvělé produkty má Microsoft v záloze pro příští tisíciletí. Projev pana le Moigne navíc vyzníval v tónu naznačujícím, že v příštím tisíciletí bude Microsoft jedinou firmou na světě, která bude poskytovat softwarové vybavení pro používání Internetu... Nepřekvapilo mě, že v průběhu přednášky mnoho návštěvníků odešlo. Včetně mě. Zřejmě jsme všichni očekávali podle anotace uveřejněné v programu zcela jiné sdělení.

Nabízí se otázka, nakolik mohou pořadatelé konference zajistit, aby anotace vystihovaly obsah přednášek pokud možno co nejpřesněji. Jestli například není problém v tom, že přednášející sice zašle pořadatelům svůj příspěvek, ale na místě jej pak "operativně" pozmění. Zajímavé je také to, že na nesoulad mezi anoncovaným obsahem přednášky a jejím skutečným zněním jsem narazila výhradně u přednášek zahraničních účastníků konference. Může se tedy jednat o jejich odlišný přístup ke konferenci tohoto druhu. Jsou si možná více vědomi toho, že konference není určena ani tak odborné "internetové" veřejnosti, jako spíše nejrůznějším podnikatelům, manažerům a byznysmenům, které je třeba oslovit jiným způsobem.

Konference Prague Internet World jsem se zúčastnila poprvé, o předchozím ročníku jsem pouze slyšela. Přesto si myslím, že když srovnám reference na minulý ročník s tím, co jsem zažila na tom letošním, odborná úroveň se podstatně zlepšila. Takže vlastně nakonec ani nebylo třeba být majitelkou značkového kostýmku, abych měla pocit, že i pro mě byla konference něčím zajímavá.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
KRUTÁKOVÁ, Barbora. Několik postřehů z Prague Internet Worldu. Ikaros [online]. 1999, ročník 3, číslo 5 [cit. 2018-07-21]. urn:nbn:cz:ik-10346. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10346

automaticky generované reklamy
registration login password